“Le terme bohémien a une mauvaise réputation car il est lié à une myriade de clichés, mais les parisiens l’avaient initialement adopté, associé aux nomades gitans, pour décrire des artistes et des écrivains qui restaient éveillés toute la nuit et ignoraient les pressions du monde industriel.” -Sarah Thornton . . . . . . Tags . . . . #sarahthornton #quotes #bohemian #alternative #alternativegirl #borntorunpalette @urbandecaycosmetics #primerpotion #anastasiabrows @anastasiabeverlyhills #anastasiabeverlyhills #smashboxprimer #smashbox @smashboxcosmetics #cliniquechubbystick @clinique #betterthansexmascara @toofaced #toofaced #ybfbeauty #ybfhighlightstick @ybfbeauty #chanelfoundation @chanel.beauty @chanelofficial #nyxliplingerie #nyxcosmetics @nyxcosmetics #redhair #fadedhair https://www.instagram.com/p/BwDJ8rdHzM1/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=o88ny4u5bpij
Years ago, my kid bought me a book by writer #sarahthornton called 33 Artists in 3 Acts. It had been sitting on my bookshelves for years when I finally decided to download it using by free Audible credit and taking it with me on my run. The book is quite entertaining as Sarah navigates through various artists and ask that question all of us have been pondering, “what is an artist?” (at Pflugerville, Texas) https://www.instagram.com/p/CLkwppQFbSz/?igshid=1sv8danyzxsug
What a lovely surprise in the post today from @sarah_thornton_art! Thank you so much Sarah, I will cherish this always:) I was having a pretty bad day and this cheered me up. xoxo ❤️ Check out more of Sarah's work here: http://www.sarahthorntonart.com/shop/ Support living artists! #art #sarahthornton #leedsartist #hearts #gift #thankyou #collage #hearts #giftfromtheheart #heartsforart #lettraset #supportlivingartists #ilovethis #cherished #leeds #thankyoysarah https://www.instagram.com/p/B0Er8oplOnZ/?igshid=1xhidlbt9g6vt
“[I want to] take the stillness out of photograph and give it energy” Idris Khan, talking about his work with Sarah Thornton 🙌🏻 I knew literally *nothing* about his work before the talk and now I’m absolutely in love with it. This image is of a work made by superimposing all of the water tower photographs by Bernd and Hilla Becher. His works are scaled similarly to abstract expressionist painting. Thanks @hirshhorn and @artinembassies for hosting such a memorable conversation! So looking forward to hopefully seeing his work in person at some point soon 👀 #IdrisKhan #SarahThornton #hirshhorn #hirshhornmuseum #contemporaryart #contemporaryphotography
Killin it @judy.chicago ...and with humor. And my fav #sarahthornton (I'm such a groupie- you should be too) @brooklynmuseum #pussypower #feminism #womanartist
Současné umění jako alternativní náboženství pro ateisty
Kniha Sedm dní ve světě umění je prezentací etnografické studie socioložky Sarah Thorntonové nebo, jak ona sama píše: „časová schránka, která uchovává informace o výjimečném období historie umění“. Autorka nabízí možnost proniknout pod povrch několika subkultur, chaoticky tvořící celek, kterému můžeme říkat svět umění. Navíc je Sedm dní ve světě umění zasazeno do období před ekonomickou krizí v roce 2008, kdy zažíval trh s uměním jeden ze svých vrcholů.
Kniha nabízí celkem sedm příběhů, které se odehrávají v šesti městech ležících v pěti zemích. Popisuje spíše okamžiky, i když je v rozhovorech a poznámkách uvádí do kontextu. Je to o tom dívat se na umění teď, s těmito herci a na tomto místě. Každá kapitola funguje jako samostatný deníkový záznam říznutý novinovou reportáží. Thorntonová vypráví o stěžejních událostech dne i o bloumání po chodbách a plavání v bazénu v Benátkách. Každá část funguje jako samostatný kus a také je s ostatními propojena téměř neviditelnou nití – zejména postavičkami, které Thorntonovou na její cestě provází (např. dvojice Blum & Poe má svou roli jak v kapitole Veletrh, tak i v kapitole Ateliér). Thorntonová není středem pozornosti, poskytuje oči, kterými se díváte kolem sebe. Soudit, vyjadřovat názory, chválit i nadávat za sebe nechá všechny ostatní. Snaží se sem tam z někoho vymámit odpověď na některou z fundamentálních otázek tohoto světa – Je toto umění? Proč lidé kupují umění? („Když už máte čtyři domy a soukromý tryskáč, co dalšího si můžete koupit?“) – ale většinou se dívá spíše po detailech, které utvoří alespoň částečnou mozaiku. A jak už je v umělecké edici KNIHY ZLIN zvykem, je to mozaika nesmírně fascinující (a ano, zase se budeme bavit o Damienu Hirstovi).
Nemusíte být znalcem umění, abyste si užili vhled do práce vyvolávače na večerní aukci v Christie's, návštěvu minimalistických ateliérů Takashiho Murakamiho, který bosý cupitá po dřevěné podlaze a křičí, zastávku u jednoho stánku na veletrhu v Basileji („Tady je to jako na bezplatném jazzovém koncertě, za jehož mixážním pultem sedí opilá opice.“), či na slavnostním předávání Turnerovy ceny („Byl nejvyšší čas, aby Turnerovu cenu dostal hrnčíř transvestita!“). Pravda, musíte mít po ruce Google. Ne snad proto, že byste si museli hledat slova, kterým nerozumíte, ale proto, že si opakovaně potřebujete připomenout, jak vypadá to a ono dílo (nedostatek obrazového materiálu je sice vzhledem k povaze textu logický, ale pro čtenáře stejně trochu nepříjemný).
Schválně jsem už na začátku recenze použila frázi „nabízí možnost proniknout“, protože to, že se něco nabízí, ještě neznamená, že toho využijete. Thorntonová dostane na malou plochu velké množství myšlenek a pohledů na svět umění a i když si občas odpočinete u pasáže s plaváním v bazénu, žádá si vaši kompletní pozornost. Uděláte dobře, když ji knize Sedm dní ve světě umění věnujete.
Finished 7 Days in the Artworld earlier today (Sarah Thornton) and it’s left me wondering where my place in the art world could be. It seems to be a celebrity world of networking and travel, the latter of which I have no interest in. I want the notoriety of the artist, the relative stability of being a column writer, the egotistical power of the curator.
I read somewhere once that you shouldn’t look for a job, you should make one for yourself. Maybe then, I should attempt to straddle the artist/curator/critic roles. But I have no idea where to begin. At university I hated the arguments and stress associated with being in charge. I have long dreamed of being a writer and yet it is being an artist that comes naturally to me. Perhaps I am just longing for my more academic, pre-art school past.
I don’t know where to begin.
I suppose I could see more. I’d have more to say then. But if I’m honest exhibitions often bore me. I find other people tiresome, the silence oppressive, the clinical walls institutional. Not to mention the train fares.
In this digital age I don’t want to be antiquated. This is the time for blogging and Vlogs, not printed articles on glossy paper. Perhaps then I should share this. As a promise to myself and to the world of what is to come.
