seen from Tajikistan
seen from Brazil
seen from Türkiye
seen from Romania
seen from Tajikistan
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from Singapore
seen from United States
seen from Singapore
seen from United Kingdom
seen from Italy
seen from Poland
seen from Philippines
seen from Brazil
seen from United States
seen from United Kingdom
seen from Australia
seen from Australia
aktuálně jsem na našem táboře a postuju z éteru. vyber si nejlepší skautskej zákon
skaut je pravdomluvný
skaut je věrný a oddaný
skaut je prospěšný a pomáhá jiným
skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta
skaut je zdvořilý
skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců
skaut je veselé mysli
skaut je hospodárný
skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích
Vážení, právě jsem se vrátila z prvního dne výpomoci s organizací krajského kola závodů. Jsem mrtvá. Hodně štěstí mému budoucímu já, protože bude muset vstávat kolem páté, celý den pracovat, jít spát kolem půlnoci, další den zase brzo vstávat a uklízet. Za mě skvělý nápad kterého rozhodně vůbec nelituju (nový příběh do věřte nevěřte)
(dobrá zpráva: měla jsem cool reflexní šátek, ha. Bohužel jsem ho musela vrátit, ale naše posádka si je plánuje sehnat - na výsadky se to bude hodit xd)
V pondělí nás opustil bratr Jiří Navrátil. Celoživotní skaut, do posledního dne 1. místopředseda českého skauta. Bojující za demokracii v každé době - vyšetřován gestapem, komunisty odsouzen za velezradu a pokus o převrat na dvacet let. Nositel nejvyššího skautského vyznamenání, udělovaného světovým ústředím.
Obrovsky inspirativní člověk, velký vzor.
Tak mě napadá, že skauting je vlastně velmi zdravý prospěšná záliba, recept na to jak se dožít velmi vysokého věku (93let) i když značnou část života strávíte v uranových dolech. #skaut
Váš Harry Marqez
byl* jsi někdy skautem?
ano, a stále jsem aktivní
ano, ale už neskautuju
ne, ale byl* jsem členem něčeho podobného (oddíl, pionýr, royal rangers, atd)
ne
rumový extrakt
Půjdeš se mnou do vsakovačky?
Když konečně zavřete SIS s vědomím, že tam alespoň u jedné z přihlášek máte tu úžasnou zelenou fajfku, říkáte si konečně, že začalo ono vysněné tříměsíční volno, na které jste se ve skrytu duše celý ten rok tak moc těšili.
Pro mnohé určitě začalo, jenže já většinou nejsem jako ostatní, takže u mě to samozřejmě bylo všechno trochu jinak....a nebo možná stejně jako u mnohých jiných?
Již od dubna u nás doma panuje chaos zvaný stavba, táta se rozhodl předělávat zděděný dům a protože se jedná o rodinnou záležitost, je nutné, aby všichni přiložili ruku k dílu. Jakmile jsem tedy úspěšně dokončila přijímacií řízení, volně jsem přešla do procesu stavebního. Nechápejte mě ale šptně, já rozhodně nejsem žádný dělník. :D (Obkládat ani zdít neumím.) Spíše jsem se věnovala pomocným pracím, starala se o naši domácnost, když nevlastní mamka dohlížela na stavbu apod.
Nejsem ale jenom pracant. :D Udělala jsem si taky krásný výlet za svou hostrodinkou do Německa. Navštívila jsem s nimi Brémy a Dessau, což byly nezapomenutelné zážitky a moc jsem si to užila. :) Potkala jsem se také se spoustou svých německých kamarádů a také s místními skauty, se kterými jsem během svého ročního pobytu v Německu trávila spoustu času. Což mě vlastně přivádí k titulku tohoto článku...
