Výpisky z četby

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

A pak jsem slyšel: To tehdá, když jsme šli přes vodu. Jo, Morales mi vysvětlil, jak to chodí. Tehdy u ohně… a já viděl Vohřeckýho a z něj to taky šlo, ten proud mluvy… Tam mi bylo dobře, u ohně v noci, byl sem na stráži a kolikrát jsem chtěl, aby ta hlídka trvala pořád… ostatní spali a já je hlídal se zbraní, jedinej bdící… to je život, tohle má smysl… znělo z Vohřeckýho… tam jsem pochopil, co chci dělat a kdo chci bejt, a jednou přišel i Morales a to byla čest… on byl někdo a povídá mi: Amigo, a víš, jak to chodí na řece Kongo? Vzal si ode mě cigaretu a připálil si větývkou, schoval cigáro do dlaně, byli jsme stranou ve stínu kvůli frídom fajtrs… malej škorpión, to znáš, hombre? ptal se mě ten chlap, Morales… vokojo mohli bejt partyzáni, ale von tam byl se mnou a povídal: Škorpión stojí u rozvodněný řeky Kongo, mosty stržený a říká hrochovi, hele, kámo, musim na druhej břeh, mám tam ženskou… převezeš mě, jo? Ale hroch ho znal… tebe ne, brouku… ty seš jedovatěj, ty mě bodneš, seš zlej… neblázni, hrochu, povídá škorpión, dyť dybych tě bodnul, tak se utopim taky, chápeš? To je logický… a hroch přemejšlí a pak kejvnul, škorpión mu přelez na hřbet a hroch začal plavat v kalnejch vodách, plave a škorpión se začal smát… a když byli uprostřed… škorpión ho bodnul ze vší síly, nasral do něj jed… co šílíš… říká hroch, dyť si slíbil… promiň, kámo, říká škorpión… ale takhle to chodí na řece Kongo.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Karlovičtí občané vytvořili "Kruh bílé kápě na obranu čistoty vznešeného českého národa" a začlo to… některý Hejci se bránili, ale byl tu ten starej etnografickej nepoměr… občani vycházeli jen v komandech, silný chlapi s holema a nožema… a pitomý Hejci vystrašeně seděli ve svejch barabiznách, starý lidi, děti, všichni pohromadě… a některý Hejci řekli, už ne, a taky si vzali do rukou věci… v tom jsou zprávy Karlo vickýho kurýra dost zmatený… ale všude se objevuje… "známá postava fanatika Bohlera alias Mandelbauma alias Modláře, štváče a podněcovače nepokojů", párkrát mu vysklili okna a Laa byla s Vojtěchem ve sklepě… a tehdy právě vyhlásili radní Karlovice samostatným občanským státem, takhle se to tehdá v republice na pár místech trhlo… opozice proti tomu sice brojila, ale některejm stačilo vysklít okna, jiní dostali před hospodou po mordě, jiní byli nařčeni z pragocentrismu, prznění a pojídání fekálií, byli zastrašeni a vyřazeni… pravda, tu a tam došlo k pár peticím, ale pak karlovická milice obsadila hranice okresu a začlo hlasování… přehlasování se událo pomocí mrtvých duší včas napsaných na papírku, což je nová metoda starýho modelu, a pak si občani se samostatností demokraticky odhlasovali i Karlovickou vyhlášku, že totiž Hejci se nesmí stěhovat, přicházet z jiných okresů, musí být policejně hlášeni, nesmí navštěvovat určitá pohostinství apod… podle Karlovického kurýra se vláda zachovala odporně šovinistický, obsadila Karlovicko četnictvem, ale to při honech na Hejky kupodivu nezasahovalo… podle Karlovického kurýra Hejci přičarovali další povodeň, a proto byly zavedeny sankce i proti občanům podezřelým z toho, že Hejkům dávají jídlo nebo je přechovávají… Bohler ještě s několika lidmi, říkala mi Laa, kopal podzemní chodby, kudy Hejkové prchali za hranice okresu, tam proti nim ale taky začaly demonstrace… ale Hejkové neměli žádnou vlastní zem, kam by mohli utýct, narodili se přece tady… tohle Laa nemohla pochopit… z Kurýra jsem vyrozuměl… některý Hejci se pokoušeli ukrýt u vlkodlaků a ježibab, ale ti většinou jen shrábli hejčí zásoby a šperky a udali je… a přitom v prvním dodatku ke Karlovický vyhlášce stálo, že se vztahuje i na ostatní bytosti… a velmi výmluvná byla dětská příloha Kurýra nazvaná "Kladívko proti bludičkám"… psali tam pod heslem "Uchvátí-li tě hejctví, uhyneš", že "osoby vyhýbající se blahu a sanitalitě a hospitalizaci jsou mylně nazývány vlkodlaky", byl tam obrázek starýho dědka v čepici, ležel na posteli a tu měly na ramenou rozesmátá dítka v barevných šatech, nesly dědka krz dveře, on se držel veřejí, v zubech dýmku, a nad ním šla bublina, v tý bylo napsáno: "Idioti, rád bych umřel doma…" a jedno z dítek, Kurýrek, který seriálem procházel, dědka šimral v podpaždí, aby ho mohli pronýst, a v bublinách těch dětí stálo: JE ne, dědoušku, už nám smrtí smrdíš, musíš hezky do Nemocnice, tam se o tebe postaraj."

