Motoristi v sobě
Turek x Macinka
ship name: Macek
TW: TUREK, MACINKA, KLAUS a smut
summary: co se asi dělo před volbami do poslanecké sněmovny roku 2025 ??
authors note: má to cca 2 500 slov a to je crazy, ale byla to skupinová práce a jsme s tím velice spokojené, pokud má někdo kontakt na filipa turka nebojte se to zaslat
Rok 2024 14.2.
Po letech, co Turek a Macinka dělali spolu podcasty se rozhodli udělat livestream na XTV, kde diváci kladly otázky a slavné duo odpovídalo. Pro Turkovo neštěstí se dostalo na téma Zuzany Majerové, členky strany Trikolora. Už jen když Macinka toto jméno poprvé zmínil, Turek se pokusil o control damage, avšak bylo pozdě. Turek tušil co od Macinky přichází. „Ale Zuzana je samozřejmě píča hloupá, ne?“ obrátil se, se sebevědomím co získal ze šampaňského Macinka na Turka. Turek se snažil přeorientovat směr diskuse a řekl „No tak…takhle se nevyjadřuje, nebuď jak ty lidi z toho Twitteru.“ „Dobrý, ale tak jo, jestli bude tyvole, Karol bude, vole, volit Zuzanu, vole?“ stále sebevědomě naléhal Macinka. Turek se nezmohl na více než silné „Pšššššššt..“ a doufání, že z toho tématu Macinka zase odejde tak rychle, jak na něj přišel. Macinka, ale nepřestával, a to byl jasný signál pro Turka skutečně zasáhnout. „Petře“ řekl s nečekanou jemností a citlivostí „pojďme dojed dotazy a skončíme dneska“ ale Macinkovi to nestačilo a pokračoval ve svém „vole mě zajímá, jestli Karol řekla vole jestli bude volit SPD nebo vole..“ „No tak hele“ skočil mu do toho Turek se stálým klidem, bylo vidět, že se v této situaci s Macinkou nevyskytuje poprvé „my se s váma rozloučíme, protože Péťa je trochu divokej“ podotknul a podíval se při tom na Macinku, který se stále snažil pokračovat „a uděláme to tak, že přečtu poslední tři dotazy a ty se trošku uklidníš“ řekl opětovně směrem k Macinkovi, který začal kázat do kamery „Já se za to omlouvám, jestli jsem řekl, že Zuzana Majerová je píča.“ Turek už nemohl dál takhle pokračovat, zrudl, odtáhl svůj zrak od kamery a skryl svůj výraz do jeho dlaně. Macinka toto však nezpozoroval a dodal „to se teda omlouvám, protože není samozřejmě pravda, že bych to řekl nahlas. Já to říkám jenom potichu.“ Turek už odkryl svou tvář a jen si odkašlal, aby upoutal pozornost zpátky na sebe a mohli se od tohoto výstupu posunout dál.
------------------
Po skončení livestreamu
„Petře co to s tebou bylo?“ zeptal se Turek potom co se vypla kamera. „Co? Tak neříkej mi, že si nemyslíš, že je píča?“ odpověděl se neumírajícím entusiasmem Macinka. „Peťo“ začal poněkud ostýchavě Turek „vždyť víš co si myslím o ženách, obzvlášť v politice…a co se týče zrovna Majerové…“ „Tak vidíš! Souhlasíš“ skočil do toho Macinka horlivě. „Jasně… jasně, že souhlasím, ale na livestreamu tohle dělat prostě nemůžeš, chápeš?“ snažil se mu Turek stále a stále vysvětlit a nadlidskou trpělivostí. Macinka odtrhnul od Turka zrak, sám se začal trochu stydět, nikoliv za jeho názory, ale za to, že se Turkovi jeho chování nelíbilo. Když Turek viděl, že Macinka zpytuje svědomí, bylo mu ho líto, ale věděl, že ho musí alespoň trochu zkrotit. „Petře..“ začal Turek „neřeš Majerovou…my to dokážeme“ dodal mile. Macinka se na něj skromně podíval a povzdechnul „Já vím“ a s tímhle přesvědčením v úspěch strany Motoristů šel ve svém životě dál, stále však nevěděl, zda mu pořád jde jen o zájmy jeho auta nebo snad i o něco jiného.
-----------------
Noc před sčítáním hlasů do poslanecké sněmovny v baru na Malé straně – volby 2025
Před tím, než vše začne chtěl Turek s Macinkou strávit čas v klidu, o samotě, tak jak to bývávalo. Samozřejmě, nebyli to jejich první volby, ale tady by byl zisk značně větší.
