2Barevné Letňany

[2barevneletnany]

H. P.: Masopustní veselí a čtení knížek v neděli

Masopustní veselí a čtení knížek v neděli

Na rozdíl od loňského roku se sníh tuto zimu držel celé dva dny, užili jsme si tedy dostatečně zimních radovánek a už hoplá do jara!

Kůň s robotem, chobotem a beruškou na staré návsi

V sobotu 14. února jsme si nechtěli nechat ujít Letňanský masopust. Jenže co naplat, zrovna byla chřipková epidemie, a ta neminula ani naše děti, ale to jsme předem pochopitelně nevěděli. Jonek si přál masku Batmana. Naštěstí jsme mu to vymluvili, zlehčili a zjemnili, takže jsem nakonec šila netopýří mládě, které se pak ale stejně potilo v postýlce spolu s kocourem Žofinkou… Měl ho mít i na karneval ve školce, ale ani toho se nezúčastnil. Na Masopust jsem nakonec šla jenom já se sousedy a s jejich dětmi, když naše marody hlídal tatínek.

Co vám mám povídat… Na Masopustu jaksepatří nechyběl vůz letňanských hasičů v čele dlouhého průvodu, mimo jiné ani vystoupení souboru Kytice, kejklíř a po celou dobu hudba živá nebo z produkce. Přestože starosta byl tady taky (zřejmě Masopust zahájil, ale u toho jsem nebyla), vyhlášení nejhezčích masek v dospělé i dětské kategorii měli v péči zástupce a obě zástupkyně starosty. Bylo od nich moc hezké, že ještě potom rozdávali věcné dárky všem dětem. Z masek vyhrál kůň, robot, pirátka a medvěd, ale byla tu i beruška, policajt, spousta medvídků a docela hodně masek tradičních masopustních. Děti ani dospělí se nestyděli ze sebe udělat srandu, takže některé maškary byly skutečně vtipné.

Moc se mi to líbilo a zůstala jsem i po odchodu sousedů, jejichž děti byly trochu promrzlé. Ten den bylo opravdu pod nulou, ale organizace byla perfektní. Bylo dost možností jak se zahřát a organizátoři nechali postavit i vyhřívané stojany k občerstvení. Nabídka stánků lákala hlavně staročeskou kuchyní a zvyky, v nabídce bylo snad všechno včetně trdelníků, zabijačkových pochoutek, palačinek, všeho dobrého na žízeň i pro zahřátí, jinak například i koření nebo pouťové cukrovinky. Živou hudbu po programu s maskami zajišťovali Frajeři z galérky, šikovní chlapíci, kteří by probudili i spícího hada. Ale lidi stejně na můj vkus málo skákali a jásali, ale tak je to vždycky, a taky nemůžu posoudit, nemohla jsem setrvat až dokonce a jak všichni víme, nejvíc se to rozjede vždycky až později. Není o čem pochybovat: v centru dění viselo za nohy pořádné prase, co čekalo na svou chvíli. Já sama, neznámý a nemaskovaný civilista bez dětí jsem se nezmohla na nic, ale být tam s rodinou a s těmi našimi večerníčky, tak to tam víc rozjedeme. A to nepíšu jen proto, že po bitvě je každý generál! :)

Letňanská pohodová knihovna po rekonstrukci

Už dlouho jsme se chystali, že navštívíme knihovnu v Letňanech. A nakonec nám ji zavřeli kvůli plánované rekonstrukci. Ta ale byla co k čemu, a když jsme tam s dětmi jednoho dne na konci ledna vyrazili, bylo to moc fajn. Je znát, že je vše nové, chybí ještě nějaký nábytek. Znovu se vše vybavuje. Knížek tu ale mají hodně, a o to jde. Mají tady poměrně nové knížky, ale vrátila jsem se do dětství, když jsem „potkala“ i ty, které jsem od té doby neviděla. Je to tady skvěle uzpůsobené dětem. Velký prostor s možností kreslení u stolečku i válení na zajímavém nábytkovém prvku, který ani nebudu umět dost dobře popsat: ohromná, ale opravdu ohromná, červená matrace do tvaru oválu je položená na jedné řadě regálů, které jsou umístěny pod matrací po celém obvodu dokola a slouží na umístění hraček nebo jak jinak, i na knížky. Když si malí čtenáři sundají botičky, můžou na ní ležet a číst si nebo prohlížet. Ani mě nenapadlo, že naše děti, které v knihovně nikdy nebyly, to tak pohltí. Byly hodné, klidné a jakoby od plenek věděly, jak se v knihovně chovat. Nahrávalo tomu i ticho a klid, byli jsme tam ještě s jedním mladým párem sami, ale o nich jsme vůbec nevěděli - prostor knihovny je dost velký a dětská část úplně oddělená. Určitě to tady může sloužit také jako studovna. Pořádají se tu pravidelně výstavy, zejména rukodělné práce, často se jedná o textilní tvorbu. V březnu se bude konat výstava patchworku a díla, která nemohou být naistalována na stěnách, jsou umístěny ve vitrínách určených právě pro ně. Dobrá zpráva pro všechny, co nemůžou na schody, knihovna je sice v prvním patře (naproti Šumperky), ale v domě je spolehlivý výtah.

Doma je doma a nikde jinde není tak dobře…

A to říkáme, i když ani po roce nemáme byt úplně zařízený. Pro talíře chodíme pořád do skříně v předsíni a místo horních skříněk v kuchyni máme přesvědčivou samolepicí tapetu s dekorem dřeva. Je to skvělý nápad. Tapeta vypadá moc dobře a dá se omývat, což je nad kuchyňskou linkou a nad sporákem nutnost. Trochu to chce zručnost při aplikaci tapety na zeď, ale osobně už jsem nalepila docela hodně nápisů i velkých ploch v reklamkách, tiskárnách i v zoo. Vlastně nevíme, proč nás to nenapadlo dřív, funguje to, a pokud člověk chce, může mít za malou cenu každých pár měsíců jinou kuchyň. Pochopitelně by to takhle nešlo dělat po celá dlouhá léta, ale prodavačka nás přesvědčovala, že to takhle nebude fungovat vůbec, jelikož samolepicí tapety drží pouze na hladké ploše. My ji tam máme od začátku prosince, a drží pořád perfektně, i přesto, že ji často utírám. Někdy to chce možná použít vlastní selský rozum a nebát se.

Co je ale hotovo, je pokojík pro děti. Máme tu sice nějakou Ikeu, ale vlastní invenci taky. Nejvíc jsme si přáli pro děti do pokojíku palandu s širším spodním lůžkem a s horním tunelem. Žofinky postýlku dáme zanedlouho pryč, oba snad budou spinkat v této obrovské lóži, takže budou mít místo na stolečky. Zatím si stejně kreslí v obýváku s kuchyní. Síť na stropě slouží na plyšáky, ale i na zavěšení vlastních trojrozměrných výrobků. Na síť na postranní zdi kolíčkujeme obrázky dětí a zapichujeme balónky. Z Ikey oceňujeme hlavně závěs s černobílými obrázky, který je určený na to, aby si ho samy děti mohly vybarvovat fixami na textil. Avšak chce to ještě jednu úpravu: přemístit lustr dále od palandy, protože Žofka s ním ze shora houpe a hrozí, že by se pokusila jednou po něm přelézt až na síť pod stropem.

... Zvlášť když je „doma“ v Letňanech

My jsme si to tady opravdu zamilovali. Je tady neskutečný klid, a tím je člověk víc v pohodě, soustředí se na práci, koníčky, dobře se tady dýchá a je pravda, že na lepší si člověk zvyká snadněji. Jsme rádi, že už je náš projekt skoro celý zabydlený a zbývají jen 4 poslední byty. Druhá a třetí etapa je už daleko od silnice, a když tudy jdeme do lesoparku, vůbec to nepůsobí jako v Praze.

Rádi slyšíme o veřejně známých lidech, které zde žili nebo žijí. Z nových Letňanských listů jsme se dozvěděli, že hned přes ulici od nás, na místě současné hasičské zbrojnice, se v domku, který už nestojí, narodil Antonín Novotný. Ať byl, jaký byl, Letňany mu v dobrém vděčí za svůj rozvoj. A ať byl, jaký byl, já mu teď vděčím za to, že jsem kvůli němu oprášila v knihovně Deset českých prezidentů, a tím dala zase na chvíli sbohem čtení o dětech, vaření a různém jiném opečovávání.

Dále je v Letňanských listech rozhovor s Michaelem Foretem, který tady také žije a říká, že si to tady (stejně jako my) zamiloval. Vím, že tady bydlí. Vídám ho a pomáhal mi s kočárkem do autobusu. Je galantní a sympatický.

Zvířat není nikdy dost aneb trocha od rodinného krbu…

Jarní cvičení s Devítkou v pohybu je ještě v nedohlednu, tak chodím cvičit do Relax la Fabrique v Čakovicích. Pondělní program Břicho, hýždě vede Zuzka Kubáňová (ano, právě proto tam chodím :-). Nevím ale, jestli ty všechny aktivity zvládám, jelikož jsem naplno začala pracovat z domova (grafické a výtvarné práce), věnuji se dětem, zvířatům, šiju, kreslím a vedu 2 dny v týdnu děti v mateřském centru na Praze 3. Ale jak píši, nevím, jestli nezbrzdím. Tak například jsem naší sousedce slíbila, že se její dceři postaráme týden o zakrslého králíčka. Pochopitelně jsem na to zapomněla, a když mi volala jednou cestou na cvičení do fronty v Globusu, tak jsem vůbec nechápala která bije, a nezmohla jsem se na nic než: „Prosím? Cože? Kdo volá?“ Po tiché větě: „ Máme tady pro vás toho králíčka“ mi svitlo a hned jsem volala Zdendovi, který byl na cestě domů s dětmi z obchodu, a kterého jsem tedy logicky na tuto skutečnost zapomněla připravit. Volám mu: „Zdendo, až přijdeš domů, zaklepej, prosím tě, na sousedku, ona ti dá králíka.“ Jenže známe své vzájemné vtípky a tak mi pohotově odvětil: „Dobře. My jsme koupili s Jonkem chobotnici“.

A zavěsil. Jenže před tím jsme měli na návštěvě Kočičkovy, sousedy přes zídku ze staré zástavby, a debatovali jsme nad tím, jestli králíka na smetaně nebo na cibuli. Takže volám zpět (aby Z. nebyl zklamaný) a raději ho opatrně upozorňuju: „ Neboj, králík bude v kleci a budeme ho mít jenom týden.“ Slyšela jsem polknutí, ale už jsem musela běžet na cvíčo. Když jsem přišla domů, Jonek spokojeně seděl u kuchyňského stolu, natahoval naprosto nadšeně chobotnici chapadla, Žofinka kolem něj hezky poholčičkovsku pískala, a vedle nich na sedačce poskakoval králíček Béžánek. Tak nevím, jestli jsme opravdu reprezentativní rodina do takovéhle krásné novostavby.

Přeji Vám vysmáté předjaří a vydařené rodinné vtípky!

Hanka

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Dozvuky Vánoc a přelom roku

Advent v Letňanech

Je už sice leden, ale letos byly Vánoce obzvlášť vydařené a tak mi dovolte, abych se k nim ještě vrátila. Na začátku adventu jsme si nenechali ujít rozsvěcení vánočního stromu u nového vstupu do Letňan. Během velmi bohatého programu jsme se zahřáli svařákem a děti se potěšily vánočními světýlky a tvořením v kreativních dílničkách.

Na tomto novém a stále více využívaném místě byla taky po dva předvánoční podvečery panem starostou a jeho zástupci podávána vánoční polívka. Takhle hezky nás tady hýčkají :-).

Mezi největší adventní akce, které připravila MČ Praha 18, patřil i Mikuláš pro veřejnost v tělocvičně v Třinecké. Tam byl také bohatý program a moc nás mrzí, že jsme tam nebyli. Podle maminek ze školky, kam chodí Jonek, to byl velký zážitek na celé odpoledne. Příští rok už nevynecháme. Byli jsme na Mikulášské v Nové trojce, to je mateřské centrum na Praze 3. Tak chodíme už od dob, kdy se teprve Jonek měl narodit. Pracovala jsem tam jako grafik. V současné době tam chodím jako dobrovolnice vést programy pro děti, za což jsme s kolegyní na začátku adventu získaly ocenění za nejlepší dobrovolnickou činnost roku pro Prahu 3. Byla bych ráda, kdyby se mi v budoucnu podařilo být takto užitečná i v Letňanech, třeba i s jinou činností.

Advent doma a pečení letadel

S přípravou na Vánoce jsem letos začala dřív. Byly to naše opravdové první vánoce v 2BL. Loni byly ještě moc krabicové. Cítili to tak i naši sousedi a všichni si Vánoce z tohoto důvodu taky chtěli užít. Panovala tu příjemná atmosféra a nikdo – NIKDO – neprudil, že ho Vánoce, shony, stresy štvou. Na patře, kde je celkem 5 bytů, jsme se sešli úplně perfektně a máme přímo výtečné vztahy. Jak lépe to vystihnout, než že „ženský si půjčují vajíčka a chlapi vrtáky“ :-). A tento rok tu dokonce máme novopečené manžele, novopečeného prvňáčka a novovypečené miminko.

Našemu Jonkovi jsou letos 4 roky, takže jsme mu navíc chtěli udělat opravdové mystické vánoce s Ježíškem, jak se patří. Nejdřív jsme doma i v mateřském centru vyráběli všechno s vánoční tématikou. Pak na Mikuláše děti našly u dveří balíčky – naše dobrosrdečná sousedka nás vždycky něčím mile překvapí. Ale užívali jsme si se sousedy předvánoční večery i bez dětí, které jsme nechali hlídat hlídací babičkou, a několikrát jsme vyrazili na předvánoční výšlap do „města“ vzpomínaje na sousedku, která byla zrovna v porodnici – ani nevím, kolikrát jsme Kubíčka zapili. A když jsme neměli hlídání, zvali jsme je domů na zázvorový čaj a ochutnávku cukroví a letadel. Letadel? Ano, se Žofinkou jsme pekly linecká letadla. Ona je už od léta posedlá letadly. Není to nějaký syndrom letňanských dětí? Ani bych se nedivila, kdyby to ve všech letňanských rodinách bylo stejné.

Páni kapři

Dva dny před Vánocemi jsme si byli vylovit dva kapry v domečku. Máme tady pojmenovaná místa, kterým by se zdejší asi divili, ale máme to tu rádi, tak si neznámé pojmenováváme podle sebe. „Domeček“ je docela větší domek u radnice, kde každoročně starý pán prodává kapry, prý již třicet let. Byli jsme tu i loni, má to trochu punc vesnice, nikde žádný rušivý obchod, jen rozsvěcený strom u radnice. Ticho, šplouchání vody z kádí a pár lidí přející si Šťastné a veselé. Vánoce v Letňanech jsou výjimečné, klidné a nádherné, neřekli byste, že jste v metropoli. Ale abych se vrátila k nákupu kapra: přestože jsme přišli s dětmi pro jednoho kapra, domů jsme se vraceli se dvěma kapry a dvěma vodníky.

