Nalézt si nové zaměstnání se dnes podobá nalezení svatého grálu. Je třeba nejenom mnoho snahy a trpělivosti, ale i kousek příslovečného štěstí.
Přijít o práci je nepříjemné, ale může se to stát. Existující dokonce firmy, které „motivují“ zaměstnance tak důkladně, že na jejich pozice mají takřka neustále vypsané inzeráty.
Kdo už jednou práci ztratil a celou situaci zažil, ví, že hlavní zásadou je neztrácet hlavu. Práce se nevynoří jako lusknutím prstů, navzdory „všemocným“ sociálním sítím, díky nimž jsme prakticky všichni neustále on-line. Neznamená to ale, že by se práce hledala výrazně snadněji než v minulosti. Naopak.
Možná právě proto, že jsou technické možnosti takové, je o to těžší práci najít. Pro zaměstnavatele je výběr z vhodných kandidátů klíčový, a tak bývají vyzbrojeni celou armádou pracovníků HR. Proti ní se každý, kdo hledá práci, musí cítit v oslabení. Být v oslabení však neznamená prohrát!
Upravujte svůj životopis
Jedním z nejdůležitějších z kroků při hledání práce je připravit si kvalitní životopis. S jeho sestavením jistě pomůže nejedna internetová stránka, zásadou číslo jedna je ale nemít pouze jednu jeho verzi, nýbrž údaje vždy modifikovat vzhledem ke konkrétní pozici. Statisíce životopisů ročně končí nepřečtené v koši, protože nesplňují třeba jen základní náležitosti.
Zalinkujte se!
S hledáním pracovních příležitostí pomáhá největší profesní síť na světě LinkedIn. Je to něco jako „pracovní Facebook“, ale bez všech těch zbytečností. Pomocí tohoto portálu vás potenciální zaměstnavatelé mohou oslovovat na základě vašeho profilu, stejně tak i vy můžete kontaktovat firmy, které vás baví.
Podobným způsobem fungují i nejrůznější pracovní portály, jako například Jobs.cz. Pracovní nabídky zde vyhledávají zdarma díky klíčovým slovům, portál umí zprostředkovat i mnohé nadstandardní služby.
Další možností je kontaktovat personální agentury. Do jejich databází se zpravidla dostanete na základě velmi podrobné charakteristiky vašich schopností, možností i zkušeností, taková služba ovšem není zadarmo. Výhodou personální agentury je spolehlivé odfiltrování nežádoucích míst, jimž se při hledání na internetu nevyhnete. Ani agentura však není všemocná a i za její pomoci může hledání práce chvíli potrvat.
Síla konexí
I přes všechny technické výdobytky současnosti funguje při hledání práce stále nejlépe vaše síť kontaktů. Jak se říká: „Líná huba, holé neštěstí.“ Při hledání práce se tak – ještě než sepíšete životopis – obraťte na známé a kamarády, kteří se mohou zase poptat u svých známých a kamarádů.
Na základě těchto „kruhů“ v podstatě dnes funguje všechno včetně velkých korporací i politiky. Vazby mezi lidmi jsou v tomto ohledu stále velmi funkční, jen je třeba počítat s tím, že za laskavost se zpravidla opět platí laskavostí. Ale to je měna, kterou si v této situaci můžete dovolit.
Pokud se z hledání práce nesesypete a budete vyhlížet do budoucna s optimismem, štěstěna se na vás dříve či později obrátí.
Zkrácené úvazky umožňují skloubit práci s rodinou. Ale je snadné je získat?
Jak čas plynul a děti odrůstaly, začaly se hovory na dětském hřišti stáčet od plen a příkrmů k šancím na získání místa ve školce a budoucím pracovním možnostem nás, uštvaných matek na rodičáku. Ty, které už se do kolotoče zapojily, se shovívavě usmívaly nad stížnostmi dosud nepracujících. „Tak jestli nestíháš teď, počkej, až nastoupíš do práce. Na tohle budeš s láskou vzpomínat,“ prohlásila Bára, která už dva roky sváděla lítý boj s tříhlavou saní jménem „Práce, děti, domácnost“.
