Ani nevím kde mám začít, ale už plánuji pár dnů se ze všeho vypsat, protože nevěřím, už nikomu, tak aspoň tobě deníku. Žádnému "kamarádovi", a proto od jisté doby ani nikomu nic neříkám. Naposledy s kým jsem pořádně mluvil byl Mark, ale od té doby nic. Jo, sice mě “kámoši” přemlouvali, ať jdu na oslavu narozenin, ale na lidi vůbec nemám náladu. Ale teď jdeme na věc...
Asi bych začal červencem. Tam se stalo něco, čeho lituji do dnes, ale zvládli jsme to. Překonali jsme to a můžu říct, že docela dobře. (Překonali jsme toho docela dost a já si myslím, že v tomhle by nás každý měl uctívat.) Sice nám trvala jedna věc, ale ta se uskutečnila až později a já byl nejšťastnější. Všechno co se stalo v červenci bylo špatné, ale zároveň přišlo i to dobré. Hrozně se mi líbilo, že jsme chodili na rande, do kina a všechno okolo. Bylo to fakt skvělý a rozhodně bych to chtěl ponechat i teď. Už teď plánuji vzít TY na fakt skvělý místa. Ha, možná trochu víc cringe místa, ale on je na to určitě už zvyklý.
A teď je tu srpen. Stalo se toho v tomto měsíci taky vážně hodně a já nevím kde začít. Busanem. Jeli jsme na dovolenou, která měla trvat jen pouhý týden, ale nakonec jsme tam byli skoro celý měsíc, super že? Ani nedokážu pocity popsat jak moc jsem rád, že jsme tam nakonec jeli, protože to bylo všechno. SKVĚLÝ! Jenže v Busanu se stalo něco, co se nejspíše nemělo stát. Odjeli jsme do Paříže a tam byli tři dny. Jenže to nebyla jen tak obyčejná dovolená, byla to významná dovolena. Jenže.. stát se to nemělo. Nejspíše asi nikdy. Možná to říkám teď, protože to bolí a myslel jsem si, že oba děláme správnou věc, nebylo tomu tak a já mám výčitky, že jsem to vlastně unáhlil stejně jako TY. Kord, když se kvůli tomu cítí fakt zle a to jsem vážně nechtěl. Jenže nikdy nezapomenu na ten jeho šťastný pohled, tak i něco to malé ve mě mi řekne, že bych se měl aspoň trochu upokojit, protože za tu dobu vím a znám ten pohled.
Možná budu psát páté přes deváté, ale mám toho v hlavě tolik, že stejně jistě na něco zapomenu, nebo to nebude dávat smysl.
Zase po jedné z hádek, nebo jak to nazvat jsem stál u letiště. Chtěl jsem zase utéct a nechat všechno za sebou. Jenže jsem to nedokázal. Už jen kvůli němu, kvůli nám. Psal jsem si po cestě tam s Markem a možná jen měl pravdu. Hlavně jsem se rozhodl, že už utíkat nebudu. Nechci a hlavně potom co mi on řekl. Jsem kretén, že jsem ho neposlouchal, atd. Takže Jaehyun teď nebude utíkat, i když mi strach třeba hodí krok do strany, ale já se budu sebevíce držet.
TY odjel teď za svým tátou a ten barák je tak.. prázdný bez něj a bez Gremlina. Oreo, Groot a Kitkat jsou sice skvělý, že mají potřebu mě neustále otravovat, což jsem rád. Zbláznil bych se být tam sám bez kluků a bez něj. Píšeme si, nebo si hodíme nějaký ten videohovor, ale nechci mu moc psát, protože je s tátou. Takže každá zpráva mi vykouzlí úsměv na tváři. Třeba nám to prospěje a skočí mi kolem krku, až se vrátí..Kéž by, ty vole. I když se bojím, aby neměl vygumovaný mozek od svého táty a mi nebyli zpět tam jako před pár dny. Ale už teď mi chybí, fakt zkurveně moc..
Vlastně jsem někdy i přemýšlel jaké by to bylo, kdybychom se rozešli nadobro. Já upřímně bych tady v Seoulu nezůstal. Nedokázal bych to, protože cosi budeme, ale je pro mě všechno, i když bych měl myslet i na kluky, ale i kluci by byli vzpomínka na to co bylo, ale tak. Žádný černý myšlenky, no ne? Tohle je jen taková prvotní myšlenka, která mě napadla co kdyby. Rozhodně by bylo dalších x způsobů, teda myslím.
Měl jsem kámošku, nejlepší kámošku, ale ona mi lhala a tahala teď již mého kámoše za nos. Řekl jsem co jsem věděl a teď se nejspíše nenávidíme navzájem. No každé přátelství nějak musí nějak skončit. To mi připomíná, že jsem vlastně uvěřil další "kamarádce", která mi psala o TY. Jsem fakt čůrák, že takovým lidem věřím, proto se už s nikým ani bavit nechci. Výjimky jsou asi tak...5 lidi? To ani ne. Na to, že jsem měl nespočet kamarádů je ten počet nějaký nízký. Lidi jsou vážně nepřející svině, ale ona je karma dostihne. Jako dostihla mě za moje chyby, které se snažím napravit.
Ke všemu jsem si na papír do nočního stolku napsal seznam co nemám dělat a naopak bych měl. Čtu si ho každé ráno, abych nezapomněl. Až na to přijde TY, tak se mi vysměje. Stoprocentně, nebo mi řekne, že jsem blbeček - i tohle mi od něj chybí. Zvláštní, že řeknu, že mi chybí i ten pantoflíček a to se vážně cukám, když to říká :). No teď budu celý týden zavřený doma, protože jsem ke všemu nemocný. Nestačí můj zlomený malíček, ke všemu ještě rýma a horečky. Moc super! Ale fungovat musím kvůli klukům. Chodit s nimi ven a tak. Vážně mi nedají ani chvilku klid.
Hodně teď nad vším přemýšlím, ale to zase někdy jindy, protože to nebude jen tento list.
tangentwithtanner
jacobvanloon
prguitarman
turnnoffyourmind