FSSever @fssever - Tumblr Blog

Sledujete články FSSever na munimedia.cz?

Ještě pořád ne?

My chcem zpátky za Lužánky, aneb zašlý lesk a sláva legendárního stadionu

Každý brňák věděl, že nejlepší fotbal se hraje za Lužánkami. Stadion s kapacitou padesát tisíc míst byl brněnským symbolem, chloubou. Rok 2001 však vše změnil. Tehdejší klub FC KOVO ARTIKEL BRNO se přestěhoval na Městský stadion Srbská a lužánecký stadion začal chátrat. Dnes zde zbyly jen ruiny mohutných tribun, které se staly domovem nejrůznějším druhům živočichů i rostlin. Jediné, co zde připomíná původní účel stadion, jsou brankové konstrukce a tabule na skore.

Proč zbyly z největšího fotbalového stadionu u nás jen trosky a místo fotbalistů se zde dnes mezi keři prohání kuny? Kdo může za současný stav stadionu? Na čem zkrachovaly plány na nový stadion? Vrátí se někdy brněnský fotbal za Lužánky?

Snad ano… Nová naděje se objevila s příchodem hnutí Žít Brno na brněnskou radnici. Jedním z členů hnutí je Ing. Marek Fišer, člověk, kterému osud stadionu není lhostejný. Jeho jméno se objevuje ve spojení se současnou Zbrojovkou velmi často. Jak se k němu ale dostat? Cesta vedla přes novopečeného zastupitele města Brna, Matěje Hollana. Rozhovor s panem Fišerem máme domluvený na úterý v jeho kanceláři. Jak mi naznačil, jedná se v současnosti o citlivé téma, jelikož ho čeká schůzka s firmou Czechcity, se kterou se řeší spor ohledně vlastnictví cest, chodníků a parkoviště v okolí Boby centra. Jaké informace mi sdělí, co pro návrat za Lužánky dělají fanoušci a mnoho dalšího se dozvíte na serveru Munimedia.

Hudební publicistika aneb vysavač útočí

Mí přátelé na Facebooku o mně ví alespoň tohle:

Ráda poslouchám hudbu. Ráda o hudbě mluvím. A ráda chodím na koncerty.

Co z toho plyne? Tak zaprvé, Brno je pro moji rádoby muzikální duši dokonalé. Na každém kroku si někdo prozpěvuje (dobrá, to zase tak pozitivní být nemusí), na náměstí Svobody nedojdete bez doprovodu pouliční kapely a co je hlavní, hemží se to tu hudebními podniky. Co si tedy vybrat za téma pro článek? Hm. Možnosti jsou: a) muzika b) enviromentální studie bource morušového v jeho přirozeném prostředí na Bahamských ostrovech. Zkuste to.

V rámci projektu FSSever se mi pod drobnohled dostal klub Melodka. Zjistit nějaké info, šmírovat hvězdy ze zákulisí, popíjet s majitely. Pro mě jako fanouška dokonalá vize. Ale co mě při návštěvě napadlo jako první?

Jak ti opilí lidé zvládají vyšlapat tolik schodů bez úrazu?

Na Melodku si opravdu musíte z Kounicovy trochu máknout (zatracený výtah na FSS, jinak bych měla formu!), ale pak už vás čeká ta příjemná klubová atmosféra, stylově dekorované zdi, plný bar a notový podkres dle vašeho přání. Dobrá, i s těmi schody to přeháním, ale podpatky bych při nadměrné konzumaci nechala doma.

Kdo ale udržuje všechno v chodu? Jak se dá během vteřiny přejít od biflování v knihovně na zkoušky k obsluhování vašeho oblíbeného kytaristy? A je to v brněnské konkurenci jen o penězích, nebo tam zůstává i to srdíčko? S pečlivě rozvrženými otázkami jsem se vydala na Melodku za majitelem Robertem Banovským a (pro mě překvapivě i) provozním Michalem Pánkem. Kulisu nám tvořil zvuk vysavače a mé stydnoucí kafe. A když už bylo vysávání u konce a já se rozhodla napít, rozhodilo to zpovídané tak, že jsem byla obviněna, že mi ta káva nechutná.

