Dolphin The Roadie

Ice Nine Kills (US), Zebrahead (US), Herzog (GER), Axxis (GER), Stefanie Heinzmann (CH), Metallica (US), Lynyrd Skynyrd (US), The Eagles (US), Beartooth (US), Max Mutzke (DE), Fit For A King (US), Meute (DE), Sirenia (SE), Emancipator Ensemble (OR,USA), Princess Chelsea (NZ), Voodoo Glow Skulls (CA,USA), Loma (NY,USA), Havok (CO,USA), The Bones (SWE), Brujeria (MEX), Frankie Cosmos (NY,USA), Heaven In Her Arms (JPN), Discharge (UK), Caligulas Horse (AU), Harley Cro-Mags Flanagan (NY,USA), Brutal Youth (CA), Fast Food Orchestra (ČR), Modern Baseball (PA,USA), TOE (JPN), Versus The World (CA,USA), Shearwater (TX,USA), Cross Record (TX,USA), Shandy (AU), Twin Atlantic (IE), Lividity (IL,USA), Lower Than Zero (GER), Věc Makropulos (ČR), Your Last Breath (ČR), Mordieu (ČR)

[dolphintheroadie]

[dolphintheroadie]

Emancipátoři ze státu, kde se může hulit, jako by se nehulelilo.

Emancipator Ensemble (Oregon, USA) EU / UK Tour 2018, 4th - 16th of Nov

Je podzim. Jo, z léta, kdy jsem psal naposled je naráz podzim. Už ani nemůžu napsat, že začalo padat listí, protože na stromech už žádný dávno není. Ale ten krátký čas, kdy byl svět o něco barevnější než žlutej od letního slunce je pryč. Babí léto se tomu říká ne? Takovej sentiment. Člověk jako by věděl, že ten podzim přijde. No a on vážně přišel. Zase... A byl láskyplnej! To Ti řikám!

Celé září jsem byl “venku” na tour s kapelou Princess Chelsea. Hráli jsme i v Praze a třeba v takovým Liptovským Mikuláši, což se mi moc často nestává a tak jsem se konečně “v práci” viděl i s kámošema. To víš, když jsi jednou tour manager, tak je guestlist najednou nafukovací. Ale jinak to taková lahoda není. Prakticky pořád stojíš mezi dvěma stranami, kdy jedna chce vědět všechno, ale ta druhá to ještě neví. K tomu řízení, merch, telefony, bookingy, akreditace pro novináře... Zlatý Ferodo. Ha. Tak to byl blbej fór. 

Říjen jsem začal krásnými dvěma týdny volna a 20. jsem se měl vydat na další, 10 denní tour. Bohužel se vloudila chybička a tour nebyla řijnová nýbrž listopadová, a tak jsem si dal zbytek října ještě volno. Můj kalendář se musel překopat a z původního hezkýho plánu se vyklubal taky docela hezkej. Plán zněl jasně - 2 týdny tour, týden volno, týden tour. Jdu do toho.

Emancipator Ensemble je kapela pěti kluků kolem Douglasa Applinga z Portlandu v Oregonu. Jejich hudebním domovem je elektronika, ambient a downtempo přičemž kombinují samplery s živými nástroji. V neděli jsem je vyzvednul na letisku v Amsterdamu, naplnili jsme vlek a vyrazili směr holandský Arnhem. Byl jsem po celonoční jízdě se zastávkou v Essenu pro část gearu, a tak jsem byl velmi rád, že je Arnhem vzdálený pouze hodinku jízdy. Na místě jsme vyřešili pár drobných problémů, doladili detaily a tour mohla začít. Pro mne tentokrát jen jako řidiče a merch guye.

Další destinací byl Amsterdam, kam se kluci těšili, protože jejich oblíbenou činností je kouření jointů. Koneckonců pocházejí z Oregonu, který je jedním z devíti Spojených států amerických, které legalizovaly marihuanu. Dalším městem bude Groningen, kterým končí nizozemská část tour a my se po ní přesuneme do Německa a Francie. 

Všechno je v podstatě další klasika, kterou se už nějakou dobu živím nicméně na začátku téhle tour jsem překročil maličký milník - konkrétně 100.000 ujetých kilometrů. Za dobu, kdy řídím už je to určitě o dost víc, ale bohužel z kamionu ani z dekorací nemám žádný údaje (i když toho bylo dost), takže můžu jen hádat. Těhlech sto tisíc je odjetejch čistě s 23 kapelama za tři roky. Ono by se to taky nemuselo zdát jako nic světobornýho - ujet sto za tři roky. Jenže tři roky je časová osa od mojí první tour do teď. Ve skutečnosti jsem s kapelami na tour strávil přesně 240 dní, což ve výsledku hází údaj průměrných 416 km denně.

Takže zase - zlatý Ferodo! Čau.

Emancipator Ensemble v Luxorlive v Arnhemu, Holandsko - 4/11/18 

Fluffáckej Rhino s vlekem před Setrou (která mne brzo čeká) - 5/11/18

Moje každovečerní práce - merch table - 5/11/18

[dolphintheroadie]

Voodoo Voodoo We do!

