V pátek 8.12. jsme se vydali znovu do Queenstownu, tentokrát rozhodnuti, že konečně zdoláme zdejší horu Ben Lomond. Ale ne vždy vychází všechno podle plánu. Peťa byla hodně unavená z práce a tak si chtěla před náročným výletem pořádně odpočinout a rozhodli jsme se, že půjdem až v neděli. Sobotní dopoledne jsme tak věnovali méně zábavným věcem, jako například prádelně.
Po obědě, kdy jsme si připravovali kuřecí stehna a celé auto a i my skončili totálně oprskaní olejem začalo pršet a i my jsme usoudili, že by bylo fajn se osprchovat. Bohužel, moc veřejných sprch jsme nenašli a tak jsme se vydali na obhlídku do nejbližšího placeného kempu. Zde jsme jako správní lotři využili situace a zadarmo se osprchovali ve sprchách určeným platícím návštěvníkům kempu. Nutno podotknout, že tak hezké jako byla tahle, veřejné sprchy většinou nebývají :-D
Poté jsme navštívili infocentrum DOC a kvůli počasí nám výstup na Ben Lomond nedoporučili ani v neděli. Mělo stále pršet, nahoře (1748 m.n.m.) měly být teploty kolem nuly a vítr až 80km/h.
Sice jsme možná trošku blázni, ale takoví fakt ne a tak jsme výlet skrečovali. Příští víkend bude snad líp.
Ben Lomond, pokus 2.
týden uplynul jako voda, Peťa mezitím začala i skončila s řízením firemního vanu (moc starostí za málo peněz) a my se opět vydávali na Ben Lomond. Tentokrát už mělo být počasí lepší a Peťa se v práci domluvila s dalšími 2páry kteří chtěli jít s náma.
S jedním (angličani Dawe a Emma) jsme měli sraz už v pátek v kempu u jezera Hayes. Večer jsme s anglánama nakrmili kačeny, dali pár pivek, otevřeli naši slivovici... No co bych dál psal. Skončili jsme asi o půlnoci a ráno jsem se úplně necítil na to, šlapat na horu vyšší než Sněžka.
Nicméně jsme vyrazili a pod lanovkou (Gondolou) která překonává první část kopce jsme se setkali s druhým párem, francouzi Simon a Luis. My se rozhodli, že to pujdem celé pěšky, Dawe a Emma dorazí později a pojedou lanovkou a setkáme se až nahoře.Naše cesta začíná v cca 340 m.n.m. Už první část, tzv. Tiky trail je dost záhul. 45 min. strmého stoupání v poměrně těžkém terénu a já jsem zde vypotil všechno, co jsem večer vypil. Na to, že mi nebylo nejlíp nebyl čas myslet. Muselo se šlapat. U Gondoly byl první krásný výhled na Queenstown. Dali jsme si tam první malou svačinku a po pár minutách přijeli i Emma.
Naše 6tičlenná skupinka byla kompletní a vyrazili jsme. Po krátké cestě lesem se terén otevřel a my jej uviděli. V dálce nalevo před námi se tyčil Ben Lomond. Byl opravdu daleko a hlavně opravdu vysoký!! Působilo to dojmem, že na tak strmou horu nemůžeme nikdy vylézt. Cesta vedla pořád do kopce, nebylo zde ani kousek rovinky a tak jsme dělali poměrně časté zastávky, ale i přesto, jsme byli každou chvilkou blíž a blíž a výš a výš.
To nejhorší přišlo až nakonec. 1,6 km dlouhý stoupák po úpatí samotného Ben Lomond kázal vystoupat 420 výškových metrů. To znamenalo v podstatě na 4 m vzdálenosti jeden výškový. No fuj. Cesta se z chodníčku změnila v překonávání skalnatých schodů a občas to byla cesta spíš pro kamzíka než člověka. Ale nahoře to stálo za to! Neskutečné výhledy do 360º v nás probudili pocit, že jsme králové a že nám patří svět. Alespoň na chvilku.
Bylo vidět obrovské jezero Wakatipu, Queenstown, na druhé straně jezero Moke kde jsme s Peťou už byli a také zasněžené vrcholky hor. Unavení jsme si zde dali tak hodinový odpočinek a jen se kochali. O zábavu se postaral papoušek Kea, který sem přiletěl, aby kradl ostatním svačiny.Cesta dolů už byla rychlejší, ale nejhorší byl opět konec. Prudké klesání Tikytrailem nám dalo zabrat na kolena a když jsme přišli k autu, cítili jsme se opět jako vítězové. Rozloučili jsme se francouzema a jeli do kempu za Dawem a Emmou, kteří opět trošku podváděli a dolů sjeli znovu lanovkou. V kempu se už neopakoval minulý den a popíjení, protože jsme únavou usnuli krátce po příjezdu.