#unilink

[zoeyhorse]

Sunset has to choose where to sit on the bus

[watching2023]

UniLink メッセージパートナー アプリの口コミ・評判は？

UniLink メッセージパートナーは、質問への回答が必ずもらえるUniLinkアプリです。UniLink メッセージパートナーはandroid・iOSのどちらにも対応しています。UniLink メッセージパートナー利用者の口コミや評判は？

[interestwatch]

UniLink メッセージパートナーならいつでも相談できる！

（株）UniLinkが運営する「UniLink メッセージパートナー」は、通常のUniLinkとは異なり、あなたが行った質問に対して確実に回答がもらえます。 通常のUniLinkだと、寄せられた質問に対する回答はランダムに行われるため、あな

[interestwatch]

UniLink（ユニリンク）で難関大学生に質問！口コミや評判は？

UniLink（ユニリンク）は、東大・京大・早稲田・慶応をはじめとした難関大学に通う大学生に受験相談や学習法などの質問が行えるアプリです。 android・iOSのどちらにも対応しています。 UniLink（ユニリンク）は無料で利用できます

[wirthconsulting]

ImageNet Consulting Purchases Unilink Assets

ImageNet Consulting Purchases Unilink Assets

The Zygoquest Group reported on November 28th that it served as the advisor to ImageNet Consulting and its president, Pat Russell, on the purchase of assets from Unilink Inc. for an undisclosed sum.

Unilink is headquartered in Silt, Colorado, and was founded and owned by Sandy Hall and John Linney. Unilink was an authorized Ricoh and Canon dealer serving customers with business solutions…

View On WordPress

[conniejdedouk]

Čeští fajnšmekři pijí čaj s mlékem, Britští fajnšmekři pijí čaj bez mléka.

Víte, já mám ráda místa, která vypadají jako ve filmu a chovají se jako v knize. Pošetilost, vím. Tedy věděla jsem to, když jsem se vracela smutná z Paříže a když jsem v Praze hledala to, čeho tam moc nebylo. Ale tady jsou všechny knihy a filmy pravda. Doopravdy tu neustále prší jak v Koralíně a tráva je tu zelená jak v Top Gearu. Tata vždy při říkal, ať si všimnu, jak mají vytažené barvy, aby auta byla krásnější a tráva zelenější. Jak je to s auty, nevím, ale tady je tráva je tu zelená k neuvěření. Dětičky tu doopravdy chodí v uniformách a hrají fotbal/rugby na hřišti u školy, která vypadá jak z Čarodějnic školou povinných. A každá páteční a sobotní noc tu končí jako běžný mejdan ve Skins. Pokud se kdokoliv z vašich přátel mění v opilosti na nezastavitelné hovado, myslím, že proti Britům je to stále slušný beránek. Domy tu mají taky všechny jak z filmu. Možná to bude tím, že na kontinentu se staví domy tvárné a majitel si je může dotvořit k obrazu svému, takže se vám z francouzského rodinného domku rázem stane německý, pokud kolem něj uklidíte a dáte do oken květiny. Zdejší cihlové domky se podobají jako vejce vejci. A cihly se nelehko přebarví. Navíc ty domky mají tak specifické tvary, že podobné zkrátka na kontinentu nenajdete. Když jsme u těch řadových domků, schody tu mají po pravdě prudké, takže toto video z Ajťáků je naprosto možné, babičky tu musí padat pravidelně. Také v Londýně doopravdy jezdí červené autobusy a psi občůrávají červené telefonní budky a ty taxíky, co tam jezdí jsou přesně ty taxíky z Sherlocka, Brigit Jonesové nebo Mr. Beana.  Británie je celá složená z drobností tak zvláštních, že si to můj mozek neumí spojit s ničím známým, tak si to pojí s těmi seriály a filmy, na kterých jsem vyrostla. (Protože ČT je naprosto posedlá BBC, víme?) I jejich chutě jsou divné. Možná si pamatujete na aero čokoládu s bublinkama a jak jí jednou vyráběli s čokoládovou a s mátovou příchutí. Divnost? Vliv britského impéria! Tady je čokoláda s pomerančem nebo mátou naprosto normální a ne jen aero. A když upustíte od čokolády, tak marmeláda z pomerančů je tu naprostý standard a k hranolkám v hladovém okně vám nabízí mátovou pastu nebo mátové hráškové pyré. Když jsme v kuchyni, toastový chleba je tu standardní chleba. A to já si hned vzpomenu, jak ho Arthur ve Stopaři spálil v toastovači nebo na nejslavnější snídani z Black books.

