Neumím ani popsat, jak se mi teď ulevilo, když jsem se domluvila s E., abychom spolupracovaly na mých projektech a podnikání. Aby mi pomohla. Abych mohla ze svých ramen a hlavy sejmout tíhu a předat ji jí, která se o to postará, která zajistí ty "technický" věci, abych já mohla zůstat duší a tvůrcem byznysů, abych to mohla vymýšlet a rozjíždět, obstarat profesně, a ona si vzala na starost všechny ty nezbytný nutný úkony okolo, který já (časově, mentálně), zcela upřímně, nezvládám. Deleguju, řídím. Dělím se o svůj zisk a přenechám procenta ze svých výdělků. Není to od ní pro mě (vý)pomoc. Je to odměna za práci a čas a vědomosti. Jdu do toho s ní myslím si že velice fér a možnosti máme takhle spolu... nebudu se bát a řeknu to - skoro neomezené. Můžeme se vystřelit až vzhůru. Můžeme... to zvládnout a jedna druhé pomoct. Můžeme... Můžeme!
