Zlínské nej...

[zlinskenej-blog]

Nejvíc moje máma aka Nepovšimnutá hrdinka z davu

Žádné zlínské ani jiné médium se toho nezhostilo, za což jim právě věnuji velmi pohoršený pohled s rozšířenými nozdrami a znechuceným odrfknutím.

A zhošťuji se toho sama!

Moje mamka. To je zdánlivě normální paní, co si už 3 roky užívá důchodu jak to jen jde. Na rozdíl od jiných paní to ale neznamená, že začala být dýchavičná, chodit k pánskému kadeřníkovi, luštit všechny křížovky a sudoku, které svět zplodil, nebo chodit stát do nahodilých front a mumlat něco o tom, že za komunistů ty řady aspoň za něco stály. Moje máma je totiž k nezastavení. Úkoluje sebe i lidi okolo, aby se vyhla stařecké stagnaci a čas od času se stane, že výsledkem tohoto úmorného plánování je něco skvělého- jako tentokrát. Jo správně, dostávám se k pointě.

Moje máma! TOTIŽ! Postavila sochu.

Příběh, jenž prožívala téměř rok ti shrnu do 5 bodů: (protože vím jak velmi neradi čtete, vy ostudy)

1. Mamka jezdí na babetě -how cool is that- na chalupu kolem kapličky vedle níž stojí prázdný podstavec od jakési zbořné sochy.

2. Mamka se rozhodne, že tam ta socha chybí a začne jednat.

(3. Tohle nečti pokud spěcháš: Mamka zjistí komu pozemek a podstavec patří a smluvně ošetří pronájem; najde farnost, která zaštítí sbírku; vyřídí formality spojené s povolením sbírky; postará se o propagaci; najde a objedná sochaře; vypátrá v archívu vzorovou fotku původní sochy z roku 1938; oslovuje sponzory; průběžně mě stíhá i přivádět k šílenství, aby nevyšla ze cviku)

4. Mamka během 3 měsíců vybere cílovou částku 145 000 Ká.

5. 14. června 2015 socha svatého Antonína po více než 60 letech zase stojí tam, kde má. 

Tohle všechno má malá hrdinka udělala jenom pro dobrý pocit. Není aktivně věřící, nezná žádné velké ryby a nevyhraje ani soutěž o Zlíňáka roku 2015 (ač by měla a pokud to jde, tak ji tímto nominuji). Je prostě takhle nezištně hodná, že se z toho můžu zbláznit a nikdo o tom ani nenapíše! Takže si neodpustím další nozdrový hejt na účet médií!

Prostě chci, abyste alespoň vy věděli, že mám boží mámu a to nejen proto, že postavila svatou sochu. Ona se tak prostě už narodila. Kéž by nás bylo takových víc. Díky.

___

No a pokud chcete svatého Tondu stojícího na místě s výhledem, který si žádá zasněný pohled v dáli (viz níže), vidět na vlastní zraky, stačí na www.mapy.cz zadat: „Přílucká vyhlídka“. A pak tam teda taky jít...

[zlinskenej-blog]

Nejobdivovanější fotografky

Nějakou dobu snažím proniknout do tajů fotografie a sosám inspiraci na internetech. Nejradši sleduju lidi, co fotí kolem mě, poněvadž pracují s místy, které můžu využívat taky a biju se do hlavy za to, že mě to nenapadlo dřív.

No a jelikož jsem teď hodně hustá a píšu si s úžasnýma fotografama na Facebooku, kteří se pak domnívají, že je nemiluju…

… usnesla jsem se, že vám ukážu ty, kteří mi přijdou ve Zlíně nejinspirativnější a tak je mazaně nakloním své osobě, aby mě nenenáviděli všichni mí idolové. Polobůh Jakub Sodomka stačí. A předem se omlouvám, že sem postnu jejich fotky bez dovolení, ale  jelikož budu pět samé ódy, nebudou se snad mračit, že ne? URBAN PHOTOGRAPHE. urbanistyczne.tumblr.com

Tuhle báječnou dvojčatovou slečnu jsem objevila před mnoha a mnoha lety a pořád mě děsně baví. Fotila asi už od kolébky a má to prostě v krvi. Zažehla ve mně jiskřičku, že když může ona, já třeba budu moct občas maličko taky. Semtam ji vídám ve městě a to pak vždycky začnu vypadat děsně sexy, nenápadně pózuju a pořád čekám, kdy mě osloví a řekne: „Tebe bych strašně ráda fotila.“, a já na to ledabyle: „Já vím…“ (Jestli tohle čteš Lucie, tak já jsem ta co na tebe vždycky vyzývavě civí v autobuse číslo 36!)