Po letošní první tour s Loma The Band v červnu jsem měl asi měsíc pauzu, kdy jsem si udělal hezké prázdniny na horách a víceméně se to vše týkalo postprodukce na expedici s piánem, kterou jsme jeli v květnu a po návratu se bohužel nestihlo nic udělat. S Danem jsme začali stříhat video a už máme úctyhodných 20min, a to jsme teprve v Turecku. Také jsme absolvovali dvě přednášky (KnO a DvOh) a proběhla instalace polaroidových fotek v Galerii Skříňka vedle kosteleckého náměstí...

Po tomhle krásném měsíci klidu a odpočinku měla následovat další tour, a to konkrétně s D.R.I. Bohužel se ale ozvala kapela, která si říká Voodoo Glow Skulls a ti potřebovali za svoji tour dodávku připíchnout vlek, takže jsem musel změnit tour...

Day 1

Pick up byl na berlínském letišti. Kapela má zpoždění, já mám zpoždění a i zpoždění přišlo trochu pozdě. Nice to meet you, nice to meet you a mizíme směr Hamburg, kde nás čeká první gig v Hafenklangu, klubu, který už dobře znám. Je strašný vedro. Bubeník si zapomněl bubínek. Půjčí si ho! Zkouším si pak poslechnout koho to vlastně vezu a první dojem? No... nic moc!

Day 2

V 11am pálíme zpět do Berlína do Wild at Heart na další nářez. Nezabezpečenej parking spot - to prostě miluješ. A ještě, když je klub přímo před autobusovou zastávkou! Merde! Při soundchecku odchází do věčných lovišť jeden z convertorů napětí. Zkouším ho opravit, ale při každém zapnutí vypálí pojistku. Bude se hrát bez něj. Vedro k zbláznění, dostáváme led. Odjíždíme - zítra Stuttgart - cca 8hod. jízdy.

Day 3

8hod. jízdy jo? 11 fakin hodin!! Z ničeho nic se dálnice zastavila a po nekonečném popojíždění jsme ji museli úplně opustit. Volím jakousi objížďku a na ní dělají nový most! Výborně! Dalších 40min v háji. Konečně opět najíždíme na dálnici a po hodině jízdy další stopka! Taková krásná, že si kapela dělá ležící a stopující fotky uprostřed dálnice (pics below). Čeká nás klub Goldmarks, který těžko hledáme, protože je dole v metru.

(text pokračuje mezi fotkami a za nimi)

Day 4

Tož valíme dál a další zastávkou jest Dusseldorf a místní kolébka punku, klub The Tube. Taková rourka no. Vedro jako debil a band apartment nad klubem na šíleně rušný ulici. Parkování trošku z ruky, a tak se všech ptám jestli něco potřebují, že van bude daleko. Nechtějí, paráda, odjíždím. Později se do dodávky vracím ještě dvakrát. Spím. Oni paří.

Day 5

Poslední německá show - Café Central ve Weinheimu. Easy to find, easy to park, hard to load in. Prostě schody no! Večeře perfektní, testuju spicy věci. Vedro jako blázen. Bubeník si při sezení povyhodil koleno, ale dobrý, hraje. Pivo dobrý, konec dobrý, všechno dobré.

Day 6

Pettite Verte, Ecaussinnes, Belgie - tba

[dolphintheroadie]

Familiar faces, ale jejich nový projekt - Loma (+ support Adam Torres)

29Tak a po roce jsou tu zase Vánoce! No dobrý, tak to už bylo žejo, ale teď přichází léto a po roce je tady pro Jířu zase další tour...

Do Evropy se tentokrát rozhodla podívat nově vzniklá kapela Loma z Texasu.. Ač nově vzniklá, tak Evropu i Jířu dobře znající. Před dvěma lety jsme spolu v létě strávili tři týdny, ale to byli ještě členové kapely na tour jako Shearwater a jejich support Cross Record. Od té doby se hodně událo, a tak jsou nyní tyto dva projekty spojeny v jeden a k tomu ještě přibrali basáka Matta. Jako FOH staro-nový Jay Demko, který už s Shearwater spolupracoval od nepaměti. Jako rozjížděče si s sebou přivezli Adama Torrese, kvalitního songwritera z Austinu.

Takže po přivítání na letišti v Bruselu jsme se vydali do nevzdáleného Gentu, kde nás čekal Steve z Toutpartout - bookingové agency, která “bukuje” právě Shearwater, Loma atd. Budeme spát v jeho domě a večer nás čeká nahrávání takového light videa právě pro TPT. Jsem celkem unavený, jsel jsem přes noc, a tak si jen tak posedávám a večer zpátky v domě už vyloženě spím...

Tyjo a mě se asi nechce psát, nějak mne to nebaví, sorry! Tak čau..

Kostel v Gentu (25th May).

Loma v Le Botanique v Bruselu (27th May).

Dolphin's šatna v Le Botanique (27th May).

Sacreceour in Paris (29th May).

Paris in hand (29th May).

Asshole with Smart in Paris (29th May).

