rozbřesky mysli asi stranou
první z ní je oh fuck i forgot
what was the point of this blog post again?
měl jsem dvě věci, tak bude jen jedna
věřím v “soulmates”, věřím v to, že prostě každý potká někoho, kdo mu totálně a úplně do plna sedne a nemusí to být romantický vztah, nemusí to být nic, jen setkání dvou bytostí někde v přítmí u kafe nebo čaje nebo ...(whatever the fuck you drink, i dont really give a shit)
a pokud mám to štěstí a všimnu si toho, tak yay me! chápu, že to automaticky jde někam k lásce atp., jasně, protože jde o strašně moc, strach ze ztráty, nadšení z nalezení...aaah fuckin’ yea
ale co když to je ten zlom, který to zabije, proč automaticky dávat nálepku “láska navždy”, i když to tak jasně je, i když existuje vnitřní pocit, že to nikdy nebude jinak, proč? proč na tak krásnou věc vázat pouto, pokud je to opravdu “soulmate” nebo sepjetí duší (což je mezi námi way motherfuckin’ cooler název) tak proč to ponižovat zpět do bytostnýho světa?!
i know im fucking rambling
pokud to tak má být, má to být easy, nesmí to vycházet z tohohle negativního místa, pokud najdu někoho, koho z hloubky duše považuju za totálně kompatibilního, měl bych si zprvu vážit vůbec toho nálezu, potom až vážit přítomnosti a nebýt majetnicky spjatý s myšlenkou - vlastnit nebo nic
number two mi pořád nepřišlo na mysl. asi to budou ty všechny sračky, do kterých jsem měl tu náhodu si stoupnout, a teď tu začaly smrdět..a to tak, že velmi
nicméně, staying above the water
zatím nezvedám a nepřivazuju kameny a neskáču do hluboké vody
a vlastně o tom ani nechci kurva mluvit
takže až přijde do mysli number two, přijde edit
keeping this old fucking thing afloat
ps: celou tu dobu psaní mi v hlavě hraje podivně rock n rollová melodie, delirium tremens či co, když jsem si to po sobě četl, tak jsem měl podivně drsnej vnitřní hlas..a to jsem vysadil a nejedu první alkoholovou ligu no more, takže když za to vemu, tak se to horší
fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuck
edit po půl hodině (ale fucking debilní, povrchní a klišoidní, chtěls to smazat a měls to udělat):
vzpomněl jsem si na number one!!!!
teď už number two a navíc, who cares?
no ono to zas stejně nebude tak slavný
prostě sem plácnu pointy a budu doufat, že si v budoucnu budu rozumnět
je hodně zajímavý, kam se člověk dostane když ho něco baví a věnuje se tomu
ne jako koníčku prostě na plný O.O
a v tom dálničním tunelu plnění si snu vidí jen to, co je před ním
a bla bla pointa je - jak daleko dosáhnem, když se trochu snažíme, neznamená to 24/7/365 práci (that depends..) ale mnohdy to je jen o trošce, ale konstantní trošce a
the magic happens - ale jen když se človek ohlídne
fuck, bylo to hlubší, teď je to jedno velký fucking klišé plný prázdných vět, nechávám si to tu, ale píšu to nahoru
