Phố bỏ

Postupně se budete dovídat, co antikomunistu a maloměšťáka zavedlo do 90 milionové země, kde stále vládne jedna strana. Vítejte v Socialistické republice Vietnam, zemi, kde musíte obcházet cenzuru, abyste se mohli připojit na facebook.

[michalguzi]

THE END

PEREX. Úvod textu, na kterém by autor měl strávit maximum času, aby čtenář nepřeklikl jinam a následoval psaný text až někam dolu, kde se nachází tečka a konec vypravování. Jestli se mi nějakej nekdy povedl, nevím, ale za poslední 4 roky sem se pokusil jich napsat dost.

Prvního října 2012 jsem zveřejnil svůj první příspěvek na těchno stránkách - bylo to několik fotek ze svatby Kozla a Áji. Následovala pitka v Nové Vsi mezi králíky. Shodou okolností fotím svatbu Hedviky příští týden a v Nové Vsi jsem se byl opít v sobotu. Takže vlastně žiju olympijským životem - opakuju se po čtyřletích... Za ty čtyři roky fotim třetim foťákem. Rozloučil jsem se s Canonem 60D, 6D a teď sedlám Fuji X-T1. Je to malinký, lehký, hravý, výkonný, nějaký mouchy to má, ale ještě si ho nějakou dobu nechám.

Pozítří, to jest pátého října, tyto stránky oněmní. Odcházím od této platformy squarespace a přecházím na wordpress, který je o dost levnější s podobnými možnostmi správy. No, asi budu chvíli mlčet, protože jsem s novými stránkami ještě ani nezačal...

Adresa bude stejná, kabát malinko jiný - voňavý, vyprášený a bez molů.

Chtěl jsem napsat nějaký velmi vtipný příspěvek o trolltunze, jak tam kluci žádaj holky o ruku a úplně jiný holky, který maj na svatbu asi dost času, naopak na trolltunze twerkujou. Nebo o tom, jak jsme se Šotkem běhali v září po kopcích a nechytli žádný ryby..no chtěl sem toho napsat fakt hodně, ale v pondělí ráno mi ten mozek nejede. Prostě ně. Naštěstí v tom nejsem sám, protože prý vyzkoumali, že nejvíc zmetků se ve fabrikách vytvoří v pondělí. Takže tímto s vámi sdílím poslední zmetek na michalguzi.com Díky za přízeň a snad brzy na viděnou v novém kabátu. No nic, podívejte se na fotky z Norska a z cesty domů po ose Göteborg-Malmö-Rujána a já jdu vzít babču na oběd. Zítra má 73. narozeniny! Ahoj!

[michalguzi]

Muselo to přijít. Tak jako pátý rok za sebou jsem vyházel tašky a bágl z auta, vyjel výtahem do čtvrtýho patra Na Dolíkách a zabouchl za sebou. A teď co, viď. Podzim se blíží a to znamená...že bude padat listí a do hospod se bude chodit za tmy.

Ale tak o tom sem uplně tak nechtěl psát. Včera sem si sedl ke kompu, upgradoval lightroom, aby mi konečně zvládal rawy z fujiny a uvědomil si, že vám dlužim strašně moc fotek. Svatbu na blog asi dávat nebudu, ale co třeba pár fotek z kopců a z jednoho promrzlýho večera, kdy jsme s Jurou zírali na sever a cvakali první záchvěvy letošní polární záře v jižním Norsku..

Dlouho jsem nebyl fotit s nějakym kamarádem a musim uznat, že to něco do sebe má. Asi bych to už býval dávno vzdal a jel se ohřát do chaty, ale Jura byl natolik šílenej, že byl odhodlán čekat na lepší představení a cvakat a cvakat a cvakat. Když už jsme byli rozhodnuti vyrazit zpět domu, protože jsem nebyl uplně schopnej přes zkřehlý prsty mačkat spoušť a štelovat foťák, stejně vás něco přinutí vylézt do toho marastu znova. No a když pak už sedíte v aute, topení na max a za okýnkem na vás svítí osvětlený stany radioamatérů, kteří pod Gaustatoppenem asi hledali signál od Elvise, vyskočíte a cvakáte nanovo. No a pak se podíváte nad hřeben, jak to tam pěkně běhá a stejně ještě skočíte do auta a jedete do průsmyku zpět, protože budete moct smazat všechny předchozí fotky a nechat si nějakou TOPovku, která tam na vás teď čeká. Finn ze Sortlandu, kterej to tam má každej druhej den v mnohem větší parádě to zas bude hejtovat, že to je prd polární záře, ale víš co Finne... ;)

Minulej příspěvek jsem končil fotkou, na které se zrcadlí postavy v horskym jezeře. Byl to narozeninový hajk na Skorve a událo se to vlastně ještě před svatbou, před Šotkem, s Kafkym. Afterpárty večer byla vtipná. Podávala se slovenská gulášovka, píva byla dost a vyzkoušel sem si Telemarskej dupák za doprovodu herního umu nejlepšího muzikanta na světě na hardargervidský housle (maj dvojnásobek strun, který se rozeznívaj rezonancí o ty čtyři hlavní. Ve zkratce řečeno.) Takže tady ještě pár fotek z výšlapu a z kopců ze srpna. Příště už to bude o Trolltunze, twerkování a cestě přes Švédsko dom.