With the train to UK (30th May).

Join the party in Brighton (30th May).

Tetris in the van (30th May).

Brighton seafront (30th May).

Brighton seafront 2 (30th May).

Asshole v Brightonu (30th May).

AirBnB v Brightonu (30th May).

Pooh u AirBnb v Brightonu (30th May).

Adam Torres in London (31st May).

Living room with the graveyard view (31st May).

Graveyard view, cute (31st May).

Harley Flanagan in The Lexington v Londýně (31st May).

Video taping session in Factory Studios Bristol (1st Jun).

Architecture of Bristol (1st Jun).

AirBnB u městečka Stroud v UK (1st

[dolphintheroadie]

Ahoj Ahoj Ahoj,

dlouho jsem nepsal, nechtělo se mi! Za tu dobu jsem odjel jeden hezkej víkend s The Bones ze Švédska a pak jsem se tak různě poflakoval, občas někde posekal trávu, rozebíral a skládal svýho meďáka a chodil s kámošema na vodárnu, kde se točí pívo...

No a pak jsem byl zase povolán do akce! Colorádští trash-metaláci Havok z Denveru, kteří končili evropskou šňůru potřebovali hodit z frankfurtskýho letiště do německýho města Markneukirchen a v neděli zasejc zpátky na letadlo :-) Tak já to pro ně udělám, žejo! Pozvala si je tam německá firma Warwick vyrábějící ve světě dnes již legendární baskytary na jejich něco jako výroční večírek. V line-upu asi 8 kapel. V každé hrající někdo na nástroj firmy Warwick anebo kytaru jejich druhé značky Framus. No a jak to tak bývá, tak na firemní večírky se sjíždějí, jak různí ředitelé, tak obchodní partneři, ale i významní hráči oné dané značky.

Tak a teď to přijde... Totiž na to, že jsem si dopředu ani nezjistil, kam jedeme a na jaký akci, že to hrajeme, tak to bylo móc hezký! Stojim takhle na baru, čekám na perlivku s ledem a citronem a najednou koukám na týpka vedle a řikám si, že tohohle týpka já už přece někde viděl! Pivas? Vodárna? Jó, dyť prdlajs... Shavo Odadjian, basák ze System Of A Down. No tak to čéžuš! No pak bylo asi šést nebo kolik a véča. Teda jakoby catering jako prase. Ale myslim fakt jako prase. To bylo normálně jako čtyři svatby nebo možná i pět ;-) A tak si tak popocházim v řadě, různě si nabírám na talíř, kterej už je stejně malej na to všechno, co chci a najednou hele vedle takovej plešatej vyšší borec v červený čepici. Jsem na tu pleš vlastně neviděl, ale vim, že Devin Townsend prostě vlasy nemá :-) Pak už snad jenom do třetice takovejch světovejch chlápků kytarista od Bon Joviho Phil X nebo třeba Rex Brown z Pantery, Scott Reeder a tak dál no...

Jenže pak zase catering a já zase dostal na něco chuť. Udělal jsem si dva takový jako chlebíčky, jenom taková mňamka, protože prostě, když to tam je, tak to prostě musíš pořád žřát! Jenže tohle mi nějak neudělalo dobře no. Ty hele já se tam normálně vedle akreditace zeblil jako to prase. Teď všichni koukali, že ještě za světla je tam někdo vožralej do šrotu jenže já jsem řidič víš co! Dyť jsem přivezl Havok, podivej, kluci jsou tady vedle! No a teď jim to ještě vysvětluj s ušpindírovanou mikinou, že jsem fakt řidič :-))) Tak jako, že si půjdu dát tu mikinu k autu. No tak tam u auta jsem hodil ještě jednu šavli a teda o dost větší. Ta se schovala tak trochu do bláta, tak paráda. Pak už mi bylo docela líp, dal jsem si vodu. Po pár minutách půlka kapely, že by chtěli jako na hotýlek, že jsou taky nějak k.o. Oni totiž letěli den předtím z Moskvy, takže trošku jetlag. Já se rád přidal. Nejenom, že jsem je tam musel odvést, ale hlavně jsem měl svůj pokoj, a tak jsem měl super vidinu, jak si krásně dám spršku a ty dva super chutný chlebíčky vyležim. Se zbytkem kapely domluveno, že mi zavolají až budou chtít vyzvednout a odvést taky na hotel... Půlnoc nic, tak asi ještě lejou! Jedna nic, ok. Tři? Hele domluvený jsme byli, tak co. Půl šestý... sms... Lobby call 6 a.m. Nojo, tak to asi už vstanu. Ono se to vlastně domlouvalo, že v šést budeme vyjíždět zase do Frankfurtu. Žaludek teda protestuje, ale kámo, nemáš na výběr. Jedeme...

[dolphintheroadie]

Léto se pomalu blíží ke svýmu konci a s tím se pomalu blíží i konec mojí kapesní sezony. Teda kapelní. Celý to letos bylo dost výživný a já poznal 8 nových kapes. Teda kapel. Ujel nespočet tisíc kilometrů! Řešil několik malých i velkých problémů...

