#my language

[mydeltadiary]

[fix-me-sixteen]

tamil is such a language. the pronoun to refer to more than one person ("they" in english) is also the pronoun to refer to someone you respect. the pronoun to refer to a thing ("it" in english) is also the pronoun to refer to children and pets. it's one of, if not the, oldest language. some guy came up with 1,330 couplets of seven words each with complex metaphors and life lessons because why the fuck not. there are two r sounds. there are two l sounds. there are three n sounds. pronouncing a word slightly differently could mean the difference between saying "school" and "lizard". there are several letters that exist but are not used at all. there's a letter that sounds like if you mixed r and l in a blender. it stole letters from sanskrit. it has over two hundred letters. its written version and spoken version could be mistaken for two different languages. it's spoken in the state whose name literally translates to "land of the tamils". it's worshipped like a god . . .

[shadowdianne]

Venting post. Sordid details of family history. Guess I'm venting because there's no better thing to do than write things and scream them into a void.

But how fucking tired I am of having family members trying to do shit years after I went no contact. The last chapter of this never ending bs that is their fucking brains is to send a book about conversion camps and therapy to my mother as a way of stating how my soul is irredeemable lost UNLESS

If only my mother was the type of person that had a normal response to that XD if only I'd not been parentified since I was so very fucking young and if only my brother went no contact as well so I could forever be free of this fucking family. If only their way of interacting with me had it been normal, if only no therapy had it been necessary to accept that I am not fundamentally broken or difficult but that they did not treat me how I deserved. And if only they weren't religious zealots. But they are all that I suppose.

Being from a place in where their name hold some water is not helping,

[justbwilde]

Could you add a sample of some of your fan fiction in your native language?

Sure. This is Czech version of my first TUA fanfiction Do you love him? It's written from Lila's point of view.

--

Vím, že ať řeknu cokoliv, nezmění to nic na tom, co se stalo.

Neomlouvá mě to a nejsem si jistá, jestli to chci nějak omlouvat. Ale chtěla jsem, aby věděl, že to bylo komplikovanější, než se může zdát.

„Nikdy jsem nepřestala hledat cestu domů. Ale unavila jsem se a potřebovala jsem přestat utíkat. Uhm... tehdy se to stalo...“

„Miluješ ho?“

„Diego, teď není vhodná chvíle…“

„Tak miluješ ho?“

Všichni se na nás dívali. Všichni čekali na mou odpověď. A vím, že i on ji čekal. Pětka. Pochopitelně, dost se ho to týkalo. Nelíbilo se mi, že tohle řešíme přede všemi, ale už se s tím nedalo nic dělat.

První má myšlenka byla: Neplánovala jsem to.

Samozřejmě, že neplánovala. Nebo se snad dají city nějak naplánovat?

S Diegem to nefungovalo už dlouho předtím, a kdybychom neskončili v tom zatraceném metru, nejspíš by to nefungovalo čím dál víc. Nebo možná by se něco konečně změnilo? Nevím, jestli si jen něco nenalhávám sama sobě.

Těch sedm let změnilo všechno. Ale ne pro Diega, ne pro naše děti. Jen pro mě a pro Pětku. Všechno, co jsme prožili, bylo skutečné. Dva ztracenci v čase.

Ze začátku jsem věřila, že jsme neustále spolu jen proto, že nemáme jinou možnost. Ale vždycky byla jiná možnost. Hledat každý sám, být sám, protože to nás učili – spoléhat se jen sám na sebe a na nikoho jiného. Ale já nechtěla být sama.

Postupem času jsem si zvykla na to, že je Pětka někde poblíž. A i když jsme teď zpátky, stále jsem měla nutkání vyhledávat jeho pohled, čekala jsem, že bude někde poblíž. Jako celých sedm let.

Sedm. Let.

Možná jsme neměli moc jiných možností, ale nemění to nic na tom, že mu vděčím za tolik věcí, které jsme spolu překonali. A i když mi děti chyběly každý jeden den, doufala jsem, že se brzy znovu uvidíme. On mi ale dal něco, co mi dávat nemusel.

Byla jsem s ním šťastná.

I uprostřed toho všeho.

Dělal mě šťastnou.

Nemusel mě mít rád.

Nemusel mě milovat.

A přesto vím, že mě miloval.

Řekl mi to několikrát.

Myslel si, že spím. Ale slyšela jsem, když to občas zašeptal do tmy.

Z té vzpomínky mě píchlo u srdce.

Čas říct pravdu. Musím.

Nadechla jsem se k odpovědi, když se od televize ozvalo: „Hej, dospěláci, podívejte se na televizi.“

[neechees]

Hi! If I may ask I was wondering what language is your blog title in?

Cree

[guettaes]

Leon S. Kennedy listen as a Hungarian Voice part 1. (No English subtitles)

They wanted it with a request because they want to know what Leon is like as a Hungarian voice. This is the First such world that will make me paralyze. :)

Part 2.

Part 3.

Part 4.

Part5.

[lydiaortega1996]