#pohovor

[twogentlemen]

Změna povolání – zbytečný risk, nebo nutnost?

Změna povolání – zbytečný risk, nebo nutnost?

O změně práce hovoří čas od času snad každý z nás. Někdo více, někdo méně. Někdo to myslí vážně a někdo nikoli. Jak ale poznat, že je čas práci skutečně změnit? Lze to vůbec poznat? A pokud už to poznáte, jak postupovat?Continue reading

View On WordPress

[happymagcz]

Jak napsat motivační dopis, ze kterého se všichni posadí na zadek

Jak napsat motivační dopis, ze kterého se všichni posadí na zadek

[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text _builder_version=”3.0.85″ background_layout=”light”]

Víte, co je to motivační dopis, jak ho napsat a jaké jsou jeho nezbytné části? Pokud ne nebo byste se o něm rádi dozvěděli něco více, jste tu správně. Právě teď vám poskytneme nezbytné informace, které musíte znát, když chcete psát velmi důležitý a často opomíjený a…

View On WordPress

[happymagcz]

5 fatálních chyb, kterými můžete zcela pokazit první dojem

5 fatálních chyb, kterými můžete zcela pokazit první dojem

[et_pb_section admin_label=”section”][et_pb_row admin_label=”row”][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text admin_label=”Text”] Trvá přesně 7 sekund, než si člověk vytvoří první dojem. V tomto krátkém časovém úseku můžete dobře zapůsobit nebo naopak říci něco nevhodného, co se špatně napravuje. Připravili jsme si pro vás 5 neodpustitelných chyb, které člověk často dělá, když se seznamuje s novými…

View On WordPress

[blogujicipanflegl]

Jak uspět na pohovoru v Economii i jinde

Jestli Vás zajímá, jak vypadá pohovor na vývojáře v Economii, případně jak se na něj připravit, mám tu pro Vás dnešní článek. Jde čistě o můj pohled na věc, tedy pohled člověka, který není z HR, ale lidi do práce vybírá celkem často. Třeba Vám to pomůže na Vašem dalším pohovoru udělat ještě lepší dojem. Ať už půjdete kamkoliv.

Nepsaný životopis je mrcha

Nejprve základní otázka dnešní doby: proč byste se měl na pohovor vůbec připravovat? Vývojářů je málo, stačí někam přijít a tadááá. A když to nevyjde v jedné firmě, chytne se jiná. To je pravda. Ale dojem, který zanecháte se s Vámi ponese dál. Bude se nabalovat. Postupně kolem Vás vznikne takový nepsaný životopis, který přebije vše, co si napíšete do CV. A třeba Vám Vaše minulé vystoupení jednou zkomplikuje získání práce, o kterou už budete opravdu stát. 

Nedávno jsem se bavil se svým spolužákem z VŠ, který dělal vedoucího vývoje u více firem a říkal, že si píše, kdo jak na pohovoru působil a jak se choval. Podle toho pak filtruje lidi, když se k němu (třeba už v jiné firmě) hlásí znovu. 

Když to vezmu čistě podle sebe, tak já se vždy, když jdu na pohovor, aspoň trochu připravím - i proto, že zkrátka nechci vypadat jako blbec.

Ti z vás, kteří i přesto pohovoru nehodlají věnovat ani minutu, můžou přestat číst a dál se nezdržovat:) Pro ostatní pak pár informací, jak to u nás chodí a co mě osobně u kandidáta potěší.

Jak to chodí v Economii

Naše HR je skělé, ale na pohovor je nebereme. To může být pro kandidáty zklamání, protože naše HR je navíc pěkné, ale co už - alespoň mají motivaci nastoupit, aby se s nimi mohli vídat pravidelně:) 

Na pohovoru se neptám, co jste si zjistil o naší firmě, zda víte, jaký máme obrat a kolik máme zaměstnanců. Nemyslím si, že je to důležité. Na druhou stranu není špatné alespoň tušit, kam jste přišel a o jaké pozici se bavíme.

V Economii děláme dvě kola. První je se mnou, druhé je pak s jedním z teamleaderů. Vycházím z toho, že teamleadeři mají programovat a věnovat se svým teamům, takže jim úvodní filtr dělám já - starost o složení mého teamu je moje hlavní práce, protože dobrý team udělá zbytek.

Na každém z kol se bavíme trochu o něčem jiném. První kolo je víc obecné a povídáme si o tom, co Vás zajímá, koho my hledáme, zda by Vás taková práce bavila atd. Druhé kolo je víc technické a máte možnost s teamleaderem probrat jak se u nás co píše, jak byste to psal Vy, jak by se řešila jaká situace, atd. 

