Když je radost a láska sdílená, je dvojnásobná.
hello vonnie
Xuebing Du
Peter Solarz
I'd rather be in outer space 🛸
No title available
i don't do bad sauce passes
Sade Olutola
cherry valley forever

izzy's playlists!

oozey mess
sheepfilms
let's talk about Bridgerton tea, my ask is open

JBB: An Artblog!
Cosmic Funnies
Aqua Utopia|海の底で記憶を紡ぐ
dirt enthusiast
$LAYYYTER

No title available
NASA
TVSTRANGERTHINGS
seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia
seen from Germany

seen from Germany

seen from Türkiye
seen from Malaysia
seen from United States

seen from T1

seen from United States
seen from Canada

seen from China
seen from Italy

seen from Singapore

seen from United States
seen from Japan

seen from United States
seen from United States

seen from Malaysia
seen from China
@tonenimojeduse
Když je radost a láska sdílená, je dvojnásobná.
We live for days off.
Když si jdete k někomu postěžovat, nechcete slyšet nevyžádané rady. Chcete, aby pro vás jenom byl.
Chodit k volbám by měla být národní povinnost.
Přijímej samu sebe takovou, jaká jsi. Miluj se. Žij.
Sti-y-le
“Nemá smysl lpět na statu quo. Je v našem vlastním zájmu změny nejen příjimat, ale sami je podněcovat, abychom se mohli vyvíjet žádoucím směrem.”
Bůh chodí po světě vždycky inkognito - Laurent Gounelle
Jestli existují paralelní světy, kdo a co bych tam byla?
Kam jsme to dospěli? Těšíme se na nemoc, o které dostaneme certifikát, abychom mohli žít plnohodnotný život.
Hello 2022!
Nejsou to jenom matky, které ovlivní psychiku dítěte, jsou to i otcové. Nepomohly mi ani sezení, ani prosení, ani po zlém, ani po dobrém. Pomohlo mi až odstřihnout jejich toxicitu ze života a nepustit je zpátky. Ano, chybí mi to, co mi nedali, a pořád když vzpomínám, tak mi tečou slzy… Ale už mi neničí můj život a mojí duši. Konečně můžu dýchat.
Přesvědčovat samu sebe, že jsem vlastně šťastná, je stále těžší a těžší.
Nevím, kde se to bere. Proč nejsem šťastná, proč mám v sobě neustále stín, který nevím, odkud nebo z čeho se bere. Proč to nedokážu cítit, prostý žití. Proč se pořád zasekávám a tíží mě na hrudi. Proč neustále cítím úzkost a nemůžu vystát svět, v kterým je tolik nesmyslů, bolesti a trápení. Nedokážu to vypnout. Nedokážu to nemít pořád na mysli, nevím jak tomu zabránit, aby mi to bralo radost a sílu. Nevím, jak s tím bojovat, pořád dokola a dokola a dokola... aniž bych to někomu řekla. Nikdo neví, co ve mě je. Den co den co den. S čím bojuju, s čím se peru. Sama. Tiše. Brečím sama a tiše.
No a co 👌🏻
Pořád přemýšlím o tom, co je mým posláním a co budu v životě dělat. Je mi 25 a ještě jsem na to nepřišla… Tak kdy?
Ospalá rána
Jednou z nejhezčích věcí na spolužití s člověkem, kterýho milujete, jsou ospalý rána.
Pomalý víkendový letní rána.
Rána kdy jednoho z vás vzbudí brzký světlo nebo zpívající ptáci, rozlepíte oči, ale víte, že je ještě příliš brzo na vstávání. Dáte tomu druhýmu lehkou pusu na víčko, na tvář, na čelo, kamkoliv se sotva rozlepenýma očima trefíte a spíte zase dál. Letmo se dotýkáte, pusinkujete, budíte se a zase usínáte v náručí.
Není kam spěchat, čeká nás jenom káva a palačinky s marmeládou.