#19 T-graf
Ve scholastickém období, tedy v raném středověku byla základní formou univerzitního vzdělávání disputace. Jestliže se podíváme na Teologickou Sumu Tomáše Akvinského, tak snadno odhalíme dialogickou argumentačně zajímavě postavenou strukturu – otázka, argumenty pro i proti, odpovědi na argumenty pro i proti a rozřešení. Tento model intelektuální práce je přitom velice důležitý, neboť umožňuje formulovat logicky jasné a pevné závěry, vede k pochopení protiargumentů a zvážení jejich ceny a hodnoty, k formování vlastního postoje na základě faktů a nikoli jen pocitů.
Jednou z nejjednodušších pomůcek, pro takovou formu práce s tématem je T-graf, což je poměrně známá metoda RWCT. Její použití je mimořádně jednoduché:
Doprostřed papíru napíšeme otázku či problém (Je správné přijímat uprchlíky ze Sýrie? Je správné jíst maso?).
Papír přehneme na poloviny a nad pravou částí papíru napíšeme Pro a nad druhou Proti.
Na základě studia materiálů nebo vlastní zkušenosti vytváříme sezname jednotlivých argumentů, které řadíme jednotlivých sloupců.
T-graf se dá použít v různých fázích učení:
Při evokaci slouží pro utřídění současných vlastních postojů. V takovém případě není třeba pracovat s nějakými dokumenty nebo informacemi, student využívá pouze své znalosti.
Při uvědomění se většinou pracuje se zdroji. Ty může vybrat učitel, ale zdá se podstatně lepší, pokud se je naučí vyhledat student sám.
V reflexní části je možné jej použít pro vlastní shrnutí pro a proti, které člověk získal na základě současného studia problematiky.
Co s takto utříbenými argumenty dělat? Možností je více. Pokud probíhá vzdělávání ve skupině, lze T-graf použít jako základ pro diskusi či dialog o nějakém tématu. Metoda by měla pomoci tomu, že se na nic podstatného nezapomene. Lze jej také snadno využít jako základ pro argumentační eseje, kde máme na jednom místě přehledně shrnuté argumenty z obou stran a psaní eseje je pak jen spojuje a hodnotí.
Po mém soudu možná nejzajímavější je využít scholastickou metodu – totiž zkusit ke každému argumentu, který podpírá názor, se kterým student nesouhlasí vymyslet námitku či protiargument. Postoj je možné hájit až tehdy, když se argumenty druhé strany ukáží být liché, problematické, nekonzistentní. V takovém případě jde o pečlivé analytické formulování nových argumentů, které je mnohem pracnější než první fáze. Výsledek je ale jak intelektuálně cennější, tak také případná diskuse či esej získávají takovým přístupem zcela nový rozměr.
Pro takovou činnost lze doporučit jiné metody, něž psaní na papír. Poměrně funkční je psaní argumentu do textového procesu a doplňování k nim komentářů nebo zavedení nových dvou sloupečků – argument a protiargument. Původní argumenty pro jsou pak uvedené zvlášť. Často se může stát, že jsou nové protiargumenty lepší, než původní argumenty nebo že téma skončí nejasně. Také takový stav je možný, avšak je nutné jej jasně pojmenovat a zdůvodnit.