Vítejte na blogu CroweCZ

[crowecz-blog]

Ústavní soud změnil pravidla EET

Ústavní soud v pátek 15. prosince 2017 rozhodl o stížnosti skupiny poslanců a zrušil část zákona o evidenci tržeb (dále jen „zákon o EET“). Návrhu na zrušení celého zákona o evidenci tržeb ústavní soud nevyhověl, protože podle něj jako celek protiústavní není. Dle Ústavního soudu sleduje EET legitimní cíl, kterým je účinný výběr daní a narovnání podnikatelského prostředí. Zákon tak platí dál a ti, kdo dosud měli povinnost tržby elektronicky evidovat, v tom musí i nadále pokračovat. Ústavní soud však při prozkoumávání zákona shledal protiústavními některá jeho ustanovení, která tudíž zrušil. Přehled těchto změn uvádíme níže.

Odkládá se 3. a 4. fáze EET

Ve třetí fázi, která měla začít již 1. března 2018, měli začít evidovat tržby například lékaři, právníci, účetní, ale také pekaři, řezníci či prodejci na farmářských trzích. Ve čtvrté fázi, která měla započít v červnu 2018, se pak měli připojit například řemeslníci či kadeřnice.

Rozhodnutí soudu tuto třetí a čtvrtou fázi náběhu EET odkládá, a to s poukazem na to, že nebyly detailně prozkoumány dopady na podnikatele v dotčených oborech. Nyní tak není vůbec jisté, zda vůbec a potažmo kdy se tito podnikatelé do EET zapojí. Nedošlo tedy ke zrušení 3. a 4. fáze EET, ale ani jedna z nich nebude moci začít, dokud nebude zákon o EET v tomto ohledu upraven.

Elektronické evidenci nebudou podléhat platby kartou

Ke zrušeným částem patří také ustanovení zákona o EET, které pojednává o evidenci tržeb z bezhotovostních převodů. Evidence tržeb se tak již od března 2018 nebude týkat plateb kartou, plateb přes platební brány a dalších podobných způsobů. Dle soudu jsou totiž „tržby plynoucí z bezhotovostních převodů poměrně dobře dohledatelné a není tedy dostatečně silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci.”

Na účtenkách nebudou rodná čísla

Na základě rozhodnutí ústavního soudu se ruší i povinnost uvádět na účtenkách daňové identifikační číslo poplatníka (DIČ), které v případě, že jde o fyzickou osobu, obsahuje jeho rodné číslo. Soud k zrušení povinnosti uvádět rodná čísla na účtence řekl, že „takové řešení není dostatečně šetrné k právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů podle Listiny základních práv a svobod.”

Výjimky už jen v zákoně

Ústavní soud také zrušil možnost vlády stanovit nařízením, že některé tržby lze evidovat ve zjednodušeném režimu či jiné tržby vyloučit z elektronické evidence úplně. Ústavní soud v tomto ohledu požaduje, aby bylo zákonem přesně definováno, na koho povinnost evidence dopadá a v jakém rozsahu.

[crowecz-blog]

Poukázky a vouchery a DPH

Již s účinností od 1. července 2017 vstoupil v platnost tzv. daňový balíček, který zahrnoval i novelizaci zákona o DPH. Tato novela přinesla také znění nového §20a, nazvaného jako Vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby.

Toto nové ustanovení sice nepřineslo převratné změny v pravidlech pro stanovení data povinnosti přiznat daň, a tudíž v pravidlech pro zahrnutí příslušné faktury do přiznání a s tím související úhradu daně, avšak zakotvilo pravidla pro vykazování plateb uskutečněných před samotným plněním. Přineslo tak jistotu ve zdaňování poukázek a voucherů, které bývají oblíbeným vánočním dárkem.

Obecně nadále platí, že povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Je-li však před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty.

Pro případy přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je dále stanoveno, že povinnost přiznat daň z úplaty, která byla přijata před uskutečněním zdanitelného plnění, nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. To znamená, že ke vzniku povinnosti vykázat přijetí platby v přiznání k DPH, a tudíž ke vzniku povinnosti odvést z takové transakce daň, je nutné, aby v okamžiku přijetí úplaty byly známy relevantní znaky zdanitelného plnění, tj. budoucího dodání zboží nebo budoucího poskytnutí služby.

Znaky, které musí být známy, aby bylo plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě, jsou pak také vymezeny zákonem. Obecně je v okamžiku přijetí úplaty nutné znát alespoň jaké zboží má být dodáno či jaká služba má být poskytnuta. Dále je potřeba znát místo plnění dodání zboží či poskytované služby. V neposlední řadě musí být známa sazba daně, které bude dodání zboží či poskytovaná služba ke dni uskutečnění zdanitelného plnění podléhat.

Příkladem, kdy plátce není povinen přiznat daň z titulu přijetí úplaty, jsou poukazy do obchodního centra, poukazy na stravovací služby v restauraci (včetně alkoholických nápojů), poukazy do ubytovacích zařízení (včetně konzumace jídla či nápojů). U takových plnění není dostatečně známo zdanitelné plnění z důvodů možnosti nákupu zboží či obdržení služeb v různých daňových sazbách.

Naproti tomu, pokud prodejce například prodá svému zákazníkovi poukaz přímo do svého obchodu, ve kterém prodává zboží v rámci jedné daňové sazby (například prodej oblečení, základní sazba), má prodejce povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty za prodaný poukaz. V případě, že poukaz obsahuje expirační dobu a do takového data nebude poukaz využit, má prodejce možnost si prostřednictvím podaní přiznání k dani z přidané hodnoty vyžádat odvedenou daň nazpět.

