Bageta v kabelce
21 Malých radostí pro KPZkoALICI. Příběh čtvrtý.
“Cože, mami, ty chceš tu bagetu ukradnout?” Vykulí na mě Míša nevěřícně oči. “Ne, maminka si dělá legraci”, zvedne Radim oči v sloup. Jenže já to myslím docela vážně.
Je Sv. Jakuba, svátek patrona Španělska. Což jsme zjistili až ve chvíli, kdy jsme chtěli nakoupit jídlo. Všude, ale úplně všude je zavřeno a my nikde nekoupíme ani drobeček. Jsme v horách v Baskicku a jsme vděční, že jsme nakonec v Mondragón našli jednu otevřenou hospodu. K obědu hranolky, smažené kalamáry a typická španělská omeleta s bramborami (tortilla de patatas). Jako předkrm olivy a čerstvá křupavá bageta. Tu jsme nesnědli a mě napadlo, že bychom si jí mohli vzít a měli aspoň něco pro Míšu na večer nebo k snídani.
Já vím, to se nedělá. :-) A jakmile mi tenhle nápad bleskl hlavou, vzpomněla jsem si, jak jsme s babičkou v devadesátkách letěli do Tunisu. Byla to první cesta do zahraničí a první let. Babička na mě volala přes celé letadlo: “Jestli to nedojíš, tak já ten oběd vezmu do kabelky.” Bylo mi asi 15 a kdyby se dala otevřít okna, tak bych raději vyskočila, než být jako “Homolkovi” na výletě.
“Dobře, tak radši budeme hladovět”, aby jsme nebyli jako “češi na dovolený”, směju se. Za chvíli jdu zaplatit a u baru vidím slečnu, jak zbytky bagety od jiného stolu hází do koše. Je rozhodnuto a naší bagetu sypu do batohu. Kabelku totiž nemám. :-D
Proboha, stává se snad ze mě moje babička? Často to tak je. Přebíráme přesvědčení nejen od svých rodičů a rodiny. Nebo naopak proti nim rebelujeme a postavíme se do opačného extrému. Nedokážeme rozlišit, jaké přesvědčení jsou naše a jaká cizí. Moje babička byla spořivá. Pro korunu by si nechala vrtat koleno, jak se říká, ale ne v rodině. Tam byla štědrá. A nám se ségrou spořila na věno.
To se o mě říct nedá, že bych byla na korunu. Ale šetrná jsem v jistém slova smyslu taky. Na mou strunu dnes zabrnkalo téma plýtvání jídlem a využívání zdrojů. Od té doby, co jsem součástí komunitou podporovaného zemědělství, se totiž můj vztah k jídlu proměnil. Začala jsem vnímat, kolik energie potřebujeme na to, abychom se najedli. Aby jídlo někdo vypěstoval, zpracoval, dovezl, uvařil, naservíroval. A tím to nekončí. Někdo se pak musí postarat o to, co z jídla zbyde. Uvědomila jsem si, jak pojetí celého toho koloběhu zásadně přetváří náš svět. Jídlo pro mě začalo mít zase hodnotu. A tím proměnilo můj vztah k lidem, půdě, krajině i k sobě samé.
Podobně jako má babička, i já chci dělat svá rozhodnutí ve prospěch sebe a své rodiny. Proto přemýšlím, v jakém světě bude moje dcera žít a co jí mohu předat. Akorát to možná vnímám v jiném kontextu než moje babička. Dělám to nejlepší, co umím a vím, že i ona to tak dělala, ačkoli mě se to zdá úsměvné. Možná se mi jednou bude smát moje dcera. “Jó, máma, ta zas něco recykluje, upcykluje anebo jezdí k zemědělcům okopávat záhony.”
P.S. O 5 hodin později. “Mami, měla bys tam kousek tý bagety? Já mám totiž strašnej hlad.” A já jsem spokojená, že můj instinkt, mi pomohl překonat společenské normy.
Líbil se Ti příběh? Podpoř výzvu Malých radostí pro KPZkoALICI.
Pro zvídavé čtenáře
Komunitou podporované zemědělství - vytváří přímé partnerství a vztah mezi zemědělci a jedlíky. Ti spolu alespoň jednu sezónu společně sdílí bohatství úrody i riziko neúrody. To zpravidla znamená, že se skupina odběratelů spojí se zemědělcem a domluví si principy spolupráce. Zemědělec se stává parťákem, který po celou sezónu dodává skupině svou úrodu a to bez dalších prostředníků. Nebo si skupina, spolu se zemědělcem, pronajmou pole a začnou na něm hospodařit společně.
Ochutnej trochu Španělska a uvař si Tortilla de patatas. A když použiješ ingredience od místních ekologických zemědělců, věř mi, že ti tohle jednoduché jídlo přinese do života úplně jinou energii.
Svatý Jakub starší - patron válečníků; dělníků; kameníků, drogistů, kloboučníků, vozkařů, kovářů řetězů; poutníků. Právě ve Španělsku v Galícii byl postaven kostel Sv. Jakuba (Santiaga) pro uchování jeho ostatků a roku 816 vysvěcen. Z chrámu se později stalo jedno z nejvýznamnějších katolických poutních míst Santiago de Compostela, kam vedou slavné poutní cesty. I my jsme je křižovali a potkávali poutníky směřující do Santiaga.
Baskicko - autonomní společenství na severu Španělska. Nádherný kus země. Najdete tu svěže zelené kopce, ale i úchvatnou galerii moderního umění Guggenheim Museum v Bilbao. Právě tahle stavba od Franka Gehryho město proslavila a posunula ho socioekonomicky i kulturně.
Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl