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Chodil jsem tedy do práce. Socializoval jsem se. Otrnulo mi. Až pak… u stánků jsem zas viděl rumunský cigošky s dětma… žebračky a došlo mi to, aha, to On je sem posílá, už je mi to jasný… Předáku, pravil jsem o polední pauze, přišel jsem na teorii relativity, takhle je to, poslouchej: On je sem posílá a ony si tu chvílema připadaj jak v ráji, z těch obalů a zbytků, jo, tohle už je vest a z těch pár korun jim to de, ale sou tady kvůli domácím obyvatelům, to je ta teorie… Co? řekl Předák, ale taky se mu začalo rozjasňovat… všimni si, Předáku, dneska je móda říkat: Nemám čas, lidi si připadaj ohromně důležitý, že nemaj čas, že pracujou, připadaj si skoro jako Američani na těch svejch schůzích při řešení neřešitelnýho a nekoukaj se už okolo… chtěj vypadat jak lidi ze seriálů, profesionálové posraný, úspěch, vole, satelity, káry, pět blondýn atd., chápeš? Jo, vždycky se v hospodě ptám: Už si čet Vojnu a mír a Gilgameše nebo kupříkladu Muže bez vlastností a Eskymo Welzla, to máš za večer… no, Předáku, to bys měl vidět ty ksichty, každej prej: To je tlustý! Nemám na to čas… v dnešní době! A není to zfilmovaný? Jako Bible? Jo, Předáku, když mi někdo řekne velmi důstojně a vznešeně či s uštvaným ksichtem: Nemám čas, slyšim rachot roštu a chvěju se o osud lidstva… chtěj bejt jak stroje, jako otroci zapřažený v orloji a jedinej výsledek je, že vzrůstá počet druhu zombí… a to, co viděj večer ve zprávách, ty všiváky mordovaný pod kolem světa, v pondělí Kurdi, v úterý Someci, ve středu Kambodžáci, ve čtvrtek Halasové, v pátek Reneti, v sobotu Etiopci, v neděli Bosňáci, další dny je taky plno a někdy je to všechno najednou, tak už tomu vážení diváci vůbec nevěřej… že sou lidi bez igelitu, bez žrádla, bez zubů, to už neni skutečnost… a tak lstivej Bog rozeslal do světa, do metropolí, tyhle votrhaný cigy se zmrtvělejma harantama, aby lidi viděli… bídu a tupost z ní, chápeš? To je novej kmen, tajný a velmi důležitý společenství, víš, že sou všude… viděl jsem TV, Britové se ohromně divěj, že sou i v Londýně, jak se ty bosory snědý dostaly přes La Manche bez liber a dokladů… jako Venclovskej jistě ne… podivovali se ve sněmovně… vzduchem tam šly strygy, přímo z Jeho dlaně, provokovat. A každej odpornej pohled na ně znamená i otázku, proč já? Proč ne ty? A kdykoli podaj prs svýmu zimou ztuhlýmu dítěti, říkaj tim pádícímu chodci s vlající kravatou: jen počkej, možná zejtra ty padneš, nikdy nevíš, chlapíku, he… víš to? Já to vim, řek Předák, ale co ty… nechceš kratší dovolenou?