A pak ty společnosti a kluby tady. Sama jsem se stala členem Společnosti Stavebních inženýrů a Společnosti Strukturálních inženýrů a přijde mi, že už je to jen krůček od toho být v Královské společnosti. A všude, i tady v Pontyprdelákově jsou kluby, kam si můžete zajít na whiskey nebo pivo. Jestli se tam kouří doutníky, nevím. Od teď věřte každému filmu, seriálu, pořadu, příběhu, čemukoliv, co ukazuje tuto zemi. Přesně taková Británie je. Deštivá, šedá, se špetkou koloniálních zbytků, se suchým humorem, s národní hrdostí, se společenskými třídami a s oddělenými kohoutky na studenou a teplou vodu.

[conniejdedouk]

Od střední třídy z Východní Evropy k západoevropskému proletariátu.

Mám práci. A zdá se, že mám konečně trvalou práci, takže se nebojím vám o ní napsat. Jak asi tušíte, peníze jsou pro studium v zahraničí veliké téma. Jak víte, pokud mě znáte, peníze jsou pro mě osobně téma snad ještě větší. Levné to tu není. Jen měsíční nájem mne vyjde na víc než moje žití v Praze se všemi staroprameny, ořechovkami a víkendovými cestami na rodnou Hanou. Před odjezdem jsem si pěkně všechno naplánovala. Přijedu, zařídím si papíry, abych mohla legálně pracovat (koukněte na internet, hledejte jak získat NIN, bylo toho k tomu napsáno priveľa), vytisknu životopisy, rozdám je a do dvou týdnů budu pracovat. Všechno šlo podle plánu, až do čtvrtého bodu, pochopitelně. Bydlím v Pontyprdelákově, kde je sice obchodů a života více, než jsem myslela, ale taky kopa studentů, která mi všechny práce pravděpodobně vybrala. Mohla jsem jet hledat do Cardiffu, tam bych bezpochyby našla, ale jak jsem škudlila, peníze za cestu pro mne byly moc. Navíc jsem si malovala, že si seženu práci v Ponty, že jsem až tak šikovná! Pomalu jsem propadala zoufalství. Moje podkarpatská spolubydlící Anička zašla do pracovní agentury, kam by mě samotnou nenapadlo jít ani v nejhorším snu, a přišla s prací ve skladu. Za dva týdny jsem se k ní připojila, protože byrokracie je i zde někdy neúprosná. Děs, běs, noční šichta, východoevropská pracovní síla, africká pracovní síla, kopa Poláků, kopa studentů. Pražská kavárno, mám pro vás první zprávu mého vykládání o práci, často jsem ve skladu myslela, jaké to asi bylo když za komančů pracovala inteligence v kotelnách, fabrikách a ve skladech jako je tento. I když v takovém skladu asi nikdo nepracoval. Byl to sklad z hadrama a tak velký by nikdy nebyl nebýt globalizace. Balili jsme oblečení vyrobené v Taiwanu a posílali ho tam přebalené zpět do obchodů. Každou minutu tam jsem si představovala v penězích, jinak bych to asi nezvládla. Naštěstí se mi krátce na to ozvali z jiné pracovní agentury, že by mě vzali na to místo v F&F, o které jsem se ucházela. Na internetu jsem vyplnila tolik inzerátů, že jsem si to ani nepamatovala. Tradá, tak jsem měla jinou práci. Jako vánoční výpomoc jsem vybalovala hadry a vytahovala je na prodejnu v Tescu. V podstatě jsem jen postoupila v tom, co jsem dělala předtím, akorát pro jinou značku. Práce byla o mnoho pohodovější, s milými lidmi, se samými Brity. Nevýhodou bylo že šichty byly krátké, práce byla jen do Vánoc a zpět mě vozil jeden tak trochu divný pán. Já jsem si celou dobu říkala: Britové jsou přece milí, to jen já neopenminded Češka si myslím, že je divný, otravný a podezřelý. Ale potom i mí spolupracovnící Briti začali s tím, že je to divné, podezřelé a že jestli mě to otravuje, rozhodně s ním mám přestat jezdit. Tak jsem přestala. Výhodou toho, že jsem byla vánoční výpomocí bylo bezpochyby to, že jsem se zúčastnila jejích vánočních oslav a dostala jsem tak v Tescu předvánoční vánoční večeři. Krocan, crackers, Yorkshirský puding, vánoční pudink... To bylo před Vánoci a na Vánoce jsem jela domů. Všechny vydělané peníze padly. Řekla jsem si, že mám z předešlých let pracování a škudlení peněz dost, takže v druhém semestru to s job-huntingem nebudu přehánět. Třeba si práci nejdu, nebudu spěchat. Víte ne všechno je tu nutně dražší než v Čechách. Ovšem alkohol to není a to si pak rozmyslíte, jestli zajdete na pintu za stovku nebo ne. Naštěstí jsem byla domluvená s kámošem, že po Vánocích na jednu zajdem, tak jsem s tímto výdajem mohla dopředu počítat a nějak si ho vysvětlit. Napsal mi v deset večer, že skončil v práci a sedí na pivu, jestli nechci přijít. Já byla v pyžamu a líná, ale po vánočních akcičkách tak rozjetá, že mi veselení zpět ve Walesu scházelo, tak jsem se ke svému vlastnímu údivu oblékla a vyrazila. Seděl v hospodě s Polákem, kterému jako východoevropanovi bylo jasné, že je tu i pro mě draho, tak se ptal, jak to dělám. Říkám, že práci hledám. Říká, že jeho manager hledá lidi. Je to v Cardiffu, je to restaurace. Hned mu píše esemesku a prý mám v pondělí dojet. Ten den je sobota, možná pátek. V jedno pondělí jsem přijela zpět do Walesu a říkala si, že práci až tak hledat nebudu. Druhé pondělí hned na to jsem práci měla. Pracuji tam už měsíc a dobrý, třeba o ní napíši příště, teď musím pro změnu do školy. Na závěr udělím jednu radu všem lidem v nouzi: Děcka, choďte do hospod. tady jsem se vám na cestě z práce nakreslila, ať máte aspoň ochutnávku toho, jaké to tam je.

