NEČTI POKUD TI VADÍ VULGARISMY, PROTOŽE JSEM PROSTĚ KURVA DO PÍČE SPROSTEJ, OKEJ? OKEJ...JO A NEPÍŠU TO VE WORDU, TAK OČEKÁVEJ SOLIDNÍ CHYBY, PROTOŽE JSEM COCK.
Tak jak jsem slíbil, tak začínám psát moje strasti a slasti s třetím Zaklínačem. Recenze je venku tak kuk - LINK. Tohle si sice přečte dva a půl člověka což budu zpětně Já, určitě moje máma (Nazdar, Matko!) a nějakej čínskej bot, který by nejradši začal flusat nějaký zkrácený linky přes bit.ly do komentářů, ale bohužel... Chci si prostě někam ulejt tenhle zážitek a ty problémy s ním spojený, protože jestli mám do něčeho investovat svůj čas, tak Zaklínač je ideální adept. Nuže dobrá pustíme se do toho.
Kdo by se kurva netěšil, co? První díl byl super, druhej taky, ale bohužel ještě teď se cukám z těch totálně přepálenejch barev, ale i tak v rámci evoluce - OK. Třetí díl dostal neskutečnej hype. Polákům se podařilo dostat do médií s hrou, aniž by k tomu potřebovali dávku nekvalitní soli a hráči začínali pomalu chrochtat blahem. První trailer tady a další gameplay tamhle. Internetový hrdinové rozepínali poklopce při záběrech s Yennefer a už si připravovali indulonu na jejich opětovné setkání s Triss. Všechno vypadalo hrozně sexy a já se začal bát.
“Hele ty vole to bude jako open-world? Kurva a to tam budu sbírat zasraný kůže, selkám pomáhat s moukou a vo co ty vole, že tam budeš zase sbírat kartičky, ale teď bez cutscén a za tou kompletní kolekcí s trochou nahoty bude stovka hodin běhání podle nějaký mapy, kterou nějakej bláznivej honimír udělá.”
Tak tohle byla moje první reakce a jsem neskutečně rád, že zrovna tahle predikce se nevyplnila a vývojáři do toho dali doopravdy herní srdíčko. No to bych ale předbíhal, tak se vrátíme v čase, ale už ne tak daleko a to k dni D, kdy mi přišel Zaklínač v review kopii. V práci ohlašuji dovolenou a tak nějak s ani ne moc velkou natěšeností si to štráduju domů, dávám disk do konzole, srkám si kávu ...jo a bláznivě pobíhám po bytě v zaklínačským triku a na prstu si točím s klíčenkou. Takovej ten normální hype přece ne. Uklidním se, zatáhnu roletu, pouštím projektor, vytahuju plátno a spouštím hru.
Ok, tak teď přišlo rozčarování. Je hrozně fajn, že Geralt má qandžilión animací, ale ty opožděný reakce kvůli dojíždění animace, aby to vypadalo hezky mě docela silně rozčarovaly. Tak jo, hrajeme dál... ovládání no... hele to půjde.
“Ne kurva! Já nechci rozsvítit svíčku, ale chci do píči otevřít dveře!”
Nadávám, ale pomalu se uklidňuju. Další rozčarování přichází, když docela dost nudnej začátek je vyplněnej vlastně jen hledáním jedné osoby a to tak, že jdu k tomuhle a zeptám se jestli jí neviděl, pak k tamtomu a jestli jí taky neviděl. Samozřejmě polovina idiotů po mně něco chce, ale když jí chci fakt tedy najít, tak vám pomůžu no. No a závěrečná ťafka, že potom, co tedy všem pomůžu, tak ona přijde?! PŘIJDE?! Píča je to...
“Ty vole ty ženský jsou už takhle dementní i ve hrách” (Jo a fakt chtějí s něčím pomoc než vám “daj”...*POVZDECHNUTÍ*...no co ... furt tu jsou kurvy ne?)
No dobrý no, tak ale už jsem jí našel a hurá vývoj v příběhu. No a v tenhle moment si mě pomalu, ale jistě začal třetí Zaklínač omotávat kolem prstu. Až tedy na tu dementní Klepnu (Geraltův kůň), protože jestli jsem si stěžoval na ovládání Geralta, tak ta tomu začínala pomalu nasazovat korunku.
No, co vám budu povídat, ale začátek na mě fakt nepůsobil nějak moc dobře a byl jsem takovej smutnej a zklamanej. Volám kámošovi a sděluji mu své rozčarování, ale jakože to není úplně blbý, ale přestával jsem rozumět těm desítkám v recenzích a nadšeným reakcím. Jenže jak to v pohádkách bývá, tak se počasí začalo pomalinku vyjasňovat a nastupoval můj oblíbený “Destiny” efekt aneb sovy nejsou tím, čím se zdají být.
