Vystouplé lícní kosti
Hnědé oči z kteréhých záři upřímnost
Andělská duše
Pohled zamilovanosti, to je to co vidím
To co miluji
Si to sám ty.

seen from Saudi Arabia

seen from Maldives
seen from Netherlands
seen from Germany
seen from Yemen
seen from Russia
seen from Australia
seen from Saudi Arabia
seen from United States

seen from Netherlands
seen from United States
seen from United States
seen from China
seen from United States

seen from Netherlands
seen from United States
seen from Türkiye
seen from United Kingdom

seen from Türkiye

seen from United States
Vystouplé lícní kosti
Hnědé oči z kteréhých záři upřímnost
Andělská duše
Pohled zamilovanosti, to je to co vidím
To co miluji
Si to sám ty.
#171
Dokáže bez tebe žít, dokážeš to taky.
Valentýn
Slavte lásku, ne zamilovanost. Zamilovanost trvá jen několik měsíců, zatímco láska je věčná a má mnoho podob. A proto jsem ráda, že dnešní den mohu slavit s přáteli !❤️
bolelo to. ta láska bolela tak moc že se zatahovaly mraky aby plakali s námi. nikdo by nevěděl co s tím, jak se s tím poprat aby to nebolelo. oni to nevěděli taky. jen vedle sebe seděli, koukali na sebe se slzami v očích a i přes to se usmívali, jejich polibky spojovaly slzy a celej svět se najednou zastavil. poslední chvíle, všechno co bylo se rozplývalo ikdyž to tak moc chtěli držet v rukou. ta bolest lámala srdce, ale přitom ji doprovázely úsměvy. jak kdyby se nic nedělo. jak kdyby bylo všechno v pořádku. jak kdyby žádná bolest nebyla. jen láska.
Zažívám lásku ve snech. Ty city se zdají tak opravdové, ten pravý pocit zamilování. Ale láme mi to srdce pokaždé, když otevřu oči a vše se vytratí. Všechny ty příběhy, co vlastně nebyly. Hřejivé doteky, pohledy, pocit bezpečí. Bez toho strachu, jen bezmezná láska a dotyčný.
Naposledy to bylo obzvlášť silné. Hraje mi v hlavě jediná chvíle stále dokola. Pamatuji si ho, jen tvář zmizela. Ale ten pocit ne a věřím, že to byl ten pocit lásky. Ten pocit, který nenacházím a až jednou přijde, tak to bude naše nekonečno.
Jen mi řekni, kdo jsi to byl? Byl jsi tak povědomej; a nebo ne? Přijď znovu do mých snů, dej mi ty pocity, ať další den přežiju.
Projíždím si historii svých playlistů na Spotify a jen zírám, kolik z nich stihla L inspirovat, od počátku crushe, přes hard’n’heavy zamilovanost, po pochyby, přiznání a několikanásobné rozdrcení... A nějak nemám to srdce je smazat, jen je nedokážu ani poslouchat. Cokoli, co mi připomíná tu dobu, nemůžu slyšet. Hudba, na kterou mě přivedla a kterou jsem se naučila i hrát na ukulele, musím zahodit a schovat a zapomenout, i když je fakt dobrá, jen proto, abych si zachovala srdce v kuse, když se mi ho podařilo zase složit dohromady. Horší je, že jedna ze skupin, na kterou mě přivedla, se stává jednou z největších, a vidím je všude. A nedokážu jí vysvětlit, jak moc se ve mně všechno svírá až k pocitu zvracení plic, jen je vidím... Nehledě na to, že jedním z nich je posedlá. O to víc ten šrám stále bolí.
Musím jen nechat jít... ať už to znamená cokoli. Pustit se a udělat krok do neznáma.
Or maybe, I just imagined that all
A co děláš ty, když jsi zamilovanej?
Chodím v dešti bez deštníku,
Maluju srdce na oknech,
Vesele skáču po chodníku
A sedávám na stromech.