Jsem taky moc rád, že ač přes letošní nejnabitější kapesní, teda kapelní, rok, mi tour vyšly tak, že jsem se po dvou letech dostal na kosteleckej karneval. I přes to, že se mnou jsou jenom problémy mne pořadatel nakonec pustil dovnitř a já si tak mohl užít atmosféru karnevalu, který se za ty dva roky celkem podstatně změnil. Bývala to celkem sakra super legendární akce, která teď už jen těží ze svého jména. Jenže všechno se jednou vytěží a bez lásky to lidi přestane bavit. A já tady už dávno tu lásku necejtim. Proto tam lidi nechoděj, ne proto, že byl o třicet kilometrů dál festival... Původně jsem chtěl napsat, věř celkem objektivní a o dost delší článek, ale mám reálný strach o své zdraví.

Po karnevalu jsem se byl dvakrát vykoupat na koupálku a v úterý jsem odfrčel do Prahy, kde jsem si na fluffovým headquarters vyzvedl Snejka naloženýho backlinem a o pár hodin později jsem vyrazil směrem na Hamburg, kde mám na následující den dopoledne v plánu meeting s legendární mexickou deathgrind metalovou kapelou Brujeria...

Takže FUCK YOU DOLPHIN :-)))))

[dolphintheroadie]

REAL DEE

[dolphintheroadie]

Dva dny s Frankie Cosmos ve Francii za mnou, zítra Paříž a ve čtvrtek ráno letim zpátky do Prahy. Na to, že je to takhle krátkej záskok se toho děje docela dost...

Začalo to zjíštěním, že všichni známe jednoho skvělýho guitar techa Nicka Harrise. Pokračovalo to tím, že nejoblíbenější hospodou kapely je v Praze Lokál na Dlouhý. Můj Lokál na Dlouhý! A že hned vedle je výbornej ten krámek “neše mázou”. Jasně, že Naše Maso je výborný! Ten burger v klasický housce s masem ve tvaru tý klasický housky!

Lyon a zatracení veganští

Naším masem, teda naším prvním cílem byl Lyon. Tamní polo-squat s klubem a přilehlými halami na výrobu a úpravu čehokoliv byl typickej androš! Jméno sedí... Grrrrrnd Zero. Nebo tak něco. V těch r se ztrácim! A docela jsem se ztrácel i v tý veganský večeři. No tyvole to byl samej klíček, samá zeleninka, chřoupalo to pískem a k tomu chlebik, kterej vypadal jak tučňák! Hm, tak hlavně, že nechcípaj zvířata žejo. Ale Delfín si klidně scípnout může. To sem zvědavej, kdo potom tu tour odmanaguje. Asi nějaká kráva. No holky, já padám... No jak jsem vstával asi v 5am, tak jsem byl nějakej unavenej a tak jsem tam po soundchecku padnul.

Ráno a já mám smůlu na jídlo

Ráno jsem omrknul ty přilehlý haly. Makalo tam pár týpků na různejch bednách z překližky, opravovali autobus a různě tam lítaly jiskry od flexi. Poděkovali jsme Deanovi za večeři, dali si kafe a vyrazili směrem do Dijonu. Cestou jsme ještě zabloudili do malého městečka Beaune, vyhlášeného svými malebnými baráčky. Pravda. Vysadil jsem newyorčany a jel hledat parking spot. Našel jsem krásný parkoviště pro autobusy a zadarmo jenže než jsem za nimi došel do restošky, tak v ní přestali vařit. Nevadí, dám si něco v Dijonu. Po cestě na loď (jop, hráli jsme na lodi) jsme se zastavili ve Fallone Music Storu, kde si Greta koupila novej popruh na kytaru.

Nemám rád kontrolky

Trochu mne znepokojila rozsvícená kontrolka ve tvaru autobaterky, která, jak dobře víme znamená, že to nedobíjí. Legend. Kolikrát tak nastartuju než se vybije? Třikrát? Čtyřikrát? Heh, bylo to dvakrát no... Volám, radím se jakej nejlepší postup zvolit a asistenčka mi shání nejbližší servis. 6km není špatný, ale jak se tam dostanu, když nenastartuju? Volám, radím se jakej nejlepší postup zvolit a k tomu dostávám info, že v servisu mají do 7pm. Super. Je 6.39pm. Takže i kdyby mě tam odtáhli, tak to nestihneme. Nedá mi to a zkoušim otočit klíčkem. Bingo, motor běží, kontrolka pořád svítí. Bouchám s dveřma a pálim těch 6km. Technik stojí na dvoře a vyhlíží mě v modrých montérkách Mercedes Benz. Je 7.06pm. Technik nerozumí ani prd anglicky, a tak ukazuju na červenou kontrolku baterky a vysvětluju mu, přesto anglicky, že to zheblo, pak to nešlo nadlábnout, pak to dláblo a já to potřebuju nadlábnout kdykoliv budu chtít, a tak proto, že jsem tady. Ukazuje mi, abych uhnul, že potřebuje zabouchnout dveře a jet na halu. Moudřejší ustoupí...