Tak takhle nikdy, napadlo mě vždycky, když Bára vyprávěla o tom, jak se v pět doplazí pro děti do družiny, do šesti se potí nad úkoly, hodinu se snaží resuscitovat domácnost a v sedm podává večeři, na kterou se při troše štěstí dostaví i manžel.
Moje představa z říše ideálů byla práce na částečný úvazek. Ale když jsem začala pátrat, zjistila jsem, že nikoho v takovém pracovním poměru ve svém blízkém okolí nemám. A není divu.
Půlúvazky u nás moc nefrčí
Zatímco v České republice pracuje na zkrácený úvazek pouze zhruba 6 až 7 procent žen a o procento méně mužů, jinde v Evropě obliba kratší pracovní doby narůstá. Bezkonkurenčně vede Nizozemsko, kde takto pracuje téměř polovina všech občanů v produktivním věku.
S úpravou pracovní doby jsou u nás nejdál především velké nadnárodní firmy, jinak se této formě zaměstnavatelé spíše brání s tím, že například poloviční úvazek neznamená pouze poloviční náklady na zaměstnance, a tudíž je pro ně nevýhodný.
Stejně práce za méně peněz?
A jak to bývá v praxi? Znamená padesátiprocentní úvazek opravdu jen polovinu práce oproti úvazku celému? Právě to je často kamenem úrazu.
Běžně se totiž stává, že zaměstnanec přijatý na zkrácený úvazek musí odvést stejný objem práce jako během osmihodinové pracovní doby, ovšem v kratším časovém úseku a za nižší plat. Často se řeší zkrácené úvazky také možností odvést určitý díl práce doma.
Job sharing: dva v jednom
V zahraničí proto často využívají „sdílení“ pracovního místa. Tzv. job sharing je tam poměrně obvyklou formou úvazku, kdy se dva zaměstnanci dělí o jeden plnohodnotný úvazek a sami si mezi sebou předávají agendu. Je to efektivní řešení, přesto je u nás stále jen hudbou budoucnosti.
Výhody pro zaměstnance jsou zřejmé. Zaměstnavatel pak těží z toho, že nepřijde o talentované lidi, kteří jsou motivovanější a svými výkony zvedají morálku na pracovišti. Ale třeba to jednou pochopí i české firmy a také se dočkáme.
Jak je to s dovolenou
Máte tušení, na kolik dovolené máte nárok při zkráceném úvazku? Osobně se mi nejdříve výpočet dovolené jevil jako složitý, ale po vysvětlení od kamarádky-účetní už ho považuji za logický.
Kratší pracovní dobu je možné rozvrhnout buď do všech pracovních dnů (např. 5 dní po 4 hodinách), nebo jen do některých (tzv. stlačený pracovní týden, např. 4 dny po 8 hodinách). V každém případě mám nárok na 4 týdny dovolené jako při plném úvazku, ovšem v druhém případě by můj týden představovaly pouze 4 dny, celkově by se tedy jednalo o 16 dnů hrazené dovolené. V případě, že bych pracovala 5 dní v týdnu po 4 hodinách, budu mít nárok na 20 dní dovolené, ale za každý den dovolené mi budou proplaceny jen 4 hodiny, které bych odpracovala.
Na zkráceném úvazku si pohlídejte také zdravotní a sociální pojištění. Zatímco výše sociálního pojištění se u částečných úvazků počítá podle skutečného příjmu, zdravotní pojištění se musí odvádět alespoň z minimální mzdy. Pokud je tedy vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální mzda, musí zaměstnanec doplatit zdravotní pojišťovně příslušnou částku prostřednictvím zaměstnavatele.
Můžete se soudit
Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti o zkrácený pracovní úvazek osobě, která pečuje o osobu mladší 15 let (§ 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody, což musí prokázat a účinně obhájit.