[crowecz-blog]

Investujte před koncem roku a snižte si základ daně z příjmu

Konec roku se již nezadržitelně blíží a přináší s sebou ještě poslední možnost učinit kroky, díky kterým je možné snížit základ daně z příjmu fyzických osob. Pokud máte penzijní připojištění nebo životní pojištění, poradíme vám, jakým způsobem můžete optimalizovat daně před koncem roku a kolik si budete moci odečíst od základu daně z příjmu.

 1. Penzijní pojištění

Pokud si hradíte příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření, můžete si od základu daně odečíst až 24 000 korun. Využít však můžete i nižší daňové zvýhodnění. Částka, kterou lze od daňového základu odečíst, se vypočítává jako úhrn zaplacených příspěvků na penzijní pojištění snížený o 12 000 korun. Pro maximální odpočty je proto potřeba naspořit minimálně 36 000 korun. Pro nižší odpočty je pak třeba naspořit sumu přesahující 12 000 korun. Je důležité upozornit, že do této částky se nezapočítávají ani státní příspěvky, ani příspěvky od zaměstnavatele, pouze příspěvky, které platíte „z vlastní kapsy“. Pokud jste tak již neučinili během roku, penzijní pojištění umožňuje učinit jednorázový vklad na konci roku. Do 31. prosince tak máte čas vložit chybějící částku na účet, abyste na daňové odpočty dosáhli.

 Životní pojištění

Základ daně z příjmu si můžete snížit i díky životnímu pojištění. I v tomto případě si také můžete odečíst platby až do výše 24 000 korun.  Taková je i minimální částka, kterou musíte pro možnost maximálních odpočtů naspořit. Stejně jako v případě penzijního připojištění se do ní nezapočítávají příspěvky od zaměstnavatele a státu. Pokud jste si však nehradili životní pojištění během roku, máte nyní příležitost tuto částku doplatit. Pokud máte uzavřených více smluv k životnímu pojištění, částky pro odpočet se sčítají, nicméně i tak smíte uplatnit odpočty pouze do výše 24 000 korun.

Nezbytné také je, abyste splňovali veškeré zákonem stanovené podmínky. Naspořenou částku si z daňového základu můžete odečíst jen v případě, že pojištěný je zároveň pojistníkem, tedy osobou, jenž uzavřela smlouvu s pojišťovnou. Současně musíte mít ve smlouvě ujednáno, že výplata pojistného plnění je možná až po 60 měsících od uzavření smlouvy a zároveň nejdříve v roce, kdy vám bude 60 let. Kromě toho smlouva nesmí umožňovat průběžný výběr.

[crowecz-blog]

Nezapomeňte na daňové přiznání k dani z nemovitých věcí

Povinnost podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 2018 se týká všech, kteří v roce 2017 získali do vlastnictví nemovitost, nebo se zásadním způsobem změnily parametry nemovitosti jimi již vlastněné. Přiznání je třeba podat nejpozději do 31. ledna 2018.

Daň z nemovitých věcí je složena ze dvou částí, a sice z daně ze staveb a jednotek čili bytů a z daně z pozemků. Dotýká se vás v případě, že k 1. lednu 2018 vlastníte nějakou nemovitost. Pokud jste přiznání podávali již v předchozích letech, nemusíte tak činit znovu, správce daně vám daň vyměří automaticky a doručí vám platební výměr k úhradě. Jestliže jste nemovitost nabyli v roce 2017, ať již darem, nebo koupí, přiznání podávat musíte. Podat jej pak musí také ti, kteří svou nemovitost v roce 2017 nějak výrazně upravovali, čímž došlo ke změně skutečností, na jejichž základě je vypočítávána výše daně z nemovitosti.

Daňové přiznání je nutno podat na příslušný finanční úřad podle toho, kde se nemovitost nachází. Podat jej můžete osobně na daném úřadě, zaslat poštou nebo elektronicky. Nejzazší termín pro podání přiznání je 31. ledna 2018. Pokud se zpozdíte, máte pět pracovních dní, během nichž vám za pozdní podání nehrozí sankce. Pokud však překročíte i tuto lhůtu, je potřeba počítat s tím, že vám bude vyměřena pokuta za pozdní podání, která činí 0,05 % daně za každý den prodlení. Pokud však výše pokuty nepřekročí 200 Kč, nebude vůbec vyměřena a nemusíte jí tedy platit.

[crowecz-blog]

Vozidlo poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci na soukromé a služební účely

V současné době, kdy je nízká nezaměstnanost, si zaměstnavatelé ještě více váží svých zaměstnanců. I proto se stále častěji poskytovaným benefitem stává vedle oblíbeného 13. platu a dovolené navíc také poskytnutí automobilu na soukromé a služební účely. Není divu, proč si zaměstnavatelé vybírají právě tento benefit, patří totiž mezi nejoblíbenější. Benefit v podobě vozidla poskytnutého zaměstnanci však může představovat rozdílné situace v podobě rozdílných daňových dopadů pro zaměstnance.

