Tvé dlaně se potí, květino Když na křižovatce zabočím vpřed A přes pouště traviny Zamířím jen pro jednou Do žlutočerné mlhy A zametu tak po nás stopy Co stejně časem vyhasnou Za sluncem se otáčíš pro energii Kyselé slzy smáčí tvůj květ S červeným kloboukem na temeni I dnes ho nosíš vznešeně V tvých očích se odráží nedopitý čaj a špinavé nádobí Co za sebou jsme zanechali A tvé dlaně se potí Mé pevně drží volantu Aby od cesty neopustily Za sluncem se otáčím pro energii Prázdný, nemohu jet Stébla trávy prorůstají koly Ta štiplavá bolest ve šlachách Tiskneš si předloktí A čekáš, až ustane Potichu, jako by ses styděla, vzlykáš A tvé dlaně se potí Cítím tvůj strach, mlha nás polyká Černožluté jizvy v tvé tváři Mizí v mlhové záři Dupu na plyn, ale ten nezabírá Za sluncem se otáčím pro vysvětlení Není však než vzpomínky Prolhaný hlas naděje Není se čeho bát Shlížím a hledám nás Tam, kde stál můj vůz Je teď propast křičící prázdné slova utěšení Tvé dlaně se potí Nic jiného nevidím Neslyším Vlhkým smutkem hladíš mě po tváři Myšlenky mě opouští Zaklapnu počítač a jdu spát.