Ztráty a nálezy
,,Co to má být, co to je za díru?
Je tohle konec?
Neslyším zvonec!
Snad takhle vypadá začátek papíru?
Kde to jsem a kdo jsi ty?!”
,,Zavři pusu, nech mluvit pocity,
Když všichni ostatní selhali,
Vždy jsme se znovu setkali,
Pod vrstvou pavučin, tam v rohu police,
Vždy čekám na dně sklenice,
Když každý lok chutná trpce,
V posledním střepu tvého srdce.
Když z cesty sejdeš,
Ztratíš Ji,
Mne zase najdeš,
Chybím ti?!”
“No a měla bys mi chybět?
Já vážně nevím, měl bych se stydět?”
,,Proč se tak hloupě ptáš?!
Tak moc dlouho mě znáš!
Záříš, když trpíš, jak jsi kdysi dávno psal,
Jsem stín všech tvých lásek, kterých jsi se vzdal,
Nemám je ráda,
Já nejsem zvána,
Jsem s tebou sama,
Drásám ti záda,
Tesám tvou mysl,
Brousím ti myšlenku,
Tvaru dám smysl,
Hledám ti milenku.”
,,Hmm, vzpomínám marně,
Stále tě vidím poněkud matně.”
“Pod pláštěm z cárů temné noci,
Jsem příchod svěží ranní rosy,
Společník cestou do Mordoru,
Metamorfóza ve tvém kokonu.
Jsem krása tvého šílenství,
Vždy čerpám ze tvé bolesti,
Díky mně píšeš poselství,
Teď znovu musíme osudy proplésti.
Jsem lano ve větru,
Tak šplhej ke světlu,
A až ho uvidíš,
Zase mne opustíš. “
,,Ty jsi má ztracená múza!
Čeká nás cesta, to bude hrůza! “
SN