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci motorové vozidlo pro služební a soukromé účely - bezplatně

Nejběžnější situace – bezplatné poskytnutí vozidla na služební a soukromé účely – je upravena v §6 odst. 6 zákona o daních z příjmů (dále „ZDP“), který toto poskytnutí považuje za nepeněžní příjem. Ocenění nepeněžního příjmu má podobu 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, avšak min. 1 000 Kč. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci více motorových vozidel postupně za sebou, za příjem se považuje částka ve výši 1 % nejvyšší vstupní ceny motorového vozidla. V případě poskytnutí více motorových vozidel souběžně se za nepeněžní příjem zaměstnance považuje 1 % z úhrnu vstupních cen všech motorových vozidel poskytnutých pro služební i soukromé účely.

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci motorové vozidlo pro služební a soukromé účely – zaměstnanec hradí náklady na používání vozidla pro soukromé účely

Pokud bude zaměstnanec za používání vozidla pro soukromé účely přímo platit, pak se jeho mzda nebude navyšovat o 1 % ze vstupní ceny motorového vozidla. Otázkou v tomto případě bude ocenění nepeněžního příjmu, tedy ceny, kterou by měl zaměstnanec za používání vozidla pro soukromé účely platit. Nepeněžní příjem se oceňuje v souladu s ustanovením §3 odst. 3 ZDP, tj. cenou obvyklou – cenou, která by byla zaplacena za poskytování obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Pokud úhrada zaměstnance bude nižší, než cena obvyklá, pak se za zdanitelný příjem považuje tento rozdíl.

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci motorové vozidlo pouze pro soukromé účely

Postupováním v souladu se ZDP podle §6 odst. 6 se k základu daně zaměstnance připočítává částka ve výši 1 % pouze v případě bezplatného poskytnutí motorového vozidla využívaného jak na soukromé, tak na služební účely. Proto toto ustanovení v případě použití vozidla pouze pro soukromé účely nemůže být použito.

Pokud zaměstnavatel poskytne vozidlo bezplatně, jedná se o nepeněžní příjem zaměstnance podle §6 odst. 1 písm. d) ZDP, který je připočítán k měsíční mzdě zaměstnance. Opět se tu setkáváme s otázkou ocenění. Za cenu obvyklou se v tomhle případě bude považovat hodnota obvyklého nájemného – v praxi je to nejčastěji cena, za kterou motorová vozidla pronajímají autopůjčovny. Na individuálním posouzení zůstává otázka použití cen autopůjčoven v místě bydliště, v místě sídla zaměstnavatele nebo v místě výkonu práce. Nepeněžní příjem zaměstnance bude ve výši ceny vypočtené podle doby vypůjčení a ceny účtované autopůjčovnami.

Sdílené používání automobilů pro služební a soukromé účely

Další situací poskytnutí vozidla může být situace, kdy vozidlo není přiděleno pro služební a soukromé účely jedné konkrétní osobě, ale skupina zaměstnanců využívá pro služební účely více vozidel zaměstnavatele dle jejich aktuální potřeby, tj. není individuálně stanoveno konkrétní vozidlo pro konkrétního zaměstnance, příp. i existuje možnost časově ohraničeného využití vozidla pro soukromé účely. Tuto situaci řeší nedávný příspěvek Koordinačního výboru, dle kterého se na předmětnou situaci nepoužije klasické ustanovení ZDP rozebírané výše. Základem daně je v tomto případě obvyklá cena za půjčení vozidla za období, kdy zaměstnavatel toto vozidlo pro soukromé účely skutečně využíval, resp. rozdíl mezi touto obvyklou cenou a cenou za poskytnutí vozidla pro soukromé využití placenou zaměstnancem jeho zaměstnavateli. Je nutné připomenout, že by zaměstnavatel měl stanovit podmínky, za kterých jsou tato vozidla zaměstnancům poskytována (půjčována), tj. zajištění dostupnosti všem zaměstnancům bez ohledu na pracovní zařazení u zaměstnavatele apod. Stále platí, že důkazní břemeno bude na straně zaměstnavatele.

Z výše uvedených alternativ poskytnutí vozidla pro soukromé účely zaměstnanci je zřejmé, že zákon má v sobě zakotveny různé přístupy k této problematice vedoucí k různým daňovým dopadům a každou situaci je tedy potřeba řešit individuálně.

[crowecz-blog]

Jaké daňové novinky přijdou v roce 2018?

Rok 2018 s sebou přinese hned několik novinek v oblasti daní. Dojde ke zvýšení daňového zvýhodnění na první dítě, podnikatelé využívající výdajové paušály budou mít povinnost řídit se novými pravidly, začne platit úprava u srážkové daně a za zdaňovací období roku 2018 budou moci zaměstnanci vyplnit prohlášení poplatníka elektronicky.

 Zvýšení daňového zvýhodnění na 1. dítě

Zatímco již v průběhu roku 2017 začalo platit vyšší daňové zvýhodnění na druhé a třetí dítě, které lze uplatnit za celý rok 2017, zvýšení daňového zvýhodnění na první dítě přinesla až novela zákona o státní sociální podpoře s účinností od 1. ledna 2018. Od nového roku tak vzroste daňové zvýhodnění na první dítě ze stávajících 13 404 Kč na 15 204 Kč, tedy o 150 korun měsíčně.

