A je to zase tady, dlouhé noci, rána jako s balvanem na hrudi a celý den nálada pod psa, neustále prožívání pro jiných už uzavřených záležitostí a mně se hlavou ženou všechny možné myšlenky, jen abych neměl na chvíli klid, anděl strážný se po mých úspěšných státnicích nejspíš zdržel na pivu, oslavuje a já mu to přeju, odvedl neskutečnou práci, když naváděl mou ruku při výběru otázky a zcela chápu, že si potřebuje po mém hektickém půl roku odpočinout, nicméně se dostal ke slovu můj démon, který si tak nějak v tom všem, co mě dokáže užírat, náramně libuje. Dejte mi těžkou fyzickou práci od rána do večera a zbijte mě následně, nevytrpím si o nic víc než já sám uznám za vhodné, a že fyzická bolest není nic, co by se mi vyhýbalo obloukem, pak ale udělám jedno špatné rozhodnutí, skutek nebo řeknu něco co jsem nechtěl a absolutně neovládnu svoji mysl, hlava mi to prostě nevypustí a ani nepotlačí, tu bolest prostě neovládnu, neustále mi to ten démon podsouvá ze všech možných stran, pro jistotu mi přehrává scénáře, které danou situaci rozhodně nevylepší a nad vším si ještě mne ruce. Prosit o to, aby odešel je jako doufat, že projdete kolem kašny s drobnými a najdete tam milion, je to podobný nesmysl. Přesto věřím, že se mi jej na chvíli podaří odehnat do kouta, kde patří a dá si na chvíli pauzu, jsou to pro mě dva neuvěřitelně smolné týdny a já si pomalu každý večer říkám, co se pokazí zítra.
origamiaround
gummygunk
stormborns
romaincrisis
baratheonpilled
blakekathryn
andulkaphoto
theartofmadeline