[conniejdedouk]

Holá data ze života akademického hmyzu

Pro ty, kdo neví, studuji obor Civil Engineering. V češtině je to Stavební Inženýrství. Ve velštině Peirianneg Sifil. Peirianneg znamená inženýrství, takže studuji Sifilní Inženýrství, ale neučíme se, jak fungují petrolejové lampy. Konec úvodu.

 Kolik nás je v ročníku? Těžko říct. Snad na každé britské univerzitě mají svou vlastní lepší či horší Faculty of Engineering, takže se tu tento obor dá vystudovat takřka všude, čímž se studenti rozprostřou a není nás tu tolik co bývá stavařů na českých technických školách.  Tím, že je tu Stavárna součástí většího celku Faculty of Engineering, máme některé přednášky spojené i se studenty strojního, elektrického a leteckého inženýrství, takže prd vím, kolik je nás stavařů a kolik strojařů. Také tu mají na stavárně více oborů. Můžete studovat buď Stavárnu Inženýrskou (a bude z vás Beng/Meng) nebo něco jako Stavárnu “vědeckou” (a bude z vás BSc/MSc). Ti, co jsou na BSc/Msc tak jsou tu všeobecně považování za blbce. Jendou z nich budou podržtašky nás inteligentních, schopných a ohromně vtipných inženýrů. Některé (méně prestižní předměty) s nimi máme spojené, takže zase můžu prd říct, kolik stavářů studuje Stavební Inženýrství.

Co poměr Brit/Cizinec? Tím, jak se často na přednáškách střídám a jak nemám ráda lidi, nebavím se s každým, tak nevím, odkud přišli. Soudím dle oka. Průměrný posluchač přednášek pro všechny budoucí inženýry je tmavší pleti než posluchač ryze stavařských přednášek. Cizích studentů je tu dost. Máme tu kopu Arabů, protože nikde se teď nestaví tak zpupné baráky jako tam, kde je ropa. Celkově ale myslím, že je tu více Velšanů. Rozdíl mezi studentem z ciziny a studentem lokálním je obrovský. My cizáci jsem fakt do světa. Když se s námi kantoři baví o možnostech stáže třeba, domorodci uvažují o stážích na obecních úřadech v jejich dědinkách. Největší exotika je stavební firma v Cardiffu, která staví větrné elektrárny na severu Skotska. V ČR tak oblíbený program Erasmus je tady pro lidi, kteří už fakt neví coby.

Co poměr Holky/Kluci? Genderová vyváženost, která se u nás (taktéž vlivem socialismu) na technických oborech zlepšuje, tu není ani na fotkách. Na Stavárně v Česku je to tak fifty fifty, tady to bude tak fifteen eingty-five. Nějaké holky studují Stavárnu “vědeckou”, ale Stavební inženýrství nás studuje tak možná pět. Víc holek jsem pak viděla mezi studenty Stavebního inženýrství, co studují “dálkově” při práci. 