Bobování

Mezi svátky o vánočních prázdninách napadl sníh. Držel pouze dva dny, ale byl kvalitní a křupal pod botami. Chodili jsme bobovat hned za náš dům. Je tam úžasný kopec, sám je situovaný do svahu, takže na jedné straně je poctivý a dlouhý sešup, zatímco z boku je kopeček takový střední, na kterém se čtyřletá Nikča od naší paní sousedky naučila docela slušně lyžovat, a na začátku je kopeček delší, ale zase jen pozvolný. Takže si tady vybere každý. Je to bezpečné a nehrozí, že by děti zahučely pod auta nebo narazily do stromu či lavičky. Druhý den jsme už jezdili trochu po trávě, ale šlo to. Dětí tam bylo dost, využily snad všechny jezdící prostředky na sníh, jakoby se vědělo, že zase rok padat nebude. Nemáme ani moc fotek, protože jsem raději blbla s dětmi.

Tanečky ve školce

Jonek ve školce chodí na tanečky, které vede Hladík Dance Centre. Je to šikovné, kroužek mají v rámci školky ve čtvrtek dopoledne. HDC funguje na víc místech v Praze, v Letňanech také. Nabízí širokou škálu kurzů tance pro všechny věkové skupiny dětí i dospívajících a mají nemalé úspěchy i na zahraničních soutěžích. Každý rok na začátku prosince mají přehlídku ve sportovní hale na Slavii, kam nás, stejně jako rodiče všech ostatních účinkujících, také pozvali. V celoodpolední show jsme viděli tedy všechna představení od všech kroužků a žasli jsme. Ani minutu jsme se nenudili. Výtečná choreografie u všech skupin a dramaturgie, spád i vtip celého programu nás nenechaly smutnit, že zrovna Jonek nebyl ve své kůži a tanečků ve školkovém vystoupení moc nepředvedl. S těmito prťaty to mají lektoři asi hodně těžké, ale jsou to profíci a umí je správně motivovat. Bavili jsme se moc, i přesto, že jsme si mysleli, že Žofinka bude živá a budeme muset kvůli ní odejít ještě před koncem.

Ve školce na besídce měly děti také nacvičený program, ale protože jsou ještě opravdu malé, paní učitelky připravily dílny, kde jsme si mohly vybarvit svou vánoční baňku. Jonkovi se celkově ve školce moc líbí, má tam dobré kamarády, pořád je chce brát domů na návštěvu. A paní učitelky jsou moc příjemné. Jonek má často životní dilema, jestli má raději paní učitelku Lucinku nebo Ivanku. Sice v pondělí pláče, že už nikdy v životě do školky nepůjde, ale po zbytek týdne je vysmátý. Stejně jako každé pondělí večer pláče, že už NIKDY v životě nepůjde spinkat :-). Ale kdo by měl rád pondělky?

Ďáblický hřbitov a Ďáblický háj

Sem vedla naše první novoroční vycházka, jak jinak, než se sousedy.

Ďáblický hřbitov je druhý největší v Praze po Olšanských hřbitovech. Je postaven v kubistickém slohu, a už hlavní brána napovídá, že architektura tady bude hrát důležitou roli.

V současné době je v plánu zatraktivnit hřbitovy v Praze a zřídit tam kavárny, měly by se tu konat komentované prohlídky i společenské a kulturní akce, tedy mělo by se do hřbitovů vnést více veřejného života, jak to funguje i jinde v zahraničí. Někdo se pochopitelně bouří kvůli udržení piety, což je taky logické. Ďábelský hřbitov je ale právě už pokrokový v tom, že loni tam vzniklo přírodní pohřebiště Les vzpomínek a pozůstalí tam mají možnost ukládat popel zemřelého ke kořenům stromů, nebo zesnulého pohřbít na louku a vysadit k němu nový strom. Na Ďáblickém hřbitově je mnoho zajímavého a je mystičtější, než si umíte představit.

Už vím, kam zavedu tetu Martu se strejdou Milanem, až zase přijedou z Německa, a budou chtít vidět něco, kam běžně turista nejezdí. V předposledním blogu jsem psala o našich funerálních vycházkách po pražských hřbitovech za účelem objevování pomníků významných lidí.

Tady je uložena matka bratří Mašínů a farář Josef Toufar, kterého v roce 1950 umučila StB, a v listopadu byl exhumován. Mě tahle problematika docela zajímá, tak mě to docela zaujalo. Ale je to taky dost strašidelné, takže možná raději zajdeme do Ďáblického háje.

Ďáblický háj se rozprostírá na vrchu, který je vidět z Letňan na severovýchod od Nákupiště, jak říkáme po našem Jonkovi Obchodnímu centru Letňany. Vždycky nás zajímalo, co na tom kopci s vysílačem je. Byli jsme tam poté, co už roztál sníh, ale znovu mrzlo, a tak byly všude ledovky. Děti i my jsme lítali sem a tam, a tím jsme si mohli háj prohlédnout opravdu „zblízka“. Jonek se lekl, že pod ním to sklo na louži prasklo. Bezpečněji bylo na prolejzačkách, kde byla tráva (tedy ta zimní). Pěkné hřiště nabízí v příjemném háječku dřevěné prvky jako prolejzky, kolotoč s šaškem, skluzavku, autíčka, vláček i stůl s lavicí na odpočinek. Přestože nám mráz zalézal pod šály, už jsme se viděli, jak sem budeme chodit na jaře lenošit.

Na vrcholu je vysílač, který jsme dětem popsali jako štafle pro obra, protože jsme se v tom mrazu nezmohli na nějaké logické technické vysvětlení.

Nejznámější a nejdůležitější položku z Ďáblického háje, totiž hvězdárnu, jsme si nechali na příhodnější dobu. Pokochali jsme se aspoň okouzlujícím výhledem z tohoto kopce, na Prosek a na Letňany.

Jezděte v lesoparku na jednokolce a pozorujte změny na sobě i v Letňanech!

Do lesoparku chodí běhat čím dál víc lidí, anebo si toho všímám víc, že chodím cvičit k Zuzce (viz minulý blog). Je to ale určitě i tím, že je zima opět teplá. Takže i teď můžete vidět drndat děti na motorce a našeho taťku dělat osmičky na jednokolce, a to nejen proto, že Večerníček má 50.

V Letňanech se bude nadále hodně stavět, ale myslím, že to bude příjemné, když si představím, že do Čakovic na koupaliště se nebude muset chodit přes neudržované pole, nýbrž přes čtvrť s rodinnými domky, kde má snad vyrůst i nová mateřská školka. Bude se tu ještě stavět, ale pravda je stále stejná, a to, že naše domy jsou ty nejhezčí :-). Už je příjemné i to, že s dokončením třetí etapy 2BL se otevřelo pokračování cyklostezky, a tak se nemusí chodit všude přes bahno. Taky se celý prostor „otočil“ a velká většina lidí chodí po této cestě, čímž se u nás „před barákem“, kam směřují naše okna, přeměnilo na „za barákem“ a máme nečekaně více soukromí. A přitom vidíme před dům. To nám vůbec nedošlo, že to tak vlastně v budoucnu vznikne a je to prima.

Jinak v našich domech ve všech etapách jsou v nabídce poslední byty a my se divíme, proč zrovna ty největší, nejhezčí. Pravda, lidé jsou skromnější, ale my jsme brali ten náš jako investici, kde máme z pokoje navíc pracovnu a je to super a můžeme to doporučit i ostatním. Prostor navíc je skvělý i na cvičení. Máme to tu opravdu moc rádi, snad pořád víc a víc. Dokonce si dělám srandu z přítele, že až tady bude někdo prodávat první byt s předzahrádkou (moc bych si jí přála, jsou opravdu moc dobře řešené), tak do toho půjdem, abych mohla malovat obrazy olejem a nemuselo nám rozpouštědlo smrdět doma. A on jen kroutí hlavou a já nevím proč :-).

Do nového roku Vám přeji hodně pokory, sil, humoru a optimismu.

Hanka

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Než přijde zima

Fitness stezka Rokytka – cvičení se Zuzkou

Věnuje se nám, i když nemusí a prožívá s námi každý náš malý krůček k lepší postavě nebo k lepší výkonnosti. Některé z nás nejsou velké sportovkyně, ale ona je z nás nadšená, honí nás, povzbuzuje nás, motivuje nás a dává velmi důležité a užitečné rady. A děti mezitím blbnou na piknikových dekách a chroustají (nebo spíš žužlají) křupinky a nějaké ty vitamínky. Sama je maminkou čtyřleté Nikitky, kterou vyzvedáváme se Žofinkou občas ze školky a pak jdeme společně do školky pro Jonka. Ona je na rozdíl od našich živých dětí velmi pohodová a přináší nám klid do domova. Na optání vám krátce řekne, že umí lyžovat a dál kouká na Zvonilku. A pak ji můžete na facebooku vidět, jak si doma HRAJE s TRX.

Nutno podotknout, že tréninky občanského sdružení Devítka v pohybu do konce října dotovala Praha 9. Bohužel na zimu dotace skončila a bude se pokračovat zase na jaře. Tréninky jsou zadarmo, jen musíte splnit podmínku, že si nebudete zbytečně rezervovat místo a nepřijdete. Takže teď přes zimu jedeme na vlastní pěst, protože nechceme přes zimu vynechat. Trénovat někde v tělocvičně se nám nepodařilo prosadit, takže chodíme pořád ven, i když už je dost zima, hlavně pro děti. Devítka v pohybu nabízí i jiné tréninky s profesionálními trenéry, Zuzka například trénuje i jiné skupiny, jde většinou o náročnější sporty, nejoblíbenější je asi funkční trénink (na ten chodí i některé maminky) a kalisthenika. Nechodí se cvičit jen na Fitness stezku k Rokytce, ale i do parku Podviní u Vysočanské nebo na Prosek do parku Srdce, ale pokud se jedná konkrétně o naše tréninky s dětmi, tak na Prosek chodíme raději na dětské hřiště v parku Přátelství za Billou. Já chodím cvičit ještě do Contours – fitness po ženy na Florenc, takže bohužel bych třeba Funkční trénink už nezvládla, ale mám to rozdělené: Contours mám na spalování tuků, kdežto Devítku se Zuzkou na posilování. Cvičení je náročné a skutečně účinné, i když se vám to během tréninku nemusí zdát, makáme hlavně na problémových partiích, ale minule jsem po posilování prsních svalů nezavřela dětem ani fix, o bicepsech ani nemluvím. Trénovat chodíme se Zuzkou třikrát týdně ráno na hodinu, takže následně celý den je nám úplně famózně. Dveře jsou otevřené všem a na jaře se to po úspěšném prvním roce rozjede všechno znovu.

Bohužel nemám žádné foto, protože skutečně tvrdě dřeme, na focení nejsou myšlenky. Ale Zuzka mi poskytla fotky, které zpracovává pro Devítku.

Zuzka toho dělá mnohem víc, co se týče sportu, ale to se musím odkázat na její webovky:

www.zuzanakubanova.cz

Krmení nutrií

Kdo by to byl řek‘, že v Praze můžete jen tak v přírodě nakrmit volně žijící nutrie. A můžete :-). A je to zrovna u Rokytky, ke které chodíme cvičit. Akorát na druhou stranu, na jih. Když se vydáte ze zastávky tramvaje U Elektry směrem od Nádraží Libeň nalevo, dojdete na naši známou fitness louku. Dáte-li se doprava a jdete tím směrem na jih, tak se dostanete do míst, které vám ani zdánlivě nepřipomínají Prahu. Projdete pod moc zajímavým železničním mostem, správně trojmostím, a nejsprávněji Viaduktem u Hrdlořez. Pokud s sebou vedete děti, zakryjte si uši. Je tam parádní ozvěna a vaše děti budou chtít vyzkoušet všechny možné i nemožné zvuky. Vedle něj je Hořejší rybník a už si vůbec nebudete připadat jako v metropoli. Viadukt projdete dvakrát, tam po jedné straně a nazpátek podruhé, je to zvláštní, ale tak to je a je to malebné. Pak už u zahrádkářské kolonie můžete vyhlížet chlupáče s dlouhými hlodáky. V současné době však není tak samozřejmé je tam potkat, ale jsou tam a jsou přátelské za nějakou mlsku, co jim dáte. Právě v těchto místech totiž probíhá revitalizace koryta Rokytky, takže nutrie musíte trochu hledat. Jde o to, že dřív vedlo koryto rovně podél cesty, což je pro potok i život v něm nepřirozené. Vzniklo to asi v době, kdy se tato část začala „zcivilizovávat“. Nyní je potřeba se vracet k přirozenému prostředí a tak se uměle vytváří na prostranství okolní louky meandry. Nutrie tady bydlí současně a snad se jim tady bude bydlet dobře i dál. Lidi je sem chodí krmit, nosí jim mrkvičky a staré pečivo. Když půjdete dál, dostanete se k novému dětskému hřišti a pak cesta vede až k zastávce Pod Táborem, odkud jede autobus zpátky na Nádraží Libeň. Tahle procházka vydá na půl dne a můžete jít pěšky, a to i s kočárkem, s pejskem, i s lidmi se zhoršenou pohyblivostí nebo běžet či jet na kole. Terén je celou dobu hladký a bez jakýchkoliv výmolů a kopců.

Ctěnice

Do Ctěnic jsme se chtěli podívat už dlouho. Jezdí se tam s dětmi na statek na poníky a je spíš ostuda, že my z Letňan jsme tam ještě nebyli. Ctěnice jsou součástí Vinoře a obojí spadá pod Prahu. Neznámější je zámek, v něm najdete stálou výstavní expozici o řemeslech. Zároveň tu až do konce února 2015 probíhá výstava Cukrářské řemeslo o výrobě čokolády, marcipánu, perníku, cukru či zmrzliny. Zahrnuje i doprovodné programy v cukrářské dílně, kde jsme se mohli i aktivně zapojit. Jenže to mi děti překazily a zapojit jsem se nemohla. Možná je to ale dobře, vzhledem ke cvíču se Zuzkou a k mé lásce k čokoládě.

Zámecký areál zahrnuje rozsáhlý park, hospodářské budovy a jízdárnu. Právě park byl v roce 2007 revitalizován a jeho architekti za tento pozoruhodný projekt dostali nejvyšší ocenění Grand Prix architektů. Je to opravdu skvost, jsou tu rozsáhlé, nádherně upravené zahrady a zahrádky. Potom park, kde si můžete na trávníku posedět i poležet, ale zdaleka ne všechno vyfotit pro to množství scenérií. Jsou tady původní romantické umělé skály, jezírka, mostky, potok, spousta druhů stromů, i ovocné. Vzrostlé obrovské i mladé dřeviny. Romantickou podobu dodávají vrby a břečťanový porost. Jonkovi se nejvíc líbila dračí sluj, kterou objevil pod padlou vrbou. Strávil tady dost času taky proto, že zdejší pěkné hřiště bylo zrovna v rekonstrukci. Říkal, že to je jeho nové biohřiště.

