#rozhovory

[violetwonder]

Nějak nemůžu dostat z hlavy to co mi řekl.

"jakto že na tobě není vidět že jsi bolavá?"

Neustálé si tu otázku přehrávám. Běží i na pozadí, když se soustředím na něco jiného.

Jako odpověď jsem mu vyjmenovala 3 věci. Ale přijde mi, že to byly jen silácký kecy. Vesměs nechci aby to někdo viděl, protože se za to stydím.

Stydím se za to že moc přemýšlím, za to že nezpracovávám emoce, jak bych měla, že se mě dotkne byť jen nepatrná věc. Že jsem nedokázala spoustu věcí, že jsem myslela že budu už někde jinde. A ze všeho nejvíc, že se prezentuju jako cynická stará čarodějnice, protože to je pro mě jediná možnost.

[srnasama]

Rozhovory

Občas vedu rozhovory sama se sebou. Poslední dobou ještě daleko častěji než dříve. Chybí mi rozhovory o všem a o ničem, přirozené plynutí hovoru od důležitých věcí ze života k řešení vesmírných otázek. Ač jsem normálně docela nespolečenská, mám pocit, že bych teď byla schopná strávit i týden, jen takovými hovory. V partě přátel na nějakém krásném místě, s pivem, vínem nebo kávou, s ohněm a písněmi večer a společným cvičením pozdravu slunce v ranní rose. Se spoustou objetí a pus. Dokonce mám pocit, že bych si i zvládla s chutí zahrát nějakou týmovou hru a tenhle pocit mám snad úplně poprvé v životě.

A tak si přátelsky povídám alespoň sama se sebou. „Jak se máš?“ ptám se, a sama si na to odpovídám. Kladu si doplňující otázky a ptám se na věci, co bych nejspíš moc toužila říct někomu druhému, protože přichází tak nějak sami od sebe. Ale nikdo se mě na ně nezeptal. Některé z těch věcí totiž potřebují čas, nevyhrknete je na sebe při náhodném setkání, ani při hodinové procházce s dětma. Ani si je nepíšete přes sociální sítě, a i kdyby nebylo by to ono. Uf, moc mi chybí tohle socializování. Když někoho potkám, chci mu vymluvit díru do hlavy, ale zároveň chci, aby jí vymluvil i on mě, protože naslouchání druhým mě neskutečně posouvá dál.

[kadet-pise]

A aby toho, co dělám, nebylo málo, dnes vyšel Akiconí Playbišík. Letos jen v elektronické podobě. Dělala jsem rozhovory s tvůrci českých komiksů.

RAČTE ČÍST

[paprsky]

"Říkám, že se mám dobře, abych zakryl fakt, že vlastně nevím, jak se mám."

[kopretinovafialka]

- :,, ty jsi brečela a chtěla si znát pořád nějakou pravdu, a my jsme jen mlčeli, protože jsme ji zároveň nevěděli. "

[lauramaaz]

N: „Já jsem taková zkouřená."

L: „Já to na tobě pozoruju. Myslím, že už nějak od tý doby, co tě znám."

N: „Dobře a můžu ti už ukázat ty prsa?"

[naive-melancholic]

“Můžu ti dát pusu?”

“A nezamotá se ti z toho myšlení? Jako můžeš, ale na vlastní zodpovědnost”

“Asi to risknu”

[mezisvety]

- Tak hlavně že máme vysoký školy a tituly.

Ale s dvoumetrovym kamenem bez techniky pohnout nedokážem.