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Jo. Ale poslouchej, mě ste celou dobu štvali, vy klučíci… a ti pitomý filozofové užvaněný, prej lidský práva… literáti, těm akorát vadilo, že nejsou v televizi. Ti šli do kotelen, jen aby je tam někdo vyfotil a poslal tu fotku na západ. Ti se uměli prodat. Ale vy, blbečci. Víš, že mi vás bylo líto? Toho Čápa, toho sem musel zmlátit, aby to pochopil. Ten tvůj kamarád, Hadraba… chacha a teď muj kamarád, to je aspoň chlap. Víš, že mě jednou praštil? Lidský práva! Tak jsem ho nechal. Žádný práva. V Angole byl Jesu Morales, Kubánec… to byla chodící smrt, frídom fajtrs se ho báli… tam, kamarádíčku, dyž sem jel v džípu, tak sem potkal ženskou… zastavím a vona sebou praští na zem a roztáhne nohy, to bylo první den, tak je Kuboši vycvičili… pak to bylo normální. Morales chodil celej v černým, měl na džípu kulomet… říkali mu Ježíšek… von nesnášel pátery, jednou kvůli tomu vystřílel svatbu… ten dyž vešel do vesnice, tak všichni zdrhali: Okata, okata Chesito nagada! Ježíšek de, všichni pryč!… to mi znělo v uších první noci, než sem si zvyknul… von dyž tam jezdil po silnicích, tak troubil… kašlal na to… věděl, že po ňom frídom fajtrs dou jak po nikom… a vy ste nic nevěděli vo skutečným životě, jak ty říkáš… skutečný! To bylo skutečný, když ho dostali a my pak našli jeho hlavu… v kuchyni… nohy mu fajtři pověsili na bránu, tak sme dycky našli kus… tam si nikdy nevěděl, kdo je kdo, dyť někerý Kuboši sou taky negři… a uniformy se tam válely všude, po všech armádách… tam se z mrtvejch nestahovaly… a já i ostatní byl Čekoslovakija, nás bylo málo, jen odborníci, spešl forsis, co čumíš? No vo tom se dneska mlčí. Bez našich doktorů by tam Kuboši pochcípali! Kdo stavěl mosty? Já byl tehdy hrdej, že sem Čech… to bylo skutečný, když sme šli přes vodu a Frantu Mázlů střelili, zůstal v bahně… to vaše, to byla jen hra! Dyť sme vás nechali! A víš, co sme se tam učili na černejch… víš co? S elektrickým proudem, to jo, kamarádíčku… černý vydržej… tam, kde kapali i Kuboši, černý lezli bahnem v pohodě a hledali miny, no, dycky našli jen tu jednu… jednu černou… holku propíchli bajonetem, doktor Rak vod nás jí sešil břicho a vona zmizí z postele… našli jí u ženskejch na ubikaci, jedla jabko! Co vy ste dělali v tu chvíli, psali petice… Vohřecký se rozesmál na celý kolo.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Lidi, který ze Zóny evakuovali, a to byly celý vesnice, byli všude jako prokletý. O Pelyňku se nesmělo psát a lidé věřili, že ozáření je nakažlivý jako chřipka. Některý z evakuovaných to nevydrželi a vraceli se. Prošli vojenskejma zátarasama a vraceli se do svýho kraje. Šli na černo. Na stalkera. Vasil věděl, že by ho mohli vidět z vrtulníku. Vyhloubil si ve sklepě jámu a tam přezimoval. V létě nevěřil svejm očím. Tráva už nebyla zelená. Stromy nebyly stromama. Neviděl nic živýho. Pak holuba. Nemohl ho ale jíst, ten pták měl něco s očima. Měl něco místo očí. Vasil myslel, že je konec světa. Že Bůh zešílel a on, Vasil, je poslední z lidí. Ani na chvíli ho prý nenapadlo, že se zbláznil sám. Tohle mě zaujalo. To mi musel vyprávět víckrát. Šel k zátarasům, ale když ho vojáci viděli, zahnali ho. Prý nemá propustku. Prošel jinde. Ale nemohl mezi lidma vydržet. Nikdo mu nevěřil, když vyprávěl, co se v Zóně děje. Podle rádia se nedělo nic zvláštního.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

