okej, tak já to teda řeknu:
tvoje ramena tu nejsou od toho, aby nesla tíhu úplně všech světovejtch průserů každou vteřinu tvýho nesnesitelnýho bytí.
za humnama válka. za rohem obrovská energeticko-ekonomická krize. za oknem debilní politická situace. na chodbě rodinný obtíže. ve skříni osobní průsery. a do toho se tě snaží každej den přesvědčit Amerika, že musíš řešit i její sračky.
jdi na procházku. užívej si, že je všude zase hromada pylu a do pusy ti vlítla moucha. jdi vyvenčit psa. kup si tu mikinu, kterou už dlouho chceš, i když není z udržitelný módy a tu značku vlastní totální kikot. přečti si tu knížku, na kterou se už rok těšíš, i když je to brak, jdi do kina na marvelovskej film, i když je to předpotopní zábava. měj na sobě dva dny stejný ponožky. vyhoď ten kelímek do smíšenýho odpadu, protože taška na plast je plná a ty dneska nemáš mentální kapacitu ji vynýst.
podivej, nemůžeš furt řešit všechno. ať se budeš snažit jak chceš, nikdy nebudeš stoprocentně neproblematické stvoření. tak se na to aspoň na pár hodin týdně vyser, dělej to, co tě baví a co ti přináší štěstí. je super mít přehled, je skvělý žít podle svého nejlepšího mínění, ale všechno má svý meze a, slovy čtyřlístku, když proud nejde, tak to nejde. a s některejma věcma prostě fakt nic neuděláš, i když o nich budeš každejten hodiny číst na novinkách.
soustřeď se na sebe. a nenech se nikým vmluvit do toho, že tvoje ramena jsou tu od toho, aby nesla tíhu každýho průseru na světě.

