Na obou kolech máte možnost se ptát na všechno, co by Vás zajímalo. Tuto část neignorujte, protože Vám to o firmě dost napoví!

Jak uspět?

Uspět je v podstatě jednoduché, když si uvědomíte pár důležitých věcí (a něco málo také umíte:). 

Pohovor není zkouška. Vybírá si zaměstnavatel, ale vybíráte si i Vy. Není to doba, kdy jen sedíte a odpovídáte na otázky. Buďte aktivní a nebojte se zeptat! Dobré otázky o Vás často řeknou víc, než naučené odpovědi. V dnešní době nízké nezaměstnanosti přece nevezmete práci jen proto, že Vás do ní vezmou.

Pohovor berte jako rozhovor a znovu opakuji - já osobně jsem velmi rád, když se kandidát hodně ptá. Pozor, nepůsobí moc dobře, když Vaše jediné otázky jsou, kolik dostanete peněz a jaké jsou ve firmě benefity. Potkal jsem se i s kandidátem, který měl jen tři otázky: kolik bude brát, jestli máme posilovnu a jestli vůbec musí do práce chodit.

Jsou to sice otázky naprosto legitimní, ale je trochu divné, když je to jediná věc, která Vás zajímá. Co by Vás tedy mělo zajímat? To je samozřejmě na Vás, ale já bych byl třeba zvědavý na následujících pár věcí:

Co se po mě bude chtít? Proč vlastně firma někoho hledá a co má řešit?

Jak vypadá běžný den na obdobné pozici ve firmě?

Když bych se hlásil na vývojáře, zajímaly by mě technologie, které se ve firmě používají.

Jaké mám možnosti dalšího rozvoje - zda mi bude někdo dělat mentora,  jak je vyřešeno vzdělávání ve společnosti?

Atd... 

Nebojte se přemýšlet

Při našem rozhovoru občas dojdeme k tomu, jak byste řešil nějakou situaci. Nebojte se přemýšlet a nebojte se přemýšlet nahlas. Nejhorší reakce je mlčení. V práci taky musíte úkol nějak vyřešit a nemůžete jej vymlčet. 

Nikdo neví všechno, ale vždy se můžeme bavit o tom, jak byste problém řešil a co byste dělal v situaci, kdy něco nevíte. Rozhodně nevadí, když se postupnými úvahami dostanete do slepé uličky a zkusíte to odjinud.

S tím souvisí ještě jedna věc. Jak jsem psal, nikdo neví všechno a bylo by divné, kdybyste na pohovoru všechno věděli. Ale je trochu škoda, když se pak ani nezajímáte, jak se tedy daný úkol měl řešit. Zvlášť, když máte v CV napsáno, že jste zvídavý.

Nemáte zkušenosti? 

Častá je situace, kdy jste zatím nikde nepracovali. Není to blocker, ale je samozřejmě výhoda, mít co ukázat. Jako vývojáři to máte snadné. I když nejste zaměstnaní, můžete přispívat do nějakého open source projektu. Nejen, že přispějete komunitě, ale máte co ukázat, a navíc se z komentářů u Vaši pull requestů můžete hodně naučit. 

Zkoušením k dokonalosti

Nebudu tady radit spousty dalších rad, které si můžete přečíst u všech HR agentur - jako že nemáte lhát v CV, chovat se slušně, přijít vhodně oblečený, přijít včas... Takových článků je na webu spousta a určitě na ně také mrkněte, najdete v nich spoustu užitečných rad.

Všechny rady jak uspět na pohovoru, Vám ale budou na nic, když budete nervózní a na pohovoru nevykoktáte ani pozdrav. Jasně, snadná rada je: “nebuďte nervózní”. Ale to je stejné, jako radit někomu, kdo bojí psů, ať se jich nebojí, protože oni to poznají a pak kousnou...

Co s tímhle? Trénovat. Prostě občas vyrazte na pohovor a vše si vyzkoušejte. Jednou se Vám tyhle zkušenosti budou náramně hodit! A třeba narazíte na práci, která Vás bude bavit a někam vás posune. Samozřejmě se hlaste jen na pozice, o kterých něco víte a skutečně by Vás zajímaly. Asi nejhorší, co na pohovoru můžete potkat, je znuděný protějšek - ať už je to kandidát, nebo zaměstnavatel.

A jak to máte Vy? Co Vás na pohovoru potěší, co Vás naštve? A to klidně i na naší straně - budeme velmi rádi za zpětnou vazbu:)

[extracafe]

A jaká je ta vaše největší slabost?

A jaká je ta vaše největší slabost?