[michalguzi]

Září září

Slunce nám přes špičky smrků už jen šimraj Stuvøy a okolní louky dostaly podzimní sestřih. Babí léto na jihu Norska přináší nebe plné hvězd, spoustu hub, ale také o dost kratší dny, než jsme byli poslední týdny zvyklí.

Komár už nedrží štětec v ruce a nestojí ráno u plotny, aby vykouzlil ranní kávu k rannímu cigárku, ale standardně datluje něco do počítače pod Slánskou horou. Ačkoliv bylo letošní léto v Hjartdalu na výlety skoupé, nenudili jsme se. Naopak. Během dnů volna, kdy jsme mohli zapomenout na práci, jsme se sbalili a vyrazili dvě stě kilometrů k moři, kde na nás čekaly opuštěné pláže a vzduch prosycen solí. Bohužel na nás nečekalo moc ryb, ale nemusí pršet, stačí když kape, žejo.

Tady na severu není moc příležitostí k socializaci, pokud nechcete, aby vás to stálo pár tisíc v podobě nějakýho hudebního festivalu v country stylu, kde se omladina válí v kovbojských kloboucích v blátě a lemtá pívo v kelímku za dvěstěpade. A že těch festivalů v okolí je! Notodden blues fest, Kongsberg jazz festival, Rjukan Jazz, Seljord country fest…

Dneska je druhýho září a norčátka už chodí 14 dní do školy. Je po turistické sezóně a už tak pomalé tempo venkova je ještě pomalejší. Jakoby tu pohodu vycítily i ryby v řece, který ne a ne skákat na háčky. Své by k tomu mohl povědět Kafky, kterej za čtrnáct dní nechytil ani jednoho pstruha, zato vypustil z hlavy miliony slov. Už jste slyšeli tamto o tý Kanadě?:)

Na disku na mě čeká ještě několik set fotek z bráchovy svatby, takže abyste věděli, mam už vlastně švagrovou a neteř! Yes! Strávil jsem s rodinou večer na břehu Vltavy tancem za doprovodu melodií z Hitšarády roku 89. Ale tak hlavně že svatebčané bavili a Dj kromě pupku neukázal ještě něco víc, když ho minul i ten hudební vkus. Vlastně vkus všeobecně.

Jestli právě čtete tyhle řádky, nebo se třeba pozastavujete na dementním Babišem, kterýho jsou zase plný internety, my se Šotkem vaříme. Teda vlastně Šotek vaří. Po mém včerejším dvouchodovém menu – čočková polévka + opečený losos s bramborem mě ten fousatej syčák trumfne pravou hovězí svíčkovou na liškách s vařeným bramborem. No nedivte se, erteple byly v akci.

Dobrou chuť.

[michalguzi]

Hjartdal

Je konec července a já píšu první příspěvek z Norska. Jaká ostuda. Bohužel jsem neměl tak nějak čas a chuti bylo taky pomálu. Několik dní v kuse jsme si s Komárem hráli se štětkama a válci a vraceli se k večeru domu. Uvařit, skočit do řeky, pustit si film na dobrou noc a druhej den zase do rachoty.

Dneska nás od natírání vyhnal déšť, tudíž jsme si mohli dát trochu delší odpoledne. Kdyby nepršelo, šli bychom se psem ven nebo na ryby, ale asi sem měl dneska trochu línější prdel nebo mi v žilách kolovalo míň kofeinu, takže jsem zůstal v chatrči a mohl se pustit do selektování fotek. To Komár na ryby šel a přinesl mi dva pěkný pstruhy. Naučil jsem dlouholetého vegetariána zabíjet a kuchat, takže stačí už jen ty dva macky hodit na pánev a večeře je hotova. Děkuju!

Je pátek 29. a moje máma slaví narozeniny. Pátým rokem po sobě jsme si jen zavolali, protože jsem opět tady, 1 200 km vzdušnou čarou od domova…Mamko, ještě jednou všechno nejlepší, pusu!

Těch pár fotek, co je dole, jsou takový náladovky. Černobílá selekce. Trochu se furt sžívám s novym fotoaparátem a hlavně s ohniskem. Někdy mi chybí moje pevná padesátka, její bokeh a minimální hloubka ostrosti. Co mi chybí už míň je aberace a občas nepřesný ostření. Nicméně si připadam, že začínam skoro od začátku.