Je to ale spíše jen „papírová“ možnost. Dát vlastního zaměstnavatele k soudu se ale spousta lidí z existenčních důvodů pochopitelně neodváží.
Před touto otázkou stojí každoročně tisíce rodičů dětí předškolního věku. Každá z variant má své výhody i nevýhody, vždycky jde však nakonec zase o peníze...
Přijetí nebo nepřijetí potomka do mateřské školy je dnes pro mnoho rodičů záležitostí bezmála existenční. Při současné situaci, kdy poptávka po volných místech ve školkách je mnohonásobně vyšší než jejich nabídka, jsou rodiče mnohdy rádi za jakoukoli školku a volné místo v ní. Přitom tak by to být rozhodně nemělo!
Poptávka a nabídka
Vznik soukromých mateřských škol je podmíněn právě zmíněnou situací, kdy se volných míst ve státních mateřských školách nedostává. Na rozdíl od školek státních, tedy neziskových příspěvkových organizací, mají ty soukromé na první pohled mnoho nejrůznějších výhod. Tou největší je asi flexibilita, a to jak co se týče věku přijímaného dítěte (existují soukromé školky, které přijímají už několikaměsíční děti), tak pravidelnosti či nahodilosti docházky. S touto flexibilitou souvisí i mnoho dalších nadstandardních služeb takových zařízení. Nejenom že je v nich možná předškolní výuka například v cizím jazyce či v kombinaci s mateřským, ale soukromé školky dokážou podle svých možností vyjít vstříc takřka každému požadavku rodičů, včetně například nočního hlídání či dopravy dětí domů. V neposlední řadě není zanedbatelný ani fakt, že počet dětí v soukromých školkách nebývá tak vysoký jako v těch státních, a z toho vyplývá i možnost individuálnější péče o ně.
Nevýhod soukromých mateřských škol není mnoho, v podstatě jen jedna jediná. Protože tyto organizace vznikly za účelem dosažení zisku, od této skutečnosti se odvíjí i jejich cena. Jen v málokteré soukromé mateřské škole je dnes poplatek nižší než šest tisíc korun měsíčně (bez dalších poplatků), ceny „školkovného“ mohou běžně dosahovat ke dvaceti tisícům měsíčně i výše. Některá z těchto zařízení vybírají i jakési nevratné registrační poplatky, někdy i v řádech tisíců korun.
Přednost mají předškoláci
Z pohledu financí je státní mateřská škola jednoznačně výhodnější volba. V měsíčních poplatcích však nejsou většinou započítány další částky, jako například stravné nebo „kroužkovné“. Bez ohledu na peníze nejsou ani státní mateřské školy všechny stejné. Existují vyhlášené školky, před jejichž brankami stojí při zápisu dlouhé špalíry rodičů, do jiných se lze dostat snáze. Všechny státní školky však mají jednu obrovskou nevýhodu. Školský zákon č. 561/2004 Sb., konkrétně § 34, totiž praví, že: „K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.“ Tato skutečnost může být stresující především pro ty rodiče, kteří do školky umísťují mladší děti.
Jak vybírat?
Než rodiče vyberou tu správnou školku, měli by si o ní s předstihem zjistit co nejvíce informací. Téměř všechny školky mají své internetové stránky, kde prezentují své zaměření i nabídku vzdělávání dětí, velice přínosná jsou rovněž doporučení ostatních rodičů. K poznání nového prostředí jsou velice užitečné dny otevřených dveří, kde se rodiče zpravidla setkají i s jednotlivými učitelkami. Mnoho rodičů se shoduje v tom, že nezáleží ani tak na školce jako právě na učitelce. Důležité je při takové předběžné návštěvě zapojit intuici a všímat si mnoha detailů. Platí pravidlo, že pokud se ve školce nelíbí rodičům, nebudou tam chtít chodit ani děti. Kde nebude stačit intuice, přijdou na řadu otázky. Ptejte se učitelek nebo ředitelek na všechno, co vás napadne: systém motivace dětí, nabídka kroužků, školky v přírodě, spaní po obědě (někde musejí „spát“ všechny děti, někde se nespavci mohou jít potichu zabavit do herny), strava – řada dětí má specifické nároky. Důležitá je také lokalita, školka by v ideálním případě měla být co nejblíže domovu anebo zaměstnání a také by měla rytmu rodičů vyhovovat svojí otevírací dobou.