MARTINA CRLOVÁ www.martinacrlova.com

To je asi stálice fotícího nebe Zlínska, už jsem o ní četla i v InZlinu, takže vás s ní asi nepřekvapím. Fotí fešn ale taky normální rodinnou idylku a všecky ty barvy na fotkách jsou prostě dechberoucí. Jednou jsem ji zahlídla ve městě v akci a je roztomile malinkatá, takže musí hodně posilovat, aby ji ten foťák nepřevážil.

  BARBORA S. PHOTOGRAPHY barborasnaselova.tumblr.com

Ano, možná jsem trochu zaslepená její krásou a naším přátelstvím, ale já prostě miluju její dýmovnicovou práci a všechny ty serepetičky, co používá. Taky mi ukázala tríček se sáčkem, který mi zoufale nejde, ale je prostě boží a dokázala ze mě udělat ženskou ženu!

Děkuji vám, fotografické ženy, že se můžu rozplývat nad vašimi výtvory. <3

Zdroje fotek a možnosti lajků: www.facebook.com/jakubsodomka.cz www.facebook.com/URBANPHOTOGRAPHE www.facebook.com/pages/Martina-Crlov%C3%A1-Photography/132872656741142?fref=ts www.facebook.com/BarboraSPhotography

[zlinskenej-blog]

Nejkontroverznější ortodontista

„Spíš takový zvláštní "podivín", se kterým bych se za běžných okolností konverzaci raději vyhnul.“ „Jsem načatá napsat stížnost na lékařskou komoru.“ „Byla jsem u toho, když jedné cca osmileté holčičce řekl, že je kráva a to jen proto, že se dusila při obtiscích.“  „Namyšlený, arogantní, vyschlina, kostlivec, protivný, drahý!!!!!!!!!!!!!“ „Několikrát mě nazval trapnou.“ „Kouří na toaletách, které potom používají i jeho pacienti.“

Ačkoliv to začíná děsivě, chci vlastně napsat o nejsrandovnějším panu doktorovi, co se ve Zlíně vyskytuje. Jeho jméno i s titulem zní MUDr. Martin Kotas a je ortodontistou. Když jsem si poprvé asi před 5 lety četla tyhle recenze, válela jsem se smíchy. A válím se i teď.

Pan Kotas, ale krom toho, že sem tam nemá svůj den a zaškaredí se na vás, nebo vaše dítě, nebo své spolupracovníky, nebo kohokoliv jiného, kdo mu vejde do cesty, je také opravdu odborníkem na slovo vzatým. O tom svědčí i drtivá většina komentářů, které si nemohu odpustit citovat, abych nevypadala, jako že nejsem jeho skalní fanynka. Tak teda aspoň pár těch pozitivních, abyste neřekli:

„Práce, kterou odvádí je na velmi vysoké úrovni.“ „Není co vytknout.“ „Naprostá spokojenost.“ „Věřím mu, je to největší odborník!“ „Pan doktor Kotas je nejlepší.“

blabla pořád dokola…

S panem Kotasem, nebo jak mu říkám, panem Kotáskem, jsem měla tu čest už před obrovitánsky dlouhou dobou. Pchá, může to být třeba 10 let, kdy jsem si poprvé potřásla s jeho od cigaret zažloutlými a podivně seschlými prsty. Rovnátka jsem od něj nosila asi 2 roky, během kterých jsme se hodně sblížili. Ono to totiž ani nejde jinak, když chodíte co týden na kontrolu. Za tu dobu jsem taky pochopila, že není vždycky úplně duhový a bez mráčku a že se ho sestřičky bojí.

Nejradši jsem na tom celém měla ten dojem, že jste uprostřed telenovely. Jakmile totiž ulehnete na křeslo, už s vámi přestanou počítat jako s člověkem, ale je z vás jen ležící chrup, takže sestřičky se bez okolků baví o tom, jaký je pan Kotásek ňouma a jak koho kdy urazil a vy si jen užíváte všechno vzrůšo kolem. Pak přiběhne pan doktor, zaševelí dobuý den semhle a dobuý den támhle a sestřičky se nemůžou vynasnažit a hihňají se co jim dech stačí.

