Samoa - dovolená v ráji - den 1. a 2.
Den dlouho očekávaného odletu na pacifické souostroví Samoa byl tu. Ráno jsme vstali v 6 a hned vyrazili do Aucklandu na letiště. Našeho Evžu jsme za to, že nás ve svých 20ti letech a s naježděnými 400 000km vozí po Zélandu už 8. měsíc, a jen s námi zvládl 14000km bez jakékoli závady a nikdy nás nenechal ve štychu, odvezli do hotelu pro auta - (hlídané parkoviště na letišti) a vydali jsme se k terminálu. Na palubě letadla jsme byli jediní evropané a bílých nás tam bylo asi 5. Zbytek byli samí samoánci. Letěli jsme společností Samoa Airways a takový název v nás mnoho důvěry nevzbuzoval, ale nakonec bylo vše v pořádku. Na 4hodinovém letu jsme dostali jídlo i pití. Jídla sice nebylo moc, ale bylo celkem dobré.
Při příletu k ostrovům nás vítala azurově modrá voda. Hned po příletu jsme si chtěli koupit místní sim kartu. To byla katastrofa. Paní nám prodala špatný balíček služeb a za ještě horší kurz. Okamžitá reklamace na místě byla nemožná. Směnárna o pár metrů vedle nefungovala o moc líp a vyměnění peněz pro rodinu co stála před námi a pro nás trvalo snad půl hodiny. No jo, ještě jsme ani neopustili letiště a už jsme začínali chápat to, co jsme četli v průvodcích. Zde panuje Samoan time a to znamená, že samojci na nic moc nespěchají, a že na vše mají čas. Když jsme přišli k zavazadlům, bylo tam už jen naše jediné, odstavené bokem na vozíčku a nikde okolo ani noha. Prošli jsme laxní vstupní kontrolou - jinak to asi nazvat ani nejde, když deklarujete, že vezete léky/drogy a nikdo se vás ani na nic nezeptá, a už jsme byly v příletové hale. Taxikáři nás pomalu tahali za ruce do aut, tohle bylo horší než v Praze. Všichni nám říkali, že z letiště do Apie je jednotná cena 70T (samoánská Tala - cca 9Kč) nakonec nás jeden vzal za 60 a věříme, že bysme někoho ukecali i za míň, kdyby byl čas. My ale chtěli být co nejdřív na ubytku. Již po cestě z letiště jsme si všimli všudy přítomných psů a prasat - běhají kolem domů, po cestě, no prostě všude. Taky nás zaujali hroby, které mají místní přímo u domů a na kterých si velmi často hrají děti.
Ubytovali jsme se v hlavním městě Apia (cca 38000 obyvatel) v ubytování Olivias, které jsme měli zabukované předem a šli se projít do města. Po krátké procházce jsme se vraceli - podle mapy poměrně hlavní ulicí, ve skutečnosti to ale byla zapadlá černá ulička bez osvětlení. Tam se k nám přidal opilý místní mladík a chtěl si povídat. Chvilku to bylo v pohodě, ale pak začal být víc a víc otravný, a když jsme mu řekli, že chceme jít a že nás má nechat tak začal být i agresivní. Peťa v návalu paniky málem vběhla pod auto, ale nakonec se jí přece jen podařilo jedno zastavit a tak jsme z místa odjeli. Ihned jsme dostali varování, že ikdyž je Samoa velmi křesťanská země, tak potulovat se jako běloši v tmavých čtvrtích Apie je, obzvlášť takhle v pátek večer, když všichni chlastají, velmi nevhodné a nebezpečné a že si máme brát raději taxi.... Poté, co nás borec dovezl na naše ubytování, jsme si ještě skočili koupit flašku vína na nervy a šli spát. Tak, to byl náš první den v mírumilovné křesťanské Samoi...
Druhý den jsme se vzbudili a šli na snídani. První, koho jsme u snídaně potkali byli češi :D Taky přijeli ze Zélandu, taky pracovali v Tauranze na kiwi... trochu jsme pokecali a vyrazili jsme vstříc dalším dobrodružstvím v naději, že budou lepší než včera. Hned v půjčovně (Samoana rentals) se nám to začalo lehce komplikovat. Auto jsme si sice zabookovali přes internet, ale oni pak chtěli rezervaci potvrdit telefonicky, a to se nám už nějak nepodařilo... Nicméně jsme doufali, že nějaké auto snad vždycky mít budou. Neměli! Ale nakonec přece jen jo. Našla se pro nás Hyundai I30, kterou vytáhli někde ze servisu :D Další 2 páry, co přišly ihned po nás už ale odešli s nepořízenou. Měli jsme štěstí. Vydali jsme se do Cultural Village, kde mělo být představení (tance, zvyky, ukázky), ale hned nás zastavil taxikář, kam že prej jdeme a že dnes představení není, prej jen v út, st a čt. No jo, ne všechno, co se člověk dočte na 3 roky starých cestovatelských blozích je pravda. Bylo nám to trošku líto, ale co se dalo dělat. Vyrazili jsme tedy na trhy. Prodávalo se tu úplně všechno. Oblečení, šátky lava lava, suvenýry i spousta ovoce. Všechno jsme chtěli poznat a vyzkoušet a tak jsme nakupovali jako o život. Vyzkoušeli jsme tu poprvé kokos k pití a místní specialitu Palu sami (kokos v taro listu) která nám, přestože to vypadá dost hnusně, mooc chutnala. Snažili jsme se nakupovat u co nejvíc prodejců, abychom jich podpořili co nejvíc. Protože při běžném denním výdělku cca 15T je pro každého z nich náš malý nákup za 5T obrovský zisk.
