změť myšlenek

Mír s vámi, Mír beze mě

[protiklady]

asi potřebuju někoho, kdo by mi na tebe pomohl zapomenout

[zmetmyslenek]

vždycky, když mě napadají podobné myšlenky, se ptám, jestli by to vůči tomu někomu bylo fér? 

[zmetmyslenek]

Děkuju ti, žes mě nechal pocítit, co znamená zamilovat se až po uši. 

Děkuju ti, žes mi pustil Psí vojáky.

Děkuju ti, žes mě nenutil s tebou spát.

Děkuju ti za všechny komplimenty.

Děkuju ti, žes mi půjčil tričko na spaní.

Děkuju ti, žes mi nabízel rámě, když jsme se opilí potáceli Prahou.

Děkuju ti, žes mi byl inspirací pro mou poezii.

Děkuju ti, žes mi ubalil cigarety, když jsem neměla svoje.

Děkuju ti, žes mi říkal Vílo.

Děkuju ti za otázku “Copak mi povíš zajímavého?”

Děkuju ti, žes mi ukázal, jaký to je trpět, toužit a bít se v zoufalství. 

Děkuju ti, žes mi půjčil Šabachovy Tři vánoční povídky na dlouhou cestu tramvají. (Nevím, kdy - a zda-li vůbec - ti je vrátím.)

Děkuju ti, žes se mnou chtěl jet stopem na výstavu do Budějovic.

Děkuju ti, žes mě nechal zpívat Beatles v Barréčku na Letný. 

Děkuju ti za novoroční přání po třech měsících ignoru. 

Děkuju ti za všechny vzpomínky. Ale teď mě nech prosím jít.

[zmetmyslenek]

Pamatuješ, jak jsme 12.04.2015 udělali “vloupačku” a přelezli plot u Nuseláku a líbali se nad projíždějícími vlaky? 

[zmetmyslenek]

vysvlékni mou mysl

a znásilni

pak mě vystrč na mrazivý vzduch a zabouchni dveře před nosem

budu klepat

budu křičet

budu se zalykat slzami

ale ty buď neoblomný a jen sleduj 

jak si rvu srdce zaživa 

jak se dusím

tebou

dus mě

dus mě

udus mě 

[zmetmyslenek]

život je vydatný jako kus slaniny a i víc

Egon Bondy

[zmetmyslenek]

“Prosim tě, hlavně neříkej, že mě máš ráda,” řekl a začal mě líbat na holou kůži.

[zmetmyslenek]

Je to až směšné, kolik vzpomínek nosím ve svých šatech.

[zmetmyslenek]

štěstí je:

- uslyšet svou oblíbenou písničku v obchodě - chodit po bytě ve spodním prádle - když vás cizí pes/kočka nechá pohladit - vdechovat vůni po dešti - vidět padat hvězdy - říct to samé slovo naráz s člověkem, se kterým právě mluvíte - poslechnout si příběh stařenky/staříka - chodit bosa po zrosené trávě - zamilovat se do fiktivního hrdiny - dostat květiny - být jediným návštěvníkem v galerii/muzeu - nechat se oslepit odlesky slunce na vodní hladině - zpozorovat srnku z okna jedoucího autobusu/vlaku - natrhat třešně - vyvolat fotografie z filmu - poslouchat šumění moře a křik racků … (přidávejte vlastní, zajímá mě, co štěstí znamená pro vás!)

[zmetmyslenek]

Na to, abych se zajímal o něco, co mě nezajímá, jsem čas neměl.

Albert Camus, Cizinec 

[zmetmyslenek]

vytržená stránka ze zápisníku aneb vzpomínka na 05.01.2016

- Slečno, dáte si ještě?

- Tak jo.

- Ale já Vás nenutim! 

Však já chci. Chci ještě kolu s rumem

a cigaretový kouř vznášející se jako závoj ke stropu

chci upřímné pohledy do opilých očí

a vážně opile se bavit 

hrát si na filozofy století

předvídat minulost a vracet se do budoucna

snít a pít a smát se přiblblým fórům

vykouzlit ďolíčky

číst čtyřveršové básničky na stěnách toalet a pak je rozebírat

dělat, že jsem poeta a vymýšlet si vlastní

a pak je zapisovat do duše a srdce 

[zmetmyslenek]

i ty nejpřesnější hodiny prý časem ztratí tempo

a když tys vyrazil vpřed

já zůstala pozadu 

[zmetmyslenek]

na chodníku leží střepy

lesklé, ostré, (avšak) bezvládné

to asi něčí srdce spadlo na dlažbu

roztříštilo se na malé kousíčky

a zůstalo netknutě opuštěné

majitel zřejmě odkráčel pro nové,

aby vyplnil náhlou prázdnotu v hrudi...

ale ten binec si po sobě mohl laskavě uklidit!

[zmetmyslenek]

07.01.2016

Slíbils, že doneseš dva žluté tulipány na můj hrob a nechal mě stát v závoji bílých krystalků. 

[zmetmyslenek]

A: Mělas někdy něco zlomenýho?

B: Kromě srdce nic.

[zmetmyslenek]

“A myslíte, že už máte ten předešlý vztah uzavřený?”

Chci sedět v noci na balkóně, kouřit cigarety a číst poezii, filozofovat při upíjení chardonnky, dívat se na hvězdy a měsíc, držet se za ruce a cítit jemné polibky a ráno udělat kávu a toasty s marmeládou, sníst je v neustlané posteli, přivonět si k tvým vlasům, ztratit se v tvých myšlenkách a nesnažit se najít cestu zpět, poslouchat jak dýcháš a jak ti bije srdce a jak mi říkáš Vílo 

“Snad ano.”

[zmetmyslenek]

V přírodě není nic, co by nebylo dokonale sladěno.

[zmetmyslenek]

Jemné mrholení a oranž

pouličních lamp,

malé kapičky lap

do svých zplihlých vlasů.

  Putuj dál, deštník neotvírej již,

staccata deště uslyšíš,

ta připomenou ti

dětské přes kaluže skoky.

  To dítko hravé vyrostlo,

dětství uplynulo jak

dešťová voda ve stoce,

rok po roce.

  Duši tvou nyní víno hřeje

a v koutku úst

cigareta, deštěm zhasnutá,

se ti jen směje.

  A tak putuješ dál,

deštníku ani třeba není,

jen to deště kapek znění

tě vede kamsi vpřed.