[michalguzi]

Titov trip

Pokaždý, ale uplně pokaždý někoho v naší bandě napadne psát deník. Někdy nám to vydrží zapisovat den, někdy dva, někdy týden. Byl jsem součástí pouze jednoho výletu, kdy nám to vydrželo od začátku do konce, ale deník se stejně nakonec ztratil u pana Kostoviče nebo Dužára.

Pedrova neuvěřitelně bizarní hláška o roxorech co tančí foxtroty, bohužel nejspíš zůstane na tomto blogu osamocena,  protože na naprosto nelogický věci se vzpomíná zkrátka nejhůř a víc než jednu stránku v deníku zase nemáme.. Kdyby kluci četli blog, tak můžou do komentářů něco připsat, ale nemyslim si...

Nicméně pár spojek s výletem stále existuje. Tak třeba mám na sobě triko z Ohridu a fotbalový Euro stále probíhá. Sympatický výkon Albánie nestačil bohužel na postup ze skupiny, ale jejich heroický výkon proti Francii si zasloužil víc než odchod nevděčných fanoušků od obrazovek pár minut před koncem zápasu..Inu horká albánská krev.

Prvního července. Ha! Titov trip jako by se udál někdy hodně dávno. V hlavě už nenosím albánský minisukně, ani zubatý pastevecký psy, ale severský léto a další stěhování. Fakt si už připadam jako hlemýžď.

Takže z horkýho Balkánu na chladný sever. V úterý ráno startujeme bramboráka a kolem půl 11 večer bychom se za západu slunce měli naloďovat na trajekt.

Dal jsem si pár předsevzetí. Například že konečně odstraním nános pavučin, včel a much z oken. Nebo že si z kamenů, klád a zahradního náčinní postavím takovou menší Radlickou kulturní sportovnu kolem Stuvoye, kde si ve dnech volna s Komárem trochu zacvičíme.

Dole pár fotek ze Skopje, z trhu, z hostelu, pohled na mojí večeři v ešusu a nakonec pár výhledů z cesty pod Golemem.

Tak pěkné léto, příští příspěvek už bude severskej.

[michalguzi]

Zdrávo ty krávo!

Léto přišlo i do Čech a soudě podle odéru v tramvaji s tím spousta lidí moc nepočítala. Jízdy na černo v rozehřátých šalinách jsou bez rizika, protože všichni fízlové (ehm, revizoři) si chladí pupky v metru.

S klucíma ze Slanýho sme si takovej prequel českýho léta vyzkoušeli před dvěma týdny, když jsme s batohy na zádech cestovali a seděli po hospodách v Makedonii a Albánii.

Ve zkratce první dojmy: Skopje je díra, která má nejvíc kýčový veřejný prostor. Debilní umístění soch a mostů (o kvalitě některých obřích nemluvě) by mělo sloužit jako odstrašující příklad pro ostatní města. Tipuju, že většina je financována z EU fondů.

Nezastavujte se v Gostivaru, je to taky díra, ale lidi jsou moc milí a nechají vás klidně přespat na zahradě. Ráno vás ochotně pustí k sobě do koupelny aby ste jim nenechali nechtěný dárek na poli, ale nečekejte na záchodě prkýnko...

Nevynechejte Golem Korab, který je se svými 2764m nejvyšším kopcem Albánie i Makedonie a druhým nejvyšším v bývalé Jugoslávii - po Triglavu. Když už se teda vydáte k výchozímu bodu, kde začíná stoupavý trek, nefoťte si pohraničníky, přestože se k vám chovají jako strýčkové. Necháte si u nich stan, abyste mohli jit nalehko, uvaří vám po návratu kafe, dávaj cigára, sušší promoklé věci, importujou z vesnice pálenku...Nikdy totiž nevíte, kdy se změní šichta a velitelem se zničeho nic stane überdebil, kterej vás přinutí smazat všechny fotky, kde jsou nějaký uniformy a budova pohraniční stanice a pošle vás místo slíbené palandy a pohádky na dobrou noc zpět do horskýho marastu...

Doufám, že vás to nalákalo a teď trochu fotek s vodní tématikou, protože to je přesně to, o čem budu zítra, až budu fotit Michaelovi a Lence svatbu, snít. Nepijte stojatou vodu, pijte vodu z proudu a pijte jí hodně!

P.S. název příspěvku je takovým Pedrovým popěvkem, kterým reagoval na "ahoj", makedonsky Zdrávo! Nevadilo mu, že si s Makedonci ze 70% všechno rozumíme..nebo sme si to aspon tedy mysleli.

[michalguzi]

Wunderbye

Čas se nachýlil. Předat počítač a další hardware, vyzvednout zápočtovej list a léto může začít. Byly to skvělý čtyři měsíce v Praze, fakt že jo. Už si pamatuju konečně některý tramvajový linky a vím, kam na dobrý pívo a za thajskou kuchyní, kde holky balej kluky a kde se naopak úderem půlnoci mění klub na sósidž párty.

