Náhodné věci, co bych chtěla vidět v české pohádkové budoucnosti:
dvojjazyčné pohádky (česky a slovensky [BEZ DABINGU], česky a českým znakovým jazykem, odvážná koprodukční kombinace češtiny a jiného jazyka, která pracuje s tím, že půlce pohádky půlka diváků nerozumí)
pohádky s nebílými lidmi, ať už je to pro děj důležité nebo ne (rasisty víc naštve, pokud to bude zcela random, například bílá královna a vietnamský král mají potomka Bena Cristovaa [je to pohádka, proč jako ne??])
pohádky o přátelství nebo rodině, jejichž fokusem nebude romantická láska
queer pohádky, obviously, jakékoli
upřímnou, poctivou novou verzi klasické pohádky (jak je vidět, napsat originální pohádku je pro většinu scénáristů nadlidský úkol, ale adaptaci nebo modernizaci [ne intelektuální parodii] by zvládnout mohli)
strašidelné pohádky (chybí mi traumatizující éra Statečného kováře nebo Ptáka Ohniváka)
víc pohádek režírovaných ženami, just because