A pak jeden radní v tý pasti času povídá, necháme to bejt, natáhnem akorát dráty, necháme to bejt, vono to vyhnije… časem. Snad má pravdu, zatim, ale… zvlášť okolo těch káznic, tu a tam některej bachař lehce se dotkne pouzdra ganu na svým boku, vánek mu čechrá kštici, jak s uchem schýleným naslouchá řevu vyvrhelů… právě odmítli špenát a chtěj ještě jednu deku… a pak se dotkne i ganky, kterou má v podpaždí, a dyž de okolo nějaká ta svobodná demonstrace, nepřipadá mu to tak zlý… a tu a tam, když vzplane ňáký to absurdní kurdský hnízdo nebo iracionální angolská ubytovna… telegraf zrovna nejde, depeše nedocházej, zadřou se kola… a mrtvoly hořej v plamenech… počkáme, uvidíme, řek ten radní. Ano, čekáme, co se stane.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Uprchlíci! Radní se scházeli s ekonomama a diplomovanejma inženýrama a lékařema. Telefony generálních štábů řvaly. Vona ta holota, povídal radní, vykupuje všechny laciný žrádla pro naše kočičí a psí miláčky a moje Dájenka je v nebezpečí. Voni to dávaj svejm dětem, že je to výživný. A chystaj se sem další. A radní si říkali, ten Stalin, Pol Pot, Hodža, Husajn… vono přece jen. Ale nemohli poslat kulomety, protože by rozbili svůj čas. Byli v místě, kde se křižujou dva světy, dva časy. Všechny ty dokonalý švýcarskojaponský hodinový strojky byly k ničemu. Voni nám strhaj všechny naše barevný reklamky a nacpou ten papír do bot a za košile, až přídě zima. Dáme jim tedy prachy. A rozjeli pár afirmativních akcí. Jenže vyvrhelové z východu nakoupili akorát víc konzerv a víc džusů a tu a tam lepší bouchačky a kvalitnější herák, na sebevzdělání nešlo nic.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Přichází udejchanej Kopie, vzduch je čistej, hlásí a třeští oči jako já. Muj přítel Kanak vysvětluje: Tuleri, kipa! Esn hír gróse, gróse, bik! Kanakland kajne! Ukáže nám mezinárodní gesto chmátky. Přizvukujem. Tuneleri! Nach Kanakland! Aha, Kopie porozuměl. Voni se prokopávaj domu. Globe, říkám. Globe, krz, krzevá? Ja, nach globe, říká Kanak radostně. Esn konzerv und džus supermarkt Dojčland nach Kanakland fur kindrn und fraulen Kanak und nix problém! Gróse und gróse gud. Frišten zí? Ja, říká Kopie, nach Kanakland krz globe vífíl kilometrs? Kimtr? nechápe Kanak. Ajn metr ukáže mu Kopie, starej praktik mluvy. Vífíl metr nach Kanakland? Ja, chápe náš zachránce. A maluje do písku čísla. Hele, říkám Kopicovi, dyž koukneš z tyhle strany, je to 60 kiláků, a z tyhle stťany 90, to furt de. Jenže Kanak čísla maže. Kajne problém! Kimtr nix problém. Voni spíš nevěděj, kolik to je, soudí Kopie, a je jim to fuk. Ja! řekne Kanak, jako by rozuměl. Arbajt?! Ukazuje nám na kolečka a lopaty. Otřesem se. Ale… třeba je to tam dobrý v Kanaklandu… palmový víno třeba, moře… Neblbni, říká Kopie, nemáme čas. Třeba by nás udělali dozorcema, říkám, dyk sme bílí… Nemáme čas, říká Kopie. Má pravdu. Au výdrzen… a hodně štěstí, přejeme Kanakům. Rozlučka. Za okamžik jsme na povrchu. Kráčíme. Jsem černéj pasažér, ól rajt!" zpívám písničku od Antonína, taky v Berlunu t. č., "namažu se černým krémem do ksichtu a vydám se na cestu!" No jo, říká Kopie. Kanaci… hele, my sme taky Kanaci! No jo! pochopil sem. V mžiku. Tohle byla ta důležitá identitní věta. Seš, Kopici, napadnutej duchem svátým, či seš snad z rodu proroka Eliáše? I to je možný, říká vážně Kopie. Má pravdu. Všichni jsme Kanaci. Megarasa z tunelu. Celá ta parta tehdy v Berlunu na cestě do Evropy.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