Pak se mu nejvíc líbil kůň se jménem Batman, stejně jako jiným chlapečkům, kteří u něj zamilovaně stáli. Statek se nejvíc líbil dětem, ale jinak jsme byli všichni celkově ze Ctěnic nadšení.

Letadlo, lentilky, pejsci a radnice

Tak mě to pohltilo a stejně jako spoustu lidí odtud už taky chodím běhat do lesoparku. Je to nakažlivé! Když je brzy ráno chladno, krásně se dýchá. Zdenda se tam zase prohání na jednokolce jako Večerníček a oba máme dobrý pocit, že děláme něco pro své zdraví. Mimochodem podle statistik patří Letňany do míst s nejčistějším vzduchem v Praze. Do lesoparku chodíme taky pouštět draky a bereme tam všechny návštěvy. Postavili tu pro děti velkou dřevěnou prolézačku, jak jinak, ve tvaru letadla.

Lentilky nám tady pěkně rostou, máme červenou houpací, fialovou posilovací, modrou sportovní, další modrou s fontánkou (ta je teprve připravena na jaro) a zelenou na posezení. Možná jsem na nějakou zapomněla, protože stavební práce pokračují rychle a někdy to člověk ani nepostřehne. Zelená lentilka je odmontovatelná, počet míst na sezení se dá korigovat podle potřeby. Ještě bude lentilka s hřištěm pro děti, další s lanovou pyramidou a také jedna s lezeckou stěnou. A jedna bude určená pejskům. Pochopitelně si ale stejně lidé stěžují. A třeba i na lentilky. Jenže řešením není nic nedělat, aby nikdo nic nemohl kritizovat. A tak se zdejší radnice snaží nám to tady zpříjemnit a oživit, a dělá to originálně a dobře.

Vytvořili tady i psí pisoáry, uvidíme, kolik vzkazů si na ně budou hafani psát. Hodně lidí tady chová psy, a jak jsou poslušní! Psi i páni. Nevidíte tu žádného bez vodítka (psa). A chovají tady lidi i zajímavé rasy, popisuju je dětem. Znám plemena psů dobře, vždycky jsem byla psofil. Než přišlo první koťátko…. Takže psa mít asi nikdy nebudu, ale vždycky aspoň zůstanou mým koníčkem na studování, pozorování, hry a drbání. Jak jsem psala, žijí tady pozoruhodná plemena. Už jsme si s dětmi drbali bobtaila, čau-čaua (kde je jim konec, dřív jich bylo víc), anglického setra, anglického buldoka, labradory (víc druhů), hovawarta, rhodeské ridgebacky (s těmi se roztrhl pytel) a celou smečku berňáků (bernský salašnický pes). Vídám dva saluki, ale ještě jsme se nepotkali tváří v tvář, ale už se těším, jak si je jednou prohlídnu zblízka. Jsou tady pro psy hřiště, v naší minulé čtvrti vůbec nebyly. Jonek se trochu psisek bojí, ale Žofinka jde po nich jako šílená, nevadí, když obludě hladí uši a musí si stoupat na špičky. Ale jako správnou holčičku jí nejvíc lákají malí bílí chlupatí pejsci, takže boloňský psík, bišonek nebo cotonek.

A co se týče Letňan obecně? Máme nově zvoleného staronového starostu, máme ho rádi, proto ho tady volila většina. Jinak se zdá, že zdejší radnice je velmi dobře spřízněná se zdejšími lidmi, všichni tu mluví slušně, a diskuze s obyvateli probíhají někdy sice bouřlivě (když se třeba jedná o rozdělení lesoparku), ale je to všechno v mezích normálu, a hlavně se vždycky dojde k duchaplnému závěru. Nejsou tady žádné konflikty ani skandály, všechno se řeší v poklidu a všechno funguje. Píšu hodně obecně, ale tohle je přesně to, co jsem vypozorovala a vyčetla za rok života v Letňanech. Ani se nechci moc motat do politiky, ale čtu, jsem informovaná a zajímám se o místo, kde s rodinou bydlíme a bydlet ještě dlouho budeme.

Vánoční OC Letňany

Pomalu se blížíme k času adventu a k Vánocům. V době kdy píši tento jedenáctý blog, tady na sídlišti ještě Vánoce nejsou znát. Ale v OC Letňany se dost změnilo, možná pro budoucí proměnu ve Vánoce. Vznikla oddychová místa se spoustou sezení, tam kde bývaly dřív mobilní obchodní stanoviště se spíše dražším zbožím, se teď rozprostírají pohodlná křesílka pro dospělé i děti, nebo herní moduly pro děti, přičemž pro prťata v nižším patře vznikl velký prolézací domek. Vláček tady zůstal, to už je taková zdejší ikona. V dětském koutku vyrostlo obří – a zase jak jinak – letadlo se skluzavkou.

V okolí podél silnic na klasických i světelných billboardech běží reklamy na mluvícího sněhuláka. Ty má velmi rád Zdenda, zvlášť když mu nedají chvilku klidu ani při cestě autobusem. Zdenda totiž uvádí sněhuláka do chodu a programuje mu mozek. Má ho jako bokovku a pracuje na něm doma po nocích, takže teď, když tu není a já píšu, je sněhulákův mozek tady v ateliéru můj jediný kolega.

Na konec

A co si s dětmi vyrábíme v listopadu? No přece slušivé movembery! :-)

Krásný začátek zimy a ještě krásnější advent!

Zdraví vás Hanka

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 924

Příjemný třípokojový byt za cenu, která potěší. Ideálně se hodí pro rodinu s menšími dětmi, nebo pro páry, které rodinu teprve plánují.

Přirozeným srdcem celého bytu je velká kuchyně s praktickou spíží těsně navazující ke kuchyňské lince, která poskytuje dostatek prostoru pro uložení zásob, jež jsou tak vždy po ruce, pokud je zrovna potřebujete. Díky promyšlenému uspořádání, lze kuchyni jednoduše oddělit od obývacího pokoje, nebo ji můžete využívat ve formě kuchyňského koutu a být tak neustále součástí dění v bytě.

Na východ orientovaný balkon přiléhá k hlavní obytné místnosti a je ideálním místem pro pomalé ranní probouzení.

Vestavěné skříně v chodbě zajišťují dostatek úložného prostoru a místa, toaleta oddělená od koupelny a slunce dopadající po ránu přímo na jídelní stůl už jsou jen příjemným bonusem.

Pokud se plánujete usadit, jedná se o ideální byt pro vás.

Byt už je prodaný, ale vybrat si můžete i z podobných bytů se stejnou dispozicí:

Byt 943 (3+kk)

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Vybarvené 2Barevné Letňany

2Barevné Letňany se nám vybarvily. Jednak už jsou všechny etapy postavené a zkolaudované, tudíž je tedy zelenými a modrými balkony osázeno všech 9 domů, jednak je letos pěkný podzim s barevnými stromy, jak má být.

Prosecké skály

Za touto krásou není potřeba chodit daleko a navíc jsme se chtěli podívat do míst, kde jsme ještě nebyli, přestože do nich nakukujeme z autobusu, když jezdíme přes Prosek z Holešovic. Pro tuto procházku jsme nejdřív od domu museli jet autobusem 201 na Střížkov. Poté jsme se pěšky chůzí asi 20 min. ze směru od metra dostali do míst, kde to vůbec nevypadalo jako v Praze, byť tam byla stále zástavba. Už tady je to moc pěkné a láká nás se tam vracet. Navíc Zdenda prohodil, že by tam měli být blízko Prosecké skály.

„Jak tady můžou být někde skály?“ nechápali jsme. Moc jsem tomu nevěřila, chtěla jsem pomalu vracet a taky začínala bouřka. Ale Zdenda a děti byli neodbytní. Pak jsme došli na místo, které vypadalo dost zvláštně. Nejdřív si dělal Zdenda srandu, že to je nějaký místní prosecký Boubínský park, protože to tam vypadalo dost neupraveně, ale taky naopak se nám líbilo, že to je úplně normální porost s cestičkami, bez ostříhaných keřů do geometrických tvarů a se vzrostlou trávou. Zřejmě tam kdysi býval kultivovaný parčík, protože tam jsou na několika místech původní staré schody a cestičky. Vypadá to tam dost tajemně. Je však vidět, že o to pečují, ale není to ten vyrýsovaný park. Za chvíli jsme došli k tabuli, kde jsme se poučili, kde že to vlastně stojíme: byla to Vyhlídka Emy Destinnové. Dočetli jsme se, že kus života strávila ve Freyově ulici ve Vysočanech (ano, tam kde začíná fitness stezka, o které jsem psala v jednom z minulých blogů). A je tu skutečně pěkný pohled na Prahu (kdo by ho tu hledal?), právě přes Vysočany dál na Žižkov.

Brzy jsme se dostali i do Proseckých skal, které jsou vyhlášeny přírodní památkou a které byly vlastně z větší části vytvořeny uměle těžbou pískovce. Je tam údajně síť podzemních chodeb a Praha 9 je má v úmyslu zpřístupnit pro veřejnost. Je to tam hodně romantické, ani Mácha by neprošel bez povšimnutí :-) Šustili jsme podzimním listím a nasbírali pytel obrovských kaštanů pro naše děti, i pro ty, které vedu ve výtvarce v mateřském centru. Pak jsme se ještě prošustili úzkou cestičkou přes vinici Máchalka ke známé bobové dráze na Proseku a mně teprve tam svitlo, kde jsme. Odtud jsme došli k Bille a za chvíli jsme se ocitli doma v Letňanech. Byla to nádherná, opravdu nádherná procházka, nenáročná na čas ani na terén, ale člověk má pocit, že se za pár minut dostal daleko od Prahy.

Marťani z For interior

Z nasbíraných kaštanů jsme vyráběli marťany. Dřív se vyráběla jenom lesní zvířátka. Jenže: jelen není marťan. Marťani vám meze nekladou. Na výrobu bylo použito všechno, co jsme měli po ruce, ale může být použito cokoli jiného, vždyť to jsou marťani, vy snad víte, jak vypadají? Takže: jeřabiny nasbírané na sídlišti v Letňanech, umělé hýbající se oči, barevná peříčka, samolepky ve tvaru barevných koleček, barevné korálky a sušená pomerančová kůra. Jenom k těm jeřabinám: když jsou čerstvé, tak z nich při propichování teče hodně šťávy, a když jsou trochu vysušené, tak při propichování praskají a lámou se. Ale jsou krásné, jak mají „zmuchlaný“ povrch, je to prostě příroda. S kaštany se vám bude líp pracovat, když si je předem hromadně propíchnete - uděláte do (třeba) dvaceti kaštánků 3 až 5 dírek velkým hřebíkem nebo jiným ostrým hrotem, který se vám bude dobře držet. Nebudete se potom muset trápit propichováním špejlemi a nebude vás to zdržovat od tvůrčí činnosti a blbnutí. Je nejtěžší propíchnout tu hnědou slupku na povrchu, ale uvnitř je to už měkké.

Jeden druh marťanů byl obzvlášť zábavný.

V těch dnech, kdy jsme je vyráběli, se konal na výstavišti v Letňanech veletrh For Interior. Veletrh nás neuspokojil, podle nás místy připomínal spíše asijskou tržnici, prodávala se tu spousta okoukaných cetek, taky pochopitelně spousta nábytku, ale takového, že když projdete 2 velké firmy s nábytkem za den, tak z toho máte větší estetický zážitek a nemusíte za vstup platit 150 korun. A občerstvení bylo taky předražené. Ale to je náš názor, možná jen nejsme cílová skupina. Každopádně jsem byla na veletrhu tady jenom dvakrát, takže nemohu soudit, ale ruku na srdce: veletrhy v Holešovicích mi připadají zajímavější i tematicky a zdejší genius loci má taky něco do sebe. Ale tady jsou zase i výstavy psů a koček. Nicméně jsme se ten den jeli ještě uklidnit do Ikey a potkali jsme tam lidi se stejnými balónky jako my, takže jsme zřejmě tento názor na veletrh nesdíleli sami.

Přes balónky se dostávám zpět k marťanům. Na veletrhu u jednoho stánku rozdávali poctivé balónky napuštěné heliem. Naše děti jich vyškemraly tolik, že se divíme, že nám neodletěly i s kočárkem. A pak jsme doma na ty balónky přivazovali nejmenší marťánky, aby je balónky ještě unesly, a pak nám pěkně lítaly nad hlavami u stropu. Nutno podotknout, že v dětském pokojíčku na stropě máme přilepené hvězdičky, které ve tmě svítí, takže atmosféra byla skutečně kosmická. A zážitek na celý život z toho mají děti i my :-).

Letná a Stromovka

V říjnu nás navštívila teta se strejdou, kteří bydlí Wilhelmshavenu – v příjemném přístavním městě na severu Německa. O to si toho vážíme víc, že i když tam jsou déle než čtyřicet let, nezapomněli na krásu Čech a zajímají se naprosto o všechno. My jim mnohdy neumíme odpovědět, ale právě to bereme jako výzvu a nutí nás to objevovat to, co by nás nikdy objevovat nenapadlo. Měli jsme období, kdy jsme procházeli pražské historické hřbitovy a hledali hroby těch, které si pamatovali ještě před emigrací. Pak se stalo, že jsme hledali místo hrobu Emila Háchy víc než hodinu strejdu Milana, to že jsou Vinohradské hřbitovy opravdu rozsáhlé. Ale nebudu odbočovat k rodinným historkám.

Tentokrát jsme je vzali na barevnou Letnou. Už jsem o ní psala v srpnu prostřednictvím Letní Letné, ale během podzimní procházky nabízí Letná zas jinou podívanou. Bohužel bylo sychravo a do dálky na Prahu moc vidět nebylo. To nám ale pod korunami stromů nevadilo. Jezdíme tam rádi, je to z domova kousek a tak obrovskou plochu parku plného stromů asi v okolí nenajdeme. Je tu spoustu zeleně, pěkné výlety do okolí, ale Letná je určitě největší a přitom stále v civilizaci :-).

Nedalo nám to a zpáteční cestu jsme vzali přes Stromovku. Šlechtovka se opravuje a tím pádem už člověk nemusí minout ruiny a ztratit se na lavičce v údolí, ale může si hned vedle Šlechtovky koupit u otevřené restaurace nějakou dobrotu i s pivem. Vždycky je tam možnost se někde občerstvit.

Žije to tam sportem snad ještě víc než dřív. Cyklisti, inlajnisti, spoustu běžců i běžících maminek s kočárky. Vůbec tady vnímám sport mnohem intenzivněji, než kde jsme bydleli dřív. Je to i tím, že je to teď trend a oblasti na severu Prahy ke sportu doslova vybízí.