„Alespoň, když budeme ve vládě nebudeš muset furt do Bruselu“ řekl Macinka před tím, než se napil svého piva. Filip se ušklíbl a odpověděl „se mi tam začalo líbit… ale silnice tam jsou stejně napíču jako tady“ Macinka se pousmál a dohleděl od Turka, který přemýšlel nad všemi možnostmi, co jim tyto volby mohou přinést, pak se ale uzemnil, přese jenom blízká budoucnost je nedohledná v mlze potřebných 5% hlasů. V tom ho ale Macinka vyrušil slovy „myslíš, že to zvládneme?“ „Petře…nepřemýšlej nad tím, nějak to dopadne“ řekl Turek bez potřeby se na Macinku podívat…sám si nebyl jistý „AC/DC si pustíme stejně“ dodal Turek, se snahou Macinkovi zlepšit náladu a povznést se nad tímto tématem. „a když vyhrajeme pustíme Highway to hell?“ poškádlil ho Macinka „tu jsme pouštěli, když jsme vymýšleli co dát do programu“ řekl Turek a v hlavě se mu přehrála ne tak dávná vzpomínka stejně tak jako Macinkovi. Oba se pak na sebe vzájemně podívali, rozpačitě a nejistě, pocházela jejich vnitřní nejistota z předvolebních průzkumů, nebo snad z něčeho jiného? Než, ale nad tím měli čas popřemýšlet, zazvonil Turkovi telefon, byl to Klaus. Turek vyndal mobil z kapsy a omluvil se neverbálně Macinkovi, musí to vzít. Macinka pokýval hlavnou a Turek popošel o pár metrů, aby telefonát proběhl bez rušení okolí. Macinka do sebe mezitím vyklopil zbytek svého piva (budvaru, protože je to malá píča) a přemýšlel co by Turkovi mohl Klaus tak urgentně chtít vzkázat. Bezprostředně si byl ale jist, že Klause sám nemusí. Ano, byl to největší pravičák pravičáků a bývalý premiér, je dobře, že stojí na jejich straně. Ale i přes to, si Macinka nemůže pomoci se ubránit myšlence, že je na něm něco špatně. Proč ho má Turek tolik rád? Vždyť zase není tolik výjimečný… Klaus je pro Turka jen kolega, jen další straník, další politik, další člověk, s kým chodit na pivo…stejně jako Macinka sám. Z transu ho vyvedl pocit silné ruky na jeho ramenu, otočil se a viděl Turka, který ho přivítal slovy „Hele, Peťo, musím jít.“ Macinka znejistil, ale udržel svůj kamenný výraz, nonšalantně se otočil na Turka, který už si oblékal kabát. „Kampak?“ se tázal Macinka „za Klausem“ odpověděl. Macinka jen pozvedl obočí „chce se naposledy vidět, než budeme vědět výsledky“ dodal Turek. Macinka jen kývnul a řekl „tak tedy zítra, na volebním štábu.“ Turek už držel klíče od jeho auta a přikývnul a s tím též odešel.
---------------------
4.10. 2025, den počítaní hlasů – Volební štáb Motoristů
Macinka se usídlil v soukromé šatně, nervozita, již opadla, měli okolo 8 procent, takže i když se začne sčítat Praha, ví, že to zvládnou nejen do sněmovny, ale možná i do vlády. Výsledky jsou, tudíž známé, co je ale stále neznámé je, kde je jeho kolega Turek. Proč tady není, proč si nemohli navzájem pomoci s nervy, proč nemohli s nedočkáním sledovat sčítání hlasů spolu. Tyto všechny otázky se hemží vzadu v Macinkovo hlavě i přes to, že se je urputně snaží zneškodnit. Kouká při tom do zrcadla a upravuje si kravatu, za pár minut bude muset vystoupit s nadšeným úsměvem a vyjádřit se k jejich vítězství, jejich vítězství…i když ten co leží za významem „jejich“ tady není. Vydechne a konečně si přestane hrát se svou kravatou, která byla dokonale zavázána, už dlouho dozadu. V tom vtrhne do místnosti Turek a položí svou brašnu na stůl v tom za ním přiběhnou kosmetičky a hned ho začnou upravovat. Macinka byť ho chtěl vidět, moc, se teď nedokáže přinutit ani na pozdrav. Chtěl ho tady, ale jak ho viděl vběhnout do místnosti a ani se nepozastavil nad Macinkovo existencí mu stačilo na to, aby pochopil, že Turek jejich vítězství nebere jako něco sdílené. Ale i přes to vše, není čas se na něj urazit, ne teď, když musí za pár minut spolu vystoupit. Macinka zanedlouho přijde k Turkovo židli, kde je stále obklopen kosmetičkami. Turek si ho všimne první a řekne „Ahoj Peťo“ jako kdyby nic. „Čau“ řekne Macinka a je z jeho tónu cítit jistá iritace „tak jsem rád, že jsi se tu ukázal“ snažil se zavtipkovat, ale ve skutečnosti to byla narážka a Turek si toho všiml. „Sorry Peťo“ odpověděl „Klaus volal, že nebude moct přijít do našeho volebního štábu tak jsem se za ním stavil, jen pozdravit, před tím, než jsem jel sem“ vysvětlil upřímně. „Hmm“ vydal Macinka a už chtěl odejít, ale Turek ho chytl za ruku a kouknul na kosmetičky a ty pochopily, že je čas jít. Zůstali tam tedy nakonec sami. Turek pustil Macinkovo ruku, Macinka sám pochopil, že s ním chce mluvit, tudíž se nesnažil naštvaně odejít. „Peťo, co je?“ zeptá se Turek mezitím co mu shlíží do očí, které se jeho pohledu snaží mermomocí utéct. Macinka jen stál, nevěděl, jak mu na to odpovědět nebo lépe řečeno, ví… ale kdyby to udělal může je to stát kariéru. Turek ho opětovně chytne za ruku, aby ho probudil z jeho myšlenek a v tom řekne „ale Peťo notak“ dodá „vždyť se na mě ani nedokážeš podívat“. „přišels pozdě“ odpověděl Macinka, poněkud ostýchavě „to není ono a ty to víš“ odpověděl vzápětí Turek, který stále shlíží Macinkovi do obličeje, ale tentokrát nenechá jen tak, že se mu Macinka vyhýbá, tudíž ho jemně vezme za bradu, aby se jejich pohledy konečně setkali.