Merci beacoup za KFC

Než jsem se rafael nadál, tak jsem měl Pooha na zvedáku a cizí chlap se v něm vrtal. Bylo mi jasný, že to bude řemen na altíku anebo altík. No nic, vrtej se frantíku. Týpek v hodobóžovym mě zatím dovedl k televizi, pustil tam zprávy ve francoužštině a lámavou angličtinou ukázal prstem na automat s kafem a záchod. Merci beacoup! Francie se zvedá ze sraček. Po hodince dostávám, po celým dni, kdy jsem měl jen tatranku, hlad. Na netu dohledávám nedaleký KFC, na který bych se nejradši vykašlal a něco, co se jmenuje Buffalo Grill z čehož mám už podle názvu docela strach. Z mechanika se snažím vyrazit, jak dlouho to ještě potrvá, ale nechci bejt otravnej, sám vim jaký to je a že až to bude, tak to bude. Mechanik samozřejmě nechápe, a tak dělám rukama vidličku a nůž směřující do pusy. Dostává se mi instrukcí, jak se dostat do KFC. Merci beacoup. Jdu do Buffalo Grillu in the middle of nowhere. Dávám klasiku, medium hovězák, hrancle, malý pivíno a perlivku no a jen, co položim vidličku mi zvoní francouzský číslo. Zvedám a hned slyším, “Haló, mercedes.” Odpovídám otázkou, “Hey cool, is it ready?”. Odpověď “Mercedes” mne utvrdila v tom, že mluvím s mechanikem :-) Rozhovor končím informací, že tam budu za deset minut. Platím 14$, což je celkem fajn cena. Frčim zpátky do servisu, potkávám převlíknutého mechanika, třesu mu pravicí a mizim zpátky k lodi...

[dolphintheroadie]

ありがとうございました aneb konečně zase někdo rozuměl mojí přezdívce. Koneckonců oni to taky vymysleli. Teda ne přímo tihle klucí, ale jiní klucí od nich z Japanu. Vždycky, když někam vyrážím s japoncíma, tak se těšim! Oni jsou úplně jiná nátura, ale taková strašně roztomilá. Na první pohled vypadají, tak trochu zbrkle, ale nejsou. Mají jiný zvyky, jinak přemýšlí. A proto mě tohle baví. Kvůli lidem!

No a takže včera jsem je vykopnul na Ruzyni, donutil je na kameru říct tisickrát čežuš dokud jsem neměl dost a pak zmizeli ve frontách na miso soup (a asi i na letadlo). Krátká tour, ale skvělá!

Pak jsem si to namířil rovnou do Fluffu, kde na mne čekal Andrey, abych prohodil dodávky a backline. Parohy jsem totiž zase odpískal, abych mohl vytáhnout trn klukům z paty - jet do Hyéres (1400km,Fr), tam naložit kapelu Frankie Cosmos a první čtyři dny jejich evropský štace ji odtourmanagovat. Ve čtvrtek ráno pak přiletí do Paříže David, prohodíme se a já odletím do Prahy.

No a tak teď sedím za švajco-italskejma hranicema a nadávám na italský debily za volantama! Horká krev! Čuramedáni! Jakpolácityvole!

LEDŽEND: Pic01 - Red Apollo a Heaven In Her Arms, Pic02 - cedule u Werk 2, Pic03 - náměstí Wroclaw, Pic04 - můj první Fluff Fest,finally, Pic05 - vyrážim do Hyéres, Pic06 - tourmanager's selfportrait, Pic07 - hrádek ve Švajcu, Pic08 - véča před šlofíčkem v Itálii

[dolphintheroadie]

První obrázek jsou tři kapelní dodávky u posprejovanýho lajpcišskýho Werk 2.

Druhý obrázek je komín uprostřed hajzlu v posprejovaným lajpcišským Werk 2.

Třetí je ultimátní super dobrá vegan véča v posprejovaným lajpcišským Werk 2.

Čtvrtý obsahuje záběr z gigu Red Apollo v posprejovaným lajpcišským Werk 2.

[dolphintheroadie]

Heaven In Her Arms... se jmenuje japonská kapela, která teď sedí za mnou. Je jich sedm a jsou si podobní :-) Poslední dobou mám štěstí na kapely, který mne dost baví! Tahle mne baví taky. A kluci z Německa, předkapela Red Apollo jsou taky celkem parádní.

V neděli jsem ráno vyrazil, abych je našel na berlínským letišti Schonefeld čímž jsem si připomněl rok a něco starý přistání právě tam, kdy jsme s Dandou (zdravimtě) po měsíci zmizeli z Kanárů, abychom se dostali na finále soutěže, kde hráli The Atavští (zdravimvás). Tyvole to byl strašnej mejdan! No s japonštími jsme se našli, seznámili a přesunuli se do centra do pankovýho squoto-klubu Zukunft am Ostkreuz. Jako již tradičně dorazil Vítek. Zaběhli jsme nedaleko na véču. Brocoli X Bolognese. Pak jsme prozkoumali klubík a nad hlavama jsme našli obří starou kino promítačku MEO 5 vyrobenou v Československu. Hézký. Oba jsme byli unavení, ale jenom já musel být schopný žít. A tak jel Víťa domů spát.