Trochu jsem si zanadával na twitteru a bylo mi fajn. Hraju, hraju, hraju .... hraju .... měl bych jít spát, ale hraju .... chce se mi čůrat .... hraju .... spím.
“Spíš? NE?! Hele, tak se to rozjelo a začíná to být super. Hele to jsem narazil na tohle a pak taky tohle a dokonce tamto.”
Kamarádova reakce? “Okej, kupuju!”
Nadšeně referuju kámošovi a pokračuju v hraní. Furt mi sice uniká přemrštěný nadšení některých, ale furt jako cajk. Do hry se pořádně dostávám, craftím si věci, pomáhám lidem, vidím důsledky svých rozhodnutí (Fuck off Dragon Age!) a najíždím na tu správnou vlnu. Ovládání se mi dostává do ruky, užívám si nádherný panoramata, vynikající soundtrack a odpouštím i přesycený západy a východy slunce. Na soubojový systém jsem si nějak zvyknul a smířil jsem se s tím, že “target-lock” je při přesile prostě k hovnu.
Svět třetího Zaklínače mě totálně pohltil a to se mi naposledy stalo například u Bloodbornu. Dobývá si své místečko na mém žebříčku her do kterých s čistým svědomím investuju hromadu času a baví mě. BAVÍ MĚ VEDLEJŠÁKY! Tohle se nestalo kurva dlouhou dobu, abych dělal dobrovolně vedlejší aktivity, jenže tady mají smysl.
Úkoly, které vám zadávají obyčejný enpécéčka prostě fungují a čert vem to, že je to vlastně jen detektivní režim z Arkhamské série s Batmanem. Moje hráčské srdíčko buší a vrní spokojeností. Okej možná to vrní ta plíce, která mi nejede, tak jak by měla, ale, jak to říká dnešní generace? YOLO. Baví mě čistit hnízda všech těch pamrdů, který zdejší svět vyflusnul ven a já jsem prostě spokojený. Začínám pomalu rozumět těm absolutním hodnocením, protože to, co udělali kucí z Polska se jen tak nevidí. Za tohle obrovský kudos klukům, protože po tomhle bude fakt těžký a) vracet se ke starším open-world hrám b) konkurence si bude muset kurevsky máknout, aby to bylo vymakaný jako tady.
Do světa pronikám víc a víc ... lovím příšery daleko mimo můj level, ale s řádnou přípravou je po klidně i půl hodině zabíjím a vlastně začínám hrát jednu z těch nejlepších her, které jsem hrál. Jsem ... šťastný.
Tak a přišel další den D. Den, kdy musím vynést ortel nad tímhle “mástrpísem” a začínám dostávat panické záchvaty. Nadšený kluk uvnitř mě se začíná prát s tím rozumným wannabe dospělým cápkem a já ČTYŘIKRÁT přepisuju hodnocení. Furt to je 9 ... 10 ... 9 ... 10. Volám několika lidem, co to taky hrajou a bavíme se o klasických “pros/cons”. Ve finále uděluji absolutní hodnocení s tím, že doopravdy s odřenýma ušima, ale kluci si to prostě zaslouží. Posouvají žánr dál? Posouvají. Na ovládání se dá zvyknout po čase a nějaké bugy k open-world hrám prostě patří a věřím tomu, že kluci na tom opět zamakají stejně dobře, jako u prvního a druhého dílu. Hra je to nádherná, má super příběh, má dokonalou výplň zdejšího světa, supráckej design příšer, kvalitní dabing, kvalitní překlad. Prostě je to dobrá hra. YOU GO GIRL!
No a tyhle trable s hodnocením mě donutili nad tím víc přemýšlet. Nad tím, jak je číselné hodnocení v dnešní době s tím, jak hry vypadají vlastně dehonestující. Prostě mi připadá fakt špatný dát “nějaký” číslo hře a jen to nahrává těm dementům, co si neumí udělat názor z celkového článku. Člověk, který naopak umí, tak to číslo nepotřebuje a vlastně to funguje jen jakýsi “measure” systém pro distributora, který to pak v reportu posílá dál. Já bych byl pro jakýsi doporučení. Rozdělení do několika kategorií, ale rozvinutější forma hodnocení, jako má Kotaku.
No počínaje dneškem už jsem to v práci řešil a vypadá to, že to je na dobré cestě. Nechci hrám dávat blbou nálepku formou čísla, ale zároveň chci dát čtenářům podnět proč do toho jít, proč přemýšlet nad koupí případně proč se té hře vyhnout nějak srozumitelněji než vlastně nicneříkajícím číslem.
A teď mazejte hrát Zaklínače, jinak až chcípnu (brzo), tak vás budu strašit, jak všechny ty přízraky co tam jsou...jenže já to budu dělat, když budete masturbovat...a to nechceš! Věř mi.
