“PHILOSOPHICAL THOUGHTS” by Dadaistique

contact > dadaistique [at] gmail.com

[philosophical-thoughts]

(Aprílová) Myšlenková jednohubka #201

Vztahové příručky radí, že lidé by měli při seznamování používat neotřelé fráze. Nabízí se otázka, nakolik by byla úspěšná fráze vězně z filmu Mlčení jehňátek: „I can smell your cunt!“

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #200

Noční nebe je záležitostí krásnou, ale zároveň i velmi děsivou; jako obrovský temný hřbitov, kde místo náhrobků září světlo hvězd, které již dávno umřely. Noc co noc se tak lidem nad hlavami zjevuje obrovitý transparent, jenž sděluje: „Memento mori.“

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #199

Na Hitlerově knize Mein Kampf je nejděsivější to, že ačkoliv bylo toto dílo napsáno již ve 20. letech, tak obsahuje přesný scénář událostí, které se staly od nástupu nacistů k moci až do roku 1943, kdy začali Němci prohrávat válku.

Nenávist vůči Francouzům, Polákům a Čechoslovákům. Hlásání smrti všem Židům. Přemítání o nejrůznějších dobyvačných strategiích: Ovládnout světová moře znamená mít partnerskou dohodu se SSSR a jít do křížku s Anglií. A naopak: Rozšiřovat se směrem na východ znamená mít (v ideálním případě) dohodu s Anglií a napadnout SSSR. A tak bychom mohli pokračovat.

Tehdejší západní politici se dlouho chlácholili myšlenkou, že i s člověkem, který takto otevřeně ventiluje své nenávistné názory, je možné se nějak dohodnout.

Velmi záhy byli vyvedeni z omylu…

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #198

„Tys to nezažil, tak nemluv!“ Argument, který ve slušné diskusi nemá co pohledávat. To, že daný člověk něco neprožil na vlastní kůži, nutně neznamená, že o dané problematice nic neví. Pokud bychom jen na chvíli připustili pravdivost citované věty, pak by se paleta konverzačních témat každého člověka velmi povážlivě zmenšila.

Příklady: Nezažil jsem hrůzy 2. světové války, nemůžu tedy o 2 světové válce hovořit. Nikdy jsem nebyl na Měsíci, nemůžu tedy o něm hovořit. Na lékařských fakultách by chirurgii mohli vyučovat pouze ti lékaři, kteří sami prodělali nějaký chirurgický zákrok. A tak podobně.

Jinými slovy řečeno: To, že člověka zasáhne blesk, automaticky neznamená, že začne rozumět elektřině. Ideálním stavem je pak kombinace teoretických znalostí s praktickými zkušenostmi. (Samozřejmě jen pokud je to v rámci daného oboru možné.)

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #197

Skrze nesmrtelnost vstříc nekonečné zahálce. Nesmrtelný člověk by vždy mohl říci: „Udělám to až zítra.“

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #196

Nacionalismus, konservativismus, liberalismus, socialismus, neomarxismus, environmentalismus, machiavellismus…

Umělec: Jediné –ismy, které má smysl uznávat v celé jejich úplnosti, jsou ty umělecké.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #195

„Politici jsou zloději a lháři. Všechny bych je pozavíral.“ Řekl (pražský) taxikář, a poté v klidu okradl dalšího zákazníka.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #194

„Rozhoduji se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ – Věta, která nezřídka zaznívá z úst politických představitelů. Když si ale uvědomíme, jaký je morální kredit určité části politiků, tak výše citovaná věta již nepůsobí uklidňujícím dojmem; působí skoro až jako výhružka.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #193

Závist, nenávist, nepřejícnost… – To vše jsou vlastnosti, které jsou primárně vlastní lidem, jež jsou malí duchem. Smutným faktem je to, že „malí duchem“ mohou být i lidé, kteří jsou jinak v intelektuální sféře velmi na výši.

Jako historický příklad můžeme zmínit francouzského filosofa Jeana-Jacquese Rousseaua: Na jedné straně člověk, který svými texty zásadně ovlivnil myšlení celé západní civilizace, ale zároveň na straně druhé člověk, který byl v osobní rovině nesnesitelnou kreaturou.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #192

Noam Chomsky se při své návštěvě České republiky v roce 2014 tématicky dotknul i problematiky disidentství. Vyjádřil se v tom smyslu, že jihoameričtí disidenti byli vystaveni většímu utrpení, než disidenti v Československu za vlády KSČ. Někteří lidé tento názor okamžitě odmítli, jiní zase Chomského názor bránili. V některých diskusích bylo možné nalézt i ty názory, které tvrdily, že českoslovenští disidenti se za totality neměli vůbec špatně a že vlastně byli privilegovanou vrstvou.

Tyto názory mají minimálně dvě závažné chyby:

1. Nabízí se otázka: Pokud bylo disidentství v Československu tak výhodné a snadné, proč se tedy výrazně větší část populace nestala disidenty?

