Úplně jsem zapomněl že tohle mám v galerii, ale myslím, že čumblr ocení
RMH
tumblr dot com
Cosimo Galluzzi
TVSTRANGERTHINGS

shark vs the universe
Game of Thrones Daily
Mike Driver
Three Goblin Art
DEAR READER
Today's Document
Stranger Things
Keni
macklin celebrini has autism
Aqua Utopia|海の底で記憶を紡ぐ
almost home

Kaledo Art

No title available

⁂
Xuebing Du
Lint Roller? I Barely Know Her

seen from United States
seen from Suriname

seen from United States

seen from Indonesia
seen from United States
seen from Australia

seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia
seen from Malaysia
seen from Canada

seen from Türkiye

seen from Singapore
seen from United States

seen from United States

seen from United States

seen from Türkiye

seen from United Kingdom

seen from United States
seen from United States
@myrrsky
Úplně jsem zapomněl že tohle mám v galerii, ale myslím, že čumblr ocení
Krkonošská (ne)pohádka
1.část
Nad Krkonoši se stahovala těžká mračna. Jako by se i hory samy nakláněly, aby se podívaly, co se to děje ve vesnici v jejich klínu. A tam, nad šumem borů, rachotem kamenů a klokotem říček, zněl táhlý, teskný tón, jako když kvílí meluzína.
Umíráček.
Z dřevěného kostelíka uprostřed návsi právě nesly rakev. Nebylo v ní nic, jen malíček s rodovým prstenem a pomačkaný klobouk. Víc toho nenašli.
Karl Friedrich von Trautenberk, o kterém za života málokdo pronesl vlídné slovo, byl po smrti. Hory si ho vzaly. Nebo tak se to alespoň mezi lidmi povídalo. Jednoho rána prý milostpán vyrazil z chalupy a už se nevrátil. Nikdo nevěděl, proč ani kam šel. A když se ho konečně vydali hledat, nenašli víc než ten prst a klobouk. Jako by si ho sám Krakonoš vzal k sobě.
Za rakví se začalo trousit smuteční procesí.
Jako první šla vdova Trautenberková, suknici černou jako havraní peří a přes ramena vlňák z té nejjemnější příze. Říkali jí Anče a byla milostpánovou děvečkou a hospodyní, než se s ní téměř před rokem oženil. Teď držela hlavu sklopenou, tváře bledé jako mléko a zaraženě mlčela.
Where we live
Nejvíc Čumblr Sexymuž - 2. kolo
Horác “Hogo Fogo“ Badman (Limonádový Joe aneb koňská opera)
Jára Cimrman
(WhisKola, lihuprostá alkoholická limonáda, je určo další z geniálních nápadů Járy Cimrmana)
Propaganda pod čarou:
Dýšeš
přerývaně
Tvá brada se zvedá výš
Líbám ji
pronikám Tebou
do nebes
kosmické souznění
uzachvění
Ležíme společně
Ty mezi námi
Jediná postel
nečekaně těl
mísí se vůně
objetí
polibky
Neklid tak dusivý
té nové zkušenosti
spálíme v krbu
v plameny společně hledíc
nejen něhou
roztávajíc
Do očí těch
rozpíjím se
kaňka v sešitě tvojí duše
…
Bronzový lem
v tu modř hleď
oceán bezbřehý
ztracen jsem, utonulý
a bludný
tak bludný
…
Zkušenost
běh na dlouhou
trať
a tisíc životů
Kde dech
sotva stačí
a zpěv
se přesto ozývá
prázdnotou
jak mysl Buddhy
zteřelou
od nepaměti
vzdech
touha
pláč
tisíce střepů
v paprscích slunce se lesknou
a oslepují
toho, jenž o zrak už přišel
Kráčí dál
bezstarostně
do umyvadla spadl
kartáček
a za ním zub
chuchvalce krve z prostřelených plic
dech
už zase dochází
a život
začíná
slunce.
mrazivé ráno
prázdnou stepí skučí vítr
hvízdá
oči
zavírá
v tichosti modlitby
volavky letí nad klidnou hladinou
a kapr
o ničem
netuší
—
Někdy se zkušenost nedá vyprávět, jen projít.
Nedrží tvar, nemá jasné hranice — chvíli bolí, pak se rozplyne, a nakonec po ní zůstane zvláštní klid.
Okamžik, kdy se bolest a přijetí prolínají; kdy člověk ještě cítí tíhu, ale už se na ni dokáže dívat z odstupu.
Hrana mezi prožitkem a pochopením — chvíle, kdy dech sotva stačí, a přesto se v člověku ozývá zpěv.
Tichá návštěva
mění se
v blyštivý sten
a chvění
celého domu
v základech
boří se mýty
přichází touha
my
Podnikám výpravu k tvým rtům
v koutcích úst nalézám
stopu
k tvým očím
vedoucí
přes nosík, co k zulíbání je
jak každé víčko, každá řasa
v hluboké modři rozpouštím se
s polibkem posledním
odcházíš do noci
Nade mnou
vlnivé pohyby břišní stěny
chtivé
prsy osvětlené něžným světlem
vlníš se
zaplavuješ mne
jsi oceán
a rytmus
vyplouváme
Odcházíš
pouštím Tě
objevovat jinou hvězdu
tanec planet
v mezihvězdném prostoru
chci
nechci
nevím
Jsme v jiné galaxii
platí jiná pravidla
hvězdy a planety
víří kolem sebe
v bezbřehém tanci
Kepler by se divil
a Galilei plakal
Nastal čas vánočních trhů! Čas rodinných procházek a rolniček a atmosféry a hudby...
...a punče!
Kavalíři a společně strávený předvánoční čas...
Letmými tahy
pomalu, zvolna
obtahuji rysy tvé
tvých paží
hrudi
břicha
lůna
stehen stoupajících vzhůru
nezastavím se
a křičíš
do noci to znění
bez uzardění
Byla jsem pampeliška.
Kterou ve své rozkvetlé kráse utrhl, aby přivoněl a zahodil.
Byla jsem pampeliška.
Která se hodila jako součást věnečku. Sloužil, dokud oku lahodil.
Byla jsem pampeliška.
Po odkvětu, kdy zdálo se, že nezbylo mi nic.
Přitom stačilo, aby vítr semínka roznesl a já měla znovu víc.
Jsem pampeliška.
Hloubka mě volá
ty mizíš v dáli
hloubku, tíhu, tmu
neuneseš
prcháš
samoten ocitám se
v úžasu
a hledím
čekám co spatřím
nalezen v hlubině
v prachu
v osamění
nořím se dál
a mystéria
tichnou
ozvěnou