Víme, že svět funguje rozmarně, že je to jen soustava náhod. Lidé se s tím vyrovnávají dvěma způsoby. Někdo se chaosu děsí, bojuje s ním a vyčítá si, když prohraje. Pěkně si život nalinkuje: práce/manželství/školní srazy/děti/deprese/nevěra/rozvod/alkoholismus/uzdravení/infarkt - a každé rozhodnutí v něm je nějakou obranou proti nejhoršímu (mít děti, abychom nebyli zapomenuti, vyspat se s někým na školním srazu, protože co kdyby taková příležitost už nepřišla, a svatý grál paradoxů: vzít si někoho, abychom nebyli sami, a vzápětí se ponořit do té věčné manželské touhy po samotě). V takovém životě se nedá vyhrát, ale přinejmenším poskytuje útěchu boje - lidské srdce je spokojené, pokud ho rozptyluje válka.