Přestože mezi soukromými a státními školkami existují propastné rozdíly, a to především v nákladech, neměli by rodiče vidět možnosti předškolního vzdělávání černobíle. Existují totiž i vynikající a přitom cenově dostupné státní školky, kam bude dítě rádo chodit, protože se tam pod dohledem skvělých učitelek děje spousta zajímavých věcí, na druhé straně jsou u nás soukromé školky, které se sice perfektně prezentují marketingově, ale jejich účelem je skutečně vydělat především peníze. Toto téma do předškolního vzdělávání rozhodně nepatří. Záleží tak jen na rodičích a jejich správné volbě...
A máme tady říjen, začátek něčeho nového, stejně jako na jaře. V tomto případě mám na mysli tedy hlavně systém vzdělávání, od toho předškolního, až po doktorandské, nikoliv rašící pupeny a rodící se mláďátka vůkol. I když o mláďátka tady také jde. Nás se naštěstí zatím týkají pouze ranní odvody do školky, nicméně už za dva roky přijde na řadu takové to domácí úkolování: čtení, psaní, počty... a tak dále.
Nevím jak vy, ale já, ač prospívala s vyznamenáním, mám ze školy do dneška trauma. Tedy hlavně ze studia na vysoké škole, kdy mi v době psaní diplomové práce krvácely dásně, měla jsem tik v obou očích a začala jsem mluvit sprostě. A to jsem, prosím, neměla na starosti nic dalšího, jen to, jestli do konce měsíce vyjdu s penězma, nebo budu muset na brigádu.
Ano, narážím na studentky, které mají ve svém slovníku pojmů kromě zápočtů, přednášek a studentských večírků taky výrazy jako: kojení, hlídání, domácnost, žádné volno, masochismus… Ženy, které během studia porodily, nebo již s dětmi studovat začaly. Upřímně, nechápu to a hluboce se před nimi klaním. Má sestra “chtěně” otěhotněla ve druhém ročníku medicíny a dodnes si velmi živě pamatuju, jak jsme se střídaly u hlídání mé tehdy šestitýdenní neteře. Já zdrhala z přednášek z pedagogiky a mlíko odstříkané a zamražené v kelímcích od pudinků jsem rozmražovala v mikrovlnce a krmila jím to nebohé dítě. Má sestra mezitím na pitevně sbírala zkušenosti ke zkouškám z anatomie. Dodnes ani jedna nechápeme, jak se jí povedlo studium dokončit :-)
Není to pro každého. Myslím, že člověk musí být opravdu zapálený pro věc, mít v genech něco navíc a hlavně podporu své rodiny. Mezi své známé jsem hodila dotaz, jak by popsaly toto období svého života a tady je něco málo:
- Slovo nuda ztratilo všechny svoje rozměry
- Očistec
- Rachot, šílenství, vyčerpání a hlavně mateřská demence v plném proudu :)
- Stálo to dost sil, ale hrdost je větší
- Výzva... jdu do toho znovu (?!)
- Mordor
- Výzva a tik v oku
Takže, milé dámy, směle do toho, bude mi ctí před vámi smeknout klobouk!
Právě jsem našla jeden svůj čtyři roky starý článek. Píšu v něm o tom, jak každodenně svádím boj se svým novým a starým já: „Ty jsi ale krásné miminko!“ nebo spíš „Tondo, dneska ti to fakt sekne!“
„Ahoj zlato, dneska zase nekakal…“ nebo „Ahoj zlato, jak ses na mě dneska těšil?“
„Jé, my máme mokrou plínu!“... MY?!
