Der Krummauer Seelischer Schmerz Part. 1
Another art drawn with my blood. And with poem, that Is unfortunaly only in Czech. If I will have a time and mood I might translate it.
The place I drew, is a street in Czech Krumlov.
-------------------------------------------
Dochází ke stmívání. Na město na historii bohaté. V jeho zámku nachází se shledání. S významnými událostmi spjaté.
Lidé oblečení rozmanitě a slušně. Kejklíři v maskách děsivých. Co k tomu všemu říci stručně. Promítá se mi to v těch snech živých.
Cítím, že tam nezapadám. Do publika toho noblesního typu. Krásu všech vystoupení dál poznávám. Avšak moje srdce napíchnuté je na šípu.
Z osamělosti náhlé mě mrazí. I když po boku mém jsou mí známí. Důvod tohoto pocitu mi jaksi nedochází. I když jsem tu přátelé s vámi.
Ven ze zámku pomalu jdu. Jízlivý mráz pohladí mě. Z nějakého zvláštního důvodu. Tajemný hlas volá mě.
Bojím se za ním jít. Netuším, co pak mě čeká. I když ten hlas začíná vábivě znít. Ta samotná cesta k němu je štreka.
Přes cestu plnou kočičích hlav. Lemovanou světly na stěnách. Procházím plná žalem a nechtěných obav. A obklopená zvuky a jejích ozvěnách.
Tuším, že tam býti nemám. Ale risknout to musím. Přemýšlím, s kým pak se shledám. V úzkostech z toho pak se dusím.
Obdivováním architektury rozmanité. A sledováním hvězd na noční obloze. To, že se k hlasu blížím, je teď důležité. Uklidňuji se melancholií úboze.
Cítím tam vpovzdálí nebezpečí vlídné. Povědomé jaksi silně. V očích jeho úmysly jsou neklidné. Jeho hřejivá blízkost lemována chladem je mírně.
Přes náměstí s únavou se dál potloukám. Zvuk kostelního zvonu po okolí se rozléhá. Zastavím se u mostu, a do dáli se dívám. Stojí tam silueta, která zoufale tam vzdychá.