Děkuji
za les.
Za stromy,
za zeleň,
za všechny odstíny
zelené.
Za kapky,
které jako perly padají na zem po zafoukání vánku.
Děkuji za ticho,
které mluví hlasem němých tváří.

Janaina Medeiros
he wasn't even looking at me and he found me
No title available
occasionally subtle
RMH
Game of Thrones Daily
sheepfilms

@theartofmadeline
Alisa U Zemlji Chuda
Today's Document

★
No title available

ellievsbear

No title available
Jules of Nature
Sweet Seals For You, Always
"I'm Dorothy Gale from Kansas"
almost home
styofa doing anything
🪼
seen from United States

seen from United States
seen from United Kingdom

seen from Switzerland

seen from Germany
seen from South Korea
seen from Argentina
seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia
seen from Australia

seen from Canada

seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States
seen from United States

seen from United States
@acodal
Děkuji
za les.
Za stromy,
za zeleň,
za všechny odstíny
zelené.
Za kapky,
které jako perly padají na zem po zafoukání vánku.
Děkuji za ticho,
které mluví hlasem němých tváří.
Jaro, jaro, jaro! Chtěla bych na něj napsat oslavnou píseň a tu pak hrát a zpívat, aby ji slyšel celý svět. Takovou obrovskou radost teď nosím v srdci.
Má duše je teď plná květinek, jarních dešťů a písní ptáčků ve větvích. Má duše se probudila ze zimního spánku. Má duše je plná radosti a lásky k životu.
Děkuji, jaro.
poslední dobou jsem nějak moc smutná
Ross Bay Mist by Tyson Laidler
Naplněnost je podle mě nejvzácnější a nejdrahocennější pocit, který člověk může mít.
Z naplněnosti vychází smysl bytí...
...co totiž dává větší smysl než naplnit něco, co bylo předtím prázdné?
"Ti lidé se snaží žít podle jejich tradic, prostým životem v souladu s přírodou. Nejtěžší pro ně je odolávat tomu tlaku moderních technologií a internetu, který na ně doléhá ze všech stran. Ale zvládají to. Ti lidé jsou díky tomu svobodní, jako nikdo z nás."
-taky bych chtěla být takhle svobodná
Co je smyslem (vašeho) života?
Jsem součástí ničeho a všeho zároveň.
Občas to nejde
Jen tak se smát
Mít se rád
Štěstí přát
A milovat
Ale ono to zas přejde
Možná, že ztrácíme jistoty v druhých proto, abychom se už konečně uměli spolehnout i sami na sebe...
Nejsmutnější z toho všeho je, když vám někdo, koho máte na dosah ruky, připadá miliony kilometrů vzdálený.
... a stejně v hloubi duše doufáš, že ta zpráva, co ti zrovna přišla, je od té jedné konkrétní osoby.
Občas jediné, co bych chtěla, je zmizet. Nebo být duchem a všechno moct sledovat z povzdálí. To, jak jsou lidi vlastně strašně slabá a ubohá stvoření. A všechny do jednoho je strhává ten silný proud s sebou. A oni se topí, někteří křičí, řvou, až se jejich hlas změní v jednolité bublání a splývá s ostatními zvuky řeky...
Někdy je na světě tolik krásy, že mám pocit, že moje srdce ten tlak nevydrží a pukne.
Mám chuť skládat básně, jenže nepřicházejí slova. Mám chuť vzít do ruky štětec a sledovat, jak se mi na papíře začíná objevovat život, ale barvy mlčí. Mám chuť zaplnit hudbou všechen prostor, jenže noty jsou pro mě němé.
Mám chuť žít, okusit naplno radost i bolest, využít každou šanci, tančit v dešti a chodit na boso v ranní rose.. jenže i přes všechno snažení se to jeví jako závod, v kterém nemůžu vyhrát.
Jako bych se snažila polapit stín.
French women pours a hot cup of tea for a British soldier. Normandy, 1944
via reddit
Hledejme lidskost
v každé chvíli