Jsem skautka a netajím se tím. Někomu to možná přijde trochu trapný nebo tak, ale já to považuju za jednu z nejlepších věcí ve svém životě. Ano, dělám to všechno zadarmo, žere mi to poměrně dost volného času a taky pár mých nervů, a ano, kvůli přijímačkám jsem je ošklivě zanedbávala, ale stejně to miluju. Skauting není hobby, je to spíš tak trochu životní styl. Znamená to tedy, že jako každý správný skautský vedoucí si během prázdnin sbalím svých pět švestek a vyrážím do přírody s bandou prťat.
Letos tomu nebylo jinak...
Takže místo válení se doma nebo někde jinde (nebo pomáhání na stavbě) jsem zabalila svoje saky paky (tentokrát to bylo dost dobrodrůžo, protože jsem teprve v deset večer skončila na stavbě a pak teprve začala balit :D) a v neděli ráno už čekala na značkách u autobusu, abych vybrala od rodičů všechny potřebné dokumenty (jsem totiž zdravotník :D) a posléze naskládala našich 20 ratolestí ve věku od 7 do 11 let do autobusu. Dobrodružství mohlo začít!
Jako každý rok ani tentokrát jsem se moc nevyspala, i když letos jsem to cítila víc než předchozí roky, jelikož během přijímačkového a stavebního chaosu ( a ještě když k tomu chcete mít i trochu sociálního života, že...) jsem toho tolik nenaspala. Na táboře se s tím ale počítá, takže dvě kafíčka denně to jistí. :D
Letos jsme se s dětmi vypravili na cestu kolem světa. Pořád si nejsem jistá, jestli si to víc užívali vedoucí nebo děti. :D Jak pravil moudře náš pan admirál: “Tábor je jediný místo, kde ze sebe můžeš dělat idiota a oni tě považujou za boha.” :D Letos jsme si s tím poměrně dost vyhráli. Jídelníček byl samozřejmě uzpůsoben zemím, které jsme navštěvovali, takže nechyběl kebab, sushi, tortillky, “červíci” (alias buřtíci), salát Caprese nebo croassanky. Jako kuriozitku musím uvést, že v našich dětech zmizelo zhruba 200 kousků sushi. :D
Já jsem konečně zase mohla oprášit své herecké dovednosti, protože letos nebylo o role nouze. :D Od francouzské módní návrhářky, přes římskou císařovnu, která jezdí na úžasném vozítku zvaném Hand Rover ( z dílny předchozího oddílu, který nám půjčuje tábořiště), Kleopatru, madagaskarského domorodce, amrickou hlopoučkou moderátorku, až po členku KS Čínské lidové republiky. Děti byly nadšené a já také, protože jsem se konečně mohla zase pořádně vyblbnout. :D
Jinak nám tábor letos až podezdřele vyšel. Krom jedné obrovské bouřky hned na začátku, kdy to chvilku vypadalo, že nám spadne jídelna na hlavu (naštěstí se jedna naše vedoucí zrovna vdala za dobrovolného hasiče :P), nás deště celkem úspěšně minuly. Nepotkala nás ani žádná velká zdranění, ani jsme nemuseli do nemocnice. Jen pár bolení halvičky a bříška. Dokonce jedna naše holčička prospala celou tu ohromnou bouřku. :D
Zvládli jsme i pár cyklovýletů k rybníku (z nichž jsem se účastnila pouze asi poloviny - jinak jsem hlídala tábor nebo sama marodila - rýmička) a dokonce i jeden cyklistický celodenní výlet, během kterého jsme se všichni usmažili, píchli jsme jedno kolo a přežili tři držkopády do škarpy. :D Na druhou stranu...ty hotdogy u zříceniny nebo točené pivo v Plánici stálo za to (pivo samozřejmě jen účastníci 18+).
Vzato kolem a kolem to byl letos úžasný tábor, během kterého jsme se s ostatními vedoucími ani příliš nepohádali, děti byly letos až podezdřele vzorné a já jsem měla i něco jako chvilku volného času, což se moc často nestává. :D Na to, jak se mi tam přes rok tu a tam moc nechtělo, jsem moc ráda, že jsem vyrazila! Bylo to úžasné! I když pak vždycky přijedu domů a padnu do postele, stejně mě to každý rok nabije energií a moc se těším na ten příští! Vlastně se mi nikdy moc nechce odjíždět a po příjezdu trpím ještě tak dva až tři dny tzv. “potáborovou depresí”.