Ano, zakletý plurál, který se (nejen) mezi novopečenými matkami šíří jako virus h1n1 a odolají pouze ti nejsilnější jedinci. I já jsem na chvíli podlehla a dělila se se synem o všechny události běžného dne. Prostě jsme to byli MY, vše bylo NAŠE. Logicky jsem tedy předpokládala, že všichni ostatní to mají stejně, tudíž otázky typu „už vám vyrostly první zuby“, nebo „máte problémy s prdíkama“ pokládané 30leté kamarádce mi připadaly naprosto normální. A možná, že v této konkrétní fázi života to opravdu normální je! Vždyť většinu dne jste to opravdu jen vy dva (tři, čtyři...?!), kdo spolu trávíte čas, s kým přes den můžete prohodit pár vět, protože, přiznejme si, hodně bezdětných kamarádů se v průběhu pár měsíců po porodu vyselektuje…:)
Ale nebojte se, přejde to! Jednou se prostě probudíte a budete to zase jenom vy a oni. Možná vás na to do té doby někdo ne příliš taktně upozorní, možná si všimnete pár nechápavých pohledů a možná se tím nakazí i vaši blízcí – pak to bude trvat asi trochu déle :-). Ale rozhodně své sousedce v 60 nebudete k vnukům gratulovat slovy: “Tak se vám to povedlo!”
Apeluji tedy na všechny ty, kteří se virem nenakazili, nebo ještě neví, o čem mluvím, aby byli trochu více ohleduplní k prvorodičům. Protože nikdy nevíte, jak to může semlít později vás samotné!
Mnoho žen samostatně výdělečně činných si vůbec neuvědomuje, že s nástupem na mateřskou dovolenou nemohou od státu čekat mnoho. Práce na živnostenský list sice přináší mnoho výhod, ale mateřská dovolená při podnikání patří spíš mezi nevýhody.
Podmínky pro výplatu peněžité podpory v mateřství jsou pro OSVČ vcelku přísné. Je třeba počítat s tím, že nárok na ni má pouze ta maminka, která měla v posledních dvou letech před mateřskou dovolenou a zároveň alespoň 180 dní v posledním roce před ní sjednané nemocenské pojištění. Tady pozor, neplést se zdravotním pojištěním!
Aby to budoucí matky OSVČ neměly jednoduché ani v tomto případě, má placení nemocenského pojištění před nástupem na mateřskou dovolenou také svá úskalí. S navýšením záloh na nemocenské pojištění rostou bohužel astronomicky i zálohy na sociální pojištění, takže ve výsledku jsou to vcelku nemilosrdné počty. Pokud by například budoucí matka OSVČ chtěla mít „mateřskou“ ve výši patnácti tisíc korun, nemocenskou by sice platila ve výše zmíněném období jenom pět set korun měsíčně, sociální pojištění by se však vyšplhalo na šest tisíc korun měsíčně.
Mateřství – stop podnikání
„Jsem už několik let osoba samostatně výdělečně činná a za několik měsíců mě čeká mateřská dovolená,“ píše třicetiletá Věra z Příbrami a dodává: „Protože jsem dítě plánovala, nemocenské pojištění i nekřesťansky vysokou sociálku jsem si v určené době platila, ale abych nyní mohla pobírat mateřskou, nesmím podnikat. Co mám tedy dělat, abych nepřišla o nasmlouvané zakázky ani o budoucí zákazníky?“
Jednou z podmínek pobírání peněžité pomoci v mateřství je skutečnost, že výdělečnou činnost nebudete vykonávat osobně. Neznamená to ovšem, že musíte svoji živnost rušit. Podnikat i během mateřské dovolené můžete, ale pouze prostřednictvím jiné pověřené osoby či rodinného příslušníka (kromě manžela). Do žádosti o peněžitou podporu při mateřství je však nutné tuto skutečnost uvést předem.
Podnikat během mateřské se dá rovněž tak, že podnik pronajmete jiné OSVČ, v tomto případě však již hrozí přerušení živnosti, neboť podnikatelka ji sama vykonávat nemůže a nikdo jiný ji nevykonává v její prospěch.