A ostatní hurvíni… jestli sou teď v marketu nebo pod kolem, jestli na ně sestoupil duch neboje vzal čert… nevím. Paní profesorka Poselová učila jazyky, jen díky jim tehdy přežila… i nejzvrácenější a úplně chladnokrevný hurvíni věděli, že to, co má vytetovaný na levým předloktí, neni její telefonní číslo… a drželi hubu, když mluvila. Proč ji tam tak dlouho strpěli? Sám jsem slyšel, jak říká inspektorovi: Ale houby, já nejsem z pravicovýho tábora… ani z levicovýho, já sem z koncentračního tábora.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Měla zvláštní výchovný methody. Těžko říct, proč tu starou raritu hned nevyhodili. Ehm, ehm, hm, no a co? bručela pod obrazy státníků. Nejlepší bylo, když nastal den českého hrdiny kosmika Remikina. Třída seděla pod obrazovkou ve svátečních hadrech, byl to velký den, první Čech v kosmu! Po boku sovětských pilotů vrátil se k nám na zem neoslepen rájem a vydal svědectví: Je to už dokázaný, pravil nám Remikin, Bůh tam žádnej neni! Pravil Remikin a cpal se knedlem a zapíjel kusy pivem, to chce klid! Já sem důkaz a pravím vám, pozemšťané, Bůh neni. Já tam byl… viděl sem to svejma českejma mazanejma kukadlama! Nic tam neni. Nikdo! Takže klid! A jede se dál! A ten den, kdy hrdinný Čechů Čech, Vševěd Skřet Pan Zvěd, dalekozrak a periskop národa vrátil se z výšky sem a pravil všem, jak to je a o co jde, zavládla v socialismu radost. Zněly sirény a dělbuchy, Češi se ukláněli v tanci kolem jolky a televize byla o hodinu dýl a všichni zločinci si těžce vydechli. Ten Remikin je ale kus geroja a génija, oddechli si poslanci a jiný bolševický zkurvenci, byl tak daleko a teď nám to říká! Je to v pohodě! Nic neni a všechno je jedno! Paní profesorka Poselová se v klidu opírala o tabuli a říkala: Hm, hm, dobrý, dobrý, ten Remikin… no už tu bednu vodneste, už to skončilo. A i ti nejzatvrzelejší a úplně cynický hurvíni pochopili, že Poselová byla daleko dál než ňákej Remikin a vrátila se… ví víc.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Kde domův můj? 

na šatonech v Minkovicích 

kde domov tvůj? 

na cvrčkárně na Borech 

kde domov náš? 

na třetím štychu na Kartáči 

kde fotr tvůj? 

sjíždí havaj v Rejnovicích

 kde kmotr tvůj?

 fárá na Bytízu 

kde brácha tvůj? 

srká rajón ve Vinárně 

kde švára tvůj? 

na hadích tancích v Boleslavi 

kde fotr jeho? 

na buzerplace v Ilavě

 kde brácha jeho? 

na multně v Bělušicích 

kde bráchův brácha? 

na glajznách v Oráčově

 kde kámoš tvůj? na trestňáku na Mírově 

kde fotr jeho? 

na ixku v Ostrově 

kde syn tvůj? v Libkovicích hulí péra 

kde druhý syn tvůj? 

na polykačce na Pankráci 

kde třetí syn tvůj? 