Protože sále trpíme kolosálním nedostatkem vedoucích, tak pokud byste někdo náhodou měl zájem zažívat všechna tyto naše dobrodružství s náma, poznat spoustu super lidí a předat něco ze svých životních zkušeností 20 roztomilým prťatům, tak se mi určitě ozvěte!! :) Nebudete litovat!
Tak hurá na ty zbylé 2 měsíce (zaslouženého) volna!
Nový “reklamní spot” Junáka ze skautského tábora. Otázka jestli to někoho naláká (:D) ale jinak si myslím, že je to dobrý. Vtipné, poutavé...
Chtěl jsem Vám tu naházet pár přízpěvků, jenže jsem stratil blok (naštěstí ne blog) ve kterém jsem to měl napsané. To je určitě nevýhoda papíru, který ale přece mám tak rád (http://harrymarqez.tumblr.com/post/144110633249/pap%C3%ADr). Náladu mám celkem špatnou, celkem dost. Všechno se to podělalo (a tím nemyslím jen ztrátu toho bloku, která mě ale dost mrzí). Ale co #nejsemzplyse.
Váš Harry Marqez
Svátek skautů
24. dubna, kdy je svatého Jiřího, slaví všichni skauti svátek-je to jejich/náš patron. Každý oddíl (i skaut) to slaví trochu (nebo možná občas i dost znatelně) jinak. Společné většinou ale bývá, že tento den skauti a skautky mají na sobě místo nějakého civilu kroj. Dost často se celé oddíly (alespoň v Česku) vypravují na Ivančenu (o té jsem psal před rokem-http://harrymarqez.tumblr.com/post/117438073599/ivan%C4%8Dena). Jiní skauti zase mají tradici vypravit se na Pražský Hrad, tam se zúčastní mše v bazilice svatého Jiří. A o těch právě dneska bude řeč.
Tihle skauti si jako každým rokem tedy 24.dubna vyrazili na již zmiňovanou mši. Zatím vše O.K. zazpívali si Chleba a víno, pohodička, všichni spokojení. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy mše skončila. Nešlo ani tak o to, že mše skončila později či dřív než měla, ale o to, že si skautíci chtěli tradičně, jako každý rok po mši zapět státní hymnu. Oddíly nastoupily, ale než vůbec začali vykázala je z Hradu policejní hlídka s tím, že “pěvecká a hudební vystoupení v areálu Hradu, musí povolit Správa Hradu”-Nejspíš se domnívala, že se skauti chystají (když už byli rozezpívaní z toho Chleba a víno) před bazilikou sehrát dříve velmi populární divadelní hru Fidlovačka. Což se však ukázalo jako mylná domněnka. Skauti Hrad opustili, znovu nastoupili na Hradčanském náměstí, poté co umlkly poslední tóny písně Kde domov můj, která je mimochodem národní hymnou, představení nijak nepokračovalo a skauti se rozešli.
Na to ihned pohotově, jak se sluší a patří zareagoval mluvčí prezidenta Ovčáček. Policistu sice odsoudil “...byl příliš horlivý...” ale potrestání policisty požadovat nebude protože “...na druhou stranu postupoval podle pravidel...”. Takže asi pokud Správa Hradu nerozhodne, nikdo si na nádvoří žádný Kde domov můj zpívat nebude a co je komu po tom, že to “prý” je hymna. Ovčáček také dodal, že skauty oficiálním dopisem pozve na oslavy 28.října, kde si hymnu zazpívat mohou.
Někomu se asi zdálo, že je to za moc dlouho a tak paní Petra Pospěchová svolala přes “fejz” zpívání už na dnešek. Zúčastnil se jak Ovčáček, tak i zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Petr Mužák. Možná právě proto žádní skauti nepřišli.
Harry Marqez