 Nová pravidla pro uplatnění srážkové daně u příjmů ze závislé činnosti

Od 1. ledna 2018 začínají platit také nová pravidla pro uplatnění srážkové daně z příjmů ze závislé činnosti. Poprvé se tato změna projeví při zdanění příjmů za měsíc leden. Nová úprava stanovuje, že příjmy ze závislé činnosti (např. z dohod o pracovní činnosti, z vedlejšího pracovního poměru, odměny vyplácené statutárnímu orgánu) budou podléhat srážkové dani v případě, že nebude překročena hranice výdělku u téhož zaměstnavatele 2 500 korun měsíčně a za předpokladu, že zaměstnanec nebude mít u daného zaměstnavatele podepsané prohlášení poplatníka k dani z příjmů. Pokud bude mít zaměstnanec souběh dohody o provedení práce a dalších příjmů ze závislé činnosti, nebudou se příjmy z dohod o provedení práce započítávat do limitu 2 500 korun. Podobně jako u příjmů z dohody o provedení práce podléhající srážkové dani se i u těchto příjmů bude moci poplatník na konci roku rozhodnout, že tyto příjmy zahrne do daňového přiznání za daný rok a sraženou daň si tak odečte od výsledné daňové povinnosti.

 Výdajové paušály

Na základě novely o dani z příjmů došlo k úpravám v oblasti výdajových paušálů. Zatímco za zdaňovací období roku 2017 si podnikatelé mohou vybrat, zda uplatní výdaje podle starých pravidel nebo podle novely, od roku 2018 se musí řídit již jen novou úpravou. Novela přináší hned několik změn. Podnikatelé, kteří paušály využívají, budou moci opět uplatnit slevu na manželku a na děti. Zároveň se ale snižuje výše příjmů, na kterou lze paušály uplatnit. Namísto 2 milionů korun za rok se snižuje na 1 milion korun. Paušál ale bude možné využít i při vyšších příjmech s tím, že lze uplatnit jen výdaje odvozené od mezní hranice příjmů. Platit pak budou následující limity:

 80% paušál na příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství vykonávaných jako OSVČ a na příjmy z řemeslných živností. Maximální výše paušálu činí 800 000 Kč za rok

60% paušál na příjmy z ostatních živností. Maximální výše paušálu činí 600 000 Kč za rok

40% paušál na příjmy plynoucí z vykonávání samostatně výdělečné činnosti, na které nemá podnikatel živnost. Maximální výše paušálu činí 400 000 Kč za rok

30% paušál na příjmy z pronájmu. Maximální výše paušálu činila 300 000 Kč za rok

 Prohlášení poplatníka daně z příjmů elektronicky

Za zdaňovací období roku 2017 musí zaměstnanci ještě vyplnit a podepsat klasické papírové prohlášení poplatníka daně z příjmů. V případě plnění daňových povinností za rok 2018 však již budou moci využít novinky, která vstoupila v platnost letos v létě, a sice možnosti podat prohlášení elektronicky. Učinit tak budou moci po dohodě se zaměstnavatelem, který v případě použití elektronické formy musí zajistit jednoznačnou identifikaci konkrétního zaměstnance.

[crowecz-blog]

Zvyšuje se zdravotní pojištění pro OBZP

Všechny osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) jsou povinny každý měsíc samostatně platit pojistné na zdravotní pojištění. Ačkoliv se v příštím roce jeho sazby nemění, musí osoby bez zdanitelných příjmů počítat s navýšením částky pojistného. Důvodem je zvýšení minimální mzdy.

Jako osobu bez zdanitelných příjmů evidují zdravotní pojišťovny každého, kdo není zařazen jako zaměstnanec, OSVČ nebo státní pojištěnec. Jedná se tedy o osoby, které nemají příjem, z něhož by bylo pojistné odváděno a ani jej za ně nehradí stát. Takovými osobami mohou být například lidé, kteří mají jen pasivní příjmy (např. příjmy z pronájmu či kapitálového majetku), studenti starší 26 let či pracující jen na dohodu o provedení práce s odměnou nepřesahující 10 000 Kč.

Platba na zdravotní pojištění je povinná. Všechny OBZP ji musí provést vždy nejpozději do 8. dne měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který se platí. Výše pojistného je stanovena jako 13,5 % z minimální mzdy. V roce 2017, kdy je minimální mzda 11 000 Kč, tak pojistné vychází na 1 485 Kč měsíčně. Od nového roku však dochází k navýšení minimální mzdy na 12 200 Kč a spolu s tím také ke zvýšení částky na pojistné na 1 647 Kč. V případě, že by pojistné nebylo uhrazeno je nutné počítat se sankcemi ve výši 0,05 % z dlužného pojistného za každý den.

[crowecz-blog]

Změní se redukční hranice pro úpravu DVZ

Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí publikovaným pod číslem 349/2017 Sb. byly vyhlášeny redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu (DVZ) pro účely nemocenského pojištění v roce 2018.

Redukční hranice hrají důležitou roli při výpočtu dávek nemocenského pojištění, mezi které se počítá nejen nemocenské a ošetřovné, ale také peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Dávky nemocenského pojištění se vypočítávají z denního vyměřovacího základu a stanovený průměrný denní příjem se následně redukuje podle tří redukčních hranic DVZ.

První redukční hranice se ze stávajících 942 Kč od nového roku zvýší na 1 000 Kč, druhá redukční hranice se pak ze současných 1 412 Kč změní na 1 499 Kč a třetí z 2 824 Kč na 2 998 Kč. Spolu s tím dojde i k navýšení redukční hranice pro redukci průměrného hodinového výdělku při poskytování náhrady mzdy (platu, odměny z dohod) během prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. V roce 2018 se první hranice zvýší ze 164,85 Kč na 175 Kč, druhá z 247,10 Kč na 262,33 Kč a třetí z 494,20 Kč na 524,65 Kč.

[crowecz-blog]

Pronájem přes Airbnb – jaké jsou daňové povinnosti?

