106 dní na Zélandu
Už je to 106 dní, co jsme přistáli na letišti v Aucklandu a za tu dobu jsme tu už něco zažili. Snažíme se vás průběžně informovat o všem, co zde děláme, ale nyní bysme vám to rádi shrnuli trošku víc zeširoka.
Už před odletem jsme se rozhodli, že na NZ zkusíme žít trošku jinak. Nezávazně! Mohli jsme si najít stálou práci a byt, ale to by náš život příliš neodlišovalo od života v ČR. Proto se naším domovem stal campervan Toyota Hiace, později zvaná Evžen a my začali žít tzv. Backpacker styl. Náš životní prostor se smrsknul na cca 4,5 m2. V jedné ,,místnosti" vaříme, jíme, spíme, žijeme... Naštěstí je řešení prostoru velmi variabilní a z postele můžeme udělat jídelní stůl doslova za pár vteřin.
Jelikož Evžen není napojen na žádné sítě, jako jsou elektro, vodo, topo ani plyn, je náš komfort poněkud menší. Vaříme na jednoplotýnkovém plynovém vařiči, svítíme žárovkami na baterky, denně musíme kontrolovat stav pitné vody a následně ji shánět. V autě sice máme mobilní záchod, ale z jistých důvodů jsme ho zatím ani jednou nepoužili a tak kromě vody sháníme také veřejné záchody a sprchu. Když to jde, myjeme se v jezeře či řece či z lahví, ale jednou za čas je teplá sprcha nutností. Na tyhle věci se ukázala jako nezbytná aplikace CamperMate, kde se dá vše najít. Veřejné záchody jsou tu i v těch nejmenších vesnicích a doslova na každém druhém rohu (a všude čisté), pitná voda se dá brát taky téměř všude a sprch je tu oproti ČR také spousta. Někdy jsou na benzínkách (2-4$ za 3-6 min), někdy na plážích (free), ale nejčastěji využíváme sprchy na bazénech kde za 6$ máme v ceně bazén i neomezenou sprchu.
A protože jsme stále ještě nezvlčeli, tak pořád používáme výmysly moderní doby jako notebook a internet. Veřejného internetu je tu taky spousta: banky, obchody, mobilní síť Spark má u svých telefonních budek také wifi zdarma. Ale nejlepší jsou veřejné knihovny, kde se krom internetu dá nabíjet také notebook a jiné elektro které máme. Čas od času je potřeba také vyprat oblečení. Veřejných laundry, tedy prádelen je tu také dost. S kvalitou praní v některých je to už horší. Takže opět přichází na řadu CamperMate kde je krom jiného i spousta recenzí jak dobře to kde pere a suší a za kolik. Cena se i se sušičkou pohybuje od 6-10$.
Další nevýhodou je absence ledničky a tak musíme i na nákup téměř denně. Pokud cestujeme, tak také každý den řešíme, kde budem kempovat přes noc (pokud pracujem, tak oblast už známe a víme kam jet). Jelikož máme v autě i ten nepoužívaný záchod a dřez na nádobí tak má naše auto tzv. Self Contained známku (soběstačné auto) a můžeme kempovat ve všech freedom kempech. To jsou kempy, kde se za ubytování neplatí a z velké části bývají vybaveny záchody, koši, někdy i umývarnou na nádobí. Ikdyž jsme slevili z komfortu a nový život přináší spoustu obtíží a starostí které si člověk ani neuvědomí, tak jsme si zvykli celkem rychle a zvládáme to bez problémů. Odměnou nám je neskutečná svoboda. Nemusíme se vázat na jedno místo, shánět byt, platit nájem, řešit výpovědní lhůty... Pokud jedeme na výlet, nemusíme přemýšlet co si vzít sebou a jak dlouho tam budeme, všechno máme pořád u sebe.
Jak už samotný název víz, které Peťa má - Working Holiday (pracovní prázdniny) napovídá, nejsme tu jen za prací. Proč taky, vždyť je to vlastně naše svatební cesta :-) Za 106 dní Peťa pracovala 45 a já 21 dní. Zbytek času jsme strávili povinným odpočinkem po práci, na cestách a týden na woofingu. V součtu to dělá 5 nocí v hotelu, 6 na woofingu, 6 na horských huttech a 89 nocí v autě. Po Severním a Jižním ostrově jsme již najezdili cca 11 000 km.
Nyní se blíží otevření víz pro nový rok. Držte mi palce, abych se letos vlezl mezi 1 200 šťastlivců z ČR, kterým se podaří víza získat.