čeká špagát tamtéž

 kde máti tvá? konfiduje v Pardubicích

 kde ségra tvá? v Opavě hněte z chleba úd 

kde ségra ségry tvý? 

padlá slehla u Apoldy 

kde dcera ségry tvý? 

s triplem vzdychá tamtéž.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

No a Longen, von měl s Ervínem takový jako šmé, ju? Voni platili takový mladý kucí… rváči! z Pátý čtvrtě, no to vy už nemůžete znát… Proto to tam pak zbourali radní! A tihle ganefi přepadali četnický stanice kvůlivá zbranim… a von Longen ty kvéry lifroval Srbům… a jinam… a dyž zabili Ferdinanda… tak tam vytáh zas Ervín s bločkem na report, a protože vod Longena věděl, kam ty kvéry dou, tak byl dycky první s reportem… a pak se dělili! Plácli si! Takový voni měli partyky… a tomu Ervínovi se říkalo Ervín Zuřivý, von měl z pití takový jako stavy, jo, kucí! A von to nepsal, to von už nemoh, to jako ne! Von byl dycky první na místě neštěstí a tam votrhal ty tágblaty, ty místní noviny… a pak jim to někdo překládal, ňákej študent nevinnej… a voni se dělili, no… a furt koumali, kde vzít prachy… a Richard s Longenem dostali tutovej nápad a lámali Paula: To je blbost, toho Severína ti nemůže ilustrovat Josef Lada! Neblbni! A vraž tam ňáký mrtvoly, nech ty ženský pomřít… ňáký duchy… vraž tam jedy… šílenství!… identytu! Zajdi za Gustavem, ten už ti poradí… voni totiž přišli na to, že prachy sou z turismu… Gustav v tom hlavně jel! A musíme z tý Prahy špinavý udělat Město Magyje! Ať turisti jezděj!… a utrácej! Tak to vyšpekulovali!