Minulý týden vydala Finanční správa Informaci ve věci daňového posouzení povinností poskytovatelů ubytovacích služeb prostřednictvím internetových platforem (např. Airbnb). Upřesňuje rozdíly mezi nájmem a poskytováním ubytovacích služeb a daňové povinnosti těchto subjektů – kdo skutečně (ne)musí podávat daňové přiznání.

Zásadní rozdíl spočívá právě ve správném posouzení a rozlišení ubytovací služby a nájmu. O ubytovací službě zpravidla platí, že subjekt poskytující tuto službu zajišťuje mimo ubytování taky například úklid, stravování a podobně. U nájmu platí, že pronajímatel přenechává k užívání majetek nájemci bez poskytování jiných služeb. Toto dvojí pojetí přináší s sebou i rozdílnou charakteristiku obdrženého příjmu – příjmy z podnikání vs. příjmy z pronájmu.

V tomto ohledu je důležité stanovisko Finanční správy, která služby spočívající v ubytování prostřednictvím internetových platforem považuje za ubytovací služby nikoliv nájem.

Daňové povinnosti z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty

Po vyjádření Finanční správy již není pochyb o tom, že osoba poskytující ubytovací služby uskutečňuje ekonomickou činnost, proto je podle zákona o dani z přidané hodnoty osobou povinnou k dani.

Obvykle existují dvě situace u poskytovatelů podle zákona o dani z přidané hodnoty.

Poskytovatelé, kteří dosud nejsou registrováni jako plátci DPH, musí sledovat zákonný obrat pro povinnou registraci (1 mil. Kč za 12 bezprostředně předcházejících kalendářních měsíců). Tato plnění (poskytování ubytování prostřednictvím internetových platforem) vstupují do výpočtu obratu stejně jako ostatní plnění.

U registrovaných plátců DPH jsou předmětná plnění zahrnuta do standardních tuzemských zdanitelných plnění uváděných v přiznání k dani z přidané hodnoty.

V případě využití služeb zprostředkovatelských společností (např. Airbnb), které nejsou usazeny v tuzemsku a poskytují elektronickou službu (např. servisní poplatek za použití online platformy), pak její příjemci (osoby povinné k dani) musí uhradit DPH z této služby v tuzemsku. Pokud příjemce ještě není registrován k dani z přidané hodnoty, tak mu z důvodu přijetí této služby vzniká povinnost se zaregistrovat jako tzv. identifikovaná osoba. Povinnost přiznat daň se tak přenáší na příjemce (osobu povinnou k dani v tuzemsku) této služby.

Daňové povinnosti z pohledu zákona o dani z příjmů

Podle zákona o daních z příjmů jsou příjmy z této činnosti posuzovány jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti za podmínky splnění veškerých znaků podnikání (soustavná činnost za účelem dosažení zisku). Tyto příjmy též podléhají odvodům na sociální a zdravotní pojištění.  Z toho tedy i vyplývá, že poskytovatel může uplatnit výdajové paušály – ve výši 60 % v případě vlastnictví živnostenského oprávnění, jinak ve výši 40 %. Samozřejmou povinností poskytovatele je pak po skončení zdaňovacího období, tj. kalendářního roku, podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

V případě, že je poskytovatelem právnická osoba, budou tyto příjmy standardně zahrnuty do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Daňové povinnosti z pohledu zákona o evidenci tržeb

Od prosince loňského roku ubytovací služby podléhají elektronické evidenci tržeb. Pokud však poskytovatel dostává za ubytovací služby úplaty přímo od zprostředkovatele (např. Airbnb), tato částka elektronické evidenci tržeb nepodléhá.

Přijme-li však poskytovatel jakékoliv tržby v hotovosti nebo platební kartou nad rámec této platby, vzniká povinnost evidovat je ve smyslu zákona o evidenci tržeb. Je však nutné upozornit, že specifika smluvních vztahů mezi zúčastněnými stranami mají vždy vliv i na průběh evidenční povinnosti. Je třeba vždy brát v úvahu, čím jménem a na čí účet jsou platby přijímány.

[crowecz-blog]

V roce 2018 začnou platit změny v nemocenském pojištění

V průběhu roku 2018 začne platit hned několik změn v nemocenském pojištění. S účinností od 1. ledna dojde ke zvýšení nemocenských dávek pro dlouhodobě nemocné, od 1. února bude zavedena dávka otcovské poporodní péče a poslední změnou, která bude účinná od 1. června 2018, je zavedení dávky dlouhodobého ošetřovného.

Zvýšení nemocenské dávky pro dlouhodobě nemocné

Na základě novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení bude od 1. ledna 2018 zvýšené nemocenské při dlouhodobé pracovní neschopnosti. Podle stávající úpravy mají zaměstnanci v dočasné pracovní neschopnosti nárok na 60 % denního vyměřovacího základu po celou dobu dočasné pracovní neschopnosti. Podle nové úpravy jim však od 31. kalendářního dne bude náležet 66 % denního vyměřovacího základu a od 61. kalendářního dne budou mít nárok na 72 % vyměřovacího základu. Pro ty, jejichž dočasná pracovní neschopnost bude trvat maximálně 30 dní, se podmínky nemění.

 Dávka otcovské poporodní péče

Díky novele zákona o nemocenském pojištění budou moci otcové kdykoliv během prvních šesti týdnů po porodu dítěte nastoupit na čerpání nové dávky, tzv. otcovské. Čerpat ji mohou po podpůrčí dobu 1 týdne a na stejnou dobu budou moci požádat svého zaměstnavatele o rodičovskou dovolenou. Aby mohla být dávka čerpána, musí být otec zapsán v matrice. Výše dávky činí 70 % denního vyměřovacího základu a o dávku bude možné požádat nejdříve dne 1. 2. 2018.  Zažádat si budou moci otcové dětí narozených nejdříve dne 21. 12. 2017.