Jenštejn a Brandýs

Do Jenštejna jezdí poměrně často autobus přímo ze zastávky Letňany. My jsme se rozhodli jet na zastávku Vinořský hřbitov a odtud procházkou do Jenštejna, protože tento autobus jel dřív. Nene, podruhé už to neuděláme :-) Cesta byla šílená… byla plná kořenů, bahna a tedy pro děti a kočárek úplně nevhodná. Místy bylo tak hluboké bahno, že jsme s Jonatánkem říkali, že to jsou Slatiny žalu z Nekonečného příběhu. Dokonce jsme museli v jednu chvíli Žofku vysadit z kočárku, děti poučit, ať stojí na místě, jinak utonou jako Artex, kočárek přenést, a pak se vrátit pro již plačící dítka pod stromem. A nevděčný Jenštejn si pak naší nebezpečné cesty vůbec nevážil a věž zdejší zříceniny hradu byla zavřená, i když podle otevírací doby by měla být zrovna v provozu. V Jenštejně jinak nic moc není, mimo Hostince u Cafourků na návsi, který tu prý stojí stejně dlouho jako sám hrad, tj. od 14. století. Postavili tu řadové novostavby, které prý ničí historického ducha, ale noví obyvatelé se zase více zasluhují o další rozvoj. Je tu pošta, sportovní klub nohejbalu a mateřská školka s rodinným centrem, které založili právě nově přistěhované rodiny. Za prací a do škol se jezdí do okolí. Jezdí se tu hodně na kole, jsou tu cyklostezky, potkali jsme víc kolařů, ale pěšího žádného. Kdo sem jede na výlet tak jako my, zřejmě pokračuje dál do Brandýsa nad Labem, což je autobusem odtud 10 minut a jezdí každou chvíli.

Brandýs nad Labem tvoří se Starou Boleslaví jakési dvojměsto, správný název je „Brandýs nad Labem – Stará Boleslav“. Spojuje je nový betonový most, který, jak pěkně Zdenda poznamenal, je tou POMLČKOU. Do Staré Boleslavi jsme se ale kvůli dětem nedostali, i když to je blízko, tak si jí necháváme na příště.

V Brandýse je několik zajímavých bodů, je to historické místo a je na co koukat. Ovšem je dobré to také předem vědět, protože na pohled to tady někomu může přijít nezajímavé. Tak například tady mají mimo jiné židovskou synagogu i židovský hřbitov nebo barokní pivovar od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Nejdominantnější je však pěkný zámek, na kterém se pravidelně konají akce připomínající zdejší dějiny. Stojí na skále, která se nyní bohužel bortí a je držená dost nebezpečně nepohlednou sítí. Historický most pod zámkem je z 16. století, ale v současnosti je tak zvláštně napojený, že vede vlastně odnikud nikam. Hodně zajímavá byla rekonstrukce zdymadla na Labi, na kterou bylo dobře vidět a bylo to docela poučné. Na tomto místě jsme zůstali dlouho, zvláště mužská část naší výpravy se nedala odlákat, Zdenda pořád něco vyprávěl Jonkovi, ale já tomu vůbec nerozuměla. Jonek byl ale nadšený. O kousek dál je vybudovaný umělý kanál pro vodní slalom, a pak hezké hřiště pro děti pod zámkem. Podél řeky je dlouhý pěkný park, kde bychom mohli vydržet mnohem déle. Rádi se sem ale vrátíme a snad i na kole, protože je to tady protkané cyklostezkami.

Střípek na konec

V Letňanech se dějí věci: nevím, jestli tady bydlí, ale už dvakrát jel s námi večer autobusem po „šichtě“ pán – živá socha. Zřejmě je to ten, co stojívá v Celetné, ale bůhví, vypadají všichni stejně, když zrovna tedy nejsou zlatí nebo když to nejsou mušketýři. Ten náš stříbrný od hlavy k patě včetně vlasů stál raději u řidiče a tvářil se STRAŠNĚ NENÁPADNĚ. Stál mimo nás, zřejmě aby ho tolik lidi neokukovali (copak to jde ho neokukovat???). Byl ale velmi milý, když si ho nějaká paní fotila, smál se na ní a vlastně se ani tolik nebránil. Tak to jsou Letňany.

Příště vám napíšu o výletě do báječných Ctěnic a hlavně, jak chodíme se Žofinkou cvičit pravidelně na Fitness stezku Rokytka, o které jsem se už jednou zmínila. Tedy: Žofinka s ostatními miminy chroupou na piknikové dece křupinky, zatímco maminky tvrdě posilují nebo hází pneumatikou do dálky pod vedením zkušené trenérky Zuzky, sedminásobné mistryně světa.

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 835

Ideální bydlení pro mladší i starší páry. Jižní orientace dělá z bytu světlé a prosluněné místo, kde je radost přebývat.

Na své však přijdou i senioři, kteří ocení klidnou lokalitu a blízký lesopark, který je jako stvořený k dlouhým procházkám.

Oddělená toaleta vám pomůže předejít ranním tlačenicím před koupelnou a velkorysý úložný prostor v předsíni umožní pohodlné uskladnění všech vašich pokladů.

Součástí bytu je i menší balkon, který je po celý den zalitý sluncem.

Jestli máte rádi slunce a teplo a nepotřebujete živit pětičlennou rodinu, zvolte si byt 835.

Byt už je prodaný, ale v naší nabídce najdete další byty:

Ceník bytů 2Barevné Letňany

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 425

Užíváte si svobodného stylu života a nechcete na tom nic měnit? Byt 425 je příjemný jednopokojový byt ideální pro samostatně žijící jednotlivce nebo páry, které netráví doma moc času.

Je to ideální volba pro mladé aktivní lidi, kteří potřebují dobré spojení do centra Prahy, ale zároveň si chtějí dopřát luxus vlastního bydlení, které drží krok s aktuálními trendy v bydlení a ekologii.

Stejně jako ostatní byty projektu je vybaven vzduchotechnikou, okny s trojskly a dalšími standardy splňujícími „zelené“ normy.

Dispozice nabízí možnost zřízení moderního kuchyňského koutu spojeného s obytným pokojem, kde je ještě dost míst na večírky s přáteli.

Okno orientované na východ ocení spíše ranní ptáčata, která vstávají s ranním kuropěním. Ať už vyrážíte brzy ráno do práce, nebo si naopak přivstanete, abyste si mohli užívat pozvolný rozjezd do nového dne, je toto byt právě pro vás.

Byt už je prodaný. Zkuste jiný!

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Příroda a zvěř

Aktuálně od nás

Druhá etapa Barevných Letňan je dostavená, zkolaudovaná a tenhle týden by se měli do bytů s modrými skly na balkónech a terasách stěhovat noví nájemníci. Těšíme se, že staveniště pomalu mizí a předzahrádky už jsou zelené. Dá se procházet po nových chodnících, kde zmizely ploty a zátarasy. Třetí etapa finišuje, v prvním domě se nám pro změnu skla zase zelenají a do konce roku má být zabydleno. Jak by řekl náš Jonek: „To je blázinec :-)“. Mně zase jako „blázinec“ připadá, že už je v dalším projektu Smart od Trigemy na Nových Butovicích prodaných 100 bytů. Ale není divu, ti zájemci asi hledí i na reference, protože třeba my jsme opravdu hodně spokojeni.

Pro nás je tady teď nová aktuální povinnost, že bychom měli jít k volbám do zastupitelstva. Už tady bydlíme rok a měli jsme možnost sledovat dění a situaci na Praze 18, takže je tohle pro nás nová zkouška. My k volbám rozhodně půjdeme.

Kočky, morčata, octomilky a kudlanky

Je načase, abych vás seznámila s pravými majiteli našeho bytu. Tráví tu na rozdíl od nás 24 hodin denně. Je podzim, úroda jablek a tak máme nejvíc octomilek. Octomilky bychom neměli, kdybychom neměli dvě rozmazlená morčata. Ty potvory vyžadují pouze naporcovaná a oloupaná jablka, jinak nechávají ohryzky i slupky a tím servírují potravu výše zmíněné havěti. Abysme se jí zbavili, Zdenda navrhnul pořídit si ještě kudlanky, které je žerou. (Ano, má smysl pro humor:-)). Ovšem: v čem je vlastně jádro pudla (kterého však nemáme)? Je to tím, že u nás bydlí (nebo my u nich) dva kočičí duchové. Kdo má kočky, ví, o čem je řeč. Jsou neviditelné, takže je děti pořád honí, a tím že jsme je chtěli ochránit, pořídili jsme jim raději dobrovolně morčátka. Starší kočka Mňauglí, která oslavila letos 13 nalezeniny, nemá důvěru k dětem, zato je hodně závislá na mně, je to můj miláček. A o něco mladší kocour Kotěra je sice kámoš, ale na rozdíl od morčat nemá rád, když ho Žofinka vozí v kočárku. Morčátka jsou kamarádi, nikdy nekousnou jako třeba křečci a přítomnost dětí jim dělá dobře. Jako nová chovatelka-začátečník vítám dvě pozitivní věci: doma nám to krásně voní senem a od rána nás to nutí zpracovávat ovoce a zeleninu, takže máme i vydatné svačinky.

Kočky jsou u nás stálice. Mourovatá Mňauglí je na mě závislá, jsme skutečné přítelkyně, už šestkrát jsme se spolu stěhovaly. Kotěru jsem jí pořídila před sedmi lety tak trochu na hraní. Z her ale dlouho nic nebylo, spíš by se dalo mluvit o rasové nenávisti, ale teď už se mají rádi. On sice Kotěra vypadá jako seladón, rasou je perská činčila, ale láskou by vám upředl třeba ponožky. Jméno si vysloužil po zakladateli české moderní architektury. Kdo miluje architekturu a nestačí mu se tím zabývat jenom teoreticky, úročí tuto zálibu třeba pojmenováváním domácích zvířat.

Hodně lidí ve 2BL chová zvířata, kočky a psi jsou určitě na prvním místě.

Naproti nám v původní zástavbě bydlí lidé, kteří mají pět kočiček, mají zahradu a jejich kočky za dobrého počasí spávají na zídce. A Žofinka nejde spát dřív, než jim dá dobrou noc. Může je pozorovat hezky z postýlky a dobře usíná v jejich přítomnosti. Jejich majitelé jsou fajn lidi, máváme si, my z terasy, oni ze zahrady a ukazujeme si kočky. Říkáme jim pracovně Kočičkovi, protože jsme se ještě neseznámili, ale brzy k tomu určitě dojde. Kočky, ty jejich i ty naše, se už pochopitelně znají, mávají na sebe po večerech než Mňauglí s Kotěrou zavoláme z terasy domů.

Jiřinky

Během období jiřinkových slavností ani Letňany nezahálely a uspořádaly výstavu jiřin v obřadní síni na radnici. Byli jsme se tam podívat s dětmi až před ukončením výstavy, protože znám naše děti a chtěla jsem, aby se expozicí mohli pokochat i jiní. Jiřinky byly nádherné, ani jsem nevěděla, že existuje tolik druhů: od maličkých jednobarevných bambulek po obrovské, různobarevně střapaté.

Ale přiznám barvu: zajímala mě i samotná obřadní síň. Přeci jen nejsme dosud manželé. Čekala jsem neútulný studený sál, ale opak je pravdou. Je to tam moc příjemné, nové, snížený strop. Výrazná je tmavá podlaha (materiál nevím) jako v moderním obýváku, a dominantou jsou nádherné (až umělecké) velkoplošné portrétní fotografie čestných občanů Prahy 18, pod kterými se můžete pohodlně usadit. A všichni se usmívají. Je to důstojná pocta těmto lidem, která určitě zaujme i lidi bez ducha – donutí je k zamyšlení. Já si toho vážím dvojnásob, když vzpomenu na našeho dědečka, který byl partyzán, byl v odboji, ale v Chebu se ani od Svazu bojovníků za svobodu těmto lidem nedostalo úcty.

Den letiště Letňany

Že se bude konat první víkend v září Den Letiště Letňany, jsme poznali podle toho, že už dva dny předtím nám nad domem kroužila letadla různých typů a měli jsme možnost v předstihu vidět i akrobatické kousky. Program byl doslova strhující, zaujal dámy i pány, děti i starší, majetné i chudé… a já si opět chtěla dělat pilotní lístek :-). Nebo alespoň usednout do krásného hnědozlatého vrtulníku k vyhlídkovému letu nad Letňany.

Překvapilo mě, že tento blog čtou i muži, tím pádem musím upozornit, že bohužel nemohu disponovat názvy letadel, i když měly tak nádherné barvy. Ale dvouplošníky poznám na první pohled, ty tam byly taky. A pak se tam představilo úžasné dřevěné letadlo (prý to byla replika) s pilotem, kterému vykukovala hlava v hnědé kožené kukle a vlála za ním šála jako ze starých časů. A z reproduktorů hrály dobové melodie, no to byla báseň!

Zdenda se díval na ukázku dobového polního letiště a jeho obranu proti náletům, byl tam i německý protiletadlový funkční kanón. Další ukázka byla nácvik protiletadlové palby čs. armády. Letiště předvádělo jak historické ukázky, tak historicky chronologicky vývoj letadel vyráběných právě zde, a také současná letadla určená k výcviku k získání pilotního průkazu nebo k vyhlídkovým letům. Každé to dané letadlo se před námi proletělo. Všude jste mezitím mohli vidět stany, či spíše „bunkry“ s historickými vojenskými i policejními artefakty, repliky a rekonstrukce vojenských základen včetně odstavených letounů.

Pro současné civilisty jako jsme my, tu byla velmi, ale opravdu velmi bohatá nabídka občerstvení a pro děti pár atrakcí patřících k současným pouťovým lákadlům, což děti nadšeně uvítaly letiště neletiště. To sem trochu nepatřilo, ale jinak skoro všechno bylo tematické. Jonek s kamarádem řádili na skákacím hradu a Žofinka si vyškemrala dlouhého nafukovacího zajíce.

Stará náves

Zdrželi jsme se tam mnohem déle, než jsme plánovali, a proto jsme nestihli začátek programu pro školáky na Staré Návsi Loučení s prázdninami. Všude na celém světě je to totiž stejné. Dvě velké události ve stejný den :-). Tady se ale pořád něco děje. Chtěla bych vám například napsat o Pivobraní, které tu teď opět na Staré Návsi také bylo, ale nejde se všeho zúčastnit. Ovšem tohle nás mrzí moc, už se těšíme, až nebudeme tolik upjatí na děti, i když to jsou zlatíčka.

Houby? Ále houby…

Smutná zpráva je, že tady na severu prý nerostou. Prý dál, autem, a to není pro nás. Takže starý známý směr Brdy to jistí i z Letňan. Tak krásné lesy jako v Západních Čechách od Chebu po Plzeň, kam jsem jezdila dlouho s tátou na čundry, tady asi nenajdeme, ale bylo by nespravedlivé různé oblasti srovnávat. Všude je něco zajímavého, všude má krajina svou vlastní tvář a všude je krásně, když je tam kus volné přírody. Než se rozkoukáme, a třeba v příštích letech najdeme i tady svá místečka, vydali jsme se na nezávazný výlet do Jílového.