Manžel a pleny
„Jsem těhotná a zároveň také podnikám a docela se mi daří. S manželem jsme se dohodli, že svoji podnikatelskou činnost nebudu ani přerušovat, ani s ní neskončím, ale že moje úkoly převezme on. Co pro to musíme udělat?“ ptá se osmadvacetiletá Nikola z Prahy.
Partnera samozřejmě do mateřských povinností zapojit lze, ale ne dříve než sedm týdnů po porodu dítěte. Ještě předtím, než začne pobírat peněžitou pomoc v mateřství, musíte s ním uzavřít písemnou dohodu o převzetí dítěte do péče. V ní bude zároveň uveden i přesný termín začátku jeho „mateřské“. Váš manžel během ní dokonce může také podnikat, jen jinde než u zaměstnavatele, který mu platí peněžitou pomoc v mateřství. Nebo lépe, může dokonce pracovat i pro něj, ale musí si vydělávat jinou činností než předtím. Stejná zásada ostatně platí i pro matky, které si během mateřské chtějí pouze přivydělávat.
Mateřství – začátek podnikání
Existují však i případy, kdy se maminka na mateřské rozhodne, že zkusí štěstí v podnikání právě v této době. To je právě případ Heleny, která píše: „Byla jsem normálně zaměstnaná na HPP a nastoupila loni na mateřskou. Pořád se mi ale honí hlavou, že bych zkusila podnikat. Jde to vůbec?“
Začít podnikat při mateřské anebo rodičovské dovolené samozřejmě jde, bude ovšem vždy považována za vedlejší činnost. Tato varianta podnikání přináší mnoho výhod především v oblasti plateb sociálního a zdravotního pojištění. Během prvního roku podnikání nemusíte na sociální a zdravotní pojištění odvádět žádné zálohy, příslušné úřady vám je vyměří až podle toho, kolik jste si vydělala. Samozřejmě i na vás se vztahuje nutnost podání daňového přiznání, ovšem pouze v případě, pokud jste si ročně vydělala více než patnáct tisíc korun. Pokud ne, nemusíte vydělané peníze jako matka na mateřské ani přiznávat, ani danit.
Existují dokonce i případy, kdy se matka na mateřské rozhodne založit si vlastní firmu. Rovněž to je možné, nicméně pokud bude mít nově založená firma stejný předmět činnosti jako zaměstnavatel, který platí peněžitou pomoc v mateřství, je nutné tak učinit pouze s jeho písemným souhlasem. Rovněž platí, že matka může takovou činnost vykonávat až po skončení šestého týdne po porodu.
Z výše uvedených informací je zřejmé, že matka jako OSVČ na mateřské dovolené to rozhodně nemá jednoduché a stát před ni klade mnoho záludných překážek. Při zapojení selského rozumu je však jasné, že peněžitou pomocí v mateřství je myšlena peněžitá dávka nemocenského pojištění a jako taková ženě nahrazuje příjem, o který kvůli mateřství přišla. Osoby samostatně výdělečně činné na ni mohou dosáhnout rovněž, jsou však znevýhodněny a musejí splňovat mnohem více logických či méně smysluplných podmínek.
Pro obě skupiny však platí, že narození potomka je v dnešní době velice drahý špás a spoléhat na stát se ne vždy vyplácí.
Když se vám narodí děti, nic už není jako dřív. Změní se vám tělo, priority, chutě i zaběhnutý režim. Najednou neobědváte ve 12:00, ale až nakojíte, nakrmíte, uspíte, zabavíte a pro sebe uvaříte. Z oběda je tak často brzká večeře a ze snídaně není mnohdy nic. A vy si postupem času tak moc přejete, aby život dostal zase nějaký řád. Jenže... jak přemluvit kojence a do toho další jedno, dvě, tři (!?) děti, aby dostaly rozum a sladily vaše hodiny s těmi svými?
