Jak si tady lámu jazyk
Dnes a po dalších pár večerů jsem slaměná vdova. Šance NADRAFTOVAT aspoň jedeń ne-li více příspěvků na blog. To zvýraznění KAPITÁLKAMI je jakýms takýms symbolem čehosi, o čemž jsem si myslela, že by se mně! nikdá stát nemohlo. Po roce a třičtvrtě žití v Austrálii a používáním z 98 % pouze angličtinu (ta dvě procenta jsou Skype telefonáty s rodinou 1x týdně a pokec na kafi s českou kamarádkou 2x do měsíce a někdy kvůli vytíženosti ani to ne) mi začalo dělat mírné problémy přepínání do češtiny. Nebojte, nemluvím teď jako Chantal Poullain nebo Áňa Vrzáňová (ta na to má ostatně nárok jaksepatří). Přistihla jsem se ale, že čeština mi neplyne tak jako dřív. Poté, co "jsem nonstop nastavená" na angličtinu v práci, ve škole a doma, si pak připadám mírně retardovaná, když si při Skype telefonátu (napsat tohle slovní spojení mi těd připadá tak trochu krkolomné, použila bych líně Skype CALLU) s maminkou nemůžu vzpomenout, jak se řekne účtenka, tápu, jak přeložit "HUMAN RESOURCES" nebo "SUPERVISOR". A to ani nechci zmiňovat větnou stavbu a slovosled. Když už se mi jakžtakž daří nacházet ta správná slova a označení předmětů a hlavně abstraktních a "trendy" pojmů (RECRUITER se mi ale nedávno podařilo zlomit na NÁBOROVAČ), přistihnu se, že skládám věty po anglicku. Anebo je to samé "eeee", "jak se to sakra" nebo "ehm". V češtině tedy zním jako pablb. Robot hadr, i taková Siri mě předčí. Když nedávno naši kancelář navštívil student ze Slovenska, to byly teprve ke slyšení lingvistické a syntaktické lahůdky. A to hlavně proto, že v práci tady jsem nikdá česky nemluvila, byla jsem jaksepatří zaskočena a spoustu slov typických pro moji pozici, jsem v češtině víceméně aktivně nikdy nepoužívala (INTERNSHIP --> stáž, FOLLOW UP --> doteď nevím jak přeložit, například ve větě I had to follow up on my previous email from last week. Ha!) Ne, nechci, aby to vypadalo, že po ani ne dvou letech v zahraničí zapomínám na vlast a rodný jazyk. Jen mě každodenní používání cizího jazyka ovlivnilo víc, než jsem si kdy dokázala představit. Spousta cizinců tu totiž chca nechca skončí ve vlastní komunitě, a tak naopak místo aby pilovali angličtinu, mluví převážnou většinu dne rodným jazykem. Já jsem za to, že tady česky mluvím sporadicky, vlastně ráda. Čeština vždycky byla a bude pro mě jedinečný jazyk, jen by mě zajímalo, jestli se někdo z vás, kdo žijete dlouhodobě v zahraničí, s něčím podobným, co jsem popsala výše, potýkali.