2. Snaha vystavět přímou úměrnost – čím větší utrpení, tím větší disidentství – je naprosto zcestná už v samotném myšlenkovém základu.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #191

Diskusní trollové posílají do internetového prostoru své provokativní či lživé příspěvky za jediným účelem – aby na sebe upoutali pozornost. Čím více reakcí na svůj příspěvek dostanou, tím více dojde k potvrzení jejich vlastní existence. Jediný správný postup je absolutní ignorace.

Základní pravidlo – „Nekrm trolla!“ – je možné po vzoru sovětských hesel poupravit do podoby: „Nekrm trolla, posílíš mír!“

Minimálně ten internetový určitě…

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #190

Obsah knihy Komunistický manifest od K. Marxe a B. Engelse v krátkosti:

Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Dělníci na celém světě úpí pod tyranskou nadvládou židovských kapitalistů. Je bezpodmínečně nutné tuto nespravedlnost odstranit! Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Proletáři všech zemí, spojte se!

Obsah knihy Mein Kampf od A. Hitlera v krátkosti:

Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Za problémy Německa, a potažmo celého světa, mohou židobolševici. Jedná se o celosvětové židobolševické spiknutí! Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Deutschland über alles!

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #189

Pokud Lev Trockij snil o permanentní revoluci, pak současní politici se zase vyžívají v permanentním reformismu. Ano, postmoderní společnost se vyvíjí stále rychleji a tyto změny je potřeba náležitě reflektovat. Každou změnu je ovšem nutné do důsledků promyslet, následně ji zavést a dát ji dostatek času k tomu, aby se projevila.

Stav neustálé reformace a reformování reformovaného je možná ideálním klimatem pro politiky, kteří si tak mohou zapsat pomyslné čárky za aktivitu, ale pro společnost je celý tento stav věcí naprosto ubíjející… Ureformovat se do bezvědomí!

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #188

Politici a politické strany se velmi často zaštiťují tím, že jejich konání je motivováno lepší budoucností pro děti. Je to skutečně ctnostné prohlášení, proti kterému nelze nic namítnout. Problém je ovšem v tom, že politici tento argument používají tak často, že původní význam se zcela ztratil a zůstala jen klišovitá hláška. Neustálé odkazování k iluzorní zářivé budoucnosti vede k tomu, že se neřeší problémy přítomnosti, a lidé, kteří jsou konfrontováni marasmem každodenní skutečnosti, tak propadají postupné skepsi, apatii a frustraci.

Navíc, co se týče budoucích generací, tak není povinností předchozích generací řešit problémy generací nově příchozích. Naopak: Povinností každé generace je zabývat se svými problémy, napáchat co nejméně nenahraditelných škod, a poté předat pomyslnou štafetu svým následovníkům. Nic víc, nic míň.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #187

Hledání odpovědi na otázku, zdali existuje Bůh, je nesmyslné – ať už by konečná odpověď byla jakákoliv, tak by v konečném důsledku nepřinesla nic dobrého.

Bůh je pro některé jedince určitým morálním imperativem. Pokud by se potvrdilo, že Bůh neexistuje, tak tito jedinci by se definitivně utrhli ze řetězu – žádný Bůh, žádný posmrtný život, žádná pravidla. Pouze teď a tady. Hédonismus by se stal jedinou životní filosofií celého světa.

Pokud by se potvrdilo, že Bůh existuje, tak by se lidé možná chovali lépe, ale jednalo by se o svět plný falše. Lidé by se nechovali dobře z důvodu vnitřního rozhodnutí, ale kvůli strachu z Boha. Zmizela by svobodná vůle = zmizela by podstata člověka = zmizel by svobodný člověk.

Proto: Užitečnost otázky – Existuje Bůh? – je jednoznačně ukryta v jejím nezodpovězeném a nezodpověditelném charakteru.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #186

Smrt Boha (či bohů) není nijak originální myšlenka. Rozhodně ji jako první nevznesl Friedrich Nietzsche ani Ludwig Feuerbach, familiérně označovaný jako otec moderního ateismu. Osobně se domnívám, že kořeny této myšlenky sahají až několik tisíc let před naším letopočtem; do dob, kdy se společenství lidí začíná štěpit na tlupy, rody a rodiny.

Každá tato skupina měla svůj vlastní panteon bohů, kde se vyskytovali typově stejní (či obdobní) zástupci – tzn. bůh války, bůh deště, bůh hromů, bohyně úrody ad. –, ale u každé skupiny se jinak jmenovali. Ve chvíli, kdy jedna skupina vyhladila všechny příslušníky skupiny konkurenční, spolu s poraženými nenávratně zmizel i jejich panteon bohů.

Bohové tak poprvé okusili smrt.

[philosophical-thoughts]

Myšlenková jednohubka #185

(Úryvek z absurdního dramatu, které nikdy nevzniklo; zasazeno do zimního období.)

(…)

Muž A: A co jinak… Jak se vám daří?

Muž B: Mrkvi se daří dobře.

Muž A: Opravdu? V tomto počasí? (Rozhlédne se okolo. Všude bílo.)

Muž B: Mrkev má tu výhodu, že během celého svého života je už pod drnem. Naše problémy, ani počasí, se jí netýkají.