View On WordPress

[sunarpremiumblog-blog]

Kde se vzalo assessment centre a co můžete čekat?

Skoro dva týdny napjatě čekáte na e-mail z firmy, kde byste chtěli pracovat. Když konečně dorazí a nervózně ho otevřete, doufáte, že nebude rovnou zamítavý. Není! Jenže vás nezvou na standardní pohovor. Zvou vás na assessment centre. Co teď?

Rozhodně není žádný důvod k panice. Assessment centre neboli hodnoticí centrum není žádným personalistickým výstřelkem posledních let. Navzdory názvu to není ani tak místo jako spíš proces. Ten může probíhat buď ve školicím centru, firemní zasedačce, nebo třeba v pětihvězdičkovém hotelu. Nečekejte nějakou hru na pionýrský tábor ani žádné ponižování uchazečů – ve zkratce jde o to, aby uchazeči o nabízené místo ukázali, co v nich je a není.

Při klasickém pohovoru totiž personalisté neodhalí nic o tom, zda a jak moc jsou uchazeči schopní spolupracovat v týmu, nakolik jsou přirozenými lídry nebo inovátory. Kdo z nich je pečlivý a důsledný, kdo zase srší kreativitou nebo vyvolává chaos. Podle psychologů nikdo nedokáže skrývat svou skutečnou osobnost déle než dvě hodiny. A v tom to celé je. Takže stačí zůstat v klidu a jednoduše být sami sebou.

Dřív než vám dáme zbraň

Nejstarší dochovanou zmínku o assessmentu je možné najít ve Starém zákoně v knize Soudci. Podle biblického textu vedl první „hodnoticí centrum“ Bůh společně s králem Izraelitů Gedeonem při sestavování armády.

Těžko říci, zda právě tato pasáž inspirovala německého psychologa Maxe Simoneita, který ve třicátých letech minulého století vytvořil techniku assessmentu jakožto síto pro budoucí důstojníky wehrmachtu. To mělo oddělovat zrno od plev, aby Němcům neprošla základním výcvikem úplně neschopná banda převlečených pacifistů. (Protože by je neodhalili včas při odvodu neboli pohovoru a přišli by na to až na bitevním poli.)

A jelikož jednou z věcí, kterých se za války nedostává, je čas, záhy otevřely svá assessment centra i americká a britská armáda. Válka skončila, assessment ale zůstal. Americký telekomunikační gigant AT&T v padesátých letech postavil a otevřel vůbec první hodnoticí centrum v privátním sektoru – budovu nazvanou jednoduše The Assessment Centre, kde si za pomoci metodiky, která ovlivnila personalistiku po celém světě, vybíral své zaměstnance.

Assessment centra v současné době neslouží jen k náboru nových, ale i k rozvoji stávajících zaměstnanců. Některé firmy tímto způsobem testují výhradně absolventy, kteří nemají žádné pracovní zkušenosti, nebo nabírají lidi na pozici trainee. Jiné tak třeba rozdělují stipendia mezi své zaměstnance-studenty, rozdělují mimořádné úkoly nebo nabírají management.

Co vás v centru čeká?

Assessment vždy hodnotí nejen personalista, ale i několik dalších lidí – externí HR, management společnosti a váš budoucí nadřízený. Celá skupinka sleduje kandidáty, kterak si poradí s různými na míru ušitými testy (včetně osobnostních) a úkoly, které mají ukázat schopnosti a mentální kapacitu každého z uchazečů.

Úkoly jsou navrženy tak, aby do určité míry simulovaly různé aspekty nabízené práce a pracovního prostředí, a tím umožňují kandidátům dokázat, jak moc se na konkrétní místo hodí zrovna oni. Je pravděpodobné, že vás čeká nějaká ta „bojovka“, ale asi nebudete zrovna běhat po lese. Místo toho můžete s ostatními kandidáty třeba skládat lego.

Počítejte s tím, že váš budoucí zaměstnavatel bude testovat vaši schopnost pracovat pod tlakem. Tak se snažte hlavně zůstat v klidu. Pokud na to máte, assessment centre to zjistí. Pokud ne, přijde jiná příležitost. Zapomeňte na strach – hlavu vzhůru a hodně štěstí!

[sunarpremiumblog-blog]

Přijímací pohovor – na co se vás mohou ptát, i když by neměli

Každý se někdy v životě dostane do situace, kdy hledá práci. Nepříjemné to může být hlavně po delší, třeba i několikaleté přestávce. To se nejčastěji týká žen po rodičovské dovolené, které se z nějakého důvodu nemohou vrátit na své původní místo.