Ale ona chutnala, pánové. Jen jsem se snažila působit ryze sofistikovaně. Mladá žurnalistka s jasným cílem a přesně mířenými dotazy. Což moc nevyšlo a ze mě se postupem času stávala zase ta fanynka, co má jedinečnou možnost dostat se do zákulisí. Kde se prý po rozhovoru klidně můžu podívat, a to kdykoliv. Vlastně mám u nich rovnou napsat bakalářku, kývat na nové kámoše na bar a fotit profi záběry, jak se mi zlíbí. Za hodinku jsem půlce týmu tykala a vyprávěli jsme si historky z koncertů. Protože se mi potvrdilo, že hudební podnik neudržíte bez osobního přístupu...a taky toho srdíčka.

Jak mi sdělil mistr provozní – chce to víc alkoholu! A víc muziky. Zadávám to jako povinně volitelný předmět. Kultura i tělocvik v jednom, no neberte to.

Více v pátek 12.prosince na munimedia.cz!

Autor: Hana Poledníková

#fss #muni #munimedia #melodka #music

Tajuplný nápoj se vrací ve velkém stylu

„Je to mýtus. Vzniklo to ve Francii v době největšího rozmachu absinthu, kdy všichni Francouzi chodili po práci na takzvanou zelenou hodinku. A co uděláte, aby ho kupovali právě od vás, když je všude hrozně levný a stejný? Obarvíte ho. A v té době se používala modrá a zelená skalice, což jsou jedy. Ale když je dáte v malé míře, tak vám „jen“ pomotají hlavu a míváte i zrakové halucinace,“ uvádí na pravou míru snad nejznámější absinthový mýtus jeden ze zakladatelů baru Naproti Vašek S. známý jako Alík. Právě on bude naším průvodcem zeleným světem tohoto tajuplného nápoje.

Za tímto barem sídlícím na ulici Jana Uhra stojí čtyři mladí lidé (ano, i nějaké to FSS by se mezi nimi našlo), kteří se již nechtěli scházet jen v jejich studentských bytech. Tak si pro sebe a další přátelé založili klubovnu, u které ovšem také zanedlouho nastal problém s kapacitou. Shodou náhod se poté dostali k prostoru po bývalé herně, který zrekonstruovali a dnes je jednou polovinou Naproti, která v březnu oslaví třetí rok svého fungování.

A že toho za tu dobu stihli více než dost. Za svůj hlavní úspěch bar však považuje abisnthovou osvětu. Je tomu jen pár let, co jste v Čechách mohli narazit pouze na silnou lihovinu, která bylinky ani nepotkala, obarvenou na zeleno. To dnešní Naproti nabízí až 35 absinthů z celého světa.

Naproti nyní skutečně „jede“. V listopadu uspořádali první Absinthiádu, která nemá svým rozsahem v Čechách obdoby, spustili eshop Absinthium.cz a hlavně mají většinu času téměř všechny stoly plné. Naproti tak naplňuje svůj cíl – lidé sem chodí na rituální nápoj ředěný vodou z fontány a zapalování chemických lihovin se už jen smějí.

A jak že má probíhat správný absinthový rituál? Jak dopadla Absinthiáda a které lahve jsou naopak nejoblíbenější u majitelů? Je Česká republika právem nazývána absithovou velmocí? ABSINT a ABSINTHE, je v tom nějaký rozdíl? A co stojí za druhou polovinou úspěchu Naproti? Tak na tyto a spoustu dalších otázek vám odpovíme již příští týden. Tak se těšte a zatím si třeba skočte na skleničku. Za mě doporučuji Clandestine 53, je to jeden z těch sladších kousků, takže pro začátek ideální volba.