Jílové u Prahy

Jeden čas jsem tam jezdila, pamatuji si, že je v okolí pěkná příroda, ale nikdy jsem tam nebyla na žádném výletě. Teď se tam jezdí z metra Budějovická, naštěstí. Dřív se jezdilo z dost nehostinné zastávky na Roztylech. Cesta z Letňan je tedy úplně fajn, trvá to asi 40 minut a autobus jezdí dvakrát do hodiny i o víkendu až na náměstí do Jílového.

Než jsme tam přijeli, viděli jsme u lesa, kterých je okolo spousty, zaparkovaná auta houbařů. Bylo jich tam hodně. My jsme tato místa minuli a jeli jsme až do Jílového. Je to malé městečko s bohatou historií, těžilo se tady kdysi zlato, což připomíná i zdejší Regionální muzeum. Jílové má pěkné náměstí s parčíkem a kostelem, s cukrárnou a několika hospodami. Takže jsme se hned najedli v zahradní restauraci U Kiliána, kde jsme si v době puberty s kamarádkami dávaly jedny hranolky se čtyřmi vidličkami na sekeru. Číšník z nás měl spíš srandu, než abychom spadly do kategorie neplatiček. Ovšem to by teď už nešlo, podnik se hodně zvednul a ceny už jsou hodně jinde. Tentokrát by se asi divili naší objednávce, i když jsme byli taky čtyři. Za to tu vyrostla vkusná historická zahrada s dobovými prvky, mohutnou vrbou u staré zdi a s bohatým jídelním menu.

U parku stojí výletní rozcestníky a my si vybrali trasu, která vede k železnici. Na to, že je to jílovská železniční stanice, tak je to odtud dost daleko. Co vím, právě proto se sem jezdí pouze autobusem. Pokud tedy nejedete na výlet. Trasa, kterou jsme šli, vede přes vyhlídku na Jílové a přes chalupářskou oblast u Chotouňského potoka, kde to zavání trampingem. Z tohoto kraje pochází všechny písničky od Brontosaurů i jiných folkových kapel. Například Luka pod Medníkem leží jen kousek na jih, dá se tam dojít procházkou. Další vyhlášená místa, která můžete znát od folkařů, jsou například Kamenný Přívoz, Žampach, Dolní Břežany, Davle. A samozřejmě řeka Sázava.

Takže se vám nepochlubím fotkami s košíky plnými hub, my jsme vlastně lesy vzali oklikou, ale přírody jsme si užili dost. Vyplatí se sem vracet a třeba ještě chvíli přímo do Jílového, protože odtud vede více zajímavých tras. Nám bylo pochopitelně líto, že jsme šli tak krátkou procházku, ale děti by to neušly a vždycky s sebou máme ještě kočárek. Nechceme jim túry zprotivit chůzí nadoraz, proto děláme radši kratší trasy, ale častěji. Prostě na pohodu.

Kvízová otázka na závěr

Věřte nevěřte, na jednom místě v Letňanech stojí celoročně sněhulák. Je asi metr a půl vysoký, myslím, že může být možná z polystyrenu a má i nos a koště, prostě je to fešák. Nikdy mi to nedá, abych na něj nejukla. KDE JE? Nápověda zní: někde na střeše :-)

Mějte se krásně, zdraví vás Hanka s člověčí i zvířecí rodinou.

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Když léto končí

Když léto končí

A je to tady. Konec léta, za měsíc budeme slavit rok v novém bydlišti.

Na rozdíl od loňského roku, kdy jsme se nemohli dočkat podzimu, tyhle prázdniny hrozně rychle utekly. A to jsme si mysleli, že se v srpnu budeme nudit doma, protože už jsme neplánovali kvůli práci žádné delší výjezdy, spíš jen jednodenní výlety do okolí. Jenže Praha sama toho nabízela tolik, že jsme ji vlastně ani neopustili. A také jsme hostili návštěvy, které chtěly raději setrvávat v metropoli.

Když prší

Bohužel v srpnu dost pršelo, a nám se nezamlouvalo jen tak suše trčet doma. A tak jsme tvořili. A všichni pěkně dohromady. Například jsme vyrobili s Jonkem a naší tetou Martou, která byla u nás zrovna na návštěvě, sopku pro dinosaury. Padlo na ní půl telefonního seznamu (na sopku, nikoliv na tetu) podniků Prahy rok 2005 (ročník není důležitý :-)) – jako základ, a pak už jen čisté papíry na vrchní polep, Herkules, krepáky a chlupaté drátky ohnivých barev a barvili jsme prsty prstovými barvami bez štětce. Je to jednoduché, jenom patláme a patláme. Měli jsme radost z toho procesu a navíc si teď Jonek s výsledkem i hraje. Abych vysvětlila kompletní pointu se sopkou, nejenže Jonek po nás sopku už dlouho žadonil, ale pocházíme celá rodina z Chebu (všímáte si, že bydlíme u Chebské ulice, abychom to neměli daleko?), kde tuto oblast opět zasáhlo zemětřesení. Je tam totiž sopečné území z dávno vyvřelé sopky jménem Komorní Hůrka, a dobře si pamatujeme zatím nejsilnější zemětřesení z roku 1985. Tak proto také ta sopka.

Když není zbytí

Když už jsme u té domácí výroby, vrátím se o rok zpět ke stěhování, protože myslím na ty, které to teprve čeká, až se budou brzy stěhovat do krásně modré 2. etapy.

Řekli jsme si, že nechceme kupovat všechno z Ikey a co bude z Ikey, tak to nesmí být poznat, že to je z Ikey. (Jak říká sám technik, který tu zná každý byt: každému visí ze stropu ten samý kulatý bílý lustr, který ON si v životě do bytu NEDÁ :-)).

Lustry a osvětlení jsme vůbec dost podcenili. To člověk při stěhování řeší jenom skříně, postele, převoz, ale pak jsme od prvního dne potřebovali vybalovat bedny dlouho do noci, protože přes den nám to děti moc neusnadňovaly, a v bytě tma… Nebyla jiná možnost a hned první den z již nepotřebné krabice vyrobil Zdenda (můj muž) za pár minut lustr se jménem Tři sestry. Následoval lustr Černý kozel (z plechovky od piva) v pracovně a já pak vyrobila ještě malé stínítko ze sáčku od Sunaru. Takže nevěšte hlavu ale lustry. A nevyhazujte odpadky!

Když nás i v srpnu baví MHD

Jak se stále dopravujeme MHD, začali jsme využívat tramvaje z Kobylis a Vltavské. Obzvláště návštěvy milují vyhlídkové trasy :-). Z Kobylis tramvají to je na Václavské náměstí necelou půl hodinu, z Vltavské se zase pěkně zakrátko dostanete na Letnou. V té době tam probíhal festival Letní Letná, kam jsme jezdili s dětmi buďto na představení nebo jen tak posedět, či se vyblbnout na dece na trávníku.

Už delší dobu si také chválíme spoj přímo od domu autobusem 201 na konečnou Nádraží Holešovice, kde ujdete jen pár kroků a nasednete na autobus do zoo. Hodně se mluví o rezervaci Bororo, ale už se nemluví o tom, že je přístupná až pro děti od šesti let. Zato se tam naše děti zamilovaly do pískoviště naproti obchodu se zkamenělinami, kde na dně písku jsou kostry pravěkých tvorů. Takže dobře vybaveni lopatkou a štětečkem se staly archeology a dokonce tam kopali i nějací rodiče. Je zajímavé to, že tam snad ani není nikde psáno, že na dně ty zkameněliny jsou, takže kdo to neví, tak si tam dělá normálně bábovičky. Do zoo prostě odtud jezdíme často, je to výborné spojení a vyřádí se tu celá rodina.

Když se slunce loučí

Přesně takhle to působilo, když bylo poslední sobotu o prázdninách krásně slunečno. Vyjely jsme si spolu se Žofinkou (2 roky) po Praze a navštívily jsme hned tři místa, kam jsme se už delší dobu chtěly vypravit. Taťka s Jonkem odjeli sbírat houby do Západních Čech, takže jsme nastartovaly kočárek a hurá opět, jak jinak, na MHD :-). Nejdříve jsme navštívili F.O.O.D. Piknik na Ladronce. Cesta byla delší, ale přímo tam jezdí autobus z Anděla, kam jsme se dostaly metrem z Letňan. Na pikniku jsme ochutnaly roztodivné speciality a dokonce tam předváděli své kulinářství známí kuchaři, jako Zdeněk Pohlreich, který předváděl též svůj jadrný humor, tentokrát bez vypípávání jako v televizi. (Myslela jsem si, že to má pro jistotu implantované přímo.) No, naklonit se v jeho přítomnosti k Žofince do kočárku a zavtipkovat: „Vidíš, Žofinko, to je ten pán, co vaří v televizi ty šmakulády“, bych si asi netroufla :-).

Z Ladronky, respektive z Anděla, jsme posléze přejely tramvají 16 na Prahu 9 do parku Podviní, čímž jsme se přiblížily k domovu. Park Podviní jsem znala ještě z dob, kdy jsem tu nebydlela. Je to báječné místo s lanovým centrem mezi vysokými stromy, s dětským hřištěm a s jedním z nejlepších psích cvičišť. Protéká tu Rokytka a je to tady vždycky perfektně upravené. Je znát, že se o to tady starají zahradníci. Kdo tu ještě nebyl, bude mile překvapen. Máme sem i dobré spojení z domova, z autobusu 158 (jedoucího od domu) vystoupíte na Vysočanské a půjdete procházkou asi 10 minut směrem do centra. Jinak zastávka tramvaje Poliklinika Vysočany. A právě ten den se tady konala akce s názvem Barevná devítka neboli Cesta kolem světa za jediný den. Mimo hlavního pódia, kde se střídali hudebníci z Angoly, Mongolska, J.A.R., Mexika, Íránu, Brazílie, Kuby, Peru a dalších a dalších zemí, tady bylo i tržiště s výrobky od kosmetiky přes oblečení až po knihy od všech těchto lidí z těchto exotických zemí, a ještě různé workshopy a všude exotické jídlo a pití. Tento festival se tady na konci léta koná pravidelně už delší dobu, a proto jsem ho po letech chtěla navštívit znovu, když jsme teď ti domácí.

Z exotiky jsme se ale rády vrátily se Žofkou zpátky na zem a poté, co jsme došly na Vysočanskou, jsme usoudily, že ještě dnes nutně potřebujeme vidět Fitness stezku Rokytka, o které se teď všude píše. Z map ani webových stránek specializovaných na tuto stezku mi však nebylo jasné, kudy stezka vede, kde končí, kde začíná, a hlavně, kde se na ní napojit. Jediný ukazatel, který jsem zaregistrovala, byl poměrně malá cedule na zábradlí ve Freyově ulici, kterou jsem zahlídla z autobusu. A pravda, ani teď potom, když už vím kde to je, pořádnou mapu dohledat nejde. To je škoda, přitom je fitness louka báječná a je úctyhodné, že se Praha 9 snaží i v tak industriálním prostředí vybudovat kousek přírody pro aktivní obyvatele. Jinak ruku na srdce, přítomnost již neexitujících továrních budov je zde víc než zřejmá a reklamní slogany zdejšího developera lákající slovy jako „líbezné byty v prostředí malebné říčky Rokytky“ je víc než úsměvné. Fitness stezka vede podél vysokého vlnitého plotu, za kterým jsou udržovaná hřiště sportovních klubů. Ale chudák Rokytka je znečištěná a ze břehů jí trčí betonové tunely a kovové trubky. Na jednom místě bylo opravdu pěkné místo pro rybáře, ale to tam působilo, jakoby zrovna spadlo z nebe. Fitness stezka i přímo fitness louka jsou celkově skvělé a bez chyby, jen by se mohlo více šetřit slovy příroda a čistý vzduch, vzhledem k tomu, že když tento úsek projdete a chcete se dostat na tramvaj z druhé strany, čeká vás další průmyslová zóna, tentokrát ulice Poděbradská.

Značení je tady velmi špatné, vůbec jsem nepoznala, že fitness prvky jsou i po stejném břehu jako jsme přišly. A na všechny cesty jsem se musela ptát. My například zabočily doprava přes lávku, protože tam se hned rozprostírá ta největší fitness louka, která je známá z prezentací. Ale pak jsme se až náhodou dozvěděly, že jsme měly jít rovně, abychom si stezku prošly celou. Jinak mě překvapilo, že informační tabule sportovních klubů byly upravené a nezničené vandaly, což by se dalo v takto industriálním místě očekávat.

Co se týče samotné louky a fitness prvků, tak jedním slovem: bájo. Perfektní popisy u každého cvičícího prvku, mimochodem zde se právě nachází i velká mapa všech stanovišť. A rozpis následujících tréninků různých disciplín, na který se může přihlásit každý po registraci a vyplnění prohlášení a webu www.devítkavpohybu.cz. Nechtěla jsem moc fotit, protože tu zrovna probíhaly dva tréninky, mužů a žen. Nestydí se sem chodit ani zdatní sportovci, ty lidi skutečně dřeli. Bylo mi trapné, že si sem přijede jen tak mamina s kočárkem a okukuje, a tak jsem se také přihlásila na cvičení s dětmi.

Ptala jsem se na cestu k tramvaji jedné starší paní venčící pejska, přičemž jsme se daly řeči. Přistěhovala se z Letňan (!), bydlí tady v novostavbách a nemá pocit, že by tu příroda nebyla, byla tím prostředím nadšená. Když jsme se bavily už déle, nedalo mi to, a zeptala jsem se, zda jí to tu nepřipadá trochu depresivní – potkaly jsme se totiž na místě, kde měl člověk pocit, že tam ještě včera byl život. Zřejmě šlo o zahrádkářskou kolonii, místo bylo sice vyčištěné, ale domky jako by je někdo čistým řezem ukrojil nad zemí. Mladé ovocné stromy tam najednou vypadaly opuštěně a kameny byly zasazené do země tak, že bylo vidět, že ještě nedávno ohraničovaly záhonky. Ale paní byla spokojená, protože chtěla venčit pejska a bydlet co nejblíž centra.

Odtud jsme jeli tramvají ze zastávky Elektra do nákupiště Harfa (slovo nákupiště nás naučily naše děti a uznejte sami, že tohle slovo ve slovníku chybělo.). Zde je nástupní stanice naší 158, která nás odvezla až domů.