Až se jednou vrátím do Čech, tak to v Praze znovu zkusim. Připadam si na Slaný moc mladej, přestože mi za tyden a něco bude třicet. Au. Oslava proběhne tradičně u Berounky v hospodě U Jezzu, ale to až za dva týdny. Do té doby si dáme se Slanci makedonské kopce a albánské pobřeží.

Zatím se můžete podívat na bannery mých kolegů a přátel, které jsem pro MSC Microsoft fotil. Atypický formát a prostředí našich kanceláří. V hlavních rolích Wundermen a Wundergirls.

[michalguzi]

Karpaty bílé

Zatímco si užívám poslední pracovní dny v kanceláři na Smíchově a za oknem to vypadá jako během tropickýho monzunu, vím zcela jasně, že jsem nechal u Pavla otevřený okno. Až P. přijde domu z práce, bude to asi neveselý pohled. App Aladin lhala. Nepršelo, tady v Praze padala přímo hovna s hákáčema.

V pátek dám po několika měsících práci i Praze na nějaký čas sbohem. Už v neděli odlétám se slánskýma kumpánama do Makedonie, kde ochutnáme místní Ajvar (babi myslím na tebe, neboj), místní šašliky a domácí vína. S loupáčkem (rozuměj Pedrem) si pak u albánských břehů naordinujem odloupávací kúru.

Všechno se to tady v Praze stalo tak nějak najednou. Jaro, jedno stěhování, druhý a teď na pár dnů třetí. V plánu byla všemožná kultura, ale většinou to skončilo u piva, koncertu nebo v sauně. Člověk si vlastně až po prokalenym týdnu uvědomí, kolik má kolem přátel se kterýma musí prostě jít po několika měsících "na jedno".

Mokrej kraj, řikam to furt.

Jakmile se to trochu zazelenalo, pokoušel sem se vypadnout z města co nejvíc to šlo. Naposled minulý víkend s Lutášem do Bílých Karpat. Z čundru se stal skoro přechod BK s padesáti kilometry v hnátách. Tři parádní širáky, brodění řeky, ranní koupačka v rybníce a lesní ohně. Vše se to událo za zpěvu desítek druhů pěvců, kteří obývají tamější bukové lesy. Poslední den výletu jsme si vyhradili na cestu domů, a když jsme s obavami zvedali palce u benzínky na Starym Hrozenkově, netušili jsme, že se oba dostanem domů jedním vozem. Starý Hrozenkov-Praha-Turnov ve stříbrné nebrzdící Felicii s Čechoslovákem Jardou. Jeho maďarský vzhled a stav vozu nemohl uniknout imigrační policii, ale vše pro tentokrát v pořádku a mohli jsme odjet bez pokuty přesto, že Jarda neměl platný doklad totožnosti a Lutáš zapnutý bezpečnostní pás.

Bílé Karpaty byly vlastně první trip, na který jsem vzal novej foťák. Všeho od Canonu jsem se prozatím zbavil a investoval stejný peníze do Fujiny. Je to lehký, rychlý, zábavný a na cestování dokonalý. Mouchy to má, to ano a ten hype kolem je asi přehnanej. Ale co, zkusím si to tahat po makedonských a pak norských kopcích. Takže níže se můžete podívat na první fotky z Fuji XT1 + XF 23mm F1,4 Neupravoval jsem je, takhle to prostě leze z foťáku v jpegu.

[michalguzi]

Květnový pivní trip

O čem bude tenhle příspěvek? Nápadů byla spousta, ale už bych si mohl zvyknout, že v pondělí dopoledne jsem bystrej jak důlní kůň...Obzvlášť po těch posledních několika víkendech. Docela se těšim někam, kde pívo neni tak dobrý a levný.

Takže minulej víkend, rozuměj ten nejhezčí letošní víkend, jsme se vydali do Žebráku, odkud jsme šli přes Broumy do Roztok u Křivoklátu. Deset pivachtivejch kreténů ze Slanýho, Velvarska i Varnsdorfu.

Prvním cílem nálevna v Březový. Nenechali jsme nic náhodě a radši už někdy ve středu si zarezervovali místa pod televizí, abychom zblízka viděli, jak přejedem Rusácí. Tři nula Milane!

Vypít půl baru a někdy kolem půlnoci hledat flek na spaní pro deset lidí je naše specialita. Za pár minut po dost vtipný cestě, kdy jako jednotka z části na zteči a z části na ústupu mizíme kdesi v tmě, rozděláváme na louce oheň, skáčem po větvích a lámem suchý klacky.

Usnul sem ani nevim.