#naproti #absinthe #bar

Byť (s) vegánom v Brne, alebo Brno je raj alternatívneho stravovania

Prvé dni, či týždne a pre niekoho dokonca mesiace sú na vysokej ťažké. Nie, nemyslím teraz všetku tú aklimatizáciu okolo školy, školských povinností a podobne. Len si to predstavte. Celý svoj doterajší život, teda povedzme devätnásť rokov ste doma pri maminke, ktorá sa o vás s láskou stará. A predovšetkým, vám varí. Teraz ste sa ocitli v cudzom prostredí, často na internáte, kde ste radi za nejakú funkčnú dvojplatničku. Bez predošlých skúseností hodení do hlbokých vôd kuchárčiny varíte so známym heslom "pokus - omyl". Niektorí to po čase vzdajú a hlad ich prinúti hľadať, kde uspokojiť svoju primárnu potrebu. Prvé kroky vedú často do univerzitnej menzy alebo do jedální či reštaurácií, ktorých je v Brne skutočne mnoho a niekedy si je ťažké vybrať tú správnu. Ak sa však stravujete akosi "inak", nastáva tu menší problém. Musíte ešte viac hľadať a pátrať po miestach, kde sa bezproblémov a chutne najete. Či je to bezlaktózové, bezlepkové alebo vegánske stravovanie, prekvapivo nie každá reštaurácia ponúka dostatočne pestrý jedálniček pre nekonvenčne sa stravujúceho jedinca. Aby ste neskončili len s prílohovým šalátom na tanieri alebo dokonca neodišli hladní domov, predstavím vám miesto, kde sa skutočne oplatí ísť čas od času pozrieť a prekvapiť svoje chuťové poháriky. Nie každý si však môže dovoliť chodiť na menu každý deň, a preto vám predstavím študentské jedlá, ktoré ľahko zvládnete pripraviťaj na internáte či byte, keď vás už klasika z menzy prestane baviť alebo budete mať len hlboko do vrecka.

Autor: Laura Kovácsová

#fss #muni #vegan #vegalite #brno #czech republic #health

V Brně by chtěl žít každý

Severně od Fakulty sociálních studií leží poklad. Detektory kovu a lopaty ale zatím nechejte doma. Kdo chce tento poklad najít, nemusí hledat příliš dlouho. Stačí se dívat kolem. Mapu pokladu jsme si ale pro jistotu přece jen připravili.

Netvrdíme, že jsme střed vesmíru, nebo rovník, že máme právo určovat sever a jih. Severně od fakulty se ale utváří veřejný prostor, který je více než zajímavý. Parky, kluby kavárny, kina. Jde jen o zlomek toho, co můžete v této části najít. Mají na jejím rozvoji podíl i studenti vysokých škol? Roste v centru samozvaný kampus pro studenty deseti různých fakult? Co si myslí více než osmdesát tisíc studentů, z brněnských škol? A co na to říká architekt? Město se sice rozvíjí, i tak si někteří lidé myslí, že ne tím správným směrem. Kdo se dívá, tu a tam vidí nevkusně opravenou fasádu na historické budově, reklamní poutače nebo vybydlený dům. Mělo by se Brno držet svojí funkcionalistické tradice, nebo by mělo jít cestou moderní architektury? Existuje vůbec v Brně něco jako architektonická tradice a plánování? Proč vlastně už víc než deset let řídí rozvoj města úředníci na magistrátu? Na tyto otázky a mnohé další odpovíme příští týden zde na blogu a na stránkách munimedia.cz

Co láká zahraniční studenty na Česku?

Studenti v posledních pár letech stále častěji využívají možností vyjet do zahraničí, které jim univerzitní prostředí nabízí. Možností, kam jet, je mnoho – na studijní pobyty po Evropě přes program Erasmus+, existují však i další programy, přes které se dá vydat za studiem do zámoří. Letos vyjelo z Masarykovy univerzity okolo tisíce studentů na zahraniční studijní pobyt.

Kromě toho také mohou studenti odjet na zahraniční stáže a vylepšit si tím svůj životopis. Zatímco v roce 2011 se pro zahraniční stáž rozhodlo přes 100 studentů z Masarykovy univerzity, letos jich vyjelo 180.

Studenti z cizích zemí však také přijíždějí na studijní pobyty k nám do Česka. Co je na České republice láká? Proč se rozhodli právě pro Brno? Jak vnímají město – je přívětivé k cizincům nebo ne? Dokážou se domluvit v obchodech a restauracích česky? Co jim v Brně chybí?

Čtěte příští týden na Munimédiích, studentský projekt FSSever na vaše otázky odpoví.

Urobím to takto, bude to v pohode alebo Precitnutie v priamom prenose

Asi tu neobjavím Ameriku, ak potvrdím, že ako študentka žurnalistiky musím občas niečo napísať. Jednak sa to od vás tak trochu očakáva a jednak si na to časom už naozaj i zvyknete. O to ľahšie, že v písanom prejave znie všetko akosi sofistikovanejšie a inteligentnejšie, akoby ste naozaj študovali na vysokej škole a nielen vysedávali v kaviarňach.

Časom si spomedzi stránok rôznych magazínov, novín prípadne kapitol z kníh o teórii novinárskych žánroch, nájdete svojho favorita. Žáner, ktorý sami nielen najradšej čítate, ale i píšete. V mojom prípade ním bol už od čias, čo som jeden čítala s Nataliou Oreiro v maminom ženskom časopise, rozhovor. Bolo to asi v roku 2002.

