#daviddalton

[misterarchives]

Andy Warhol with Donyale Luna, Gerard Malanga, Ingrid Superstar, Severn Darden, Danny Williams, David Dalton and Sarah Dalton in New York City, 1966.

Photos by Nat Finkelstein

[pismenanapapire]

Kdo je ten chlap aneb mnohostěn osobnosti Boba Dylana

David Dalton má pověst skvělého spisovatele podepsaného jako životopisec pod mnoha skvělými biografiemi - neukousl si ovšem v téhle knize příliš velké sousto? Je vůbec možné člověka tak komplexního a tajemného, jako je Bob Dylan objektivně vykreslit na několika stránkách? Dalton se pere zuby nehty, zkoumá významy ukryté za texty Dylanových písní, snáží se přijít na kloub jeho mezilidským vztahům a vytváří nejreálnější kontext kluka z Minnesoty,  který se stal bardem, hipsterem, rebelem, rockovou hvězdou, básníkem, spisovatelem, hlasem generace, pábitelem, možná i lhářem a starým mrzoutem, a který na svém nekonečném turné dává svým písním nové podoby. Předem nutno říci, že nejsem dylanolog v pravém slova smyslu. Nevrtám se v jeho životě a nesnažím se zjistit, co přesně měl na mysli ve svých divokých metaforách, tak typických pro jeho písně. Tohle jsem vždy pokládal za hodně divnou masturbaci. Jsem ale jeho velký ctitel. Koncert, který jsem viděl v Brně v roce 2018 považuji za neopakovatelnou záležitost a vidět Dylana na podiu - vlastně posledního z prvních bylo pro mě jako člověka, který na jeho muzice vyrostl, splněným přáním. Dylana jsem vždy vnímal jako excelentního, excentrického a obratného vypravěče. A podobně ho zřejmě vidí i Dalton. Tomu přizpůsobuje i jazyk své knihy. Možná proto všechny ty informace o tom, jak vznikly kusy jako Times they are a-changin', Like a rolling stone, Sad eyed lady from the lowlands a Tangled up in blue nepůsobí podané jako z rychlíku, třebaže Dalton chrlí písmena i slova v jednom proudu, který mě unáší Dylanovým životem. Jsem s Dylanem, když společně s kapelou the Band náhrává Basement tapes. Přihlížím jeho na hlavu postaveným rozhovorům v půlce 60. let a nemůžu se zbavit dojmu, že ten chlap záměrně a pobaveně mate všechny kolem sebe a do toho kolem sebe kope, jako raněné zvíře zahnané do kouta. Vidím ho zpívat ve Washingtonu na pochodu za lidská práva a následně stojím vedle něj, když odmítá být jen hračkou v rukou protesního hnutí a stává se rockovou hvězdou, elektrifikuje svou hudbu a vytváří svůj opus magnum - Highway 61 revisited. Je nepolapitelný, mění tvar - tu je věrnou kopií Woodyho Guthrieho, tu zase hipsterem skrývajícím se za černými brýlemi. Následně s kyticí za krempou a obličejem potřeným bílým makeupem kňučí na pódiu Idiot wind v rámci pořadů Rolling Thunder Revue, pak makeup omyje a začne burácet Pressing on jako pro víru zapálený kazatel při mši v kostele někde na Jihu Spojených států. Sedím za ním na motorce, když se nedaleko Woodstocku vybourá a následně zmizí z veřejného dění - a zatímco píše a věnuje se rodině, všichni si myslí, že se zbláznil, a že z nehody vyšel otřesně zohavený. Ano, tak sugestivně Dalton líčí pro něho významné události Dylanova života.  Dalton ukazuje Dylana jako narcise (když navštíví Warholovu factory), ale i jako milujícího otce (když pro svého syna Jacoba skládá Forever young). Snad díky Daltonovi čtenář lépe pochopí přechod Dylana ke křesťanství i jeho neustálou nimravou povahu, kdy opakovaně mění aranže svých písní. Z knihy je znát, že Dalton zřejmě posbíral v porovnání s jinými nejvíce kousků mozajky a podařilo se mu složit jakž takž celistvý portrét tohohle chameleona. Jenže to je právě problém, když píšete knihu o někom, jako je Bob Dylan - o člověku, který o sobě vytrvale šířil tolik polopravd a převlékal identity jako spodky, že smysluplně uvést na pravou míru, jak to tehdy všechno vlastně bylo, je prakticky nemožné. Na konci Vám dojde, že píšete pojednání o legendě v pravém slova smyslu - základ je sice pravdivý, jenže po uplynutí 70 let skrýtý, rozmělněný, a usazený v bahně skazek, neurčitých svědectví a divných náznaků. Dalton ale tolik neřeší, proč tohle všechno Dylan dělal (díky bohu!). Jako ukázněný dokumentarista jen překládá fakta a názor si musíte udělat vy sami. Samotné čtení je ale i tak velmi strhující záležitost, zvlášť, když jste fanouškem hudby a Dylana obecně. Dalton vytváří obraz básníka, hudebníka a filozofa a navíc ho ukotvuje v obrazu Severní ameriky a USA v rámci 70 let, co je Dylan na světě. 

V zavěru mi tak kniha vnukla myšlenku, že doba a lidé, kteří v ní žijí, se ovliňují navzájem - a to je i mé osobní rozuzlení případu Dylan. Tak jako totiž Amerika stvořila Boba Dylana, Dylan zároveň stvořil svou vlastní vizi Ameriky. A protože je Amerika velký světadíl plný mýtů, kde se dá lehko ztratit, stejně lehce se lze ztratit i v životě a díle Boba Dylana. Naštěstí nám ale David Dalton napsal dost podrobný a povedený návod k použití.   

[primecollector]

Not like a complete unknown this #bobdylan story by #daviddalton & #jeremyarthur #nypl (at New Delhi)

[viaggiatricepigra]

Con Un Lucchetto Al Collo, di David #Dalton #ConUnLucchettoAlCollo #DavidDalton #sperlingkupfer #SidVicious #leggerefabene #leggereègioia #leggereovunque #profumodilibri #voglioleggereditutto #semprelibri #leggeresempre #leggere #leggo #libro #amorelibri #viaggiatricepigra