Ráno první jarní koupačka v lesním potoce a pochod šturmem mimo vyznačený stezky do Broum, kde Matuška vaří moooooc dobrý pivo. Hned při vstupu do vesnice jsme byli místní dívčinou v kroji pozváni na máje, ale jako správní džentlmeni jsme dívkám řekli NE! Měli jsme totiž před sebou plán na vypití dalších dvou sudů, čutnout si nohejbal a dostat úžeh (Kafky).

 Po několikahodinové chůzi, kdy se pocit vyschlého hrdla střídal s pálivými chodidly a nejbližší otevřená hospoda se stále nacházela za rovinou abstraktnosti, jsme konečně dorazili do milovaných Roztok do hospody U Jezzu.

Neděle klasickej krendopylon U Jezzu, kde se k nám připojila na zbytek odpoledne Mony. Jo, holka bez prdele, je jako tejden bez neděle! :p

No a když začít Žebrákem, proč neskončit žebrákem? Večerní příjezd na hlavák a následný žebrání do čepice s panem inženýrem PhD bylo dost bizarní zakončení už tak bizarního víkendu. Díky za tu vzpomínku, kluci.

[michalguzi]

O čem bude tenhle příspěvek? Nápadů byla spousta, ale už bych si mohl zvyknout, že v pondělí dopoledne jsem bystrej jak důlní kůň...Obzvlášť po těch posledních několika víkendech. Docela se těšim někam, kde pívo neni tak dobrý a levný.

Takže minulej víkend, rozuměj ten nejhezčí letošní víkend, jsme se vydali do Žebráku, odkud jsme šli přes Broumy do Roztok u Křivoklátu. Deset pivachtivejch kreténů ze Slanýho, Velvarska i Varnsdorfu.

Prvním cílem nálevna v Březový. Nenechali jsme nic náhodě a radši už někdy ve středu si zarezervovali místa pod televizí, abychom zblízka viděli, jak přejedem Rusácí. Tři nula Milane!

Vypít půl baru a někdy kolem půlnoci hledat flek na spaní pro deset lidí je naše specialita. Za pár minut po dost vtipný cestě, kdy jako jednotka z části na zteči a z části na ústupu mizíme kdesi v tmě, rozděláváme na louce oheň, skáčem po větvích a lámem suchý klacky.

Usnul sem ani nevim.

Ráno první jarní koupačka v lesním potoce a pochod šturmem mimo vyznačený stezky do Broum, kde Matuška vaří moooooc dobrý pivo. Hned při vstupu do vesnice jsme byli místní dívčinou v kroji pozváni na máje, ale jako správní džentlmeni jsme dívkám řekli NE! Měli jsme totiž před sebou plán na vypití dalších dvou sudů, čutnout si nohejbal a dostat úžeh (Kafky).

 Po několikahodinové chůzi, kdy se pocit vyschlého hrdla střídal s pálivými chodidly a nejbližší otevřená hospoda se stále nacházela za rovinou abstraktnosti, jsme konečně dorazili do milovaných Roztok do hospody U Jezzu.

Neděle klasickej krendopylon U Jezzu, kde se k nám připojila na zbytek odpoledne Mony. Jo, holka bez prdele, je jako tejden bez neděle! :p

No a když začít Žebrákem, proč neskončit žebrákem? Večerní příjezd na hlavák a následný žebrání do čepice s panem inženýrem PhD bylo dost bizarní zakončení už tak bizarního víkendu. Díky za tu vzpomínku, kluci.

[michalguzi]

Soul N food

Minulý týden byl plný setkávání. Upsal jsem se jako ambasador pro withlocals.com, startup, který spojuje domorodce a turisty v devatenácti zemích včetně Česka.

Funguje to jednoduše: v jednom z měst, kde mají své hosty, si vyberete aktivitu, kterou byste chtěli zažít - od masáží, poznávací procházku či čtyřchodové menu z místní kuchyně až po beer tour. No a já se vlastně starám teď o to, aby to na stránkách vypadalo skrz mé fotky lákavě a turistí to bookovali. Pokud rádi poznáváte nový lidi a umíte nějaký světový jazyk, tak směle do toho. Cenu za službu si určujete sami a withlocals vás stáhnou jen o 20% provizi.

Takže co jsem zatím verifikoval? Prohlídku po Malé straně a po Albertově, vegetariánské čtyřchodové menu u Verči nebo brutomrdální staročeskou večeři u Zuzany. Kachna, bůček, knedlíky, bramboračka, buchty, čokoládová pěna, domácí ořechový likér, řízky... pondělní dieta jak má být. Zuzana byla nesmírně pozitivní a energickej člověk, navíc produkční fotografky co fotí pro Reflex, takže o krásný předměty a fotky po celym bytě nebyla nouze.

