Rok se s rokem sešel...
Pocítila jsem jistou potřebu, jinou než vás právě napadla, potřebu završit tu naši Rock When Least akci. Z cest jsme se vrátili už koncem srpna, ale zatím jsme nijak neukončili naše vyprávění o cestování a vlastně jsme se zatím ještě tak úplně neusadili doma. Z USA jsme se do Čech těšili jak malí. Na maminky a tatínky, na kamarády, na skály a taky na tu českou pohodičku (rozuměj pivo). Po několika měsících v létem vyprahlé Kalifornii jsme byli jako u vytržení z toho, jak je to v té naší kotlině krásně zelené, jaké tu jsou krásné lesy a louky a kopce a vůbec. Návštěva několika amerických velkoměst nás naučila hluboce si vážit naší bohaté kulturní historie, která nás na každém kroku obklopuje ve městech, na vesnicích i v krajině. Půl roku v Severní Americe bylo mým nejdelším pobytem za hranicemi naší země a musím říct, že jsem asi poprvé v životě pocítila, co je to stesk po domově.
Po návratu jsme v rychlém sledu zavítali na tři svatby, máme dojem, že jsou z nás již profesionální svatebčané, kdyby nás někdo z vás chtěl pozvat na svou svatbu, neváhejte, jsme fakt dobří. Svatební maraton vystřídaly stavební práce, protože jsme si dali za cíl, předtím než se vrátíme do zaměstnání vybudovat na chalupě dlouho diskutovanou koupelnu. Ve volných chvílích budeme jezdit do půl hodiny vzdáleného Labáku a užijeme si snový podzim. Kdo někdy kutil, je mu jasné, že jsme si dali vysoké cíle, práce je fůra, času málo, o snovém podzimu si můžeme nechat tak akorát zdát, koupelna stále není dokončena, v pondělí začínám pracovat a lézt jsme byli asi dvakrát.
Tak teď už víte, jak je to s námi a Rock When Least... Jó a ještě jsme chtěla napsat, jak se zlepšila naše lezecká forma. Po půl roce v Americe nám jdou pěkně spáry, v těch jsme silní, ale ostatní lezecké dovednosti, které jsme ve spárách netrénovali (ty co se hodí k lezení v Evropě) nás tak trochu opustili, ale my to zase doženeme. ;)
Závěrem jsme si dali za úkol, shrnout do jedné věty, co pro nás Rock When Least znamená, tady si můžete přečíst výsledek:
Hanička: Rock When Least pro mě byla, je a bude životní příležitost, šance plně se věnovat sobě a svým zájmům, poznat kus světa a kus sebe sama.
Mik: Rock When Least pro mě byl a bude snový čas, čas, kdy jsem si upravil životní hodnoty, čas, který jsem mohl vychutnávat s mojí nejlepší manželkou, čas pro přemýšlení o dalším životě a taky jsem viděl kus světa, prolezl pět páru lezeček a dvě lana.
Fotky jsou z našeho posledního výletu do Liberce a okolí.