Abych uvedla „dobuý den“ na pravou míru, je třeba zmínit, že má pan Kotas vadu řeči a neumí vyslovit R. Aby ukázal, že ho to netrápí ani v nejmenším, používá spoustu slov, co R obsahují, ačkoliv by se jim mohl vyhnout, a tak je strašně těžké se neusmívat, když s vámi mluví. Taky mluví docela rychle, zvláštně mění melodii a tak celkově legračně brebentí, že mi to vždycinky spraví náladu.

Všechny mé vzpomínky na dopoledne strávená v této ordinaci jsou plná slunce a smíchu, a ač to zní kýčovitě, myslím to smrtelně vážně. Navíc mám teď vskutku krásné zuby, což se nedá říct o mnoha mých známých, co utratili za rovnátka desetitisíce a pár let po sundání mají v puse zase armádu podnapilých vojínů.

Děkuji mnohokráte, pane Kotásku! Doporučuji Vás všude, kam přijdu.  (A teď, proboha, doufám, že si to nikdy nepřečte, protože možná pro něj nebude tak zjevné, že se snažím říct, že je vlastně strašně skvělý. Odteď se budu bát všech kontrol.)

PS: Všechny recenze jsou citovány z webu www.znamylekar.cz (na kterém se teď pravděpodobně zaseknete a proklepnete si všechny svoje dosavadní lékaře… nemáte zač)

[zlinskenej-blog]

Nejbožejší kuřecí pošušňání

Ačkoliv se mnohem líp píše o věcech, co jsou ošklivé a nebaví mě, nechci vypadat, že všechno nesnáším. Tudíž jsem se rozhodla s vámi čas od času podělit o nějaké zlínské dobroty, kterých je dle mého názoru míň než by mělo.

Tentokrát je řeč o bájných secret ingredient grilovaných kuřecích křídlech, které jsou k dostání v restauraci Na Lodi. Restauraci Na Lodi není těžké najít, protože je na lodi. A těch je ve Zlíně málo. Jedna.  Běžná cena Pikantních kuřecích křídel i s chlebem je 110 Kč za 500 g, ale pokud si začnete číst slevíkové spamy brzy zjistíte, že si tuhle dobrotu můžete dát i za lidových 89 Kč. To chceš! Může se zdát, že půlkilo je moc a je pravdou, že ne každý to zvládne spápnout bez zaváhání. Pro tyto slabochy a štíhlounké dámy na dietě je možnost koupit si menší porci. Je tu ovšem jedno velké ALE, a to, že jak jednou začnete, už nebudete chtít nikdy nikdy přestat a ve výsledku budete závidět těm, co mají víc než vy. To je prostě zákon.

K jídlu jsou ze zvyku decentně přikládány příbory, praví znalci dobrého jídla tuhle baštu ale jí rukama, protože je to prostě sakragurmánskýzážitek a protože si pak můžete ještě pár minut olizovat tu magickou marinádu z prstů a představovat si, že ještě není konec. Pak se vykoupete v přiložené misce s vodou.

Abych ale nebyla jen sluníčková, musím říct, že jsem vždycky přemýšlela, jak je možné, že tam není neustále zástup lidí dožadujících se kuřecího pomyšlení. Odpovědí je obsluha. Tak nějak to vypadá, že by pan majitel dělal mnohem radši jiné věci, než majitelování a obsluhování. Asi, stejně jako já, je naštvaný, že tam není ten zástup, a tak zapomněl jaké to je se usmívat. Celé je to jeden velký začarovaný kruh, protože věřím, že na obsluze to většinou všechno stojí a padá. Tenhle smutný fakt ale nic neubere na kvalitě jídla a já si strašně moc přeju, aby jim to tam klapalo a mohli obšťastňovat svým výtvorem ještě několik generací. Proto, prosím, přimhuřte oko před pánem a ukažte mu, že usměvaví zákazníci taky existujou.

Jo a doporučuju si ke křídlům přikoupit taky bylinkový dresink a čepované pívo (viz fotka), což tomu dá přesně to chladivé potěšení, které potřebujete. Gastronomický orgasmus. Howgh.

[zlinskenej-blog]

Nejpodivnější reklama

Tuhle úža záležitost jsem si vzala na špacír už v rámci jedné práce do školy a mám ji proanalyzovanou skrz naskrz. Jedná se o naprosto neotřelou, irelevantní, krvavou upoutávku na tónování autoskel se sloganem "Lehce získaná elegance". Tak určitě.

Narazit na ni mohl každý, kdo projížděl zastávkou Cigánov. Pokud se stejně jako já ptáte- Proč ta obří paní, když je to reklama na auta? A samozřejmě- Co ty nepřehlédnutelně divné krvavé vodopády slz? Mám informace právě pro vás.

