asi potřebuju někoho, kdo by mi na tebe pomohl zapomenout
vždycky, když mě napadají podobné myšlenky, se ptám, jestli by to vůči tomu někomu bylo fér?

Janaina Medeiros
Cosmic Funnies

shark vs the universe
YOU ARE THE REASON

JBB: An Artblog!

No title available
PUT YOUR BEARD IN MY MOUTH
Lint Roller? I Barely Know Her

No title available
taylor price

titsay

#extradirty
One Nice Bug Per Day

No title available

oozey mess

⁂

Kiana Khansmith
Claire Keane
sheepfilms
RMH

seen from Canada

seen from Italy

seen from United States
seen from Russia

seen from Indonesia
seen from United States
seen from Bolivia

seen from Germany
seen from Germany

seen from Malaysia
seen from United States

seen from Australia
seen from United Kingdom
seen from United States
seen from Japan

seen from Malaysia
seen from Türkiye

seen from United States

seen from Spain

seen from Germany
@zmetmyslenek
asi potřebuju někoho, kdo by mi na tebe pomohl zapomenout
vždycky, když mě napadají podobné myšlenky, se ptám, jestli by to vůči tomu někomu bylo fér?
Děkuju ti, žes mě nechal pocítit, co znamená zamilovat se až po uši.
Děkuju ti, žes mi pustil Psí vojáky.
Děkuju ti, žes mě nenutil s tebou spát.
Děkuju ti za všechny komplimenty.
Děkuju ti, žes mi půjčil tričko na spaní.
Děkuju ti, žes mi nabízel rámě, když jsme se opilí potáceli Prahou.
Děkuju ti, žes mi byl inspirací pro mou poezii.
Děkuju ti, žes mi ubalil cigarety, když jsem neměla svoje.
Děkuju ti, žes mi říkal Vílo.
Děkuju ti za otázku “Copak mi povíš zajímavého?”
Děkuju ti, žes mi ukázal, jaký to je trpět, toužit a bít se v zoufalství.
Děkuju ti, žes mi půjčil Šabachovy Tři vánoční povídky na dlouhou cestu tramvají. (Nevím, kdy - a zda-li vůbec - ti je vrátím.)
Děkuju ti, žes se mnou chtěl jet stopem na výstavu do Budějovic.
Děkuju ti, žes mě nechal zpívat Beatles v Barréčku na Letný.
Děkuju ti za novoroční přání po třech měsících ignoru.
Děkuju ti za všechny vzpomínky. Ale teď mě nech prosím jít.
Pamatuješ, jak jsme 12.04.2015 udělali “vloupačku” a přelezli plot u Nuseláku a líbali se nad projíždějícími vlaky?
vysvlékni mou mysl
a znásilni
pak mě vystrč na mrazivý vzduch a zabouchni dveře před nosem
budu klepat
budu křičet
budu se zalykat slzami
ale ty buď neoblomný a jen sleduj
jak si rvu srdce zaživa
jak se dusím
tebou
dus mě
dus mě
udus mě
život je vydatný jako kus slaniny a i víc
Egon Bondy
“Prosim tě, hlavně neříkej, že mě máš ráda,” řekl a začal mě líbat na holou kůži.
Je to až směšné, kolik vzpomínek nosím ve svých šatech.
štěstí je:
- uslyšet svou oblíbenou písničku v obchodě - chodit po bytě ve spodním prádle - když vás cizí pes/kočka nechá pohladit - vdechovat vůni po dešti - vidět padat hvězdy - říct to samé slovo naráz s člověkem, se kterým právě mluvíte - poslechnout si příběh stařenky/staříka - chodit bosa po zrosené trávě - zamilovat se do fiktivního hrdiny - dostat květiny - být jediným návštěvníkem v galerii/muzeu - nechat se oslepit odlesky slunce na vodní hladině - zpozorovat srnku z okna jedoucího autobusu/vlaku - natrhat třešně - vyvolat fotografie z filmu - poslouchat šumění moře a křik racků … (přidávejte vlastní, zajímá mě, co štěstí znamená pro vás!)
Na to, abych se zajímal o něco, co mě nezajímá, jsem čas neměl.
Albert Camus, Cizinec
vytržená stránka ze zápisníku aneb vzpomínka na 05.01.2016
- Slečno, dáte si ještě?
- Tak jo.
- Ale já Vás nenutim!
Však já chci. Chci ještě kolu s rumem
a cigaretový kouř vznášející se jako závoj ke stropu
chci upřímné pohledy do opilých očí
a vážně opile se bavit
hrát si na filozofy století
předvídat minulost a vracet se do budoucna
snít a pít a smát se přiblblým fórům
vykouzlit ďolíčky
číst čtyřveršové básničky na stěnách toalet a pak je rozebírat
dělat, že jsem poeta a vymýšlet si vlastní
a pak je zapisovat do duše a srdce
i ty nejpřesnější hodiny prý časem ztratí tempo
a když tys vyrazil vpřed
já zůstala pozadu
na chodníku leží střepy
lesklé, ostré, (avšak) bezvládné
to asi něčí srdce spadlo na dlažbu
roztříštilo se na malé kousíčky
a zůstalo netknutě opuštěné
majitel zřejmě odkráčel pro nové,
aby vyplnil náhlou prázdnotu v hrudi...
ale ten binec si po sobě mohl laskavě uklidit!
07.01.2016
Slíbils, že doneseš dva žluté tulipány na můj hrob a nechal mě stát v závoji bílých krystalků.
A: Mělas někdy něco zlomenýho?
B: Kromě srdce nic.
“A myslíte, že už máte ten předešlý vztah uzavřený?”
Chci sedět v noci na balkóně, kouřit cigarety a číst poezii, filozofovat při upíjení chardonnky, dívat se na hvězdy a měsíc, držet se za ruce a cítit jemné polibky a ráno udělat kávu a toasty s marmeládou, sníst je v neustlané posteli, přivonět si k tvým vlasům, ztratit se v tvých myšlenkách a nesnažit se najít cestu zpět, poslouchat jak dýcháš a jak ti bije srdce a jak mi říkáš Vílo
“Snad ano.”
V přírodě není nic, co by nebylo dokonale sladěno.
Jemné mrholení a oranž
pouličních lamp,
malé kapičky lap
do svých zplihlých vlasů.
Putuj dál, deštník neotvírej již,
staccata deště uslyšíš,
ta připomenou ti
dětské přes kaluže skoky.
To dítko hravé vyrostlo,
dětství uplynulo jak
dešťová voda ve stoce,
rok po roce.
Duši tvou nyní víno hřeje
a v koutku úst
cigareta, deštěm zhasnutá,
se ti jen směje.
A tak putuješ dál,
deštníku ani třeba není,
jen to deště kapek znění
tě vede kamsi vpřed.