Ve Wundru mám před sebou poslední měsíc a asi mi ta jistota pravidelného příjmu, skvělých kolegů, shovívavých šéfů a života v Praze bude trochu chybět. Sice jsem si nic nenašetřil,ba přímo naopak, ale zato utužil pár kontaktů, potkal nový lidi a zapojil se do života ve velkoměstě, což sem si chtěl vždycky vyzkoušet... Jinak o víkend byl další, již osmý (!) ročník Soulfood night. Fotit se mi nechtělo, ale když tam stál Kovy s jeho Fujinou, nemohl jsem odmítnout. Je to ďábelskej přístroj a teď už jen najít cestu, jak se k tomu foťáku dostat za rozumnější cenu, než kolik stojí v obchodech...

Pár fotek ze soboty, který jsem během koncertu RFO nacvakal. Postproces má na svědomí Kovy, ale nejspíš to jen oříznul a doostřil (můj tip), páč takovýhle príma barvy si vybavuju už když jsem na ty obrázky koukal ještě ve foťáku...

[michalguzi]

Just DO it!

Z kavárenského povaleče se stává busy man! Aspoň teda soudě podle minulého a budoucího víkendu. V sobotu jsem strávil 12 hodin na place a fotil holky v legínách. Teda nebyly tam jen běhny, bylo tam i pár běžců...Po celodenní šichtě jsem byl tak vykoukanej, že sem se musel jít regulérně vožrat. Tímto děkuju slánskejm klukum za podporu.

Když jsem se den poté tak nějak stačil dát do pořádku, spočítal ztráty a přestala se mi motat hlava, ozvala se mi Kristina z Penidy, krásnýho ostrova u Bali, kde byla teoreticky volná pozice na příští sezonu pro jednoho dajvmástra. No, bylo tam místo do včerejšího dne, než na ní jedna zlatokopka z Chomutova ušila boudu a K. tím pádem přišla o místo.

Dole pár fotek ze slánska první jsou z Velikonoc, kde si nás vzal do parády pan Cap. Pokračovalo se do Smečna, kde na nás čekaly slánské ženy, české pivo, irská whiskey a holandské konopí. Moje velikonoce byly na hony vzdálené těm několika legendárním v minulosti, kdy si člověk prostě napsal omluvenku nebo nevstal. To mě přivádí k myšlence, že místo velkého pátku by se pro národ bezvěrců a alkoholiků spíš hodilo volno v úterý - na vykurýrování, aby měli nejen moji přátelé o den dovolený navíc.

A tady pár jarních fotek ze Džbánu za Bílichovem, kde doporučuju z Bilichova po zeleny směr Bor a pak lesem kolem rybníků zpět. Když to zakončíte v Zichoveckym pívováře na večeři nebo na kafíčku, tak chybu rozhodně neuděláte! Úplně poslední fotka je pohled ze dvora v Bořivojově ulici, kde jsem dva měsíce pobýval.  

[michalguzi]

Johannesberg

Je to tady! Jaro! Období, kdy má člověk raději nosit klapky na očích. Prodej pif a kondomů roste a po tramvajích se line vůně podpaží, ačkoliv paradoxně roste prodej i deodorantů. Asi málo.

Jsem za polovinou své kancelářské mise, přestěhoval jsem se ze Žižkova na Vinohrady a místo dvou holek bydlím se třema klukama. Náplavka už praská ve švech a štajl některých tamějších píčů strčí do kapsy i štýlo zlaté mládeže na předměstí Moskvy. Běžci a běhny se pomalu vyrovnávají s tím, že jim odteď bude náplavka patřit jen za deště a to ještě kdo ví. Ti, co tuto ztrátu vlivu nemohou překousnout, se snaží poněkud neohrabaně vybalancovat úhybné manévry mezi mládeží po vlivem drog a hormonů. Tohle je prý letní pártyplac a za sporty si se nyní přesuňte na levej břeh. A nebo na předměstí.

Ačkoliv se mi to zdá jako docela dávno, od mé návštěvy v Jizerkách u Matěje na chatě uběhlo skoro 14 dní a jedno roční období. Janov nad Nisou nás přivítal ještě za zimního času a zimního počasí. Djeepák mě přivítal po šesti pivech - aspoň pár věcí kolem mě zůstává stejně vtipnejch.

První večer popsat nedokážu ale pamatuju si ho. Djeepák to má opačně. Na programu příštího dne byla sauna, oběd a taková pohodová vycházka hodná pacientů po transplantaci kyčle. Ve Slanym by se řeklo chill. Během druhého dne došlo na několikahodinový výlet po běžecké trati v okolí Josefova dolu přes malebnou osadu Křišťanov.

Pár fotek abych se připomněl, že tu ještě někde jsem a příště pár veselých velikonočních fotek a obrázky z bilichovskejch lesů. Njoy.