Hoci odvtedy už nejaký ten piatok prešiel, bola to v prípade školského projektu pre mňa opäť jasná voľba. Veď hoci nie som žiaden dlhoročný redakčný harcovník, zopár rozhovorov som už napísala. Urobím to teda takto, bude ma to baviť, nájdem niekoho zaujímavého, najlepšie hneď za dverami našej fakulty, bude to v pohode. Ako vždy. Iba žeby nie...

Niekto múdry raz povedal čosi naozaj hlboké a nebolo to ani o láske: Nekrič hop, kým nepreskočíš. Bolo by to treba vytesať do kameňa! Vyzerá to teda tak, že som si v dvadsiatichdvoch rokoch konečne našla životné krédo.

Nielenže bol tento rozhovor úplne iný ako všetky, čo som doposiaľ mala možnosť robiť, bol skutočne i výnimočný. S veľkým V. Aj s veľkým Ý, aj N, aj všetkými ostatnými písmenkami. Lebo to bol, vážení, čistý punk!

Obvykle sa stretnete s tým, že oproti vám človek, s ktorým rozhovor robíte, sedí. Občas pokojne, niekedy nervózne, vzdorovito, pobavene možno i rezignovane, ale sedí. Pokladáte mu napríklad otázky z poznámkového bloku hneď po tom, čo začne svietiť na diktafóne červené svetielko... A taký zvyk, to je predsa len železná košeľa.

Úplne nová situácia ale nastane, keď sa sediac naproti mužovi, ktorého ste si vybrali za hviezdu svojho interview, pýtate otázku a popri tom letmo nahliadnete do svojich poznámok. Po zdvihnutí hlavy totiž zistíte, že vy sa síce pýtate, ale pred vami už zrazu nik nesedí.

A i keď sa vám to stane desiatykrát počas jednej hodiny, verte mi, ešte stále je to niečo nové. A vy neviete čo s tým, tak nerobíte nič a snažíte sa byť čo najlepším chameleónom. Tým najtrpezlivejším a najpokojnejším chameleónom, aký mal kedy šťastie sedieť v korune stromu. Herecký talent sa vám tiež zíde, lebo aj keď sa vo vnútri musíte stále pýtať „prečo?“ , navonok je predsa všetko je v poriadku.

O pokusoch tohto pána odfotiť, tu ani písať nemusím. Predstavivosť je mocná. Zmizol i spoza pultu...

Pokiaľ chcete vedieť, ako majiteľ kaviarní Tungsram a Atlas a čoskoro i novej kaviarne Pilát myslí, ako sa vyjadruje a ako sa stavia k životu, klikajte takto o týždeň na Munimedia a sledujte FSSever, vďaka ktorým vám tentokrát pred očami kaviarnik Ondřej Pilát, prezývaný Čestmír, už určite nezmizne.

Autor: Dominika Braná

#fssever #cafeatlas #cafetungsram #ondrejcestmirpilat #rozhovor #munimedia

Cinefilie pro začátečníky

Chodit do kina je příjemná věc. Jednak to často vyjde levněji než chodit do divadla, druhak máte možnost vidět hvězdy nejen lokálního rozměru. V sále se topí (většinou) a nikdo se nad vámi nepohoršuje, když si tam vezmete něco na zub. Na opeře si v první řadě oříšky prostě neotevřete. Před začátkem promítání vás zahalí tma, ve které si můžete svobodně kousat nehty, vyplakat oči nebo dloubat holuby z nosu, aniž by se nad vámi někdo pohoršil. A když vás to náhodou nebere, můžete si v té tmě i schrupnout.

Filmoví recenzenti a vůbec lidé od kina musí mít skvělý život. Naplňují svoje dny sledováním filmů a ještě jim za to někdo platí. Nebo jsem si to alespoň myslela, než jsem požádala tři filmové dramaturgy tří brněnských kin o rozhovor. Už jenom domluvit si s nimi schůzku nebylo jednoduché. A když si na mě konečně udělali čas, nešlo o žádné posezení v kavárně, kde bychom strávili celé odpoledne povídáním o aktuálních filmových hitech či oblíbených režisérech. Hleděli na mě zpoza svých pracovních stolů (což je pro fotografování velice nezajímavá póza), v průběhu rozhovoru si vyřizovali e-maily a mezi řečí zmiňovali, kolik práce na ně ještě čeká.