Byli tak blízko, že Petr, i přes vrstvy košilí a sak, co oba muže oděly, cítil tělesné teplo co z Filipa vyházelo. Třásl se. Co teď? To náhlé napětí bylo k nevydržení. Bylo v šatně takové nesnesitelné horko když přišel? Z myšlenek ho vytáhl až pocit měkkých, vlhkých rtů zakrývajících ty jeho. Byl to mžik, zlomek pomíjivé chvíle, než se Macinka prudce odtáhl “Filipe- c-co to- ... Filipe panebože.. T-to-to nemůžeme..!” špitl menší muž - známka jeho touhy již rýsující se mu mezi nohama. “No, tvůj malý kamarád je očividně jiného názoru” zlomyslně se ušklíbl Turek, s nakloněnou hlavou a pomalým pohybem znovu míříc na přítelova jemná ústa.
I přes svůj lepší úsudek se již podruhé Macinka oné náklonosti vyhnout nepokusil. Byl by blázen. Však si nic jiného nepřál od momentu, co svého Filipa poznal. Svého Filipa, to spojení převracel v hlavě. Ach, jak správně to jen znělo.
V tu chvíli ucítil, jak mu velké nemotorné ruce dychtivě rozepínají první dva knoflíčky od košile, Filipova ústa teď nalezla Petrův odhalený krk. Jeho polibky byly zprvu jemné, zdržujíc se především na jeho hrdle a klíční kosti. Horký dech - jak pára na Petrově citlivé kůži. Macinka jemně zasténal. Jeho prsty se zapletly do Turkových arijsky blond vlasů mezitím co ho k sobě přitáhl, jejich těla již kompletně třecí se o sebe. Rty znovu našly rty. Teď ho líbal téměř zoufale. Petr se mezitím zaměstnal úlohou dostat z přítele to jeho na míru šité, dobře vypasované sako – a to ideálně hned. Ruce nechal přejíždět po Filipovo mužných, ostrých hranách ramen. Filipovo koutky se pozvedli v pobavení. Slabým hlasem mu šeptl proti rtům
“Ve snu by mě nenapadlo, že je Petr Macinka buzerant...” Macinka polk ale neodpověděl. Jeho ruce zápasejíc s knoflíčky Turkovi košile. “Nech toho, podívej se na mě” Ozval se hlas nad ním. Poslechl. “Tak se mi to líbí. Hodnej kluk.” Turek znovu uchopil Petrovu bradu mezi palec a ukazováček a vtiskl mu vášnivý polibek na okraj rtů. “Buď teď prosimťe dál tak hodnej a vykuř mi ho, ju?” Tento pokyn bylo to jediné, co Macinka potřeboval. Nečekal na další slovo, než seděl na zemi na kolenou, hbité ruce na Filipově opasku. Rozepl poklopec a pak se zastavil, upřel pohled vzhůru - v očích se mu v ten moment mísila podivná kombinace nervozity s něhou a Filip si nemohl pomoci přítele jemně pohladit po vlasech, jeho dlaň přetrvávajíc na Petrovo zátylku. Macinka stydlivě odvrátil pohled zpět před sebe, krátkým pohybem rozhrnul Filipovu již otevřenou košili a zasadil několik polibků na mužné podbříško. Mezitím nejistým pohybem zanořil ruku do kalhot. Petrovi se zatajil dech, vzal pomalu Filipovo přirození do dlaně a opatrně jej vyňal zpod svírající látky. Pak sklonil hlavu, aby mohl lépe přiložit ústa k Turkovo údu a s hlubokým nádechem začal pomalu sát. Filip potlačil tiché zasténání, instinktivně pevněji uchytil tmavé vlasy klečícího. Macinka obratně kroužil jazykem okolo kořenu mezitím co mírnými pohnutky masíroval s něžností Filipovi varle. Jazykem stoupal zpět pomalu k žaludu a když pak začal konečně pohybovat hlavou nahoru a dolu, příjemně u toho vrněl. Turek už to dál nevydržel, s tužebným vzechem Macinku oddělil od svého penisu a pokynul mu ať vstane. Macinkou projela vlna paniky. Udělal snad něco špatně? Z temných