Quiet thoughts

[vinylovej]

děsí mě, jak lidi, co pro mě znamenali svět, teď pro mě neznamenají nic.

[in-visible-nobody]

Bylo nebylo, bylo už není

začalo to jako ahoj a taky to tak skončilo tvojí tvář na fotkách přelepím cedulkou s roky dva tisíce čtrnáct a patnáct a stanou se z tebe jenom kapitoly mýho deníku

[in-visible-nobody]

Šeptám

otázky do noci,

není nikdo, kdo by mi dal odpověď.

Chtěla bych vědět, jestli se na mě loni smál on

nebo ona, co ji pálil a dýchal.

Proč mi další píše jak se mám a co dělám,

když jinak si nemáme co říct.

Co jinej sleduje tím, když mě zve ven 

a jsme oba zadaní. Nebudu tvá princezna.

A jak na mě vzpomínají ostatní, kterým jsem přeběhla přes cestu.

Co jsem znamenala před čtyřma lety,

je už promlčený leden?

K čemu to všechno, když se teď užírám sama pod chladnou oblohou?

[in-visible-nobody]

Tak trochu tě nesnáším

pokaždý, když mě opouštíš, když poustíš mojí ruku a necháváš mě jít pryč.

[in-visible-nobody]

4 dny, 3 lidi a 3 důvody pro slzy.

Potřebuju odsud vypadnout (aspoň na chvilku chci všechno zase fajn...)

[in-visible-nobody]

Smutný je, když po takový době se prostě nedokážeme bavit (jako dřív, snad jsme si už všechno řekli).

A sere mě, jak to řešim, ale nemůžu se (to)mu bránit (protože je to nejlepší a zároveň nejhorší jaký to kdy bylo). 

Promiň

[in-visible-nobody]

Často nemá čas a někam pospíchá. Pořád si ze mě utahuje. Strašně se vzteká. Ale umí to všechno změnit na hezký chvíle jedním slovem, a to na něm mám ráda.

[in-visible-nobody]

Říkají, že je nám na očích poznat, že k sobě patříme. “Když na něj koukáš, jiskří ti oči…”, řekl mi někdo a vlastně tušil, že se dáme dohromady se Zakázaným ovocem, už pár měsíců předtím než nám došlo, že k sobě patříme. Já se jen smála, že má bujnou fantazii. “Díval se na tebe tak zvláštně…”, povídal další, aniž by tušil, že dotyčný pozorovatel je teď už můj přítel.

[in-visible-nobody]

Než bude pozdě

Tak mě miluj nebo mě začni nenávidět. Znič mě a pomoz mi povstát z popela, nevadí mi být bez jistot. Jenom ať se mnou ten pocit zacloumá. Až budem dospělí zakládat rodiny, nebude na bláznivou lásku místo.

[in-visible-nobody]

Nápis majetek

Na svojí bundě měl domovenku i jméno a mě se alespoň podepsal na hřbet ruky, aby se i bez uniformy poznalo, že patřím k němu.

[in-visible-nobody]

Když přišel správný čas na chyby...

... neptal se, jestli smí, a já ho nezastavila. Aneb jak jsme přizabili svá svědomí pro vidinu lásky jako z červený knihovny.

[in-visible-nobody]

Chtít s ním být není to samé jako nemoct být bez něj.

[in-visible-nobody]

Dostala jsem dneska od zakázaného ovoce plyšového medvídka. Dostala jsem jednoho i loni, ale od Něj. Jiný medvídek, jiný člověk, jiný rok a hlavně úplně jiné pocity. Teď se bojím, že to znovu zkazím a půjde to takle dál rok za rokem. Mám strach, že jednou budu sedět osamělá na zemi v prázdném bytě uprostřed kruhu z plyšových medvídků od všech, koho jsem zklamala.

[in-visible-nobody]

Nehádali jsme se, ale to neznamená, že je všechno bylo fajn. Znamená to, že jsme spolu neuměli nic řešit a dopadlo to tak, že to vlastně ještě nijak nedopadlo.

