Český jazyk

Blog věnovaný převážně krásám zvukomalebného českého jazyka a chrabrého českého národa

[ceskyjazyk]

náměsíční Čechové

[znj]

Šel nádražák na mlíčí

[znj]

[ceskyjazyk]

[ceskyjazyk]

Zašel tedy do malé osamělé budky, ještě byla šedivá z války. Ruka se mu třásla, s tím se už nedalo nic dělat. Na tváři se mu objevil výraz oné poťouchlé bujnosti a zlomyslného potěšení. Vytočil číslo. ‒ Dobrý den, řekl. ‒ Dobrý den. ‒ Je prosím doma pan Slepička? řekl, a málem se rozplakal. Na druhé straně někdo dlouho mlčel. Pak řekl: ‒ Tak ty žiješ, uličníku? No, to je báječné. ‒ Žiju, pane Kohoutku, řekl bývalý student. V tu chvíli pocítil, že do něho skutečně vstupuje život. Pocítil to zvýšeným tepem a radostí až k zalknutí. Uslyšel zpívat své tělo. ‒ Musíte tam přece mít někde slepičku, řekl. – Nesnesla vám včera k snídani vajíčko? ‒ Ale snesla, snesla, pravil starý pan Kohoutek. – Včera snesla, mrcha. Krásné bílé vajíčko. Přijďte si na ně, pane uličník, uvařím vám je naměkko. A to je vlastně všechno, ale kdoví?

Ludvík Aškenazy: Vajíčko

[ceskyjazyk]

Jaroslav Seifert: Počitadlo lásky

[ceskyjazyk]

Jazykové zajímavosti

Máloco je v češtině tak vzrušující jako „způsob slovesného děje“. To máme ingresiva (zakašlat), evolutiva (rozplakat se), delimitativa (posedět), rezultativa (napsat), terminativa/konfektiva (přečíst), perdurativa (propracovat (noc)), finitiva/kompletiva (dohrát), egresiva (odučit), exhaustiva (ubrečet se), saturativa (najíst se), extenziva (namluvit se), kumulativa (nahrabat), intenziva (najet), exsesiva (překrmit), distributiva (pozamykat), atenuativa (přimodřit), semelfaktiva (bodnout), iterativa/frekventativa (vídat), deminutiva (pospávat), komitativa (přikusovat), stativa (milovat), mutativa (černat) aj. (podle Encyklopedického slovníku češtiny).

[ceskyjazyk]

Kdyby nebylo těch pošetilých polibků, nejezdili bychom na cesty svatební. Kdyby však nebylo svatebních cest, k čemu by potom byly Wagon lits? Nádražních zvonků věčný strach, ach Wagon lits, vagony svatební. To štěstí manželské je jako křehké sklo, medový měsíc se naklání. Má drahá, vidíš v oknech hory Alp, otevřme okno vůním dokořán, hle, cukr sněženek, lilií vláčný sníh, za Wagon lits je Wagon restaurant. Ach, Wagons restaurants, vagony svatební, být věčně jejich hostem a pak snít nad křehkým příborem o štěstí v manželství! Pozor sklo! Pozor neklopit! A ještě jeden den a ještě jednu noc, dvě krásné noci a dva krásné dny. Kde je můj jízdní řád, ta kniha básnická, ó, jak jsou krásné moje vagony! Ó Wagons restaurants a Wagons lits, ó cesta svatební!

Jaroslav Seifert: Svatební cesta

[toramino-blog1-blog]

[ceskyjazyk]

Literární doupě - Perličky

[ceskyjazyk]

Vítězslava Kaprálová - Sbohem a šáteček (1937)

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám Polibek kapesník siréna lodní zvonec tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Sbohem a kdybychom si neřekli už více ať po nás zůstane maličká památka vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice a trochu mámivá jak vůně pozlátka

A jestli viděl jsem co neviděli jiní tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni Tvým osudem je let mým osudem je zpěv

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy tím hůře mé naděje nic vám už nezbude Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy Sbohem a šáteček Vyplň se osude! (dle stejnojmenné básně Vítězslava Nezvala)

[theonethatleavesnotraces]

Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.

[krchar]

Manon je můj osud. Manon je můj osud. Manon je vše, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu…

Vítězslav Nezval: Manon Lescaut

ó kolena kolena

umřít pro krásu

[ceskyjazyk]

Marta Kubišová - Magdaléna (1969) (text)

[veronikakettu]

Ctnost - to znamená tiše seděti v močálu.

F. Nietzsche

[znj]

ježíš to je hezkéééé

[pohnutky]

“Děti jsou to, co my jsme už zapomněli, že jsme.“ 

M. 

[ceskyjazyk]

František Hrubín: Kuřátko v obilí

Jak to bylo, pohádko?

Zabloudilo kuřátko za zahradou mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí bude večer za chvíli.

„Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi!“

„Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene.“

Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí.

„Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?“

Ječmen syčí mezi vousy: „Ptej se pšenic, vzpomenou si!“

Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic:

„Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to!“

Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé.

A na suchá strniska vítr tiše zapíská:

„Vždyť jsi doma za chalupou. Slyšíš? V stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní – a tvá máma za vraty zob, zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.“

„Děkuji ti, žitné pole!“

„Pozdravuj tam ve stodole!“

„Koho, milé políčko?“

„Zrno i to zrníčko! Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy!“

A tak mámu zakrátko našlo také kuřátko.

(1953)