A máme tady říjen, začátek něčeho nového, stejně jako na jaře. V tomto případě mám na mysli tedy hlavně systém vzdělávání, od toho předškolního, až po doktorandské, nikoliv rašící pupeny a rodící se mláďátka vůkol. I když o mláďátka tady také jde. Nás se naštěstí zatím týkají pouze ranní odvody do školky, nicméně už za dva roky přijde na řadu takové to domácí úkolování: čtení, psaní, počty... a tak dále.
Nevím jak vy, ale já, ač prospívala s vyznamenáním, mám ze školy do dneška trauma. Tedy hlavně ze studia na vysoké škole, kdy mi v době psaní diplomové práce krvácely dásně, měla jsem tik v obou očích a začala jsem mluvit sprostě. A to jsem, prosím, neměla na starosti nic dalšího, jen to, jestli do konce měsíce vyjdu s penězma, nebo budu muset na brigádu.
Ano, narážím na studentky, které mají ve svém slovníku pojmů kromě zápočtů, přednášek a studentských večírků taky výrazy jako: kojení, hlídání, domácnost, žádné volno, masochismus… Ženy, které během studia porodily, nebo již s dětmi studovat začaly. Upřímně, nechápu to a hluboce se před nimi klaním. Má sestra “chtěně” otěhotněla ve druhém ročníku medicíny a dodnes si velmi živě pamatuju, jak jsme se střídaly u hlídání mé tehdy šestitýdenní neteře. Já zdrhala z přednášek z pedagogiky a mlíko odstříkané a zamražené v kelímcích od pudinků jsem rozmražovala v mikrovlnce a krmila jím to nebohé dítě. Má sestra mezitím na pitevně sbírala zkušenosti ke zkouškám z anatomie. Dodnes ani jedna nechápeme, jak se jí povedlo studium dokončit :-)
Není to pro každého. Myslím, že člověk musí být opravdu zapálený pro věc, mít v genech něco navíc a hlavně podporu své rodiny. Mezi své známé jsem hodila dotaz, jak by popsaly toto období svého života a tady je něco málo:
- Slovo nuda ztratilo všechny svoje rozměry
- Očistec
- Rachot, šílenství, vyčerpání a hlavně mateřská demence v plném proudu :)
- Stálo to dost sil, ale hrdost je větší
- Výzva... jdu do toho znovu (?!)
- Mordor
- Výzva a tik v oku
Takže, milé dámy, směle do toho, bude mi ctí před vámi smeknout klobouk!
