Byl úplně něco jiného. Přijde mi to nereálný, že dneska za sebou zavřu dveře a už se vlastně nikdy nevrátím. Bolí to, úplně jinak než všechno předtím, ale nic to nemění na tom, jak strašně moc to bolí.
Sbohem, třeba v jiným životě.
seen from United Kingdom

seen from Türkiye

seen from Türkiye
seen from Italy

seen from Germany
seen from Italy
seen from United States

seen from Türkiye

seen from Guinea

seen from Türkiye

seen from Maldives
seen from United States

seen from Türkiye

seen from United States
seen from Italy

seen from Denmark
seen from Italy
seen from Italy
seen from Vietnam
seen from Germany
Byl úplně něco jiného. Přijde mi to nereálný, že dneska za sebou zavřu dveře a už se vlastně nikdy nevrátím. Bolí to, úplně jinak než všechno předtím, ale nic to nemění na tom, jak strašně moc to bolí.
Sbohem, třeba v jiným životě.
Jak se k někomu chovat cize, když o sobě víte všechno ?
Když je tohle léto rozchodový... Bude příští schodový?
Rozchody všude kolem nás..
Pořád se mi o tobě zdají sny, pořád se mi v hlavě točí vzpomínky, pořád přemýšlím co jsem mohla udělat jinak, lépe, pořád mám záchvaty pláče..Jak se dostat z toho kruhu ven??
Měli jsme jít do kina a užít si hezký den
Místo toho jsme si sedli na lavičku a dali jsme sbohem našem snům. Místo toho jsem po posledním miluji tě vešla do vchodových dveří a přestala dýchat. Místo toho jsem si lehla do postele a hořké slzy mi řezaly do tváří. Místo toho jsem prospala celý den, protože to aspoň chvíli nebolelo. Místo toho jsem se motala v prázdném bytě a kouřila promočené cigarety s příchutí smutku. Místo toho teď sedím na židli a píšu tohle a ač jsem si vybrečela duši, tak se mi to očí tlačí další slzy, když čtu od tebe zprávu “Chybíš...”
Kdy jsme se stačili k tomuhle dopracovat? Kdy jsme to přestali být MY?
domov
Ráda bych řekla, že už se těším domů, ale vlastně se nemám na co, ani na koho těšit. Čeká mě akorát ještě mnohonásobně větší bolest, což si už neumím představit. Žádný domov, kde bych si mohla zalézt do postele pod peřinu a plakat, už nemám. Cítím se, jako by mi někdo seděl na hrudi a já s každým nádechem cítila větší bolest.
spotřební lhůta dva roky
Zase se to všechno opakuje
zase sama sedím v pokoji
po rozchodu
zase pláču
zase piju víno
a přemýšlím
co je semnou špatně
už zase
p s a n í
Svojí neschopnost psát deníky pokouším pouze ve dvou případech. 1) Cestování - naivita, se kterou vozím na cesty na dva prsty tlustý kroužkový bloky mě udivovat nepřestává. Myslím, že to je prostě taková nějaká zástěrka pro navštěvu papírnictví. 2) Když jsem v prdeli - čti zamilovaná a zmatená. Dobrej způsob, jak se vypovídat a nepřijít o všechny kamarády. Papír snese všechno, včetně kýčovitejch textů písní a dramatických trojteček. Ten poslední jsem si psala kvůli Klukovi - vztahu tak krátkým, jako intenzivním. Jsou v něm jen ty špatný věci. Těch dobrejch moc nebylo, ale stejně bych je nepsala. Pro tento typ deníku volím označení “vpíčníček”. Obrozenci by měli radost.