Každý mi říkal, že miminko je ze začátku bezúdržbové. Jenom spí a jí. Bohužel moje jedlo, ale nespalo. To druhé nejen nespalo, ale taky nejedlo! Nevěřte ničemu, co vám říkají tetičky, babičky, kamarádky a moudré knihy. Vaše dítě si to totiž stejně udělá podle svého, všem ostatním na truc :-). Na vás je jediné. UKLIDNIT se a VYDRŽET!
První dítě si totiž svůj režim vytvoří zhruba v šestém měsíci, co je na světě. No a tomuto časovému harmonogramu se prostě přizpůsobíte. Problém trochu je, že se neustále mění a z vás se tak stává nesmírně flexibilní tvor. Druhé dítě se pak veze. Starší sourozenec je totiž něco jako Bůh a proto se mu snaží podobat ve všem. Doufejte tedy, že s ním bude chtít sdílet i jedno lože v poobědové pauze. A když ne, prostě mu pomůžete! Ano, děti jsou nesmírně tvárné! Dopoledne hodinku uberete, odpoledne přidáte a hele, najednou je režim sjednocen!
Zdá se vám, že zlehčuju? Ne. Opravdu to funguje! Já mám díky tomu každý den pravidelně od 12:30 do cca 15:00 čas jenom sama pro sebe. Nezapomínejte, že vy jste tady režisér :-).
Pětatřicetiletá Hana věděla už ve chvíli, kdy odcházela na rodičovskou dovolenou, že se do své původní práce vrátit nechce. „Deset let jsem pracovala jako projektová manažerka, poslední dva roky jsem šéfovala celému oddělení,“ přibližuje maminka dvouletého Tomáška. „Moje práce byla vyčerpávající. Nedovedu si představit, že bych nyní trávila deset nebo dvanáct hodin denně v kanceláři. Tomáš je mým vysněným dítětem a chci být více s ním a se svou rodinou,“ říká Hana.
Podobné dilema řeší mnoho žen. Většinou si přitom slibují, že se co nejrychleji po porodu vrátí do práce. „Za několik měsíců mě tu máte,“ vyprávějí s úsměvem před odchodem na mateřskou. Jenže dítě jim zpravidla převrátí život naruby a odsune porady, přesčasy i kariérní postup do ústraní.
Hana k mateřství přistupovala jinak. Nebrala ho jako překážku, ale jako příležitost ke změně. Už když s manželem plánovali rodinu, přemýšlela, čemu se bude věnovat, až dítě povyroste. Pravidelně si prohlížela nabídky rekvalifikačních kurzů. Nechat totiž hledání nové práce na později by se nakonec nemuselo vyplatit. „Bez rekvalifikace bych se nejspíš nakonec vrátila na stejnou pozici, do známého prostředí,“ připouští Hana.
Široká nabídka
Nakonec si vybrala hned dva kurzy: jeden zaměřený na výživu a druhý na cvičení. Po jejich absolvování může působit jako nutriční poradkyně či instruktorka fitness, bodystylingu nebo zdravotní tělesné výchovy. „Sport a cvičení mě vždycky bavily, ráda si zajdu do posilovny. Zároveň mám okolo sebe spoustu žen, které se praly po porodu s nadváhou a kterým bych ráda pomohla, aby se znovu cítily dobře,“ říká Hana.
Zatímco běžně mohou nejrůznější rekvalifikační kurzy stát i desetitisíce korun, pro ženy na mateřské či rodičovské dovolené (nebo těsně po ní) bývají bezplatné díky finančním dotacím, například z Evropského sociálního fondu či státního rozpočtu. Jejich součástí navíc často bývá i hlídání dětí, proto je pro maminky snadnější se jich účastnit.
Nabídka rekvalifikačních kurzů pro rodiče na mateřské či rodičovské dovolené je v současnosti poměrně široká. Zajišťují je totiž nejen úřady práce, které navíc často hradí i počáteční poplatky za založení živnosti, ale rovněž řada neziskových organizací a občanských sdružení.