 Dlouhodobé ošetřovné

S cílem pomoci rodinám, které pečují o dlouhodobě nemocného člena, bude od 1. června 2018 možnost čerpat novou dávku dlouhodobého ošetřovného. Pobírat ji budou moci jen ti, kteří si hradí nemocenské pojištění, a to v případě, že se potřebují starat o zdravotně indisponovanou osobu, zpravidla příbuzného. Podmínkou je, že u ošetřované osoby došlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu, který vyžadoval alespoň 7denní hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení, a v den propuštění bude potvrzeno, že potřeba celodenní péče bude trvat nejméně dalších 30 dní. Zároveň musí ošetřovaná osoba udělit souhlas k ošetřování konkrétní osobě. Výše dávky bude činit 60 % denního vyměřovacího základu. Podpůrčí doba bude činit maximálně 90 dnů.

[crowecz-blog]

Kontrolní hlášení se dočkalo další úpravy

V průběhu října senát schválil a prezident podepsal nový zákon o platebním styku a také novely dalších zákonů, které s jeho přijetím souvisí. Součástí této novely je pak i přílepek, který přináší novelu zákona o dani z přidané hodnoty v souvislosti s kontrolním hlášením. Novinka má za cíl reagovat na nález Ústavního soudu, který v lednu tohoto roku shledal jako protiústavní ustanovení uvádějící pouze to, že v kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně, avšak tyto údaje nijak blíže nespecifikuje. Ústavní soud tudíž požadoval, aby byly zákonem vymezeny a specifikovány okruhy dat, které musí plátce v kontrolním hlášení sdělovat.

Nové znění ustanovení §101d zákona o dani z přidané hodnoty tedy stanovuje, že v kontrolním hlášení je plátce povinen kromě obecných náležitostí podání uvést:

a) identifikační a kontaktní údaje plátce,

b) údaje týkající se plnění a úplat, pokud tato plnění a úplaty zakládají povinnost podat kontrolní hlášení,

c) údaje týkající se uplatnění nároku na odpočet daně,

d) identifikační údaje odběratele nebo dodavatele.

Je však nutno zdůraznit, že tato změna nijak nerozšiřuje ani nezužuje dosavadní požadavky na vyplnění kontrolního hlášení, po technické stránce se tak pro plátce nic nemění.

[crowecz-blog]

Od 1. října platí změna v náhradním plnění

Na základě novely zákona o zaměstnanosti začala od 1. října 2017 platit změna v právní úpravě náhradního plnění. Podle nové úpravy je plnění od dodavatele (zaměstnavatele), který zaměstnává ve čtvrtletním přepočteném počtu více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením, náhradním plněním jen za podmínky, že informace o něm nejpozději do 30 kalendářních dnů od zaplacení vloží do elektronické evidence, která je vedena MPSV.

Evidence, a to včetně postupu zadávání jednotlivých údajů (manuálu), je k dispozici na webových stránkách Integrovaného portálu MPSV. Evidence obsahuje:

identifikační údaje dodavatele a odběratele

cenu dodaných výrobků, služeb nebo realizovaných zakázek bez DPH

datum dodání výrobků, služeb nebo realizace zakázek

číslo dokladu, jímž byla vyúčtována dodávka výrobků, služeb nebo zakázek

datum zaplacení

čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců dodavatele, kteří jsou osobami se zdravotním postižením

S ohledem na zavedení evidence náhradního plnění nemusí odběratelé uvádět za rok 2017 konkrétní údaje o náhradním plnění v ohlášení o plnění povinného podílu příslušné krajské pobočce Úřadu práce. Nadále jsou ale povinni odběratelé oznamovat krajské pobočce Úřadu práce, jakým způsobem splnili povinný podíl, a to vždy do 15. 2. následujícího kalendářního roku a na předepsaném formuláři.

[crowecz-blog]

Odchod zaměstnanců – kdy musí zaměstnavatelé platit odstupné?

Důvody pro odchod ze zaměstnání mohou být různé. Zaměstnavatelé nejčastěji propouštějí zaměstnance pro jeho nadbytečnost z organizačních důvodů. Na straně zaměstnanců je pak častou motivací k odchodu lepší finanční nabídka či kariérní postup, ale důležitou roli hrají také zajímavé benefity, pracovní kolektiv či místo výkonu práce. V některých případech pak mají zaměstnanci při ukončení pracovního poměru nárok na odstupné. Kdy a v jaké výši jej musí zaměstnavatelé vyplácet?

Kdy mohou zaměstnavatelé ukončit pracovní poměr?

K ukončení pracovního poměru může dojít hned několika způsoby: výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance, výpovědí „na hodinu“ neboli okamžitým zrušením pracovního poměru, jeho zrušením ve zkušební době, dohodou nebo uplynutím doby u pracovního poměru na dobu určitou. V praxi je asi nejméně časté okamžité zrušení pracovního poměru. K tomu dochází při zvlášť hrubém porušení pravidel ze strany zaměstnance. Naopak dohoda a výpověď patří k nejčastějším.