Pokud máme rozdílný názory, chci se pohádat. Všechno si vyříkat, urazit se, trucovat. Všechno si milionkrát zopakovat v hlavě a dojít k názoru, že je pro mě důležitější než vlastní ego. Musím si být jistá, že ho miluju, že s ním chci řešit problémy, že stojí za to. Potřebuju vědět, že já chci. 

[in-visible-nobody]

Původně bezvýznamný den, kdy jsem našla zakázaný ovoce

O půlnoci jsem seděla pod letní oblohou s lidma, který bych ještě den před tím asi ani nepozdravila. Po rukou a zádech mi běhal mráz, trochu jsem se třásla a nohy se mi klepaly pozoruhodnou frekvencí. Možná to způsobila zima , nebo únava a možná taky ta cola s rumem. Doufala jsem, že si nikdo z nich ničeho nevšimne. Trochu se mi motala hlava. Usínala jsem, ale nemohla zavřít oči. Hlavou mi lítaly obrazy z celýho dne a nebyla jsem schopná se soustředit. Přesto jsem byla šťastná jako už dlouho ne a přála jsem si, aby ta noc nikdy neskončila. Poprvé za celej den si matně uvědomovala, že všechny ty opakující se myšlenky byly pryč, po měsících zmizely. Netížily mě, jako bych lítala pár centimetrů nad zemí. Alespoň pro tu chvíli bylo všechno fajn. Zdálo se mi, že se nemůžu ubránit té euforii, ani kdybych snad chtěla. Já nechtěla. Snažila jsem se zastavit čas a zůstat tam, bez stresu, tlaku okolí, podmínek a termínů, jakoby v cizím světě. 

Nakonec mi zůstaly jen vzpomínky a lehkej úsměv, co se ještě nestihl ztratit. Ani by mě nenapadlo, že mi ten den otočí plány o 180°. Byl to den, kdy jsem našla svoje zakázaný ovoce. 

[in-visible-nobody]

Best friends forever

Předevčírem jsem utopila mobil a display teď nereaguje na dotyky. Jelikož jsem na něm bohužel ,,závislá”, protože ho používám navíc i jako hodinky a budík, potřebovala jsem doma najít nějaký náhradní. Našla jsem svůj starý, který mi okamžitě po zapnutí hlásil plnou schránku zpráv, a tak jsem je začala otevírat a mazat. Našla jsem pár zpráv z roku 2010 od mé nejlepší kamarádky, která mi psala po nějaké hádce, na kterou si už nepamatuji. Říkala, že mě má ráda a nechce, abychom se přestaly přátelit, že nechce roztrhnout partu. Známe se 13 let a byly roky, kdy pro mě byla jako sestra. Věděli jsme o sobě všechno, dělali spolu všechno. Strašně mě mrzí, že když jsem ji před pár dny potkala, stála pár metrů ode mě a obě jsme dělaly, že jsme se nikdy nepotkaly. Za poslední rok jsem jí stála za jedinou zprávu; ptala se, jestli mám izolepu, když balila dárky k Vánocům, ke kterým mi ani nepopřála. Po tom všem mě jen tak odepsala. Zajímalo by mě, jak pro někoho po letech můžete ztratit cenu a jak můžou lidi jen tak zapomínat.

Kam se asi podělo naše BFF? A kde jsou ostatní?

[in-visible-nobody]

Myslí si, že na něj křičím náhodný věty beze smyslu. Neví, že podvědomě takhle komunikuju pouze se svými nejbližšími. Nedokáže pochopit, že mu jenom nabízím pohled na mé obnažené myšlenky. Taky jsou zmatený a víří jako tornádo, jehož je on středobodem. Netuší, že tak hluboko do svojí hlavy jsem nikdy nikoho nepustila a že nic osobnějšího už mu ukázat nemůžu. A asi si neumí ani představit, jak moc pro mě znamená.

Kdybych mu někdy ukázala, co sem o něm píšu, možná by všechno pochopil a možná by toho pak věděl až příliš moc.