Když všechny cesty končí v letňanech

Poslední měsíc jsme si užili i kola, s dětmi v závěsu jsme si sice netroufli jet moc daleko, ale přes Vinoř a Kbely jsme vždycky skončili na vyhlídce na letiště s občerstvením. A s moc dobrou zmrzlinou. Je to blízko metra a dá se tam dojít procházkou pěšky. Ale ví o tom ještě málokdo.

http://www.letnany-airport.cz/nove-otevrene-obcerstveni-letecka-vyhlidka-na-letisti-letnany

V sobotu 6. 9. se bude konat Den Letiště Letňany, tak to sem také zavítáme a dám vědět v příštím článku. A na Staré Návsi bude odpolední program pro děti Rozloučení s prázdninami. Na to se těší Jonek, protože v posledních dnech se u něj odehrálo to nejdůležitější: začal chodit do mateřské školky, do té, co máme téměř u domu. Nejdříve se sice bránil a jeho odloučení vyvažujeme pravidelným přísunem Gormitů, ale třetí den ráno už odcházel z domu s úsměvem na tváři. Má hodné a sympatické učitelky, je tam spousta prima hraček, nové zařízení (pěkně vychytané skříňky v šatničkách), a nám se líbí i ta budova, protože je opravdu moc pěkná, praktická a člověk v ní nebloudí.

Zkrátka, zase se budu opakovat: je nám tady opravdu dobře.

Je také super, když už jsou sundané ploty z 2. etapy a dá se volněji procházet. Jak jsem zmínila výše, modrá skla vypadají skvěle, přestože jsou výraznější než na vizualizaci. Překvapilo nás taky, že předzahrádky mají schody, to je docela nápadité, naše etapa má předzahrádky v jedné ploše. 2. etapa je zkolaudovaná a vlastně se těšíme, až se to tu zabydlí a ty domy nebudou tak smutně prázdné.

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 443

Příjemné 3+kk za cenu, která potěší. Ideální byt pro rodinu s menšími dětmi, nebo pro páry, které rodinu teprve plánují.

Východně orientovaný balkon přiléhá k hlavní obytné místnosti a je ideálním místem pro pozvolné ranní probouzení.

Dostatek úložného prostoru a místa pro vestavěné skříně v chodbě, toaleta oddělená od koupelny a slunce dopadající po ránu přímo na jídelní stůl už jsou jen příjemným bonusem.

Pokud se plánujete usadit, jedná se o ideální byt pro vás.

Byt už je prodaný. Zkuste jiný!

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 436

Dominantou bytu je rozsáhlý obývací pokoj s kuchyňským koutem, který zabírá téměř polovinu celé výměry bytu. I přesto se zde najde prostor ještě pro tři pokoje / ložnice a dvě koupelny. Díky jihovýchodní orientaci jde o výjimečně světlý byt s výhledem do původní letňanské zástavby.

Tento velkoryse navržený byt se nejlépe hodí pro rodiny, ústřední pokoj, do kterého se vchází rovnou z předsíně, je přirozeným místem setkávání a rodinného života. Tři ložnice v zadní části domu však zaručí klid a soukromí každému členu domácnosti.

Dvě koupelny urychlí a zpříjemní ranní vstávání i v případě, že se vaši drazí rádi naloží do vany.

Chytře navržená dispozice však bude nejvíce vyhovovat nadšeným kuchařům a kuchařkám. Kuchyňský kout je součástí hlavní obytné místnosti, takže při vaření nebudete odstrčeni od ostatních, a dostatek prostoru pro rohovou kuchyňskou linku vám umožní věnovat se naplno vašim kulinářským experimentům. Ke kuchyňskému koutu také přiléhá velká spíž, do které bez problémů uložíte všechny pozornosti od babiček a příbuzných. I předsíň nabízí dostatek prostoru pro uskladnění. A chybět samozřejmě nemůže ani jižně orientovaný balkon.

Pokud sháníte velký byt, neváhejte – 436 není jen jedním z největších bytů projektů, ale také v celých Letňanech!

Byt už je prodaný, ale v naší nabídce najdete další obdobný byt se stejnou dispozicí:

Byt 426 (4+kk)

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Letňanské, téměř až indiánské léto

Život v Letňanech

Mnoho lidí zná Letňany z pohledu, který se jim naskytne při nakupování ve zdejším obchodním centru. To znamená paneláky, paneláky a zase paneláky. Jenže paneláky jsou z větší části jen po obvodu sídliště, za nimi jsou nízké příjemné vícevchodové domy s pěknými střechami a teráskami nebo původní, ale upravené rodinné domy se zahradami, a celkově je tady spoustu zeleně. A málokdo tuší, že právě ve vnitrobloku dlouhého paneláku, který je vidět ze směru od OC, se nachází parádní prostor s travnatými umělými kopečky a s nabídkou hřišť snad pro všechny věkové kategorie včetně dospělých.

Něco podobného, ale v daleko větší míře se teď staví od středu až na sever Letňan. Celé se to jmenuje Letňanské lentilky, výstavba je rozdělená do devíti fází a bude trvat několik let. Lentilky proto, že zde vzniknou barevné tematické ostrůvky, např.: lentilka houpací, lentilka zahrádka, lentilka lavičky, lentilka boulder, dětská lentilka, posilovací lentilka atd. Počítá se opět se zelení a zvlněnými tvary, to asi proto, že jinak jsou Letňany docela placka, kterou snadno procházkou projdete z jednoho konce na druhý, což celé naší rodině maximálně vyhovuje.

Pro více lentilkových informací mrkněte sem:

www.letnanskelentilky.cz

Co se týče života na Praze 18, tedy v Letňanech, mám zatím pocit, že zdejší radnice dělá pro své obyvatele maximum. No řekněte, kde by třeba kvůli nedostatku míst nějakou mateřskou školku dokonce nafoukli. Na poslední chvíli před zápisy do školek vytvořili přes sto volných míst a na Jonkově školce, kam byl přijat, přistavují během prázdnin ještě patro. Je to sice montovaná stavba, ale je to od nich velkorysé. Jsou tady 4 mateřské školky, a náš syn byl přijat do dvou z nich. Vybrali jsme si pochopitelně tu přímo u našeho domu. Na konci srpna budou ještě dodatečné zápisy, protože děti mohou být přijímané až do zkolaudované budovy. My to už ale máme za sebou.

Sousedi

Jak se tady vzájemně poznáváme, musím upozornit na jednu zajímavou skutečnost, a to, že 5 sousedů (nebo rodin) ze sedmi, se kterými jsme se už trochu více seznámili, pochází z Letňan (jeden z Proseka). Nechtěli odtud, protože vědí, že Letňany jsou skvělé místo. Bydlí tu také dva zaměstnanci z firmy Trigema, která 2Barevné Letňany staví. A to zase svědčí o značné důvěře k tomuto projektu.

Druhá etapa 2Barevných Letňan

Druhá etapa, na rozdíl od té naší první zelené, bude mít mimo jiné osázené balkony modrými skly. Nejprve jsme měli za to, že bude modrá vzbuzovat v pokojích studeným dojem. Ale zkušenost mi napovídá, že vzhledem k tomu, že bleděmodrá prostor obecně opticky oddaluje, tak si myslíme, že bude opticky zvětšovat prostor, což je příjemné. Domy vedle nás rostou jako z vody a my se na tuto fázi, totiž osazování barevnými skly, těšíme stejně jako před rokem u naší etapy. Myslíme na to, jak se asi těší ti, co se budou stěhovat. My jsme na tom loni byli stejně a bylo to pro nás výjimečné léto, které se nebude opakovat. Užívejte si těšení, nám to hrozně moc uteklo. Některé byty jsou ještě volné, ale moc jich už nezbývá, pokud se tedy chcete stěhovat už během září, máte nejvyšší čas ulovit jeden z posledních bytů.

Ateliér

Hodně našich známých, kteří také vybírají byt, přemýšlí, jestli se jim vyplatí kupovat si větší dispozici. My jsme měli jasno hned. Ve čtvrté místnosti jsme zřídili místo, kterému říkáme Ateliér–Pracovna–Zašívárna, protože v něm pracujeme a věnujeme se svým koníčkům. Jsou v něm čtyři stoly, skříň na vercajk a šicí stroj. Takže si neděláme svými zálibami binec ve zbytku bytu. A když přijde klient pouze pro práci, nemusí chodit až do soukromí bytu, jelikož tento pokoj je hned na začátku bytu u WC a koupelny.

Líbeznice

Znovu jsme vyjeli objevovat okolí, a to konkrétně do Líbeznic. Tato obec ležící severně od Prahy má vzhledem ke své poloze bohatou historii. Vedly tudy obchodní cesty na Litoměřice. Je tady kostel, základní škola se základní uměleckou školou, mateřská školka, policie, pošta, zdravotní středisko, obecní knihovna a Obec baráčníků, která letos oslavila 80 let, a na kterou jsou starší místní patřičně hrdí. Mladší místní jsou zase hrdí na Divadlo kouzel Pavla Kožíška. Jinak to není místo ničím výjimečné, až na jedno…

Zahradnictví. Není velké ani malé, ale mají tady naprosto všechno a rostliny od nejmenšího netřesku po nejvyšší okrasný jehličnan. Protože jsme nákup neplánovali, dali jsme si limit tři stovky, pokud si budeme chtít koupit něco pro radost. Nakonec jsme neodolali samozavlažovacím truhlíkům, petúniím, malému smrčku, japonskému javoru, kanadským borůvkám, a ještě pár drobnostem a účet rostl a rostl až do nebeských výšin, přestože jsou tady ceny hodně přívětivé. Tak snad porostou i ty rostliny.

Nevýhodou Líbeznic je, že pokud jedete autobusem, musíte v Ďáblicích přesedat a platíte za další pásmo, i když cesta z domova trvá pouze čtvrt hodiny.

Čakovice – Krystálek

Další vyjížďka byla do Čakovic. Náš čtyřletý syn Jonek sem chodil druhé pololetí do školky, a tak jsme si tu chtěli udělat i s našimi přáteli a jejich dětmi podrobnější prohlídku. Abych to napsala přesně, nebyla to klasická mateřská školka, ale program Krystálek při DDM Čakovice, zřízený pro děti, které do klasické školky nebyly přijaty. Nabízeny jsou programy dopolední za 1500Kč a celodenní za 3000 Kč. Všichni jsme byli maximálně spokojeni, zvláště s programovou náplní a mladými, obětavými a veselými učitelkami. Vřele doporučujeme vám i vašim dětem! DDM Čakovice má dvě budovy, náš syn chodil do té, která je u Globusu hned na začátku Čakovic (busem 10 min. Od domu), takže bylo tohle místo i dost praktické. Krystálek je dobrý tip pro ty, kdo nepochodil při zápisech do MŠ a je potřeba umístit dítko třeba i v průběhu roku.

Čakovice – Globus

Dovolím si ještě malou poznámku k Obchodnímu centru Globus: s kartou Scan&Go si rovnou skenujete svoje zboží a ukládáte jej rovnou do batohu, tašky, kočárku, přičemž už nic z toho nemusíte vyndávat na pult při placení (usnadní to mnoho času a nervů nejen pro maminky s kočárky). Odevzdáte scanner a rovnou zaplatíte. Miluju takto nakupovat! Jonka baví, že sám scanner na začátku vyzvedává, nedočkavě sleduje, který se rozsvítí, aby ho mohl vyjmout ze stojanu. Ale pozor, pak si děti se scannerem hrají, ťapou sice pěkně za vámi, ale hrají si s ním, mají radost ze světýlek a vy se na konci divíte, co všechno na účtu nemáte. Všechno jde ale snadno a beztrestně vymazat.

Čakovice – Zámek

V Čakovickém zámku sídlí místní ZUŠ, a to ještě z dob, kdy se na památky nedbalo. Ale i z hlubší historie je zámek dost poničen. Co se týče dřívějších zámeckých majitelů, nebylo mu totiž vždy přáno. Je v něm ale nádherný Schoellerův sál využívaný jako obřadní síň pro svatby a vítání občánků. Budou zde mít svatbu naši sousedi – ano, už takový vztah jsme si k této oblasti udělali!

Kolem zámku a jeho vedlejších hospodářských budov se rozprostírá nádherná anglická zahrada dříve využívána i jako ovocný sad. Dnes je tu rybníček s kachnami a dětské hřiště, a fontána a místa, kde je možné si rozložit piknikovou deku na odpočinek nebo menší piknik. Zámeckým parkem vede naučná stezka, na níž moc pěkné informační tabule vytvořily zřejmě děti ze zdejší ZUŠ. Našim dětem se ale nejvíc líbil silný kmen od stromu přes potok, přes který za dohledu tatínků lezly. Na pohled to nebylo úplně bezpečné, proto maminky jistily a fotily. Nejvíc děti láká to, co není vůbec na hraní. Ale mohly i krmit kachny, jako to dělaly děti se školkou, když si tam chodily hrát.

Nás osobně zaujaly nejvíc opravdu vysoké a husté listnaté stromy. Když nás zastihla bouřka, pod korunami stromů jsme se dostali suchou nohou pod střechu nad schody se sochami lvů, kde se naše děti se školkou na konci roku reprezentativně fotily. Nezmokli jsme. Hned vedle je autobusová zastávka, takže se nebylo čeho bát.

V současnosti se zámku dostává více péče, ale byly doby, kdy si největší úctu vysloužil Pražský cukrovar založený roku 1850. Fungoval ještě po roce 1990 a zdejší ulice nesou po něm název: Kostková, Třtinová, Cukrovarská, Homolová, Krystalová, Cukerní a další.

Krásné léto a slunce nad hlavou i na tváři vám přeje,

Hanka s rodinou

[2barevneletnany]

Představujeme: Byt 413

Jeden z posledních bytů s vlastní zahradou je určen všem, kteří si rádi užívají života a rádi si po ránu přispí. Západní orientace bytu přímo vyzívá k večernímu grilování na terase před bytem v záři zapadajícího slunce. Přístup k terase je z obývacího pokoje i přímo z kuchyně. Dispozice bytu nabízí prostor pro velkou kuchyň, takže pokud máte rádi vaření a dobré jídlo, bude to ten pravý domov pro vás. Pokoj s kuchyní tvoří velkou a zároveň částečně oddělenou dispozici. Toto uspořádání přináší velkou variabilitu ve vybavení a vy sami si můžete vybrat, jako moc má být kuchyně spojená či oddělená od obývacího pokoje. I přes svou polohu v přízemí jde o velmi světlý byt.

Největší předností bytu je dvou úrovňová zahrada s rozlohou 150 m2. Vyvýšená terasa se vstupem z obývacího pokoje a kuchyně je ideální pro posezení s přáteli a níže položená zahrada za domem nabízí prostor pro aktivní relaxaci.

A pokud vám ranní vstávání nedělá dobře, máme pro vás radostné zprávy. Díky západní orientaci si budete moci nerušeně přispat, aniž by vás budilo ranní slunce, a oddělená toaleta vám pomůže předejít ranním tlačenicím před koupelnou.

Pokud jste spíše sovy než ranní ptáčata, máte rádi společnost a zábavu, je tento byt jako dělaný pro vás. Na své si přijdou singles, starší i mladší páry, které zatím neplánují přírůstky do rodiny.

Byt už je prodaný. Zkuste jiný!

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Jaro!