Samozřejmě jsme si koupili i místní šátky lava lava, které místní nosí, protože jim podle silné křesťanské víry nesmí být vidět kolena. My chceme ctít všude kde jsme místní pravidla a přišlo nám správné, chodit oblékaní tak, jak oni. Bohužel později jsme si všimli, že jsme snad jediní turisté, kteří tohle dodržovali. Peťa si kupuje i náušnice a kytku do vlasů :-)
Z trhů jsme vyrazili na první samojskou atrakci - Sliding rocks neboli klouzavé skály. Hned u parkoviště za náma přiběhla majitelka přilehlého domu a vlastně i těch skal a zkásla nás každého o 5T. To je tu běžné. Všechno je v soukromém vlastnictví, v podstatě tu nejsou žádné veřejné prostory a tak se každý, kdo vlastní kus pláže, klouzavé skály nebo nějaký vodopád chce napakovat, protože zjistili, že turisté to rádi zaplatí.
Nejprve jsme se koupali v horním jezírku a pak se vydali i sklouznout po skále. Vypadalo to dost děsivě. Nejprve jsem se bál, ale pak mě nějací místňáci pobídli a přece ze sebe neudělám bábovku a nenechám se pobízet dvakrát :D Vrchní skluzavka byla mírnější, ale spodní byl slušný tobogan, který na konci slušně vyhazoval. Jel jsem asi 3x, nakonec přemluvil i Peťu, která to s hrůzou v očích taky sjela a pak jsme se vydali na druhý konec ostrova do Savaia Village podívat se na Giant Clams.
Giant Clams - obří lastury.
Zde jsme museli zaplatit dokonce 30T (2osoby + auto). Byli jsme nasměrováni do vytyčeného prostoru za bojkami, a tak jsme nasadili šnorchly, brýle a vydali se tam hledat obrovské barevné škeble. Chvilku jsme plavali sem a tam a pak jsme je viděli. Byly fakt obří a uvnitř hrály všemi barvami.
A pak - pak přišlo to, na co jsme se těšili úplně nejvíc, ale rozhodně jsme to neočekávali už dnes a tady. Kousek od nás plavala želva. Hned jsme plavali za ní. Kousek dál vyzvedla druhou želvu a tak jsme plavali se dvěma. Jedna pak frnkla (frnk - a želva byla pryč :D ) pryč ale jedna pořád plavala pomalu a tak jsme s ní mohli natáčet a fotit. Nakonec odplavala i tahle a tak jsme se vrátili zpět k mušlím. Chvilku jsme se kochali a pak jsme se spokojeni vraceli ke břehu. Tam na nás čekala tlupa místních dětí, pro které nejsou atrakcí ani mušle, ani želvy ale bílí :D
Už bylo k večeru a my si začli hledat ubytování. Pár metrů odsud mělo být beach fale (plážové domečky na nožkách) ale při příjezdu na místo jsme zjistili, že fale mají ti lidé pouze ve dvoře a že tu ani žádná pláž není. To jsme nechtěli a tak jsme jeli dál. Padla tma a nám se nedařilo nic najít. Už jsme zoufale přemýšleli, že se někde budem muset vyspat v autě, nebo jít poprosit do nějakého kostela (těch je tu snad víc než obyvatel). Nakonec jsme se zeptali v jednom obchodě a prodavačka nás nasměrovala do blízkého resortu. Sice tam neměli fale, ale nabídli nám hezký domeček s vlastní sprchou, záchodem, elektřinou a klimatizací a tak jsme i druhou noc na Samoi měli kde spát.V sousedním resortu Coconut (kokos) zrovna probíhala ohňová show a tak jsme se šli podívat. Představení bylo úžasné.
Večer jsme si zašli na drink. Stoleček nám vynesli pod hvězdy, zapálili svíčku... O hosty se zde umí starat fakt hezky. Už se těšíme na snídani. Těšte se s námi a těšte se na další článek :-)