Musim říct, že koncík našláplej! To zase povezu domů merche...  Pobalil jsem kabely a zavřel kejsy. Naházel jsem to do auta a že jakože frčíme. Cestou se jen stavíme v Pizzošce. Hostel Industrial Palast je hlučný, ale naštěstí jen na recepci. Pokoj pro osm je parádní, dávám sprchu a čežuš...

V 11 mne probouzí vedro! Otevírám oči a před sebou na posteli mám nalepenej růžovej papírek s nápisem “we will be back until 11:30! hiha”. V poledne vyrážíme do record storu Adazio 380 a já něco kupuju. Konkrétně tři céda s nečím neznámým a jejich silný kafe. Z lásky. Pro lásku. Nebo tak nějak. Pak už vyrážíme směr Gottingen, který je vzdálený cca 350km. Kdyby němcí furt něco nekopali, tak by to byla pohoda. Jenže oni pořád něco kopou. Ale zase to budou mít hezký žejo. No bodejť! Takže se nám cesta trochu protáhla, ale zvládli jsme to. Konečná objížďka deset kilometrů před městem byla už jen třešničkou na dortu. No a ta objížďka ve městě byla už jen třešničkou na třešničce na dortu...

[dolphintheroadie]

“A kolik si ujel za léto Ty?!” by se zeptal Leo Beránek...

Dneska jsem seděl ve vlaku z Prahy do Chocně, a tak jsem měl konečně chvilku spočítat kolik jsem s kapelama za ty tři roky už ujel kilometrů. Většina kapel jsou amíci nebo australani, takže by bylo dobrý to vypočítat v majlích, protože oni netuší, co to kilometr je. Jenže já to píšu pro lidi z hoodu, takže kms...

Je to... sedni si! Podrž se!

58 570 km

Ono se to nezdá jako velká cifra, samotnýho mne to už ani neohromilo, ale důležitý je údaj další, a to časový... ujel jsem to v cca 140 days!

Takže když to dosadíme do rovnice první děleno druhý, tak se to rovná se cca průměrně asi zhruba 420 kms denně!

Za tu dobu furt je kytary, trajekty, spousta lanyards a hlavně kolony!

héštég tůrlajf... Pa

[dolphintheroadie]

OK. Takže Anathema valí no! Dokonce jsem si s sebou vzal “A Natural Disaster”, aby mi ho bráchové Cavanaghovi a zbytek kapely podepsali. Nakonec jsem se na to vykašlal. Myslim, že podpis na cédéčko je pro lidi, kteří přijdou na koncert jako diváci. Já měl to štěstí a dva koncerty jsem mohl vidět zezadu, pomoct klukům s cajkama, podat jim plechovku piva a dokonce jednou hráli na fluffáckej floor tom :-) Tohle všechno má větší cenu než lihovka na bookletu. Stejně jednou vybledne...

Po koncertě v holandském Nijmegenu jsme se dvouhodinovou cestou vrátili zpátky do belgického Liége odkud jsme to měli další den jen kousek do holandského Valkenburgu na tamní Midsummer Fest. Kluci hráli už ve 2pm, takže jsme tam měli být v 10am. To jsme stihli a já tak mohl odpojit trailer s backlinem v areálu a vrátit se do Liége pro TM Chrise, který přiletěl zpátky z Madridu.

Festiválek nabízel celkem fajn line-up včetně nás, Pain of Salvation a Anathema. Venue neuvěřitelný. Představ si přírodní amfiteátr s hledištěm ve svahu oproti stage, která je způlky v jeskyni, který je průchozí do backstage. Tak a teď se podívej na sedmej obrázek jestli sis to představil/a správně. Vypadalo to nádherně a hrát proti lidem, co jsou před tebou výš a výš bylo taky skvělý. Já teda nehrál, ale aspoň jsem před těma lidma skládal škopky. V 7pm jsme se vydali na hotel, kde nás čekalo barbeque. Dokonalý barbeque! Svý plný pupky jsme pak vyhnali na valkenburgskou zříceninu hrádku a dál přes rušnou ulici až zase zpátky na hotel do baru. Měli jsme totiž “green money”, což byly zelený žetony na drinky v hotelu. Zmizely celkem rychle.

Cca v 10.30 jsme se já, Salla a Dave zvedli, nasedli do dodávky a vrátili se na festival, kde jsme měli ještě v prodeji merchandise. Chvilku už hrála Anathema, tak jsme ji poctivě dokoukali a dotleskali. Jamiemu Cavanaghovi jsem pak v jeskyni musel ještě poděkovat. Do postele jsem se dostal V 1am a ráno jsem zaspal o 4 minuty ty magore!

Teď zrovna dopisuju poslední větu (to je tahle) a koukám, jak se trajekt otáčí před White Cliffs of Dover. Southampton's awaiting prog!

[dolphintheroadie]

Takže Takže Takže... kde jsem to skončil!

