Svantovit, podobně jako ostatní slovanská lokální božstva, slučoval funkce válečné i hospodářské, což dokládají i jeho atributy: picí roh, velký meč, sedlo a udidlo. Nezanedbatelnou úlohu ve věštbách spojených s vojenskými akcemi hrál také kůň bílé barvy, o němž Saxo udává: "Mimo to měl [Svantovit] bělouše zvláštního jména, z jehož hřívy neb ocasu vytrhávati žíně bylo hříchem. Tohoto koně pásti a na něm jezditi směl toliko kněz, aby božské zvíře neztrácelo na své ceně, kdyby se ho častěji užívalo."
…
Za zlomek dochovaného mýtu můžeme považovat vyprávění o nočních výpravách podnikaných Svantovitem na posvátném koni- ráno prý býval bělouš často zpocený a postříkaný blátem.
~
Svantovit, like other Slavic local deities, combined military and economic functions, which is supported by his attributes: drinking horn, great sword, saddle and bit. A white horse also played a significant role in prophecies connected with military actions, about which Saxo states: "In addition, [Svantovit] had a white horse with a special name, from whose mane or tail it was a sin to pull hair. The priest was only allowed to graze and ride this horse so that the sacred animal would not lose its value if it was used more often."