Zelená všude…

S příchodem jara se nám domy ještě víc zazelenaly. Za zelenými okny teras a balkónů se zelenají nově zakoupené vzrostlé stromky i truhlíky, které na své zelené rostliny teprve čekají. Když je jasno, máme zeleně prozářený byt a máme pocit, že už zeleně i myslíme. Užíváme si to, na zařizování předzahrádek a teras se tu každý těšil.

Grilování

Máme za sebou i první grilování na zahradě. Je výhoda, že i ti, co nebydlí v přízemí, tudíž nemají svou předzahrádku, mají společný oplocený prostor kolem celého projektu. A na něm lavičky a herní prvky pro děti. To je něco, co nám dochází až teď. Člověk pořád řeší dispozici bytu, metry, patro, výhled, pak nábytek, ale tohle je příjemný a důležitý bonus. S grilováním jsme byli zřejmě první, ještě nebylo úplně teplo, ale zahřáli jsme se u steaků, a děti řádily na houpačkách a v pískovišti. Měli jsme tady zrovna rodinnou návštěvu, tak to byla příjemná premiéra.

Výlet

Náš první výlet byl pouze za humna. Neodvážili jsme se jet kvůli počasí nikam daleko. Ale o to víc jsme byli překvapení, když jsme mohli lézt po pískovcových skalách a napočítat na jednom místě 28 ropuch.

Autobusem jsme jeli z Letňan od metra do Vinoře, odkud z Vinořského parku, který patří mezi přírodní reverzace, vede naučná stezka do Satalické bažantnice, která se řadí pro změnu mezi významné přírodní památky. Celá trasa by měla měřit asi 3,5 km, ale ve skutečnosti je to víc, jelikož doporučuji procházku po malebné Vinoři, a nakonec stejně ještě musíte dojít do Satalic, ale to je jen cca 10 minut od bažantnice.

Vinoř má i vlastní zámek, ale využívá ho Ministerstvo vnitra a pro veřejnost je uzavřený. Mimo vrátného se na vás přijíždějící řidiči dívají skrz prsty a pořád dokola omílají, že je to pro veřejnost zavřené včetně parku, což není pravda. Ve Vinořském parku právě začíná stezka, ale je to jinde, musíte jít právě přes náves k rybníku. Takže až k zámku je opravdu zbytečné chodit.

Jinak je Vinoř ale opravdu krásná, je to sice část Prahy, ale máte pocit, že jste někde v malém městečku daleko odtud. Má bohatou historii a možná právě proto je „Římskokatolická farnost při kostele Povýšení svatého Kříže v Praze-Vinoři důležitým článkem zdejšího života. Alespoň to na nás tak působilo. Na zdejší faře se uskutečňují i kulturní akce, vedou se tady kurzy, např. zpěvu, farnost vyhlašuje různé soutěže, působí tady Farní pěvecký sbor. Fara stojí na návsi, kde je pochopitelně i kostel, a také škola se školkou, která nabízí zase další spoustu kurzů, třeba vaření pro děti nebo zumbu, sídlí tady také Mateřské centrum Bublina. Jsou tu jinak i rodinné domky a statky, ale tyto 3 stavby udávají na návsi důležitý architektonický ráz. Je tu všechno tak krásně upravené, stojí tady sochy a jsou vysázené květiny, že kdyby tohle bylo někde ve městě, radní by to hned pojmenovali relaxační zónou. Nám se odtud vůbec nechtělo.

Na tak malé město, tedy městskou část, je tady dost spolků a organizací. Ze spousty jiných jsme si zapamatovali třeba: UPANIŠADY - amatérské pěvecké sdružení, Vlastenecko-dobročinná obec baráčníků Jana Amose Komenského, Vinořští reportéři, občanské sdružení Prima den, a zajisté nesmí chybět ani Český svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva, Český zahrádkářský svaz a TJ Sokol.

A protože jsem profesí výtvarnice, tak sem určitě budu jezdit do kreativního obchůdku paní Hany Hořákové, která natáčí často pro Receptář prima nápadů a má v obchodě tak ucelený sortiment, který se vidí málokdy. Obchod nemůžete minout, pokud půjdete od autobusové zastávky Vinoř na Vinořské náměstí (kterému místní říkají náves). Paní majitelka nás ale upozornila na to, že pokud bychom si chtěli objednat něco v jejím e-shopu, tak je lepší jít přímo do obchodu, prý celý sortiment ani na e-shopu nemá. V obchodě má rozumné ceny, lepší než v centru Prahy.

Ale abych se vrátila k výletění: naučná stezka má 9 zastavení s informačními panely, kvízovou otázkou a interaktivním úkolem. Na začátku cesty je rybník a pískovcové skály, také stopy valů slovanského hradiště. Ale nebojte, Prachovky to zase nejsou :-). Jde spíše o velikánské balvany, na které vám rádo uteče vaše dítko a vy pak, milé maminky, tak jako já, zoufale s nehty v zubech voláte na tátu: Vlez tam pro něj! Scénka jak vystřižená z filmu Jak poslat tatínka do polepšovny. A to se právě seběhlo ve chvilce, kdy jsme na zastavení U kamenného stolu počítali žáby. Já, slepoň, neviděla ani jednu, a Zdenda, aby mě přesvědčil, že tam skutečně jsou, začal počítat. Nakonec je nešlo přehlédnout a napočítali jsme jich skutečně 28. Ve skalách zde jsou vytesaná malá sedátka, spíše výklenky, prý tak bylo dříve učiněno pro zbloudilé lovce. Ano, i kamenný stůl tam je a místo pro hodování.

Když jdete dál, les a porosty jsou tady dost neupravené, zřejmě záměrně. Stromy popadané nebo zaklíněné nad vámi. Ve větru nebo za bouřky to tady může být nebezpečné. O cestu samotnou je ale postaráno, vede tudy cyklostezka. Místy trochu bahna, ale co by to bylo za výlet po čisté cestě, že? Následuje pěkná alej a pak bažantnice. Tu známe už z „jarní“ lednové vycházky. Tentokrát jsme cestu ukončili v pizzerii na kruhovém objezdu v Satalicích, odkud jede autobus až domů, na zastávku Staré Letňany. Tuhle pizzerii nejde přehlédnout, jezdí kolem ní autobusy a nejednoho také zaujme název ulice Trabantská. V pizzerii mají velmi malý, ale hodně šikovný dětský koutek a na chuť tam přijde každý, kdo se chce pořádně nadlábnout. Takže suma sumárum: krásný výlet nenáročný na čas i terén plný přírody a pěkných míst.

Sousedi ze 3. etapy

Máme novou kamarádku Lucii, se kterou jsme se seznámili prostřednictvím tohoto blogu. Lucka je učiněný virtuóz v kosmetice, je evropskou vicemistryní v líčení a v make-upu. A hlavně: bude bydlet ve třetí etapě! Těší se jako blázen, stejně jako my přesně před rokem. Sleduje pravidelně na webkameře stavbu a oslavuje vždycky, když: „Už staví naše patro“, „Už mám okno do kuchyně“, „Už má Adámek pokojíček“. – Adámek je její synek. A dneska usazovali u Lucie v celém bytě okenní skla, ale to možná ještě neví… No, říkat jí to nebudu, a pak to spolu oslavíme ;-).

Naši synové si moc dobře rozumí. Jonek Adíkovi ukazuje zdejší hřiště a byli jsme taky společně ve Kbelích, kam je to odtud asi 5 minut autobusem a je tam nově vybudovaný relaxační park pro dospělé i děti včetně rybníku a několik hřišť. Nedávno tam byla otevřena Kavárna u parku, kde je opravdu příjemné posezení s moc pěkným velkým dětským koutkem. Ale i tady si na své přijdou i bezdětní, je to docela velký prostor, takže se nikdo vzájemně neruší a přijdou si na své zejména milovníci kávy a čaje. Velká jídla tady ale nemají, spíše zákusky, toasty a domácí dorty.

Obchody, služby a hospody v Letňanech

Než se lesopark zazelená, tak raději chodíme na procházky do Letňan. Když se podíváte na mapu, Letňany mají vlastně tvar trojúhelníku, který stojí na špičce – to je metro. Po levé straně je OC Letňany, po pravé na sever se staví naše 2Barevné Letňany. A uprostřed si žijí Letňany svým životem se službami a obchůdky na rovné ploše bez kopců. S paneláky, ale i spoustou původní zástavby v zeleni, a právě tyto procházky v alejích mezi vilkami jsou naše nejoblíbenější. Cestou si nakoupíme v malém Sparu nebo v Žabce, malý obchod je i v Dudkově ulici. Je tady ještě Penny, Lidl a Globus. Téměř u domu v Ostravské ulici máme obchod s biopotravinami.

Jak se mi zdá, jsou tady dobře zastoupené služby. Je tady několik secondhandů, květinářství, manikúr, opravna obuvi, servis kol, instalatéři, topenáři, velký svatební salon se službami i mimo svatby, realitní kanceláře, výtvarný ateliér, pečovatelská služba… a to jsem vynechala ještě všechny servisy ohledně aut. Nedávno jsem potřebovala jít narychlo s Jonkem ke kadeřnici. Je jich tady víc. Z malých kadeřnictví či větších studií jsem vybrala tři, z toho nás ten den mohli vzít dvě, takže jsme měli i na výběr. Nakonec jsme byli v kadeřnictví hned u radnice a jsme moc spokojeni.

Největší podnik restauračního typu je Chelsea, kde je pěkná hospoda, ale kam se chodí i za sportem. Specializují se na squash a odtud pocházejí i někteří naši reprezentanti. Nám nejblíž je restaurace V ohybu, a Empír steak se zahrádkami ve vnitrobloku. Od bezdětných sousedů vím, že hodně se chodí do Skleníku nebo do Restaurace u Karla. Na téma podniků, klubů, ale i sportovního vyžití se příště rozepíšu víc, stojí to za to. Třeba Prostor Letňany, klub vybudovaný z krytu civilní obrany, nabízí i sportovní vyžití. V klubu Ojai se odehrávají koncerty skupin, jako jsou Zuby nehty, Plexis, které jsem poslouchala po revoluci, takže mě to potěšilo a vrátila jsem se zpět v čase. V dubnu tu bude hrát Vladimír 518. V klubu Dračí jeskyně se zřejmě hrají hry typu Dračí doupě. A jak se zdá, bydlí tady zřejmě „Vilda“ Čok, jelikož ho tady máte v patách na každém kroku :-).

V OC Letňany se v březnu jako měsíci knihy uskutečnily besedy a autogramiády se známými spisovateli. Naposledy jsme byli na Zdeňkovi Svěrákovi, který podepsal Jonkovi knížku ke 4. narozeninám. Minulý týden jsme zase byli na besedě s Arnoštem Goldflamem. Bohužel jsme zmeškali Jiřího Menzela, což nás mrzí. Ale byli tady i další výborní lidé jako Věra Čáslavská, Ladislav Špaček, Josef Fousek, Michal Viewegh, Zdeněk Pohlreich, Roman Vaněk, Milan Lasica, Vladimír Páral, Marie Poledňáková a další…

Je tady spoustu témat k psaní a seznamování…, ale nechám si něco na příště.

Zdraví vás Hanka s rodinou

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Je v Letňanech vždycky léto?

Začal nám nový rok a já se vám znovu hlásím s novými informacemi ze života v Letňanech.

Abych navázala na minulý adventní blog, tak vánoce tu byly klidné, a Silvestr trochu bujarý, ale to spíš z nedaleké panelákové zástavby. V našich domech a okolí byl klid, jakoby lidé chtěli dát najevo, že pro letošek mají splněno a nic většího než nový byt si nemohli od Ježíška přát. My osobně jsme byli dost unavení a Vánoce a Silvestr nám rozdělily období na Před a Po. Skončili jsme období zabydlování se a po Novém roce jsme si uvědomili, že sice ještě nějaký nábytek a barvy do bytu potřebujeme, ale počkáme, protože takhle nám už je tady dobře. Takže náš byt je zatím „zakonzervovaný“, má všechno co je potřeba, je navíc moc útulný, plný kytek i umění, i hraček pro děti a až přijdou finance a nové nápady do interiéru, budeme se zařizováním pokračovat.

Rekuperace

Velmi snadno jsme si zvykli na rekuperaci. Je tady neustále příjemný čistý vzduch, ještě nikdy jsme tu neměli „vydýcháno“, i když rekuperaci třeba ani nespouštíme. Asi je to tady nějak zvláštně postavené, ale tomu nerozumím :-). A už vůbec vám tady nemůžu popsat, jak rekuperace funguje, protože to sice vím, ale interpretovat dál by byl pro mě oříšek. Princip rekuperace je ale pěkně popsaný na těchto stránkách v sekci Standardy - Zelené bydlení. Rekuperaci zapínáme, jen když je tady teplo a je potřeba vzduch obměnit. Ze začátku jsme ji spouštěli na větší výkon a přes noc, pak nám bylo chladno, ale za krátkou dobu si člověk nějak sám „vyšteluje“, jak a kdy mu větrání vyhovuje a výsledek je ten, že se příjemně a rovnoměrně vyvětrá ve všech pokojích najednou. Je to takové „jemné“ vyvětrání. Ano, můžu napsat, že jsme si rekuperaci hodně oblíbili a dost jí používáme.

Satalice

Na nový rok, který nám letos začal jarem, (což dokazuje předchozí lednové foto z Letňan) jsme si udělali malý výlet do Satalic. Nejdřív jsme si byli v lesoparku natrhat šípky, což je bylina, která se dá sbírat jako poslední v roce. Šípky máme rádi i jen tak syrové z ruky. I když příroda spí, tak lidi z Letňan nikdy, a tak si jejich procházku vyžádalo samo slunce, které si jen tak řeklo, že udělá z ledna duben.

Do Satalic jsme jeli autobusem. Nedaleko zastávky a tamní základní školy je nádherné hřiště, které nás úplně dostalo, jak děti, tak nás, rodiče. Jsou na něm ručně vytvořené a namalované atrakce, je tam vysoká skluzavka, malovaní šašci z vysokého pařezu, tedy spíše kmene; dále třeba pěkné zdi s velkými obrázky a na těch samých zdech velké tabule na kreslení. Ale to není všechno, je tam třeba i dětská kuchyňka, a pro kluky parádní dílna s již vysloužilými elektrospotřebiči a součástkami připevněnými na zeď, například starý telefon s klasickým sluchátkem, počítačové klávesnice, různé kliky, zámky a roztodivná další hejblátka. Tomu všemu na hřišti v té době vévodil vzrostlý smrk s vánočními ozdobami vyrobenými dětmi. Toto pěkné a především vkusné hřiště je veřejně přístupné, ale v určitou dobu se zamyká.

Prošli jsme se lesem (parkem?), ve starších uličkách, ale i v nové zástavbě rodinných dvojdomků, kde se ulice jmenují podle českých herců jako „Dany Medřické“, „Horníčkova“, „Filipovského“. Pokochali jsme se nad lípami, jejichž stáří je odhadováno na 300 let. Ty stojí u Kaple sv. Anny, což je jedna ze zdejších kulturních památek. Přírodních a kulturních památek je tady víc, například Bažantnice. Je tu pár dalších zajímavostí a taky tu končí naučná stezka z Vinoře. Satalice jsou městská část Prahy, ale vůbec to tak nevypadá, je to prostě malé městečko, které má co nabídnout ke koukání i ke vzdělání.