Ani nevím, protože včera jsem nepsal a jak uděláš pauzu, tak už pak nevíš. Proto je dobrý si všechno psát. Znáte takový ty rodičovský nebo učitelský věty typu: “Piš si to někam nebo to zapomeneš!” To je sice prauda, ale není to tak úplně můj včerejší případ, protože já včera nepsal záměrně. Po příjezdu do německého Karlsruhe jsem jen vyřídil pár mailů a šel si na dvě hodinky lehnout na gauč. Po koncertě jsme měli totiž naplánovanou štreku do belgického Liége (cca 400km), kde máme booknutý hotel na víc nocí jelikož je to uprostřed dvou koncertů, kde hrajeme a taky potom relativně blízko do Calais odkud vyplouváme na ostrovy. Tam mne čeká poslední gig s Caligulas Horse v Southamptonu, den na to je ponechám v Londýně a vyrazím sám zpět nach Prag. Oni pak ještě v Londýně hrají nicméně o dva dny později a poslední gig je čeká v Barceloně na Be Prog festivalu.

Jsem ze sorty sortičky lidí, kteří mají tělo a mysl nastavenou tak, že když je světlo, tak pracují a žijí a když je tma, tak by měli spát. I přes to jsem schopný v noci pracovat, ale s tím vnitřním pocitem, že je tma a noc a měl bych spát. No a i tak jsem tenhle noční přejezd zvládl i nad svá očekávání bravůrně a nebyl jsem nikterak unaven. Asi díky těm dvěma hodinám. Zhruba v 11pm jsme vyrazili z Karlsruhe směr Liége. Copak o to, dorazit jen tam by byl klídek jenže tour manager Chris pracuje ještě pro jednu další kapelu, se kterou měl domluvený jedno menežování v Madridu. Takže v Liége jsem na hotelu vysadil kapelu a s Chrisem se vydal do Bruselu na letiště krátce po 3.30am. Zpátky jsem se dostal v 6am. Parkoviště supr malý, takže jsem odpojil vlek a postavil obojí hezky pěkně vedle sebe. Slušná šichta. Hastag tourlife! Naštěstí lobby call je v 1pm, takže stihnu i usnout.

12.39. Probouzí mne teplo. Dávám spršku. Měním trencle. Čas ideální k opětovnému připojení traileru a rozběhnutí klimatizace. Kapelníčci se byli někde podívat a přinesli mi hezkou bagetku a redbull. Pak už jsme vyrazili. A jeli. Cestou mi vjel do cesty jeden kripl s kamionem, ale já to hezky zvládnul.

Šťastně teď jsme v Nijmegenu v klubu Doornroosje a poslední fotka mluví za všechno...

[dolphintheroadie]

Švýcarsko je nádherný! Včetně toho šílenýho vedra!

Vzbudil jsem se asi v 11am, protože předtím jsem nespal asi 30hod. Cesta pro kluky do Lyonu moc hladce nešla neboť němcí pořád něco staví, a tak je dálnice pořád zašpérovaná. Odpočinek teda zaslouženej! V poledne byl van call a cílem se stala vyhlášená lausannská sýrová reštyka (as you can see na první fotce aka sýrové fondue pro vosum). Připadal jsem si jako když máčim buchtičky do šódó. Po žranici jsme se ještě podívali na kopeček za restauraci a nestačili jsme zírat. Skvělý výhled na Lac Léman a protější francouzské kopce. Mimochodem na břehu tohohle jezera nicméně o kus dál leží i město Montreaux, kde při nahrávání alba složili Deep Purple písničku Smoke on the Water posléze, co kompletně shořelo celé kasino i s aparaturou Franka Zappy a jeho kapely, když tam hráli na vyhlášeném jazzovém festivalu, který je tam dodnes.

Po návratu k dodávce jsme si všimli, že jedno z kol na traileru je celkem slušně měkký! Od boku jsem ho trochu pokopal a nohou ho laškovně pomačkal a spíš než měkký bylo absolutně prázdný. Ten efekt lehce vypuštěnýho kola způsobovalo to, že trailer je dvounápravový a tudíž zadní druhá náprava držela obstojně výšku a zatížení a absolutní duševní prázdnota kola druhého nebyla tak znát (ve slutečnosti jsou ty gumy bezdušový). Dojeli jsme k čerpačce a kolo jsme dofoukli nicméně už tam jsem si všimnul, že ventilek lehce uchází. Namířeno jsme měli do druhé švýcarské lokace, a to do Prattelnu, což je tak na kraji Švýcarska, že už se tam mluví německy. Dvě hodiny cesty, a to by kolo mělo vydržet, pokud bude ještě zlobit. V půlce jsme zastavili pro dotankování a já šel s kompresorem pokárat dozadu kolo, které samozřejmě zlobilo. Bylo pokáráno dvěma a půl bary. To docela ujde na to, že uchází. Další hodinku do cíle zase vydrží než ho definitivně vyměním. Cesta byla jinak krásně easy až na jeden úsek, kde lehounce zapršelo, avšak nikdo z nás osmi v dodávce absolutně netušil z čeho. Asi to vedro je k breku.