Šťastnou náhodou a z náhlého popudu jsem se totiž vydala do samotné firmy CARTINT zeptat se, co za hlubší smysl ten bezesporu umělecký výtvor má. Jednatel firmy je strašně moc fajnový pán (jakože opravdu!), který na někoho, kdo se zeptá, vyloženě čekal a dokonce mě usadil v kanceláři, abych si mohla připadat důležitě. Připadala jsem si. Takže k odpovědím: Žena je tam proto, že krásné ženy a "vytuněná" auta k sobě prostě patří. Krvavé slzy dodělali nějací chuligánští sprejeři. Provedli ale tuto hanebnost natolik pečlivě a pěkně, že bylo firmě líto reklamu jen kvůli tomu sundávat. Tak ji nechali jak je a připravovali si odpověď pro ty, co se třeba někdy zeptají. Byla jsem první. Ta odpověď byla: „Paní je ze svých nově natónovaných skel tak nadšená, že z toho pláče krev štěstí.“ Konec citátu a já tleskám. Pan jednatel mi zlepšil den, možná i týden a tu pseudoreklamu teď zbožňuju. Možná si vedle ní udělám novou profilovou fotku.

PS: Mimochodem, v rámci té práce jsme měli udělat jednoduchý nástin toho, jak by analyzovaná reklama měla vypadat dle našich představ. Tak pokud vás zajímá moje vize…

[zlinskenej-blog]

Největší záchodové zklamání

Toto měla původně být recenze na nejkvalitnější pokakáníčko ve Zlíně, ale jakmile jsem se podruhé vydala na místo, jenž mělo být vyzdviženo do nebes, abych udělala nezbytnou fotografickou dokumentaci, zjistila jsem, že zlínští zapšklí barbaři zmařili to nejlepší, co mohla nově otevřená kavárna Šachmat nabídnout- záchod pro invalidy.

Tak zaprvé, ačkoliv holky taky kakají (smiřte se s tím, muži), nebyla jsem na zmiňovaném místě za tímto účelem, avšak byla jsem připravena tuto volbu velmi doporučit těm, co na rozdíl ode mě neprovozují jistou činnost jen v domácím přátelském a hlavně nerušeném prostředí.

Největší parádičkou této toalety, než upadla do bahna tuctových záchodů, byl nejpovedenější výhled do industriálních ulic továrního města Svit. Výhled, který předčil všechny mezikakací činnosti jako četba časopisů, které vás vlastně nezajímají, trhání toaletního papíru na menší a menší kousíčky a samozřejmě Angry Birds. Jen se podívejte na to óbrokno! Některým možná mohlo vadit, že parádní pokoukáníčko bylo oboustranné, ale bez toho by to nebylo žádné vzrůšo přece! No, rozhodně to vadilo těm sucharům z kavárny a tak výkladní okno potáhli vrstvou neprokouknutelné nudy.

V našich srdcích ale ještě může planout naděje, že se obdobný skvost nalézá o patro výš a není ještě odříznut od cihlového světa tam venku zmatňovací neprůhlednou fólií. Jednou snad přece jen budeme moci sednout na prkýnko a zasněně pozorovat jak se slunce idylicky ztrácí kdes v dáli za štítem Intersparu.

A nebo si vyškrábu klíčkama průzory do té zpropadené fólie!

[zlinskenej-blog]

Nejlevnější oprava hodin v historii

Už několik měsíců, ne-li let, míjím tenhle úžasný výplod lidské kreativity. Dostala jsem se z fáze "No to si děláš prdel", přes fázi "To si musím vyfotit", až k fázi "Tohle už tu musí zůstat, protože je to symbol zlínského autobusáku."

Je to naprosto bezkonkurenčně nejbizardnější řešení problému nefungujících hodin a kdyby to nebylo něco tak hloupého, přisuzovala bych to nějakému umělci. Jednu dobu se na těchto báječných komunistických oboustranných hodinách zastavily ručičky dokonce i na druhé straně. Došel tehdy asi vylepšovací a všenapravující papír, a tak jsem měla tu čest být jednou z těch, co věřili, že je 10:50 a nechala si ujet autobus, neboť jsem bláhově spoléhala na to, že času je ještě habaděj.

Nevím, pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na nádraží je docela užitečné vědět, kolik je hodin a tak přemýšlím, že by bylo fajn tam nějaké ručičky dokreslit, aby byla iluze dokonalá.

Be patient, change takes time. A to doslova.