I can’t take my mind off of you...
Byla mladá, hezká, inteligentní a zábavná. Ráda si nahlas zpívala, když byla sama doma, milovala tanec v jarním dešti a její oblíbené dny byly ty, kdy svítilo slunce, ale ne moc prudce, aby nespálilo její světlou náchylnou kůži, a kdy vál příjemný vánek s vůní čerstvě rozkvetlých květin. Měla však následek zranění z dávné minulosti. Obrovské jizvy přes celé srdce, které jí bránily cítit něco k jinému člověku. Poslední dobou na sobě pozorovala, že se z ní vytrácí cit úplně. Snažila se tomu zabránit a najít něco, někoho, kdo by jí vrátil víru v lásku, pocit zamilovanosti, schopnost důvěry... Marně.
Byl charismatický, vtipný, úspěšný a skvěle oblečený Měl rád procházení se bosky po pláži při západu slunce, miloval tanec za všeho počasí a jeho nejoblíbenější večery byly s dobrým vínem a ještě lepší společností. S takovou, která nevedla plané řeči, ale mohl se s ní dlouhé hodiny bavit úplně o všem. Ale měl taky zranění. Zklamání z člověka v minulosti z něj udělalo skeptika, alespoň co se lásky týče. Nechtěl a nevěřil, že se to v nejbližší době změní. A pokaždé, když to zkusil, jen se přesvědčil o tom, že to nepůjde... Zase.
Ona potkávala jen nezajímavé, neambiciózní kluky, jejichž největší problém byl, jestli si na páteční večer koupit radši basu piv nebo levný rum. Tisíckrát říkávala, že než randit se stejně starým klukem, radši se seznámí s vyspělým čtyřicátníkem, se kterým se může bavit na úrovni a být součástí dospělého světa.
On měl kolem sebe jen nudné, nezábavné holky, které byly rády, když věděly, že hlavní město Maďarska není Bukurešt a pořád řešily jen to, které boty si vzít večer na party. Stokrát přemýšlel nad tím, že by dal cokoliv za to, aby potkal jednu takovou, která by to i v nižším věku měla v hlavě natolik srovnané, že by ji mohl vzít s sebou do svého dospělého světa.
Jaro vonící šeříkem a břízou přineslo přemnožení chřestu a chroustů. On miloval chřest a ona nesnášela chrousty. Léto bylo ve znamení extrémních tropických veder a sucha. Ona ho strávila prací za barem a přála si, aby radši mohla surfovat někde na druhé straně polokoule s někým, kdo by byl zábavný natolik, aby ji neomrzel už po týdnu. On byl na dovolené v Austrálii a přes všechnu tu krásu hrozně chtěl být někde na jihu Moravy s holkou, která by ho rozesmívala každý den. Na podzim přišla na oba osobní krize. Ona začala přemýšlet nad tím, že přece nemůže donekonečna zůstat ledovou královnou a musí si konečně někoho pustit blíž. On si čím dál víc uvědomoval, že mu táhne na třicet a zdaleka ještě nepotkal holku, se kterou by chtěl založit rodinu. Se zimou přišly nečekané změny teplot a stejně jako sníh, který sotva napadl, začala i ona cítit, že pomalu roztává. Už pro ni nebylo tak nemožné představit si, že by zase byla ve vztahu. Se zimou i on začal cítit, že je asi konečně čas na změnu a život samotáře už ho nebaví.
A tak přišlo další jaro. Jaro plné aprílového počasí. Jednoho dne bylo úmorné horko tak, že přemýšlela, že by si konečně mohla obléct oblíbené krátké šaty a obout si milované sandálky na klínku. A další den začalo sněžit a on si pohrával s myšlenkou, že by spontánně vyjel na hory si naposledy zalyžovat. A když tak procházela prosluněným parkem plným čerstvých matek s kočárky, rozněžnila se jako každoročně nad tím, že už by sama chtěla vozit. A když si ve svém posledním lyžovacím dni šel s kamarády sednout do hospody na oběd a u vedlejšího stolu pozoroval dvě děti, jak se roztomile hádají o solničku, zamyslel se jako už tolikrát nad tím, že by nejradši pozoroval dva takové mrňouse u stolu vlastního.
Jedenáctý květnový den se vydala na pravidelný večerní výběh do oblíbeného parčíku. Měla v plánu vyčistit si hlavu od učení a neustálého přemýšlení nad tím, jestli náhodou neskončí sama s kočkou. Žádné děti, žádná vnoučata, jen ona a kočka, která jí jednoho dne přežije a možná si na ní ještě smlsne. Nesnášela kočky. Čtyři dny před půlkou května se rozhodl, že by měl po delší době provětrat svoje nové běžecké Nikey. Potřeboval chvíli myslet na něco jiného, než řízení firmy a fakt, že mu táhne na třicet a nemá ani holku, ani děti, ani kočku. Miloval kočky.
Kdyby ty dvě postavy někdo sledoval z ptačí perspektivy, měl by před sebou zábavnou podívanou. Kličkovali parkem, každý svými oblíbenými trasami a uličkami a vypadali, jakoby o sobě věděli a záměrně se jeden druhému vyhýbali. Kdyby měl někdo možnost vidět jim do hlavy a dál, naskytl by se mu pohled na dva mladé lidi, kteří jsou si souzeni. Jako dvě části puzzle, které zapadnou jen do sebe, ale žádné jiné už se na ně nenapojí. Měli přesně takové povahy, které aspirovaly na to, snášet se bez vážnějších hádek až do konce života. Chtěli do budoucna stejné věci, měli stejné hodnoty. Od druhého člověka požadovali zrovna to, co ten druhý měl. Dalo by se říct, že je někdo vymyslel tak, aby byli stvořeni přesně jeden pro druhého. Aby si vzájemně zhojili stará zranění a našli znovu víru v lásku, zamilovanost a touhu sdílet s druhým člověkem zbytek života. Byli prostě dokonalí.
Jen škoda, že se nikdy nepotkali. Zrovna v momentě, kdy on odbočil do její uličky a běžel přímo naproti, udělalo se jí nevolno a odskočila si na pár vteřin do nedalekého keře. Proběhl kolem, zatímco ona mezi dávivými záchvaty přemýšlela, co špatného snědla. A jak se vracel domů s rozhodnutím, že si asi založí účet na Tindru, ona díky dvěma proužkům zjistila, že se jí sen o dítěti přeci jen splní.