Mateřské školky

Protože už jsme se zabydleli a rozkoukali, začali jsme se rozhlížet po mateřských školkách. Jonkovi je 3,5 roku a jak nám sám dává najevo, potřebuje společnost a doma se se mnou a jeho mladší sestřičkou Žofinkou už trochu nudí. Minulý týden začal tedy chodit každý den do DDM Čakovice do dopolední školky Krystálek. Ale nebylo to vůbec jednoduché.

Jonek má epilepsii. Loni jsme ho chtěli ještě na Praze 10 zapsat do školky, ale neměli jsme moc dobré zkušenosti s přístupem učitelek. Je pravda, že je nefér situaci hodnotit po dvou zkušenostech, kdy jsme byli na Dni otevřených dveří ve dvou školkách. Tam jsme poznali, že učitelky nemají moc zkušeností a hlavně na nich bylo znát, že nejsou přístupné k tomu, aby Jonka přijaly, i přestože jsem ho hájila tím, že více než dva roky neměl záchvat a že i naše paní doktorka - neuroložka nás uklidňuje, že časem se nemoc zřejmě spraví úplně. Na zápisy jsme pak nešli, protože už jsme stejně věděli, že se budeme na podzim stěhovat.

A tak jsem tentokrát nenechala nic náhodě a rovnou jsem poslala e-mail s nastíněním naší situace a dotazem na zdejší školky na radnici v Letňanech. Odpověď přišla velice obecná a neříkala nic víc, než na co jsem se ptala. Dokonce v ní byla jen odpověď na školky zřizované městskou částí. To je mi ale líto, protože jsem očekávala nasměrování i na jiné možnosti, kam zapsat své dítě. Velká škoda také je, že i na webu městské části je seznam škol a školek, ale pouze státních, přičemž jedna státní školka tam i chybí, protože nespadá pod žádnou ZŠ, přičemž ostatní tři ano. A tak se ptám: webovky radnice mají propagovat instituce a služby pouze zřizované městem nebo mají podávat lidem co nejpřesnější informace?

Začala jsem shánět všechny možné informace na vlastní pěst, abych se až po týdnu intenzivního detektivního pátrání v této situaci zorientovala, a zjistila, že to s těmi Letňanami není až tak zlé: že je tady možnost zapsat dítě do soukromých školek (je tu i Montessori školka), do mateřských center (která vznikla díky občanským sdružením), kde mají celodenní programy pro děti, které se nedostaly do školky, do klubů, které fungují stejně jako školky, ale i do DDM Praha 9, který sice nemá pobočku v Letňanech, ale na Proseku a v Čakovicích ano, a kde jsme nakonec skončili. Dalo to hodně práce, ale Jonek je šťastný a ve školce se mu hodně líbí.

Slunečnice

Při této příležitosti jsme byli navštívit dopolední program pro maminky s dětmi Rarášci v rodinném centru Slunečnice. Dětem se tam líbilo, já jsem ocenila hlavně velké prostory a pěknou místnost s bohatým vybavením na výtvarnou výchovu. Program obnášel písničky předzpívávané paní, která dopoledne připravila, výtvarné tvoření, svačinku a volný pobyt v herně, kde si mohli rodiče popovídat i chvíli spolu a já jsem tam od dvou ochotných maminek dostala další informace ke zdejším školkám.

Kavárna Nádherné úterý

„V neděli jsme byli v Úterý. Bylo to tam Nádherný“. Kdybych vám to řekla takhle, asi byste pochybovali o mém zdraví. A proto vám to raději vysvětlím: kavárna Nádherné úterý je kavárna v Letňanech, která je určená maminkám s dětmi, jelikož je tam herna pro děti, ale i tatínkům, a to proto, že majitel je Moravák a vozí vynikající vína, jejichž diplomy ze soutěží kvality visí na zdech. Navíc tu připravují vyhlášenou kávu, ale to hlavní jsem si nechala až nakonec… Naservírují vám tady ty nejlepší zákusky široko daleko. Třeba, řeknete si: likérová špička, ano, už jste ji měli a je hodně dobrá. Prostě hodně dobrá. Ale my ji s mužem máme hodně rádi, tak ji ochutnáváme, kde se dá. Po snědení Této špičky v Této kavárně jsme se na sebe podívali a bylo nám to hned jasné: lepší likérovou špičku jsme nikdy v životě neměli.

Pak jsme si dali ještě tři dorty a kávu a bylo nám blaze.

Jonek víc než hernu ocenil dlouhé akvárko s rybičkami a hustým vodním porostem. Žofinka předvedla zvuky všech zvířat docela pěkně namalovaných na zdi. Herna byla trochu na náš vkus ponurá a zastrčená, tak jsme raději zůstali ve společnosti zvířat namalovaných i vodních.

Osobně oceňuju odvahu pojmenovat kavárnu podle knížky spisovatelky a ilustrátorky Daisy Mrázkové Nádherné úterý, protože v dnešní komerční době se nemusí zdát tohle téma atraktivní. Mně se ale hrozně líbí, protože sama jsem výtvarnice a knížky Daisy Mrázkové z dětství mám stále doma a vracím se k nim ještě teď.

PF 2014

Nakonec bych chtěla za naší rodinu do roku 2014 všem čtenářům a současným i budoucím sousedům popřát stále dobré počasí a spokojené bydlení v 2BL i v Letňanech!

Hanka, Zdeněk, Jonathánek a Žofinka

[2barevneletnany]

I třetí etapa už pomalu roste...

[2barevneletnany]

Hana Pokorná: Advent v Letňanech

Programy s adventní tématikou

Adventní dny v Letňanech jsou důstojné, poklidné a skromné. Před radnicí máme ozdobený smrk s jemně blikajícími světýlky. Líbí se nám, že je to strom, který tu roste a není tudíž přivezený odjinud. Byl slavnostně rozsvícen v první adventní neděli za přítomnosti obyvatelů, s hudbou (hrál Orchestr HRA JE TO ze ZŠ a MŠ gen. F. Fajtla v Letňanech) a dalším programem včetně kreativních dílen, divadélka a živého betlému. Strom rozsvítil jaksepatří náš pan starosta.

Pěkné adventní trhy jsou v Tupolevově ulici naproti OC Letňany u autobusové zastávky, dají se tady koupit například vánoční stromky, cukrovinky a kandované ovoce, ozdoby na stromek, svíčky, medovina a další medové výrobky, teplé vafle i něco na zahřátí. Prý tam budou k mání i kádě s kapry z Třeboně, jak mě obeznámil jeden starší pán, když jsem popíjela svařák. Lidé jsou tady vůbec velmi přátelští, cítíme se tady už jako doma. A v době předvánoční to člověk ještě více prožívá.

Největší akce v Letňanech zajišťuje Výstaviště, tedy správně PVA EXPO Praha. Právě tady probíhaly Stříbrné vánoční dny. Byl o ně nebývalý zájem a sjížděli se sem lidé z celé Prahy. Výstaviště u metra, autobusem jen 5 minut, ale dá se dojít i procházkou.

V OC Letňany probíhá během adventu v průběhu tří sobot Adventní čtení.

Adventní procházky

Lidé v Letňanech si moc pěkně zdobí svá okna nebo balkony. Procházky po setmění uličkami ve vilových zástavbách jsou plné nadcházející vánoční atmosféry, bez shonu, plné klidu a člověk nemá potřebu po hektickém dni nikam spěchat. Užíváme si to s dětmi a po příchodu domu si dopřejeme svařák, punč a dětem uvaříme nějaký vánoční čaj s kořením.

Nakupování

Už jsme přestali tolik jezdit nakupovat do Globusu nebo OC Letňany, což nám ze začátku přinášelo pocit jistoty, když jsme to tu ještě neznali. Teď nakupuji často v bio obchodě nedaleko našeho bytu a také se nám líbí malý obchůdek na konci Dudkovy ulice, kde mají také něco ze zdravé stravy. Velké nákupy děláme cestou z „města“ třeba na Harfě, protože nám odtud jede autobus 158 přímo až k domu.

Mateřské centrum Letnice

Navštívili jsme s dětmi Mateřské centrum Letnice. Na programu bylo zdobení perníčků, ale naše děti se raději seznamovaly se zdejšími hračkami a jak jinak, musely vyzkoušet bazének se skluzavkou naplněný plastovými míčky.

Klub vedou tzv. aktivní maminky, a jak je vidět, jsou opravdu zkušené, protože perníčky byly dostatečně velké (jen o málo menší než dlaň), takže se dětem zdobily snadněji než ty prťavé, které většinou pečeme doma. Podle hotové a pečlivě nazdobené výstavky, která tam vznikla, než si ji maminky s dětmi před odchodem rozebraly, bylo poznat, že si daly záležet a moc je to bavilo. Jak děti, tak maminky. Tento týden je na programu balení dárečků. Na děti tady čekal na začátku prosince i hodný Mikuláš, ale pozor, bez čerta a pouze s Andělem a dárečky. To mi připadá milé a děti nemusí být vystrašené.

V klubu jsme se s Jonkem a Žofkou cítili skvěle. K dispozici jsou hračky pro všechny věkové kategorie, a dokonce i maminky si přijdou na své, protože zde nabízejí spoustu druhů kávy a občerstvení. Paní, která měla ten den službu, byla moc ochotná a uvařila mi velké a poctivé kafe, čímž mě nejen nečekaně potěšila, ale i zajistila fungování mého unaveného těla na celé odpoledne :-).

Měli jsme v plánu jít ještě do dalšího letňanského mateřského centra, ale raději jsme pobyli v Letnici a to druhé si necháme na příště. Škoda, že to tady více neznáme, bydlíme tady už přes dva měsíce. Ale nejdříve jsme se zabydlovali a pak jsme také na 3 týdny celá rodina onemocněli a jak to bývá, choroba si nás střídala od jednoho k druhému. To nevadí, máme se stále na co těšit.

Poliklinika

Zavítali jsme opět na Polikliniku Prosek, kam jsem musela jít s Jonkem na krev. Jsem velmi překvapená moderností budovy i služeb. Odběry jsou na vyvolávací systém, děti nečekají frontu a jsou brány přednostně. Jonek, který má problémy s odběry, protože si nechává pravidelně žíly doma (jak sestřičky nikdy nezapomenou podotknout), se tentokrát bál zbytečně. Všechno proběhlo tak rychle a hladce, než ani nestačil mrknout. Dole v hlavní hale jsme si ještě nakoupili v bio obchůdku (kde ale bohužel nemají čerstvé pečivo) a v obchodě českých výrobců dětských bot jsme koupili dvoje parádní zimní boty. Paní za pultem se samými holčičími zimními botičkami byla ale smutná, že chodí jen samí kluci a tak už těch klučičích nemá takový výběr. My si nestěžujeme a i tak jsme si dobře vybrali. Vřele doporučuji všem maminkám! U polikliniky jsou také často farmářské trhy.

Možná se ptáte, proč nechodíme k lékařům někam do Letňan. Ale my nemáme auto a museli bychom pěšky, což není úplně blízko při představě půlhodinové chůze s nemocnými dětmi (děti by to neušly za kratší dobu). Lepší je skočit do autobusu u domu a vystoupit přímo u polikliniky na Proseku. Navíc má Jonek zdravotní problémy, při kterých musí absolvovat návštěvy v různých odděleních. Sáhli jsme po jistotě tam, kde je na jednom místě víc oborů.

Ulice Nepomuckých

V nejbližších dnech by nám měla radnice osadit jméno ulice Nepomuckých a čísla popisná a orientační na domy. Hodně lidí si po internetu objednává zařízení do bytu a řidiči, kteří to tady neznají, těžko ulici najdou. V GPS naše ulice ještě není a může se stát, že ji zamění za ulici Nepomucká na Praze 5, což se nám už také stalo. Ale je pravda, že stačí říct, že se jedná o domy se zelenými balkony u zastávky Staré Letňany nebo domy na konci Chebské nebo Ašské ulice (podle konkrétního domu) a hned vědí.

Trocha historie…

Název ulice Nepomuckých vznikla podle nejstaršího rodu v Letňanech. Tento rod byl tak vlivný, že ovlivňoval zdejší dění od roku 1739 až do roku 1921. Jeho historie je tak zajímavá, že by vydala na samostatný článek. Původní Letňany však pocházejí ze 14. století. Nejstarší dům je údajně Restaurace v Ohybu, hospoda tu byla založena v roce 1802! Naproti ní je kříž s Kristem, u jehož nohou leží stále květiny. To máme skoro u domu, takže na nás dýchá historie a duchovno.

Letadla

Je to tu opředené letectvím. Už v první polovině 20. století tady byly vybudovány dvě továrny na letadla: Letov a Avia Letňany. Koho však tento koníček míjí, nemusí se bát, protože kdyby tuto skutečnost vůbec nevěděl, vnímal by to zřejmě jen v teplých měsících, kdy létá více malých sportovních letadel v rámci přehlídek nebo leteckých dnů. To je však zajímavé i pro laiky, byli jsme se v létě také podívat, když jsme chodili sledovat postupy stavby našich domů. Velká letadla tady vůbec nejsou, nebo spíše výjimečně, třeba při akrobatických přehlídkách.

Nabídka v našem projektu 2Barevné Letňany

Abych se vrátila k našim stavbám, jsou tady v první etapě ještě dva pěkné byty na prodej. Noví majitelé by se mohli okamžitě nastěhovat. Byty jsou nádherné, divíme se, že ještě nejsou prodané. Je však možné, že potencionální zájemci se nepotřebují stěhovat hned a raději čekají na větší výběr bytů z dalších etap. No řeknu vám, že to tu roste jako houby po dešti :-). Oba dva domy z druhé etapy již dosáhly své výšky a třetí etapa, která má 4 budovy, má už dvě patra. Rozdíl mezi budovami v jednotlivých etapách je ten, že druhá etapa nabízí modulové bydlení, což je novinka v oblasti bydlení, a třetí etapa má v nabídce nejžádanější byty z první a druhé etapy, tudíž i tyto modulové byty, i nejlepší byty z naší etapy. Přesto, že se tady staví, není nic slyšet, a o stavbě víme, jen když se jdeme s dětmi podívat na jeřáby. Jednak je to proto, že to není v těsné blízkosti, ale hlavně za to mohou třívrstvá těsnící okna, díky nimž máme doma ticho i teplo. Není náhodou, že projekt Barevné Letňany už podruhé dostal ocenění v soutěži Developerský projekt roku.

Zdroje:

http://www.commons.wikimedia.org http://www.letnanskelisty.cz http://www.praha18.cz/ http://www.wikipedia.org/ http://www.atlasceska.cz/ http://pivnipoutnik.cz/ a obyvatelé Letňan