Je to holý fakt: na to, abyste mohli dělat filmového dramaturga, musíte mít velké štěstí, konkurence je totiž veliká. A když už se k té práci dostanete, pro samé papírování a vyřizování schůzek a práv k filmům a propagaci a organizování debat a filmových festivalů a soutěží začínajících filmařů už nevíte, kde vám hlava stojí. Do toho všeho ještě musíte vidět filmy dřív, než jdou do distribuce, a mít přehled o všech filmových festivalech ve světě.

Byly to pro mě velice poučné schůzky. S naprostou jistotou si mohu nyní říct, že nikdy, ale vážně nikdy nechci být filmovým dramaturgem. A mimo to jsem zjistila, jak to chodí v Lucerně, Artu a Scale, totiž ve třech kinech, která najdete v blízkosti ulice Veveří, na sever od FSS. A jestli chcete vědět, jaké druhy filmů v těchto kinech uvidíte, jak se starají o diváky a kolik jich vlastně mají, jaké akce organizují nebo jak se vypořádávají se vzájemnou konkurencí, navštivte příští týden touhle dobou munimedia, a budete mít jasno.

Autor: Martina Vrtělová

Za vědomostmi do hospody

Hospodský kvíz je pro některé z nás pravidelným rituálem. Většinou se bavíme, někdy usilovně přemýšlíme a výjimečně se i trochu vztekáme. Tady totiž objevujeme své druhé soutěživější já.

Princip je poměrně jednoduchý, sestavíte tým, odpovídáte na otázky a třeba vyhrajete. Pobavíte se s kamarády a něco nového se dozvíte. Kromě obvyklé návštěvy hospody nebo restaurace zjistíte, co ve vás je. Zní to jednoduše, průběh ale může být i komplikovanější. Politická situace, optické jevy, kapely ze sedmdesátek nebo poznávání obrázků zvířátek. Stihne se tu všechno.

V několika kolech nasbíráte body, a když má na konci váš tým nejvíc, blahopřejeme, vyhráli jste láhev sektu nebo rundu panáků. Vítězství je sladké, ale cesta k němu je lepší. Možná proto se hospodské kvízy stávají stále oblíbenějšími. Z Anglie se dostaly až do Brna, kde jich můžete navštívit hned několik. FSSever vám ukáže, kam na ně zajít, kdo na ně chodí a jak to vůbec funguje. A hlavně, proč si je nenechat ujít.

A můžeme si dát k tomu třeba jedno. Nebo dvě. Ale jak zní slogan jednoho z kvízů, pijte s rozumem. A to v případě hospodských kvízů platí doslova.

A na závěr historické okénko. Zkuste uhodnout, kdo je na obrázcích. I to bylo na kvízu.

(Zdeněk Srstka, Lída Baarová, Stalin. Tak co, všechno správně?)

SOKOLI JEŠTĚ NEODLETĚLI.

Předpaž, upaž, vzpaž. Slova, která se vybaví mnohým při pomyšlení na sokolské tělovýchovné jednoty. Pravdou je, že bychom na historický odkaz přes 150 let existujícího nejen sportovního unikátu neměli zapomínat. Dnešní realita je však díkybohu jinde. Nekončící bohaté inovace tradičních spolků s sebou v poslední době nesou i jejich rostoucí popularitu. Soudím tak podle úspěšného Sokola Brno I, se kterým vás seznámím již za týden v rámci projektu FSSever.

A co má takový brněnský Sokol vlastně společného se severním okolím naší fakulty? Málokdo ví, že jedna z největších jihomoravských jednot se téměř beze zbytku skrývá v útrobách Sokolovny a společenského centra Stadion a jeho vnitrobloku na Kounicově ulici. Neuvěřitelné, jak v přeplněném centru Brna nenápadně stále vzkvétá odkaz pánů Tyrše a Fügnera. A že bude vzkvétat i nadále, vám potvrdí již za týden v příspěvku na munimédiích samotný starosta brněnského Sokola Martin Vlk.

Jo a závěrem se zamyslete, jestli vůbec jako hrdí Brňáci víte, že z naší metropole pochází současná nejlepší česká sportovní gymnastka a nejúspěšnější tuzemský šermíř – fleretista. Oba svoje úspěchy na mezinárodní scéně sbírají v dresu Sokola Brno I. Kdo ještě neměl tu čest, seznámí se s půvabnou Kristýnou Pálešovou a showmanem Alexandrem Choupenitchem rovněž příští týden, kdy budete naplno zasvěceni do chodu největšího brněnského Sokola.