myšlenek ho probral pocit Filipova jazyku prodírajíc se skrze jeho ústa. Mělo něco do sebe nechat tak druhého muže, aby sám sebe ochutnal na Petrovo vlhkých a napuchlých rtech. Cítil, jak ho Filip krůček po krůčku vede mezi polibky někam hlouběji do místnosti. Zastavili se až Macinkovo klopítnutím dozadu o pevný dřevěný stůl v rohu šatny, ze kterého velkým nárazem popadalo, co mohlo. Zbytek šminek, sprejů na vlasy a dalších krámů, zanechaných na místě kosmetičkami, smetl Turek ze stolu svou mohutnou rukou. Na jejich místo si teď lehl Macinka. V ten okamžik byl Turek opět ústy na něm. Začal od shora; koutky rtů, ten lahodný prostůrek pod bradou, odhalené hrdélko. Za nedlouho na zemi ležela košile, překážejíc muži v jeho konání.. rameno, pevná hruď, bříško měkké s věkem. Do zubů vzal opatrně zip na poklopci a zazačal ho stahovat. Macinka zalapal po dech v palčivém očekávání. By bolestivě tvrdý - a to už nějakou tu dobu. Náhlá pozornost na jeho mužství byla prostě až moc.
Když ho Filip konečně dostal z posledních kousků oblečení, projela jím vlna náhlé nejistoty. Co Klaus? Právě kvůli němu tohle celé začalo. Je to vůbec on, Petr Macinka, po kom Filip touží? Filip se postavil a začal se rozhlížet po místnosti. Sehnul se a ze země sebral malou dózičku s podezřelým vzhledem. “Primer na make-up? To by mělo stačit..” zamumlal si mladší muž pro sebe a svižně odšrouboval drobné víčko. Prsty zabořil do tuhé konzistence a přistoupil opět ke stolu na kterém ležel Macinka. “Otoč se.” Petr poslechl - jeho penis teď bolestivě sevřený mezi tvrdým, chladným povrchem dřeva a jeho žhoucím tělem. Filip teď stál přitisknutý k němu. Prsty přejely po páteři, líně a s jistotou, jako by si vychutnávaly každý záhyb Petrova těla. Na kůži, rozpálené dotykem, po nich zůstala stopa chvění, která se pomalu rozlila do zbytku končetin. Druhou rukou - na prstech se mu stále leskla tenká vrstva masti - pomalu začal kroužit kolem Macinkova análního otvoru. Nejprve začal prvním prstem, místo masíroval tak dlouho dokud mu tělo pod ním nepovolilo vložit i prts druhý a třetí. Když usoudil, že je Petr již dostatečně uvolněn, prsty vyňal. Macinka zanaříkal nad náhlou ztrátou plnivého pocitu uvnitř. Ten však zanedlouhlo nahradil Filipovo penis. Nebyl sice tak velký jako předtím jeho prsty, ale Macinkovi to stačilo. Horlivě sténal nad každým urputným nárazem. “Z-zpomal, p-p-prosím, za chvilku budu.. chci, abychom se udělali na stejně” špitl Macinka. Turek, jako by neslyšel, tempo přirážení zrychlil. “Já taky, bože Peťo, co-mi to jen děláš!” A s dvěma dalšími přírazy a hlasitým zasténáním se udělal přímo do Macinkovo otvoru.
---------------
Moment jim trvalo nabrat zpátky dech. “Tys mi dal teda zabrat” ušklíbl se po cvhíli Turek. Podal stále ležícímu příteli box s papírovými ubrousky, co ležel na zemi - to aby se očistil, a začal se sám pomalu oblékat. Macinka mlčel.. Něco nebylo v pořádku.
“Je to Klaus, že ano..” Filip se zarazil. “Chceš Klause... je to tak?” špitl Petr hlasem tak slabým že, nebýt hrobového ticha v šatně, Filip by si byl mohl myslet, že se mu jen něco zdálo. V několika rychlých krocích přistoupil k přítelovi a mžikem mu zasadil několik jemných polibků na čelo a spánky “Bože Petře... vždycky jsi to byl ty.”