Je to studium fakt zaměřené víc na praxi, jak se o zapáďáckém vzdělávání traduje? Ano, je. Ještě ani nic neumíme, ani nevíme, co vše barák musí mít, a už ho po nás chtějí navrhnout, odhadnout cenu a odprezentovat náš návrh fiktivnímu klientovi. In medias res. Jak se říká, že u nás jsou i technické školy o memorování složitých teoretických věcí, tak tady jsou vědecké obory jako matematika či mechanika na úrovni pravěku. Možná přeháním, ale nepřeháním, když napíši, že jsme se první hodinu učili převádět minuty na stupně a že nám vysvětloval (ne opakoval! vysvětloval!!) Pythagorovu větu. Student kteréhokoliv technického oboru se diví, proč se na gymnáziích učí derivace až v posledním ročníku, když bez nich fyzika nedává moc smysl. Tady se, milí zlatí, derivuje až v druhé čtvrtině prvního ročníku vysoké školy. Děkuji, že mě všichni chápete. Takže ano, na šprtání teoretických základů se tu neklade takový důraz a to i když v praxi se bez nich dle mého názoru špatně hýbe. Jako student se znalostí těch všech “k čemu mi to v reálném životě bude” věcí z české/francouzské matiky si mohu při hodinách z matematiky válet šunky. (Haha, v pondělí máme první test, jsem zvědavá, třeba si maluju vzdušné zámky.)

Co angličtina? Dá se zvládnout? Zvládnout se dá všechno, věřím tomu. Víceméně rozumím. Problém nastává, když se sama potřebuji na něco zeptat a nemohu to udělat přes email s rozvahou. Otázku složím, ale ty drobné nuance v terminologii zapříčiní, že mi přednášející vždy odpoví na něco úplně jiného. Obecně vzato rozumět angličtině ve škole není problém. Za branou univerzity je to mnohdy horší, ale o tom jindy.

Co velština? Tak to je bomba! Výtahy tu mluví prvně velšsky až potom anglicky.  A campus se píše Campws, takže to vypadá, jako by na všech cedulích byl překlik. Zatímco anglicky studuji Univerzitu Jižního Walesu, ve velštině studuji školu většího rozměru, Univerzitu Walesu, celého. O Sifilu jsem už psala.

Takže nemáš problém rozumět učitelům na přednáškách? Hahaha, mám a jaký! Británie je země mnoha kultur a jak je nás zahraničních studentů docela dost, tak i někteří přednášející přišli odjinud. Jeden předmět, s kopou nových slovíček a ve kterém je potřeba hodně vysvětlování, nás učí Zimbabwan. Vůbec nemám páru, která bije. Rozumím mu tak každé páté slovo. Ještě štěstí, že tu bývá zvykem dávat všechny prezentace z hodin na internet. Tuším, že tento obor se naučím formou samostudia a jeho prezentace mi poslouží jako osnova. Víte, ten pán je hrozně zvláštní. Černoch černý jak noc, na kterém jsou vidět jen zuby a občas odraz brýlí. Stále se směje. Něco řekne, nikdo mu nerozumí, a pak se úplně upřímně rozesměje vlastnímu vtipu a směje se tak třeba dvacet sekund. On se baví a já jsem vystresovaná, že vůbec nevím, jestli mluví o betonu nebo o dřevěném trámu. A vůbec nevím, co může být na dřevěném trámu tak veselé, vybrala jsem si přece seriozní obor! Na první hodině jsem pochopila jen, že po nás požaduje absolvování jednoho laboratorního cvičení. Řekla jsem si, že to nechám plavat a že nám určit podá info i na email pro ty flákače, co do školy nechodí. Ano, email nám všem poslal, ale nerozuměla jsem mu ani zbla. Náš učitel Materiálů, který pochází ze Zimbabwe, je nejspíš členem Futuristického hnutí. Pro něj jsou slovesa přežitkem ze starých dob. Proč se nimi? K něčemu? Vždyť se to bez nich. Nejvíce mne pak dostalo, když jsem v zadání laboratorního cvičení objevila větu, že bude laboratorní protokol posuzovat taktéž z jazykového hlediska, tudíž ať si pozor i na gramatiku, jinak zlý.

Jak často chodíš do školy? Moc ne a to chodím na všechny přednášky. Co je fascinující, že tady všichni chodí na přednášky. Navzdory tomu, že každý předmět má slidy prezentací na internetu a někteří přednášející své přednášky i natáčejí, jsou posluchárny stále plné. Někdy se mi podaří přijít pozdě a to je pak hrozný trapas, protože si nemám kam sednout.

Co menza? Nechodím tam. Tady to není tak lacné jak na českých univerzitách. Ale máme v univerzitním kampusu Starbucks! Tak jsem byla podruhé v životě ve Starbucksu. Třeba o tom někdy napíšu. Nikdy jsem nechápala, proč jsou lidi ze Starbucksu tak nadšení, když tam to kafe je docela hnusné. Tady to chápu naprosto. A máme ho na univerzitě dokonce se studentskou slevou! Je to tu levnější než všude jinde, stavte se.