[thepersonalquotes]

my biggest toxic trait is i know how to love but i don't know how to believe i'm loved

[dekadence-v-srdci]

Jendřív na mě koukají velký oči kočičí a pak ty tvoje.

[dekadence-v-srdci]

Před 4 rokama jsem potkala Irenu.

Věřím, že to byla ta pravá láska.

Před rokem a dvouma měsíci, jsem Irenu ztratila.

Stále věřím, že to byla ta pravá láska a děkuju Ireno za vše.

[dekadence-v-srdci]

Co byste řekli člověku, který chce ukončit svůj život?

[remanence-of-love]

[dekadence-v-srdci]

Nikdy jsem nechápala tu zamilovanost jako usínání. Takový to, že pomaličku, pomaličku až úplně. Vždycky jsem padla jak po srázu, ale teď.

Ty bláho, je to tu asi.

Mám toho kluka pomaličku a pomaličku víc a víc ráda.

[selfhealingmoments]

[dekadence-v-srdci]

Leželi jsme v posteli, v posteli, která bývala naše. Do morku kostí zničeni páteční nocí, kterou jsme každý strávili ve vlastním světě. Pustili si film, který jsem s ním dřív nechtěla koukat. Zatažené závěsy a problikávající televize. Vzal mi ruku a položil si ji mezi své dlaně. Bylo to skoro jako dřív, akorát že už není. Chtěl se mě dotknout, chtěl zjistit, co se za tu dobu na mě změnilo.

Ireno, jak moc jsme teď každý jiný.

A mně se zdá, že ti možná taky trochu chybím.

[tessa-yunzeo]

All I want to do right now is cry and scream and let it all out because it’s killing me inside.

[quotefeeling]

“Every word has consequences. Every silence, too.”

— Jean-Paul Sartre

[honeypleasejustkillme]

"you’re so mature” thanks i was traumatized at a very young age :,)

[dekadence-v-srdci]

Jsi jako nikotin, čím déle jsem bez tebe, tím je to horší.

[st-a-y]

[dekadence-v-srdci]

Občas se bojím otevřít oči

Co když se jednou vzbudím a budu zase v tom malém pokoji s pocitem toho, že jsem nic a ty jsi byl šíleně krásný sen?

[dekadence-v-srdci]

Stavím svůj život vzhůru nohama a doufám, že to tentokrát vyjde.

[dekadence-v-srdci]

Chytíš mě až budu padat?

[dekadence-v-srdci]

Chtěla bych napsat, jak se cítím. Ale jaksi nenacházím ta správná slova. Nenacházím ani toho člověka, kterým jsem byla. Všechny ty věci jsou pryč. A je tu Irena.

Kéž bych ti dokázala za všechno poděkovat. Za všechny pocity, za to teplo, co v sobě cítím. Za smích, za tu lásku. Je to až zvláštní cítit, že mi opětuješ vše, co se snažím dávat. Občas je mi až do breku, jako teď, z toho jak moc pro mne znamenáš.

Do konce všech dní ti budu dlužna. Nyní ti podám odhalené srdce na dlani, protože to je vše, co mám. Duši s ním odevzdám též. A prosím tě, nikdy nedocházej. Prosím.

Občas jsem přemýšlela, co to vlastně je. Co to vlastně cítím. Zkoušela jsem se na tebe dívat a byla zmatená, nezdálo se nijak zvláštní. Najednou, když se známe, bez růžových brýlí. Kdy jsme viděli naše různé stránky. Zdálo se, že tam nic není, že ve mně nic nezbylo. Ale to bylo právě ono. Bylo to právě úplně všechno.

Každý den to ve mně křičí a já jen čekám, kdy se dokážu hrdě postavit a říct ti to

Miluju tě, Ireno!