Mnoho maminek nemá po letech, kdy se staraly pouze o děti, právě ukázkové sebevědomí. Třebaže se často těší na nové zkušenosti, zároveň se podceňují a představa, že už nebudou řešit jen chod domácnosti a potřeby dítěte, je pro ně stresující. Pracovní pohovor jim také na klidu nepřidá. Dokážou se na něj dobře připravit? Přesvědčí potenciálního zaměstnavatele o tom, že jsou na zmíněnou pozici nejvhodnější? Zaskočí je nějaká otázka? Na co by měly odpovědět a na co už odpovídat nemusejí?

Diskriminace při přijímacím pohovoru

Jsou to hlavně ženy, které při přijímacích pohovorech dostávají otázky týkající se jejich soukromí.  

„Jste vdaná?“                                                                                                       

„Plánujete děti?“

„Nejste těhotná?“

„Máte děti?“

„Jak jsou staré?“

„Dokážete si zajistit hlídání, když budou nemocné?“  

Právě zmíněné věty přitom spadají pod tzv. diskriminační otázky.  Pak záleží jen na ženě, jestli odpoví, nebo ne. Ze zákona totiž nemusí. Jenomže opora v zákoně je jedna věc a praxe věc druhá. Neochotu odpovědět by si totiž zaměstnavatel mohl vyložit jako neochotu přizpůsobit se v budoucnu nečekaným situacím, a pro vás zůstanou dveře ve firmě zavřené. Jen horko těžko pak budete prokazovat, že skutečným důvodem byla diskriminace.

Důležitá rada proto zní: Buďte na podobné dotazy připravená.  Ať už se vám to líbí, nebo nelíbí, při většině přijímacích pohovorů padnou. Někdy třeba jen zaměstnavatel zkouší, jak zareagujete, jindy ho může zajímat, jak jste ochotná a schopná skloubit práci i rodinu. Zkuste si proto se zaměstnavatelem popovídat o tom, proč se vás na tyto čistě soukromé záležitosti vyptává.  Bojí se, že by mu vaše případné pracovní absence mohly způsobit problémy?  Je jasné, že dříve či později vaše dítě skutečně onemocní a bude jen na vás, jak situaci vyřešíte. Když se tedy chystáte zpátky do práce, domluvte si pro tyto případy pomoc příbuzných nebo paní na hlídání. Pak můžete s klidným svědomím zaměstnavateli odpovědět: „Ano, děti mám, mám ale i prarodiče, kteří kdykoliv pomohou s hlídáním, takže to mou práci nijak neovlivní.“ Firma má pak jistotu, že vám na práci skutečně záleží. Pokud jste zvládla pracovat i během rodičovské dovolené, může vaše odpověď „Děti sice mám, ale protože jsem pracovala už krátce po jejich narození, umím skloubit obojí, práci i rodinu.“ znamenat pro zaměstnavatele významné plus. A pro odvážnější je tu i možnost odpovědět otázkou: „ Jak to souvisí s nabízenou profesí?“ nebo „Co kdybychom se vrátili zpět k mé kvalifikaci.“ Rovněž taková odpověď otevírá prostor pro další diskusi.

Mezi diskriminační otázky při pohovorech ale nepatří jen ty, které se týkají rodinného stavu. Pokud to vyloženě nesouvisí s pracovní pozicí, o kterou má uchazeč zájem, zaměstnavatel by se neměl ptát ani na věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, náboženské vyznání nebo politické přesvědčení.

Na co se zaměstnavatel ptát smí

Otázek, které naopak při přijímacím pohovoru dostat můžete, je mnoho. Mimo jiné se budou týkat vašich předchozích zkušeností, důvodů, proč se ucházíte právě o zmíněné místo, proč by měla firma přijmout právě vás nebo jak byste mohla společnosti prospět. Neměla byste se nechat zaskočit dotazem, co víte o firmě, kam chcete nastoupit, na vaše dobré a špatné stránky i na to, jaký byste chtěla plat. Znovu platí, že i tady přeje štěstí připraveným.

[public24]

Svojí práci umím dokonale, to není vychloubání

Svojí práci umím dokonale, to není vychloubání

Svojí práci umím a to dokonale, pomohl jsem jedné firmě nahoru. Ve svém oboru jsem hvězda…. vychloubání? Učili jsme se pravý opak. Nevíme poté, jak odpovědět na pohovoru, co dokážeme firmě nabídnout. Probíráme se pracovními inzeráty, navštěvujeme pracovní úřady. Nakonec zjistíme, že ani jedno není pro nás. Nemáme odpovídající vzdělání, neabsolvovali jsme kurzy toho či toho. Nemáme vysokou školu a…

View On WordPress