Bratři a sestry, dnešnímu cvičení nazdar! Zdar!... A teď už pohov. Ale za týden zase v pozoru sledujte munimedia i náš facebook FSSever.

https://www.youtube.com/watch?v=eDYchkmhrWA&feature=youtu.be

Pod odkazem se skrývá malá ochutnávka z natáčení s momentálně 7. fleretistou světového poháru mužů. Možná, že Tyršovým rozcvičkám ještě neodzvonilo...

#fssever #rozcvičkaseSašou #sokolbrno1 #cvičímerádi

Mapa FSSever

#fss #muni #masarykovauniverzita #masarykuniversity

Svůj studentský spolek si najde každý

Studentské spolky neodmyslitelně patří ke studentskému životu. Zážitky, zkušenosti, zábava a řada nových lidí s podobnými zájmy. Své si najdou téměř všichni studenti Masarykovy univerzity – právníci, ekonomové, zapálení debatéři, pisálci nebo cestovatelé. Na Masarykově univerzitě jich působí téměř 20 a je z čeho si vybírat.

Proč je dobré se do studentského spolku zapojit? Které spolky na univerzitě působí? A co všechno studentům nabízí? O tom všem přišli studentům říct zástupci spolků na Jarmark spolků, který se každoročně koná v atriu FSS.

A právě FSS má se studentskými spolky hodně společného – řada z nich tu má své sídlo nebo jejich jádro tvoří právě studenti FSS. O které spolky jde? Více informací se dozvíte příští týden z projektu FSSever, který představuje čtenářům multimediální formou studentský život na fakultě a na sever od ní.

http://munimedia.cz/prispevek/studentske-spolky-8191/

Foto: Ludmila Korešová, měsíčník Muni

Irena Diatelová

Challenge accepted!

Obraz. Prý řekne víc než tisíc slov. Jenže to raffaello taky. Ta kokosová kulička navíc nevyžaduje zdlouhavé přešlapování v brněnském mrazu. Ve snaze pořídit co nejkvalitnější záběr. A že se přešlapování neprokázalo být ideální strategií. Jenže textová informace sama o sobě nestačí. V kurzu online žurnalistiky to platí dvojnásob.

Foto: Dominika Braná

Možná jste v posledních týdnech na některé z brněnských ulic potkali holku v modrém kabátě. Škodolibě se uchechtli při pohledu na její marný boj s fotoaparátem doprovázený smrští peprných výrazů. Tak to dopadá, když se osoba technologií nepolíbená přidá k partě lidí, kteří si vzali do hlavy zmapovat studentsky atraktivní podniky za humny fakulty. Multimediálně.

Klením to obvykle začíná. Omrzlinami druhého stupně to končí. Testování vlastních hranic k životu ale patří. A ke studiu zvlášť. Alespoň to si říkáme v závěrečné fázi semestru, na kterou jsme si prozíravě rozvrhli většinu práce. A to mnohdy nepočítáme s naší starou známou - prokrastinací.

Postavit se do čela projektu tak nebyl zrovna ten nejosvícenější nápad. Urvat si pro sebe nejobecnější téma se přesto jeví jako jasná volba. Obzvlášť, když oplýváte takřka nulovým orientačním smyslem a na sever ne náhodou trefíte právě jednou ze čtyř případů. Tím líp, že stačí tahat rozumy z expertů na studium lidské interakce v městských oblastech a vnitřní struktury měst.

Stačí prohodit pár slov s těmi správnými lidmi a člověk se toho o Brně dozví hodně. Snad i víc než za první rok studia. Protože jsou věci, které v posluchárně jen tak nezaslechnete. Tipy, které kolují od studenta k studentovi. Kam zapadnout, když vám nejede maso. Kde je studentsky příjemně - čili levně. Kam se vyrazit kulturně povznést. Kde to pořádně zapít, když jste na dně. A že se v Brně najdou místa, na kterých zvládnete obojí zároveň.

Tak co? Chytli jste se? Tak se stavte za týden na munimedia. Vezmu vás na procházku se sociologem Alešem Burjankem. Sraz je před fakultou. A kam že to půjdeme? No přece za podniky na FSSever!

Autor: Barbora Halbová

#procházka se sociologem