Mezi dohodou a výpovědí je značný rozdíl. Zatímco s dohodou musí souhlasit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, výpověď je jednostranný akt. Souhlas protistrany s výpovědí není nutný. V případě, že je řádně doručena písemnou formou a jsou dodrženy veškeré náležitosti, je považována za platnou. U dohody se pak zaměstnanec a zaměstnavatel mohou domluvit na termínu ukončení pracovního poměru, ale u výpovědi (až na výjimky) automaticky začíná běžet dvouměsíční zákonná výpovědní doba, pokud si předtím nesjednají delší. Ta má za cíl ochránit obě strany a poskytnout jim dostatek času, aby se s danou situací mohly vypořádat.

Propustit zaměstnance na základě výpovědi pak zaměstnavatelé mohou jen z důvodů, které stanoví zákon. Důležité také je, aby byl tento důvod vždy řádně vysvětlen. Pokud by zaměstnavatelé uvedli jen odkaz na příslušný paragraf, výpověď by nebyla platná. Výjimkou, kdy nemusí důvody uvádět, je zrušení ve zkušební době.

Kdy musí zaměstnavatelé vyplácet odstupné?

V případě výpovědi musí zaměstnavatelé vyplatit odstupné jen těm zaměstnancům, kteří jsou propuštěni z důvodů, na kterých nenesou žádnou vinu, jinak jim nárok na odstupné nevzniká. Tyto důvody vymezuje zákon a patří sem: zrušení nebo přemístění zaměstnavatele či jeho části, nadbytečnost zaměstnance, situace, kdy nemůže vykonávat práci kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání. Nárok na odstupné pak mají i ti zaměstnanci, kterým ze stejných důvodů skončil pracovní poměr dohodou.

Celé řadě skupin pak právo na odstupné nevzniká. Neobdrží jej ti zaměstnanci, kteří se rozhodli sami podat výpověď, dále ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti, a také ti, kterým skončila smlouva na dobu určitou.

V jaké výši jej musí vyplatit?

Hlavním faktorem při určení minimální výše odstupného při organizačních změnách je délka trvání pracovního poměru. Zaměstnavatel musí vyplatit odstupné v jednonásobku průměrné mzdy zaměstnance těm, kteří u něj odpracovali méně než jeden rok. Dvojnásobek pak náleží těm, kteří u zaměstnavatele odpracovali alespoň rok, ale méně než dva. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku pak obdrží ti, kteří u zaměstnavatele byli zaměstnáni alespoň dva roky a více.

Zaměstnanci ale v některých případech mohou získat až dvanáctinásobek průměrného výdělku, a to tehdy, pokud nemohou vykonávat práci kvůli pracovnímu úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení touto nemocí. V tomto případě je však zásadní, aby skutečnost zaměstnanci doložili lékařským posudkem, který vydá poskytovatel pracovnělékařských služeb. Zároveň mohou odstupné obdržet jen v případě, že se zaměstnavatel zcela nezprostil odpovědnosti za škodu.

Bez ohledu na výši odstupného jim musí být vyplaceno v nejbližším termínu po skončení pracovního poměru, nedohodnou-li se jinak, a neodvádí se z něj pojistné na sociální a zdravotní pojištění.

[crowecz-blog]

Minimální mzda, jak jsme na tom v porovnání se zahraničím?

Vývoj minimální mzdy v České republice je nyní aktuální téma. S účinností od 1. ledna 2018 dojde totiž na základě nařízení vlády č. 286/2017 Sb. k jejímu zvýšení. Měsíční minimální mzda pro plný pracovní úvazek se ze stávajících 11 000 Kč vyšplhá na 12 200 Kč, hodinová minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin z 66 Kč na 73,20 Kč. Zvýšení s sebou přináší řadu emocí, a to jak pozitivních, tak negativních. Kromě zaměstnanců s nízkými výdělky totiž ovlivní i mnohé další, jelikož vstupuje do dalších výpočtů, jako je například výpočet daní či odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění. V našem článku se podíváme na to, jak se minimální mzda u nás vyvíjela, a také na to, jaké podmínky platí v okolních zemích.

Minimální mzda v ČR

Minimální mzda představuje nejnižší možnou odměnu za práci, kterou musí zaměstnavatelé vyplácet zaměstnancům.  Ohlédneme-li se do minulosti, zjistíme, že současná vláda zvyšovala minimální mzdu již čtyřikrát, pokud počítáme i aktuální změnu. S prvním zvýšením přišla v roce 2013, kdy se měsíční minimální mzda z hranice 8 000 Kč, která platila od roku 2007, zvýšila na 8 500 Kč. K dalšímu růstu pak došlo v roce 2015, kdy byla stanovena na 9 200 Kč. V lednu 2016 ji pak vláda opět zvýšila na 9 900 Kč a od roku 2017 na 11 000 Kč. Nyní se mohou zaměstnanci těšit na navýšení na 12 200 Kč. Spolu s minimální mzdou pak rostou též nejnižší úrovně zaručené mzdy, které zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, zaručují nejnižší odměnu za práci podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.

Pro zaměstnavatele však zvýšení minimální mzdy znamená další zdražení ceny práce, která je u nás hodně vysoká. Spolu s tím se jim totiž zvyšují odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění a také příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

A jak jsme na tom v porovnání s okolními zeměmi?

Obdobnou minimální mzdu jako my mají na Slovensku, kde činí 435 EUR, tedy přibližně 11 349 Kč za měsíc. S navýšením v prosinci se pak přiblížíme Polsku, kde je minimální mzda stanovena na 2 000 PLN, což je zhruba 12 198 Kč za měsíc.  Podstatně vyšší minimální mzdu pak mají v Německu, kde musí zaměstnavatelé pracovníkům platit alespoň 8,84 EUR na hodinu, což je přibližně 231 Kč. V Rakousku pak nemají oficiálně stanovenou hranici a výše mzdy se zde obvykle sjednává v kolektivních smlouvách.

