#kocovina

[kdotokdyvidel]

nedělní ráno, pražská edice

[pyramidazkaret]

M: Mně přijde jako když jsou v tobě dvě rozdílný osoby, na jednu stranu čteš a jsi inteligentní a na druhu stranu se opíjíš do němoty.

J: 

M: (zklamaným, domlouvavým hlasem) To spolu trochu neladí. 

J: (jak vlastní mámě kývnout na tvrzení, že ve mě žije můj stín?)

[dekadence-v-srdci]

Vstávat po probrečené noci je horší než vstávat s kocovinou.

[twogentlemen]

Jak skrýt kocovinu v práci

Jak skrýt kocovinu v práci

Určitě se to stalo každému z nás. Přijde za vámi kamarád nebo kolega z práce a poví vám, jestli nechcete zajít na jedno. Řeknete si, že vám jedno pivo neublíží a stejnak tam nezůstanete dlouho, protože musíte druhý den brzy vstávat do práce. Jenže potom se probudíte další den, zmačkaný na podlaze koupelny s vyprahlým hrdlem a pulzující bolestí hlavy. Uvědomíte si, že je středa a že musíte jít do…

View On WordPress

[happymagcz]

Máte kocovinu? 10 tipů, které vás rychle postaví na nohy

Máte kocovinu? 10 tipů, které vás rychle postaví na nohy

[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text _builder_version=”3.0.85″ background_layout=”light”]

Kocovina je zákeřná věc a zažije ji alespoň jednou za život opravdu každý. Alkohol je chutný, dostane nás do nálady a jsme díky němu často i zábavnější. Ale kdo v noci myslí na to, jak mu ráno bude? Asi nikdo, tyhle myšlenky máme až když je pozdě, právě v to osudné…

View On WordPress

[pyramidazkaret]

Takový to, když nevím, jestli mám chřipku nebo jen kocovinu.

[mmmmilkyway-blog]

– tvoje zdraví, tvůj problém – 

Zdravotnický instituce dokonale ilustrujou pravdu, že co si nevybojuješ, nemáš. A možná už nikdy nebudeš mít. Protože pojdeš.

Situace číslo 1: Březen 2014. Tělesná teplota klepe na čtyřicítku. Tvoje praktická doktorka se tě zeptá, jestli chceš předepsat antibiotika, nebo homeopatika. A skončíš s cukříky. Prý na snížení teploty. Zoufalství na obou stranách? Nevyčíslitelný.

Situace číslo 2: Květen 2014. Po čase se ve mně něco vzbouřilo a zase jsem se rozhodla řešit svoje věčně ucpaný dutiny. Není to nic extrémního, ale ani nic, s čím bych se narodila. Našla jsem si lékařku na ORL na Újezdě. Mile mě překvapila (jak už to tak u zainteresovaných doktorů bývá). „Vy jste prodělala mononukleózu?“ Aha.

Ptát se mě, co chci předepsat, je těžkej kalibr. Ale nepoznat mononukleózu, to je milá paní Valášková EPIC FAIL.

Situace číslo 3: Říjen 2016. Po očkování proti vzteklině se mi udělalo šoufl. Měla jsem pocit, že močím žiletky. Do toho horečka. Po telefonický domluvě jsem se zastavila za svou praktickou lékařkou pro léky (následovaly tři dny volna). Iluzi o pomoci jsem ale ztratila už v čekárně. „Co vy potřebujete?“ ptá se sestra. „Močák? Takhle pozdě?“ Spěšně jsem se „omluvila“, že jsem tu včas – hodinu a půl před koncem ordinační doby. A po domluvě s doktorkou…

Čekání na vyšetření bylo úmorný. O to víc v čekárně, do který měla sestra otevřený dveře. A v čekárně, ve který slyšíte každičký vzdychnutí v ordinaci.

Doktorka tam měla pacientku (jestli se tak dá nazvat ženská, se kterou probíráte trable s dětma i svojí dovolenou). Sestra měla rovněž napilno – svý známý na druhý straně se snažila detailně vyobrazit, jak zkurvenej život má. Včetně toho, jak už ji nebaví práce.

Mezitím v čekárně sedí pacient s devětatřicítkama, co udrží moč asi pět minut a má to hodinu tam a hodinu zpátky.

Jaký bylo překvapení, když doktorka otevřela dveře a uviděla tam mě. Pacientka? Cože?? Jen hodinu před koncem???

Předepsala mi antibiotika s doporučením vzít si je vzhledem k tvorbě protilátek po očkování jen v případě nouze. K tomu Algifen, lék, v jehož příbalový informaci se píše, že ho nesmí brát lidi s horečkami a nízkým tlakem…  

Když se následující den večer ozvala palčivá bolest vpravo někde mezi žebry a bedry, nezmohla jsem se už ani na ironii. Měla jsem strach, že je to ledvina. Další den se to uklidnilo, když se ale následující den tatáž bolest ozvala vlevo, rozhodla jsem se přece jen dopajdat na pohotovost. Na Chodov. Jo, do Krče to mám blíž. Když vám ale telefon zvedne bába, co je příjemná jak řídká stolice, rychle vás přejde chuť. „Co že jste si vzala? Jen tři Paraleny? Ale to jste si jich měla vzít šest! A antibiotika jste měla nasadit!“ Tůt. Tůt. Tůt.

Na Chodově naopak svítilo sluníčko. Mladá paní doktorka vyzařovala zen a ujišťovala mě, že se mi po Furolinu, chemoterapeutiku, uleví. Ulevilo.

Ponaučení? Věř v sebe, ve svůj selskej rozum, poslouchej svoje tělo a radši svůj problém řeš. Nečekej, že to přejde. To může jen iluze, že všichni doktoři berou svou práci jako poslání. A že jsi v suchu, když odvádíš měsíčně zálohy.

[starynechciztratit]

Morální kocovina bolí víc než ta normální a hlavně trvá kurva dlouho