9. 6. 2025 (čekárna urogynekologie) Pořád mám tendence sama sebe zkoušet přesvědčit, že jsem udělala chybu. S potratem, s odchodem z práce, se sestěhováním se s O. Vesmír mi v mých očích velice agresivně naznačuje, že ani jedna z těch věcí nebyla dobrej nápad. A přece se musely stát a v danej moment byly ty nejlepší možný volby, jediný volby. Pořád neumím věřit sobě a nehledat znamení o nevyhnutelně špatných rozhodnutích za každým svým rozcestníkem. Občas se věci prostě poserou, i když uděláte všechno zodpovědně a správně. Jsem chronicky nemocná, narodila jsem se s genetickou poruchou pojiva a neurovývojovými poruchami. Vím, že ne vždycky můžeme být strůjci svého štěstí a aktivně se podílet na tom, jak náš život bude vypadat. Zdraví je privilegium, ne vždycky volba, ne vždycky výsledek zodpovědnosti. A stejně si ten ableismus a roky gaslightování a obviňování tahám za sebou. Už ani nepotřebuju, aby mi to říkal někdo zvenčí, sama si vynadávam za všechno, co jsem nemohla udělat jinak.