[crowecz-blog]

U institutu posečkání daně platí nová pravidla

Pokud daňoví poplatníci nemají finanční prostředky na úhradu daně či ji nejsou schopni v daném okamžiku zaplatit v plné výši, mohou využít v některých případech institutu posečkání. Díky němu může správce daně na základě žádosti poplatníka rozložit úhradu daně na splátky, nebo počkat s její platbou.

O posečkání je vždy nutné zažádat. Poplatníci mají hned několik možností, jak mohou žádost podat, a sice:

písemně, a to buď osobně u správce daně, nebo lze žádost doručit poštou,

ústně do protokolu u daného správce daně, nebo

elektronicky prostřednictvím datové schránky či prostřednictvím aplikace EPO.

Správce daně pak na základě žádosti může posečkání povolit v těchto případech:

pokud by okamžitá úhrada znamenala pro poplatníka vážnou újmu,

pokud by byla ohrožena výživa daňového poplatníka nebo osob, kteří jsou na jeho výživu odkázány,

pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání poplatníka, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období,

pokud není možné vybrat daň od poplatníka najednou,

při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.

V institutu posečkání došlo od 1. července k několika úpravám. V první řadě nově nevzniká úrok z posečkané částky, a to po dobu, kdy daňovému subjektu nevzniká povinnost uhradit úrok z prodlení z jiného důvodu, než je povolení posečkání. Zároveň nově může správce daně na žádost daňového poplatníka dodatečně upravit jak určenou dobu posečkání, tak i další stanovené podmínky.  Doposud platilo, že správce daně nemohl dodatečně doplňovat a měnit stanovené podmínky ani dobu posečkání.

Aktuální úprava má za cíl poskytnou jak správcům daně, tak i poplatníkům možnost pružněji reagovat na aktuální finanční situaci daňového subjektu.

[crowecz-blog]

Finanční správa zmírnila sankce u elektronických podání

Finanční správa v srpnu přišla se vstřícným krokem vůči poplatníkům, kteří mají povinnost elektronického podání. Nová úprava s sebou totiž přináší zmírnění sankcí. Novinka se dotkne všech, kteří musí podávat přiznání k dani z příjmu či k dani z nemovitých věcí prostřednictvím datové schránky. Zároveň Finanční správa aktualizovala Seznam podání, na která se hledí jako na podání bez vady, pokud jsou učiněna jinak než elektronicky, přestože tak měla být podána.

U podání, která jsou na seznamu uvedená a poplatník je učiní v jiné než elektronické formě, je automaticky uložena sankce ve výši 2 000 Kč. U podání, která na seznamu uvedena nejsou, pak poplatníci obdrží pokutu ve výši 2 000 Kč pouze v případě, že nedodrží povinnost elektronického podání ani na základě upozornění správce daně. Pokud pak nesplní subjekt povinnost učinit podání elektronicky a závažně tím ztíží správu daní, může pokuta dosáhnout až 50 000 Kč.

Povinnost elektronického podání se týká všech daňových subjektů, které podávají přiznání k DPH. Dále pak také všech, kteří mají zpřístupněnou datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Povinnost pak mohou splnit buď prostřednictvím datové schránky, nebo prostřednictvím Daňového portálu Finanční správy.

Právě díky vynětí ze seznamu dochází v případě Přiznání k dani z příjmu fyzických osob a Přiznání k dani z nemovitosti ke zmírnění sankcí. Poplatníci podávající výše uvedená přiznání, kteří mají zřízenou datovou schránku, a tedy mají povinnost elektronického podání, ale nedodrží ji, budou nově nejprve vyzváni k nápravě a až tehdy, pokud svou chybu nenapraví, budou pokutováni.

[crowecz-blog]

Úprava odpočtu daně po novele DPH

Novela zákona o DPH, která byla ve Sbírce zákonů vyhlášena 16. června 2017 a účinnosti nabyla 1. července 2017, s sebou přináší také změny, které se dotýkají úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku. Té se využívá k vyrovnání původně uplatněného odpočtu daně při pořízení dlouhodobého majetku. Podle zákona o DPH se takovým majetkem rozumí hmotný majetek, jak je definován zákonem o daních z příjmů, odpisovaný nehmotný majetek, pozemek nebo technické zhodnocení a také majetek pořizovaný prostřednictvím tzv. finančního leasingu, pokud splňuje podmínky stanovené zákonem o DPH.

Podle zákona podléhá úpravě odpočtu daně dlouhodobý majetek v případě, že dojde ke změně v rozsahu jeho použití pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Změnou rozsahu se rozumí ty případy, kdy plátce:

a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá,

b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši,

c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, nebo

d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.

Pravidla pro úpravu odpočtu jsou od 1. července 2017 upravena podle § 78 až § 78e zákona o DPH. Změnou, kterou novela přináší, je to, že jednorázová úprava podle § 78d odst. 1 se nebude nově provádět v daňovém přiznání za poslední období kalendářního roku, ale za zdaňovací období, ve kterém dojde k uskutečnění zdanitelného plnění, které povede k úpravě odpočtu. Doposud platilo, že se úprava dopočtu daně prováděla až v daňovém přiznání za prosinec či poslední čtvrtletí daného roku.