Rekvalifikace není pro zábavu
Jedním z nich je například Spiralis, který nabízí individuální konzultace, koučování pro úspěšný návrat do práce i nejrůznější semináře, workshopy a kurzy. Kurzu s názvem Řídím svůj projekt se zúčastnila i devětatřicetiletá Klára, která se se dvěma malými dětmi snaží rozjet vlastní podnikání. „Během osmi celodenních setkání jsme měli možnost naučit se hodně o projektovém řízení, time managementu a podnikání jako takovém. Měli jsme k dispozici zkušené mentory, kteří nám sdělovali své zkušenosti a pomáhali nás nasměrovat. Nakonec jsme před nimi prezentovali svůj projekt,“ říká Klára.
Díky kurzu se naučila zvládat každodenní zátěž při podnikání a pracovat se stresem, efektivně prezentovat a hlavně – o svém nápadu jen nemluvit, ale postupnými kroky ho posunout k finální realizaci. „Rozhodla jsem se vyrábět obsahové diáře, a to i na zakázku pro nejrůznější firmy. Teď vím, že mě můj projekt může nejen bavit, ale také uživit,“ dodává. Spojila tak zábavu s podnikáním a splnila jednu z nejdůležitějších rad své mentorky – rekvalifikace může být cestou k úspěchu, ovšem nehledejte v rámci ní jen to, co vás baví, ale co vás později může také uživit. Jen tak se můžete cítit dobře a budete spokojené.
Klára je přesvědčená, že tradiční délka tuzemských rodičovských dovolených, tedy tři roky, je ideální pro změnu profese. „Během té doby je možné absolvovat potřebný kurz a zároveň si nabyté vědomosti zkusit osahat v praxi. Přitom ale člověk ještě nic neriskuje, má určitý polštář v podobě rodičovského příspěvku a nic se od něj neočekává,“ říká.
Sama se touto cestou vydala. Na rodičovské bude ještě něco přes rok. To je podle ní dostatečná doba na to, aby si osahala, jak vše funguje.
Naučte se pracovat s časem
Během mateřství je čas vzácnější, je proto potřeba s ním nakládat pečlivěji. Veďte si alespoň měsíc záznamy o tom, čemu se během dne věnujete, abyste získali přehled, a to ideálně v patnáctiminutových časových oknech.
Pak si sestavte priority a nejdůležitější povinnosti, vyřaďte vše zbytečné. Porovnejte priority s tím, čemu se podle svých záznamů během dne věnujete – opravdu to odpovídá důležitosti úkonů? Pokud ne, změňte to a lépe plánujte.
Jestliže se naučíte řídit svůj čas, budete produktivní při jakékoli osobní i pracovní činnosti. Pak budete mít větší šanci uspět při změně profese či při začátku nového podnikání.
Kde hledat rekvalifikační kurzy
- rekvalifikační oddělení místního úřadu práce
- databáze akcí dalšího profesního vzdělávání (www.eu-dat.cz)
- kurzy neziskových organizací na
www.neziskovky.cz
v rubrice Vzdělávání
Rekvalifikační kurzy mohou probíhat prezenčně, ale třeba i distanční formou – například přes Skype. V případě on-line kurzů nemusíte řešit hlídání, jsou individuální, a tedy si samy určujete termín zahájení i ukončení a délku kurzu. Délka kurzů se obecně různí, některé trvají jen několik dnů, jiné se mohou protáhnout na měsíce.
Kurzy můžete vybírat rovnou u společností, které je nabízejí, nebo si je vyhledat po vlastní ose a nechat po odsouhlasení úřadem práce proplatit. U všech kurzů je ale vždy nutné ověřit, zda je program akreditovaný v rámci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – na webových stránkách http://dak.msmt.cz je databáze všech udělených akreditací k rekvalifikačním programům. Lze v ní hledat jak podle vzdělávacích zařízení, tak i podle pracovní činnosti, pro niž je rekvalifikace vedena.