[michalguzi]

Wunderhory

Znovu na sněhu a znovu v Alpách. Oproti brodění se v prašanu, který sem si užíval předminulý víkend s Canonem, byly tentokrát v plánu sjezdy na pořádnejch kárvech s Wunderpartou. A bylo to trochu šmucik aba wundabár. 

Nastavit out of office zprávu v outlooku, zamknout počítač, udělat svačinu a naložit se do autobusu, kterej nám firma zajistila spolu se sto pivy. Vyrážíme, otvíraj se první plechovky.

Celých osm hodin se bus úspěšně vyhýbal jakýkoli dálnici, takže jsme dorazili tak akorát na večeři, kterou pár společensky unavených jedinců stěží může pamatovat. Trochu jim tu amnézii ovšem závidím, protože na takhle hnusný boloňský špagety bych taky nejradši hned zapomněl.  Das ist nicht gůd. A toho nicht gůd sem sežral tři talíře.

Chuť jsme si spravili hezky po česku - plechovkovou plzní a pokračovali v tom do ranních hodin. Rakouská pohostinnost a připravenost odjela nejspíš s minulym turnusem, takže slibovaná sauna nefungovala, hudební místnost se jaksi ztratila a stolní tenis rozbily prý děti. Das ist nicht gůd vol. zwei.

Ve Slanym už druhou dekádu hrajem po hospodách kostky, ale to co se mi povedlo v Saalbachu asi další dekádu nezopakuju. Ve hře třicítka vykrosit čtyři oponenty šestkama (54hitů) se mi nikdy nepovedlo. Bylo znovu co zapíjet a pachuť toho posledního panáka sem cítil na patře ještě během sobotní snídaně...

Sobotu a neděli jsme strávili na svahu. Saalbach-Hinterglemm je poměrně velký středisko s asi 270km sjezdovek a 70 lanovkami. Čekalo na nás azuro, teplota něco nad nulou a v údolí dokonce na kraťasy. Jaro přišlo i do Alp a nejlepší ježdění samozřejmě s prvním ranním lanem. 

Nevlastnim vlastní lyže, stačí že mam výbavu na potápění, takže jsem svěřil svůj osud do lyze-go-home co sídlí na knížecí. Jako nejvíc nejlíp připravený kvalitní kárvy za 500kaček na celej víkend. Doporučuju!

Dole se můžete podívat na pár kousků z víkendu a Wunderparta si může kompletní fotky stáhnout zde.

[michalguzi]

Canon Workshop

V pátek se konal ve Vinohradskym pívováře sraz nás, ústeckejch geografů. Neviděli jsme se několik let a dalších několik let některý svý spolužáky neuvidim, protože mi dva dny před konáním třídního srazu volali z Canonu, jestli prej s nima nechci jet do Rakous na workshop. Dostal jsem nabídku, která nešla odmítnout.

Zajet do Slanýho, půjčit lyže, vzít si první půlden dovolený a zapocenej přijít pozdě na sraz před Fantovu kavárnu, kde na mě čekal VW Crafter narvanej technikou a fotografama. Pár piv po cestě a nějaký ty historky k dobru probořily počáteční ledy. Po pár hodinách a plzních se z nás stala banda idiotů.

Průměrný věk v luxusním hotelu v Zillertalu byl naším příjezdem o dost snížen. Německy mluvící klientela vypadala, že all-inclusive wellness pobyty v Alpách objíždí od Berlínský krize a tak mě ani nepřekvapil hřeb pátečního večera na baru - tahalo se Bingo. Všichni přítomní v sále byly po každém tahu oslněni úsměvem vysílaným zubní protézou moderátora. Kdo byl někdy na návštěvě u našich jižních sousedů ví, že za vkusem se tam rozhodně nejezdí. Tipuju, že většina hostů při pohledu na porcelánová sousoší dvanácteráků vlhla, zatímco mě se ještě před prvním pivem zvedal kýbl.

Ráno nás čekal seminář s Jakubem Freyem, který zapíjela většina z nás vodou -to kvůli zředění předešlé noci. Slunečné počasí jsme prokecali ve foajé, a tak si na nás Alpy přichystaly k poledni silný vítr a sněžení. Prostě ideální podmínky na fotoworkshop.

Následujících několik hodin jsme strávili na svahu se štábem Canon CZ, Jakubem, naším skokanem Dejvem a klukama s foťáky jako jsem já. Atmosféru toho, jak se fotí jumpy do prašanu můžete najít níže.

Za necelých 14 dní jedu znovu do Alp. Tentokrát s firmou v rámci teambuildingu a to bude asi trochu jinej příběh...

[michalguzi]

Pod povrchem

Přes tři týdny uteklo od posledního příspěvku. Třetí týden kroutím v kanclu a tu stejnou dobu sem nedržel foťák v ruce. Dva měsíce se nekoupal v oceánu, tři měsíce nepotápěl, 4 dny nevožral a den nevybíral peníze z bankomatu. Co to je sakra za systém?