V Prattelnu jsme hravě našli venue Koncertfabrik Z7, které se nachází ve staré obří plechové hale. Kapacita 1000 píplů. Mimochodem venue se nám hledají celkem dobře díky červenému nighlineru, který mají Opeth. Zastavil jsem k němu face to face a pomohl s backlinem z vleku. Ten jsem si pak odpojil, povolil inkriminované kolo na přední nápravě a pomocí středového pojezdového kolečka si trailer zvednul tak, aby přední náprava byla ve vzduchu. Kolo jsem sundal, nasadil nové a bylo. Při servisování jsem ještě poladil zadní světlo, které mělo tendence nesvítit. Už svítí.

Dinner is ready! Umýt ruce a ke stolu...

Caligulas Horse - 8.00pm

Opeth - 9.20pm

[dolphintheroadie]

Nazdárek Čitálci, tady Pisálek!

Pro ty, kteří nevědí, se Dolphin The Roadie hlásí znovu do plavby aka Modrá krevní flow! Tentokrát se chystalo něco velkýho... Už když jsem byl na tour s Harley Flanaganem a jeho kumpánama, tak mi při cestě na již mimoevropskej ostrov přišel mail z velitelství jestli budu mít čas v druhé polovině června. Prý je to s australskými Caligulas Horse. Což o to, kluky jsem proklepnul, ale bohužel neznámost. Co mne však VELICE příjemně potěšilo byl fakt, že tihle klucí jedou jako support pro kapely Anathema, Opeth a Pain of Salvation. První dvě poslouchám, takže nebylo o čem! V dekoracích jsem pro jistotu vzal volno na tři měsíce (sranda fórek)...

No a teď jsem zrovna v backstagi v klubu Les Docks ve švýcarském Lausanne... Tahle tour bude skvělá!

Dolphin

http://caligulashorse.com/tour/

https://www.instagram.com/dvojkar/

[dolphintheroadie]

Je za mnou další tour! Do určitý míry pro mne asi jedna z nejzásadnějších. Už možná proto s kým jsem ji jel a taky vlastně kvůli tomu, že jsem poprvé zastával roli tour managera, což je dočista něco jiného než roadie... (hele tady mrkni,co to obnáší, našel jsem super wikičlánek - https://en.wikipedia.org/wiki/Tour_manager )

Bod jedna v podstatě znamená, že pokud jsi někdy slyšel slovo “hard-core” anebo snad dokonce tenhle styl muziky posloucháš, tak můžeš poslat srdečné pozdravy do New Yorku právě tomu pánovi, který se na tebe zubí z plágoše. Jeho jméno je tam napsaný taky. Jo! Harley Flanagan je jedním z prafotrů něčeho čemu se ve zkratce celosvětově říká NYHC (new york hard-core). Band, ve kterém působil se jmenuje Cro-Mags. Dnes už neexistuje, ale jméno pořád používá původní zpěvák John s jinou kapelou. Harley s tímhle názvem už nejezdí a v podstatě ani nemá rád, když promotéři koncertů svoji událost tak promují. Proto je všude i jeho jméno. V podstatě ani merchandise, který jsem prodával nenese loga Cro-Mags, ale nápis Hard-Core. Zkrátka Cro-Mags už neexistují.

Po boku Harleymu, čerstvému padesátníkovi, v nynější sestavě stojí po levé straně skvělý flamenco kytarista Gabby Abularach, který s ním působil už dříve v Cro-Mags a nahráli spolu nahrávku Alpha Omega z roku, kdy jsem se narodil. Dalším členem hard-corového kvarteta je v pozadí “kolibřík” Garry Gman Sullivan, bubeník, který se také objevil v Cro-Mags, američan žijící a hrající v Hamburgu. Posledním dílkem do skládačky je Artie Alexander, který byl poprvé na tour, poprvé v Evropě. Na jeho profesionalitě neubral ani fakt, že se s kapelou znal v podstatě pár měsíců a první společnou zkoušku měli druhý den po příletu do Berlína...

Mým prvním úkolem v roli TM bylo právě obstarat prostor, kde by si kluci mohli poprvé dohromady zahrát. Dozvěděl jsem se o berlínských Noisy Rooms, což je v podstatě velký dům, kde je jedna zkušebna vedle druhé. Dostali jsme room 23 osazenou cabinety a drum setem. Dosadili jsme vlastní Peavey hlavy, které jsem dovezl z Prahy. Pak už začal nářez... dvoutýdenní!

Nemá smysl se rozepisovat o každém dni zvlášť. O každém koncertu. V podstatě se každý den děje to samé. Samozřejmě zážitky, zkušenosti a průsery si schovám napořád a jednou je budu vyprávět vnoučkům na koleni...

Jo a zdravím taky Vitamin X... kámoše!

Cro-Mags - The Age Of Quarrel (1986)

https://www.youtube.com/watch?v=vkITlCa-r6k&t=129s

Cro-Mags - Wikipedia

https://en.wikipedia.org/wiki/Cro-Mags

Harley FB FanPage

https://www.facebook.com/Harley-Flanagan-416672891714461/?fref=ts