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Tajemství se týká malejch tvorů… nehotovejch, těch, kerý se nedokážou bránit… dětí a malejch psů taky… protože jsme čekali na Mesiaha, bylo nám jasný, že se v byznysu nedotknem dětiček… copak ten první Jezu, ten když se válel v plenkách v chlívě… tak na stráži stály dobrý zvířata, a starej náčelník Josef jistě každýho, kdo nes dary a "dary", pořádně prohlíd a vejrostkům vytahal kudly a pekelný stroje vrátil návštěvníkům asi rovnou do vnitřností… a šestnáctiletá Maria měla jistě černý vlasy a měkkej a tvrdej pohled mocný sestry, taky dávala bacha… na Jezuovy lízátka, aby mu nějakej člověk, kerej neví nic o smlouvě, nepodaroval shodou děsivejch okolností cuc na špejli s herákem… první Jezu měl kolem sebe vždycky dobrou bandu… celnický fízly, statný tesaře a zedníky, kurvy, herce a obratnýho Petra s mečíkem… a když ho nakonec stejně dostali, tak jen proto, že to tak měl, že tak použil svou sílu, a když umíral, měl uši i oči plný měkkýho zlatýho světla Boha, kterým konec konců podle Bohlera i jinejch autorit byl… jenže dnešnímu Dítěti by možná vůbec nestačilo mít přímou linku se Starým Bogem… kdoví v jaký městský díře se teď náš malej Mesiah třese zimou… kdoví jestli na něj jeho vožralej fotr teď zrovna netahá dranžírák… čertví jestli ho zrovna teď jeho zfetovaná máma nezalehla kredencí… říkali jsme si někdy s chlapama, plivali tabák a pokyvovali hlavama… cinkali sme stříbrem, Bohler se dotk svýho orla, já poklep Černou Madonu… musíme bejt vopatrný, shrnul to vždycky Micka… žádný zbraně, drogy, žádný porno s blechama, říkal David nahlas ty živý části smlouvy a Bohler obracel oči vzhůru… Jasně, jasně, dodával jsem já v nějaký tý dobrý chvíli, kdy jsem si zrovna nemusel poopravit masku, aby seděla.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Laosové se svými dokonalými falešnými papíry začali rozjíždět kšefty a u nás zůstala jen ta první šestičlenná parta, teď s některejma svejma ženama a dětma. A tu se vytáh Vasil, kterej naučil Laosáky vyrábět samurajský meče… měl to od kyjevskejch Vietnamců… různýma trikama v kovářský dílně, trikama s teplotou vzduchu, kovu, s máčením do vody a zahrabáváním do písku ve správnou dobu a na příhodným studeným místě, brzo Vasil s Laosama vytvářel starobylý samurajský meče. Výroba se rozjela, protože japonský, americký, německý a další turisti teď domů nevozili jen falešný český sklo, gumový český knedlíky, zastřelený český Švejky, ale taky zářivý ukrajinskovietnamskolaoskočeský samurajský meče… Bohler povolil stavbu kovárny v jednom z dvorů a Micka nakoupil pár tisíc vobroušenejch rezavejch bolševickejch důstojnickejch šavlí z vojenskejch skladů na materiál. Vasil všeobecně stoupnul v ceně, a nebejt jeho Černobyl skej ch uřvanejch nočních můr, nějak bychom to už s nájemníkama zařídili, aby se nastěhoval normálně a nemusel spát ve sklepě na houni.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Pak jsem se musel do prostoru vplížit já s bohatou škálou převleků. David vysílal signály, kam zanést obálku a kde promluvit prostě a trochu stydlivě, kde neohrabaně postávat u dveří se zářivým chlapeckým úsměvem, který rozhodovač je na chlast a ocení Vodu… kterej úředník chce vzpomenout na dobu Kanálu a chce kolečka… lesklý klepky opravdovýho života s holkama, nebo bez nich… kdo říká umění s velkým U a touží po tom, aby si tykal se Jménama… protože spousta lidí z ateliérů byli taky přátelé a to většinou chudý… tak dostali sako a signál, kdy kde bejt, sem tam někdo zajímavě hovořil i o sebevraždě… a já věděl, kde vysunout bradu a lesklý zuby i boty a kde bejt chlap, prostě českej člověk, trochu bodrej, trochu naivní… když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří, ale jestli nemáš zájem, tak nevotravuj a vypadni… kdo si potrpí na starý dobrý disent a bojuje proti korupci, abych ho mohl jako starý spolubojovník ujistit, že tato dynamická skupina mladých mužů… a půdorys nové vládní budovy se začal rýsovat přímo na našem pozemku… a ani jsme se nedivili, když jeho cena závratně stoupla… střelili jsme tu dlažbu… a velká legrace byla, že z oken Bohlerova bytu jsme viděli přímo na staveniště vládního palácku… a shodou okolností se ruchu na staveništi ujala nám nakloněná stavební firma… věděli proč, chytráci… a když dodávky vázly, rozšustily se obálky a ty, které šly k nám, byly vždy tlustší než ty, co šly od nás… kroutilo mi to střev ama, vážně je tohle možný… pitomci, ale chtěl jsem to, chtěl jsem to až do dna hnusu a zábavy z něj… se strojkama přišel Micka a s hadrama já, ty indický látky šly různejma kolejema přes Mongolsko, byly neuvěřitelně levný, a protože se nám podařilo jich tuny skoupit a na zbylý tuny pak díky bakšišům pro různý Ludvigy pátý až šestý ligy shodou okolností uvalit děsivý clo, stali jsme se pány indických látek po celý rozpadající se republice… a zatímco já využíval prchající zbytky síly k hypnotizérství a plaval v pokojích a kancelářích a dokonce v jednom či dvou delikátních případech i na chatách těch různých Ludvigů pátý ligy… aby bouchli razítkem… Micka za babku skoupil sklady plné neprodejného textilu na okrajích Prahy… nekvalitní trička a spodky bratru za dva miliony, svini za šest… a ty šly díky Bohlerově Laosance do její rodný země, kde s nima na čas letadlo zmizelo, ale pak se trička objevily v podobě mastí, mastiček, nakuřovadel, klobouků vhodných na kamenitý pole do převýchovných táborů, barevných stuh, bambusových kopí na bůvoly, nekonečných svíček, miniaturních buddhů a klapaček na strašení ptáků, až jsme Bohlera málem vyhodili, vyhazov za čtyři m. by pro bohoslovce znamenal přinejmenším pád ze schodů, já bych ho chránil, ale David byl tvrdej a Micka byl vždycky kruťas… ale včas se objevilo šest bratranců Bohlerovy kočičí Laosanky a platili v dolarech, protože za trička a spodky pořídili miliony tamní prapodivný měny, za který nakoupili surovou gumu a rozjeli vlastní kšefty s Hongkongem. Pak je začala pálit komunistická půda jejich vlasti pod nohama, tak to vzali rychle kolem světa za svou sestřenicí… já je chápal, byla skvostná od svýho úsměvu až po kořínky chlupů, ty jsem cítil, kdykoli jsem v její přítomnosti rozvibroval zbytky síly… její břicho ani zadek jsem si ani nechtěl představit, a kdyby moje síla neumírala, byl bych ji Bohlerovi vzal… a taky se chtěli seznámit s těma fantastickejma kšefťákama, kterýma už jsme v tý době byli, a rozjet něco většího nebo menšího ve východní Evropě, když B.o.g. dá.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Někdy na úsvitu, ve svobodě jsme se rozhodli vydělávat peníze, nějak se v tom změněným světě okolo zaměstnat. Zalíbily se mi především mince, oči rozprostřenýho organismu, průhledy někam, chladný jako vzdálený hvězdy, taky jima fičí studenej… brzy jsme pochopili, že peníze nejsou ten kov, za který si našinec koupí pivo nebo láhev červeného a Seveřan rum, ale že peníze jsou dluhy, papíry s razítky i bez nich, peníze rostou z peněz, rozmnožují se dělením jak buňky… peníze jsou slova, známosti, podrazy, sliby, peníze magicky reagují na leštění těch správných klik, jejich hromady těžknou úsměvy na správném místě a ve správnou dobu… magnetem měny bývá slušnost vůči téhle bance a agrese vůči téhle partičce a nejvíc peněz na svým hřbetě nevozí divokej pes, nebo malebnej tetovanej drak ze snu vraha, ale chytrej úhoř.