Všechno má svůj důvod a kdybych na začátku února zariskoval a jel do Ao Nang do Thajska dělat stejný věci jako loni, tak řeším asi jiný věci než teď. Řešil bych asi nedostatek práce a nehezký vzpomínky z minulých dnů. V dive centru, se kterym sem byl znovu dohodnutej, měli před pár dny totiž dost vážnou nehodu. Tak vážnou, že jeden Číňan díky chybě instruktora zemřel. Co bude s centrem se neví, ten idiot co to posral už tam neměl pracovat dávno.

Životy každýho z nás se liší jen tím, jaká rozhodnutí dennodenně děláme a jak se k nim stavíme. Každej den stojíme na pomyslný křižovatce a je jen na vás, jak se rozhodnete. Před pár týdny jsem stál na křižovatce, která mohla změnit spoustu věcí...

Kdybych byl blondýna s vyžehlenejma vlasama a na instáči měl našpulený rty, obnažený kozy a vystrčenej zadek, tak bych si asi pod každou fotku připsal Carpe diem a podobný bláboly, pod kterejma si dotyčná představí tak akorát čupr lambrusco ještě před oběděm nebo žůžo nákup kabelek Michael Kors s kámoškama v Paládiu.

Ale lidi řikali, že punk je jinde.

Všeobecně existuje past na střední třídu v podobě minipivovarů, kde lidé s průměrnym platem nechávají nadprůměrné peníze za vynikající pivo a žebírka. Ve Slanym vznikla už několikátá past pro mě a moje kamarády: Me Gusta se přesunula pod povrch, kam slunce nikdy nezasvítí, na stěnách nevisí hodiny a pan domácí již nevypíná proud. Dole se tedy můžete podívat na fotky baru Pod povrchem. Klidně to i odklikněte na fejsbůku ať víte, jaký dobroty Míša zrovna vaří.

Až půjdete kolem, tak se tam stavte. POZOR ale: "Na jedno" se tam vážně nechodí.

[michalguzi]

Bon office

Tak se stalo to, že se na mou automatickou odpověď v outlooku z roku 2014 zapomnělo a příští pondělí nastupuji do staronové práce na Smícháč. Do konce května. Záložku na levný letenky si pro jistotu smažu, aby mě to moc nelákalo a mohl se v klidu soustředit na práci.

Výhodou a zároveň nevýhodou dlouhodobích pobytů mimo váš nejbrhůd je fakt, že se ty vaše zážitky (ať už pozitivní či negativní) ničím nepřemazávaj. Takže když se vás po dvou letech někdo zeptá, kdy jsme se naposled viděli tenkrát v Praze, pravděpodobně si budu pamatovat i to, jaký panovalo počasí - teda pokud jsem v sobě neměl nějaký to pivo, žejo.

Je to vlastně stejně jako když si člověk pamatuje svou druhou dovolenou v Chorvatsku před x lety s tím rozdílem, že tady se jedná o mou rodnou zem. Zvláštní. Některý kamarády to až děsí. Příští čtyři měsíce budu tedy v Praze přemazávat vzpomínky roku 2014. Prostě podobný jaro za kompjůtrem.

Kéž bych to takhle fungovalo i v práci...

Skoro dva měsíce uplynuly od skvělýho výletu na Tenerife, kde jsme si s Cathy a Kafkym dali okruh v severní části ostrova. Samotnýmu výšlapu předcházelo gastroporno v místní taverně, kde jsme museli asi 40 minut čekat na stůl s pořadovym číslem v ruce. Když čekáte s Barraquitem, ve kterym je medový rum, tak to vlastně ani žádný čekání není. A pak to přišlo - pravý kanárský tapas, domácí víno a plný pupky za pár kaček. Muchas gracias!

Začátek i konec treku byl v surfařském městě Punto del Hidalgo. Spaní pod širákem, kaktusy, vavřínové porosty. Párkrát jsme se ztratili, ale o plus jedna našli, takže rozhodně úspěch. Když jsme poslední večer před konečným sestupem seděli v hospůdce a doplňovali energii, zaslechl jsem východoevropskou angličtinu. Norský vlajky na rukávě zmátly jen Kafkyho a já měl podezření na Čechy. No jasně! Česko-slovenskej pár cestoval po ostrově docela nalehko, protože všechno nepotřebný včetně mobilního telefonu zahrabali na pláži do písku. Pět dní pak putovali od oceánu na Pico del Teide, který ční necelý čtyři kilometry nad mořem. Spali pod vrcholkem v cyklospacácích(!), zatímco všechno kolem nich zamrzlo.

Tu noc jsme všichni strávili u kostela na takovym malym pódiu ukryti před větrem. Kolem nás cinkaly lahváče, voněl tabák a ze zdi na nás tupě zíral Ježíš. Ježiš.