Já nevím, ale mě ty lidi přijdou stejný. Všichni stejně blbí.
seen from Russia
seen from Brunei
seen from United States
seen from United States

seen from Türkiye
seen from China
seen from United States

seen from United States
seen from France

seen from Austria
seen from Poland

seen from Russia

seen from United States

seen from United States
seen from United Kingdom
seen from United Kingdom
seen from United States
seen from South Korea

seen from United States
seen from Germany
Já nevím, ale mě ty lidi přijdou stejný. Všichni stejně blbí.
Smog je bohatý na vitamíny.
Václav Klaus
#1
Přemýšlím, na co jsem si vlastně zakládal tumblr. Aby můj účet ležel ladem? Ne, to ne. Chtěl jsem nějaký pseudoblog a teď ho mám, ale žádný zápis na něm. Takže snad abych začal...?
Lidská hloupost je nekonečná. A ta nepoučitelnost... no, ještě horší. Všechno to, o čem chci mluvit, jsem zažil na vlastní kůži. Nechal jsem se vláčet jako hadr, nechal jsem ostatní jednat se mnou jako s bezvýznamným člověkem, byl jsem naivní a obětovával jsem se pro lidi s pocitem, že tohle někdy udělají oni pro mě, ale nikdy se tak nestalo. Nechci se tady nějak litovat a svalovat vinu na jiné, vina je totiž na mojí straně - ano, byl jsem hloupý a nechal jsem je tohle všechno dělat. Nenechal jsem si poradit.
Jenže proč si lidé nenechají poradit? Proč si lidé nechají ubližovat, i přes to, že lidé okolo nich jim přímo do očí řvou pravdu? Znám tolik lidí, kterým jsem kdy sám radil, aby nedělali hlouposti, vyhnuli se problémů a oni i přesto do toho skočili po hlavě. Například se po rozchodu znovu vrátí, po tom všem špatným, ke své bývalé lásce...
...a tak se ptám, proč lidé vstupují dvakrát do stejné řeky, když už je jednou semlela?
Hloupost která vedla k upgradu
Ačkoliv to může znít neuvěřitelně, tak moji rozdělanou knížku (cca 12 stran) jsem nevědomky smazal. Navíc jsem to nezálohoval tak jak bych měl, a všechno je pryč. Tohle se stalo už tak před dvěma týdny. Myslel jsem, že to prostě vzdám. Ale pak, když jsem nad tím víc přemýšlel, došel jsem k tomuto závěru. Já od jakživa, všechno velmi poctivě zálohuju, tak proč jsem si zrovna něco takhle důležitého nezálohoval? A proč mě zas tolik nemrzelo zjištění, že je všechno pryč? Odpověděl jsem si na to jasně. Bylo to něco jako osud. Někteří na to možná nevěříte, já ale docela jo, a bral jsem to jako jakési znamení ze shora, že bych měl začít znova, protože sám dobře vím, že bych to svedl líp. A tak jsem začal psát. Už mám 5 stran zpátky a prozatím se mi moje psaní líbí asi tak o 100% víc než to předchozí. Ta původní vezre, kterou jsem smazal, se mi si sice líbila, ale měl jsem prostě pocit, že tomu něco chybí, že to není ono. Naopak moje nová, aktuální verze, na mě působí dojmem, že je to všechno tak, jak to být má. A proto pokračuju dál. Bylo to takové menší zaváhání, poučení, ale vedlo to k celkovému upgradu mojí knížky a ve výsledku musím říct, že jsem valstně rád. Takže tolik novinky ze světa psaní :-D Děkuju všem co mě v tom podporují!!!!
Hale a Pace v obchodě pro kutily
Blondýna dostala kopačky
Blondýna o PMS