[cetba]

Sestra (Jáchym Topol)

Čápovo učení bylo čím dál přitažlivější, protože věděl, že válka proti komunistům musí vést i k osvobození mravenců a všech tvorů, že nikdo nesmí ublížit bezbrannejm a mláďatům, a kdo ano, tak musí přijmout trest… jenže jeho království byla vize království, který neni z tohoto světa. A pak jsem žasl čím dál víc, protože Čápovi výrostci… to byla ta nejotrlejší banda, s kterou jsem měl tu čest… těžký cynici, čas od času mimořádně zoufalý… v době, kdy my ještě v mládí bojovali se školou, oni už z ní utíkali, kašlali na všechno… v době, kdy my sem tam a pokradmu strhli vlajku, oni se učili tancovat pod pendrekama… některý byli hodně mladý… skoro děti… a zkušenost z blázinců a cel, kterou jsme měli my, nejdřív od těch, co byli o deset let starší, a pak sami… jsme předávali zas jim, jenže oni byli tvrdší… v době, kdy my sbírali známky, oni sbírali z dlažby nábojnice od plynových granátů a měli z toho legraci… a měli taky polskej model… a jejich jazyk se pohybem po dlažbě zrychloval… oči nám někdy zářily ohněm… ve vzduchu a pod zemí hřměly stroje nepřátel, ale my měli vizi.